Jiří Macháček

Studoval jsi Právnickou fakultu na Karlově univerzitě, proč sis vybral zrovna tuto školu?  
 
Nebyla tam matematika.  
 
Jak ses vůbec dostal k nápadu jít na práva?  
 
To napadlo rodiče a tehdy mi to přišlo jako poměrně dobrá možnost, jak se vyhnout odchodu na dvouletou vojenskou službu a při tom se každý rok pokoušet dělat přijímačky na DAMU na herectví, což jsem chtěl dělat.  
 
Během studia práv jsi studoval i Ježkovu konzervatoř, která škola pro Tebe byla jednodušší?  
 
Pokud nebylo zkouškové období, bylo jednodušší studovat práva. Na přednášky jsem prakticky nechodil, a když bylo potřeba složit nějakou zkoušku, tak jsem si omotal hlavu mokrým ručníkem a učil se celý den a celou noc vkuse a ráno jsem to šel zkusit na první termín. Měl jsem pár fintiček, jak prolézt. Bylo mi jedno, jestli ze mne bude právník, nebo ne. Byla to hra o čas, který jsem potřeboval na konzervatoř. Tam jsem chodil i na hodiny svých spolužáků, i na jiné předměty a obory, a nebral jsem to jako školu, ale jako příležitost naučit se to, co mě zajímalo.  
 
Co pro Tebe znamená více? Hudba, nebo herectví?  
 
Obojí mi dává to, co hledám, a nemám důvod se trápit nějakým rejtingem a poměřováním.  
 
Herectví jsi krátce studoval v Dánsku. Jak ses k takové příležitosti dostal?  
 
Vlastně nevím přesně, kdo to přinesl, ale bylo to na základě nějakého mezinárodního studentského projektu, kterých je dnes mnohem víc než tehdy, čerstvě po sametové revoluci. Byl jsem takhle na čtrnáctidenní sérii workshopů v Londýně přes British Council, kam jsem se drze přihlásil jako divadelní režisér, a v Dánsku jen na týdenním soustředění s belgickým režisérem Andreé Delvauxem.  
 
Máš mnoho úspěchů již za sebou! Čeho bys chtěl ještě dosáhnout?  
 
Chtěl bych dosáhnout úspěchu při výchově svých dětí. Aby byly šťastné, měly přehled, aby byly finančně nezávislé a samostatné.  
 
Při psaní textů dáváš důraz na to, aby se lidé zasmáli, nebo spíše zamysleli?  
 
Nechci nikoho nutit, aby se zamýšlel, a pokud se mi povede napsat text tak, že někoho pobavím, tak jsem za to vděčný. Snažím se, aby to někoho zaujalo, aby to korespondovalo s hudbou, aby tam byl nějaký obsah. Například: V dnešním světě kompjůtrů – jů trů trů trů trů trů trů. Tam je vše.  
 
Je pro Tebe atmosféra na koncertech důležitá?  
 
Samozřejmě. To je zásadní věc. Udělat ji, pokud není. Nezkazit ji, pokud je. Společně s lidmi. To má pokaždé trochu jiný vývoj a vždycky mi to přijde zajímavé.  
 
Zastáváš názor: „Škola, základ života?”  
 
Rozhodně. Ale přijde na to, jaká. Každý si svou školu hledá celý život bez ohledu na instituci, budovu či pedagogický sbor. Takže můžeme snadno říct, že i život je základem školy.  
 
Z čeho máš největší strach?  
 
Asi ze smrti, z konce života, z bolesti, přirozeně tak, jako drtivá většina lidí.  
 
Je něco, co bys chtěl ve svém životě ještě zkusit (profesně)?  
 
Ó jé. Chtěl bych se věnovat obchodu s nemovitostmi, naučit se řídit třístěžňovou loď, letadlo, zajímá mě spousta řemesel od kovařiny přes tkaní až k hodinářství, nožířství, hrnčířství, jenže potíž je v tom, že jsem strašně líný.  
 
Měl jsi problémy s alkoholem nebo drogami?  
 
Slyšel jsem, že alkoholikem je ten, kdo si už na svůj chlast nedokáže vydělat peníze. Zajímavá definice. Ale jak se do ní vejdeme my, kteří už máme vyděláno? Takže neměl. Snad až na cigarety. Teď jsem opět přestal kouřit, dva měsíce už nekouřím a nechybí mi to. To už jsem v životě udělal několikrát. Jednou jsem to vydržel i dva roky. Dá se to nazvat problémem? Těžko říct.  
 
Dokážeš zahrát jakoukoliv roli? (Třeba i bublinu v pračce?)  
 
Samozřejmě. To pro většinu herců není problém. Bublina v pračce by se mi hrála lépe než převážná část rolí ve většině televizních seriálů. Dokonce si myslím, že by byla i divácky vděčnější. Ale kdo to umí napsat do scénáře tak, aby mu za to zaplatili?  
 
Kdo je Tvým hereckým idolem?  
 
Křemílek a Vochomůrka jsou poměrně dost inspirativní, ale hlavním idolem je asi Krteček, z něj beru dodnes.  
 
Jak sis vyplňoval volné chvilky v „nudných” hodinách na střední škole?  
 
Četbou a lelkováním.

méně

Jiří Macháček