Gérard Depardieu

Patrně nejznámější francouzský a nejspíš i evropský herec oslaví letos v prosinci čtyřiapadesátiny a se svým kreditem superhvězdy, která se dokázala sebevědomě prosadit i v Hollywoodu, má pověst živoucí legendy. Od svého debutu v krátkém snímku Le beatnik et le minet (1965) si na své konto převedl desítky pozoruhodných rolí.

Držitel herecké ceny Gérarda Philipa 1973 je dvojnásobným laureátem Césara (za drama Francoise Truffauta Poslední metro v roce 1981 a adaptaci Rostandovy hry Jeana-Pierrea Rappenaua Cyrano de Bergerac v roce 1990) a devětkrát byl na ni nominován (mj. za i u nás známé filmy Policie - 1986, Pod sluncem Satanovým - 1988 a Camille Claudelová - 1989). Cyrano de Bergerac mu vynesl také cenu za herecký výkon na MFF v Cannes 1990, nominaci na Oscara 1991 a cenu BAFTA 1992.

Mezi další ocenění, která Depardieu během své dlouhé kariéry získal, patří i Zlatý lev za celoživotní dílo na MFF v Benátkách 1997, kde už předtím získal Volpiho pohár za krimi Policie (1985).

Mezi další ocenění Depardieuovy herecké práce patří i nominace na Evropskou filmovou cenu za kostýmní dobrodružství Muž se železnou maskou (1998). To patří mezi hercovy "hollywoodské" výboje, které vesměs spojuje oddechové ladění (výjimkami je jen titulní part v ambiciozním historickém dramatu 1492: Dobytí ráje, 1992 a rolička Reynalda v původní nesetříhané verzi Hamleta režiséra Kennetha Branagha, 1996). O tom, že také zámořské publikum může uznat jeho hvězdný kredit, svědčil už hercův americký debut - komedie Petera Weira Zelená karta, za niž byl oceněn Zlatým glóbem 1990. Mezi Depardieuovy další americké filmy patří i hollywoodský remake vlastní francouzské komedie Táta nebo milenec?, který se i v českých kinech hrál pod názvem Můj táta hrdina (1994).

V tragikomedii Normana Jewisona Bogus si Depardieu zahrál s Whoopi Goldberg a v rodinném dobrodružství 102 dalmatinů se objevil coby zloduch po boku Glenn Close. Mezi další role, do kterých Depardieu momentálně investuje svůj hvězdný kredit, patří dobromyslný silák z dvojice francouzských comicsových dobrodružství Asterix a Obelix (1900, režie Claude Zidi) a Asterix & Obelix: Mise Kleoptara (2002, režie Alain Chabat). Zatímco jako režisér se angažoval pouze jedinkrát (ve filmovém přepisu klasické komedie Tartuff, 1984), můžeme se s ním setkávat také jako s producentem (jako vedoucí výroby se podílel na i u nás známém snímku Nicka Cassavetese Jak ta je úžasná!).


102 Dalmatinů - USA, 2000
Šťastnou cestu - Francie, 2003
Žena mého muže - Francie, Španělsko, 2003
Válka policajtů - Francie, 2004
Žena mého muže / Nathalie ... - Francie, Španělsko, 2003 rozhovor