Deana Horváthová

Narodila se 11. března 1958 ve znamení Ryb, o kterých se povídá, že jsou jako hluboké, tajemné moře, do kterého vtékají všechny řeky. Astrologové nikdy nepochybovali o kouzlu žen narozených v tomto znamení. Mají sice i své záporné stránky, ale moderní doba je vyzdvihuje jako emancipované a neústupné. Jejím rodištěm je město pod Urpínem - Banská Bystrica. Stát se herečkou se rozhodla ještě v dětství, nejprve ale musela vystudovat gymnázium a až po jeho skončení v roce 1977 proti vůli celé rodiny opustila rodné město a na VŠMU nastoupila studium herectví. Po jeho skončení získala angažmá ve Slovenském národním divadle, kde zůstala dvanáct divadelních sezón, během nichž odehrála dvacet hlavních úloh. Už tehdy měla pověst charakterové herečky, což potvrdila postavami v Ibsenově hře Heda Gablerová anebo v Moliérově komedii George Dandine. Jako členka činohry SND má na svém kontě množství nezapomenutelných postav, jako např. Lady Anne v Shakespearově dramatu Richard III., Hildu v Ibsenově Paní z moře, či Sofii v Gribojedových Útrapách z rozumu. Největší uznání divadelní kritiky ale získala za ztvárnění schizofreničky Sophie ve Williamsově dramatu Neděle, pro bolest jako stvořená. V roce 1985 se vdala za slovenského režiséra Juraje Jakubiska a v tomtéž roce se jí narodil i jediný syn Jorik. První výraznou filmovou rolí, do které ji manžel obsadil, byla v roce 1988 postava fanatické svazačky Želmíry ve filmu Sedím na konári a je mi dobre. Po revoluci v roce 1989 se rozhodla hájit federální zájmy a československy orientovanou politiku. Za tuto angažovanost byla donucena opustit divadlo, což jen umocnilo rozhodnutí manželů Jakubiskových definitivně se v roce 1992 přestěhovat do Prahy. V tomtéž roce si zahrála postavu nekonformní fotografky Nony v dalším manželově filmu, Lepšie je byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý. Od roku 1993 hrála v divadle Bez zábradlí, po skončení divadelní sezóny 1993–4 se ale rozhodla věnovat se producentské práci a založila vlastní produkční společnost Jakubisko film, s.r.o. Už pod hlavičkou této společnosti spolu s manželem vytvořila v roce 1997 do té doby nejdražší a nejvýpravnější film v historii Česko – Slovenska Nejasná správa o konci sveta, kde zároveň ztvárnila jednu z hlavních postav – Veronu. Film získal 4 domácí a 5 zahraničních filmových cen a reprezentoval Jakubsko film na 60 filmových festivalech v zahraničí. V roce 2000 produkovala v režii F. A. Brabce podle mnohých nezfilmovatelnou sbírku balad K. J. Erbena Kytice, kde se podílela i na scénáři spolu s F. A. Brabcem a Milošem Macourkem. Film navzdory temným předpovědím lámal nejen rekordy divácké návštěvnosti, ale získal i 4 domácí a jednu zahraniční filmovou cenu. Deana Jakubisková–Horváthová je ve svých divadelních a filmových rolích, ale i v osobním životě vnímána kontroverzně – milovaná i nenáviděná, pokorná i panovačná, něžná, ale i tvrdá, uklidňující i provokativní. Vždy je to ale plnokrevná žena, osobnost plná energie - jednoduše první dáma československého filmu.


Kytice - Česká republika, 2000