Filip Renč

Čím jste chtěl být jako malý?  
 
Byla toho spousta… Nejdříve mě lákalo stát se řidičem sanitky, kominíkem, závodníkem formule 1 a nakonec režisérem.  
 
Měl jste ve škole nějaký pořádný průšvih?  
 
Kdyby jeden :-). Bylo jich nespočet. Třeba jednou jsem zorganizoval útěk celé naší třídy ze školy na protest proti jedné kantorce.  
 
Co Vás napadne jako první, když se řekne střední škola?  
 
Profesorka Kubyová, která nás učila biologii, a frustrace z toho, že jsem byl malý a hubený.  
 
Jak vzpomínáte na své studium na gymnáziu?  
 
Znamenalo to pro mne hledání sebe sama. Prožíval jsem těžký přerod z dítěte do člověka, který už musí zodpovídat za své činy.  
 
Co Vás ve škole nejvíce bavilo?  
 
Tak na to je odpověď jednoduchá - holky z vedlejších tříd.  
 
Stojí za to chodit do školy, nebo za školu?  
 
Do školy. Tedy pokud se tam zrovna neučí deskriptivní geometrie, občanská nauka, ruština nebo branná výchova :-).  
 
Proč jste se rozhodl, že budete studovat právě FAMU?  
 
U filmu se pohybuji už od svých dětských let. Vůbec jsem si nedokázal představit, že bych dělal něco jiného.  
 
Jaká byla Vaše první herecká role?  
 
Asi malý výstup v Panu Tau, kde hrála moje sestra po boku pana Wericha. Jel jsem tehdy na neckách a zpíval. Bylo mi pět.  
 
Proč jste nezůstal u herectví?  
 
Už jako kluk jsem více než hereckou profesi obdivoval práci za kamerou. Vzorem byl pro mne režisér Ota Koval.  
 
Proč točíte reklamy, když jste uznávaným filmovým režisérem, a tudíž předpokládáme, že jste dobře zajištěn?  
 
Tahle představa je trochu zkreslená. Bez práce v reklamě by se dnes neuživil žádný český filmový režisér.  
 
Co Vás dokáže nejvíce vytočit? Říká se o Vás, že jste cholerik.  
 
To rozhodně nejsem. Při práci se musím dobře soustředit, ne rozčilovat. Musím rozdávat energii, a ne vztek.  
 
Jak dáváte ženě najevo, že o ni stojíte?  
 
Koukám se na ni a usmívám se :-).  
 
Máte přítelkyni? Jak dlouho?  
 
Mám, brzy to bude už šest let, co jsme spolu.  
 
V jednom rozhovoru jste uvedl, že Vás děsí svatba. Proč?  
 
Přijde mi to v dnešní době jako společenský archaismus. Je to ale pouze můj osobní názor.  
 
Jaký je váš nejdrsnější životní zážitek?  
 
Asi ten, při kterém mě asi před 13 lety falešně obvinila jedna dívenka ze znásilnění. Měla to dobře připravené.  
 
Režíroval jste nový film Hlídač č. 47. Jaké to bylo?  
 
Jsem opravdu šťastný, že jsem měl možnost to natočit. Bude to, doufám, zlom v mé dosavadní režijní práci.  
 
Jaká scéna byla nejhorší?  
 
Nejtěžší byly válečné scény, ale nejemotivnější a herecky i režijně nejtěžší je samotné finále života Hlídače č. 47.  
 
Už na škole jste se domluvil s Janem Svěrákem, že se budete navzájem obsazovat do svých filmů. Proč jste v Hlídači č. 47 tuto dohodu porušil?  
 
Honza Svěrák měl v té době těžkou chřipku. Zastoupil ho režisér Jirka Chlumský.  
 
S kým se Vám při natáčení Hlídače pracovalo nejhůře?  
 
S nikým. Vybírám si vždy tým, který táhne za jeden provaz.  
 
Měl některý z herců „hvězdné manýry“?  
 
Ne, vůbec nikdo.  
 
Čeho byste chtěl v životě ještě dosáhnout?  
 
Nemám vyšší ambice než psát a režírovat filmy, které něco divákům řeknou a budou je bavit minimálně stejně jako mě.

méně