2006, Český Lev, Režie, Obsluhoval jsem anglického krále


Jeden z nejznámějších a nejúspěšnějších českých filmových režisérů všech dob se již na základní škole zamiloval do filmů Chaplina, Claira, Renoira a dalších. Přesto se původně hlásil ke studiu na divadelní fakultu. Teprve když ho nevzali, zkusil přijímací zkoušky na pražskou FAMU. Studoval (1958 - 1962) v mimořádně silném ročníku, mj. s Věrou Chytilovou a Evaldem Schormem. Právě jejich ročník je považován za osu tzv. české nové vlny. Spolu s Janem Němcem, Věrou Chytilovou, Evaldem Schormem a Jaromilem Jirešem natočil povídkový film Perličky na dně (1965, mj. cena FIPRESCI na MFF v Locarnu) a hned za svůj samostatný celovečerní debut Ostře sledované vlaky (1966), natočený podle předlohy Bohumila Hrabala, získal kromě řady jiných prestižních cen také Oscara za nejlepší cizojazyčný film. S okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a následným procesem tzv. normalizace byl ale jako jeden z prvních od filmu odstaven.

Komunistickou moc popudila zejména jeho další hrabalovská adaptace Skřivánci na niti (1969), demaskující realitu lidově-demokratického Československa 50. let (snímek mohl mít premiéru až v roce 1990, kdy mj. získal Zlatého medvěda na MFF v Berlíně). K filmové režii se mohl vrátit až v polovině 70. let snímkem z dělnického prostředí Kdo hledá zlaté dno (1974). Skutečným vysvobozením se ale pro něj stala až možnost vrátit se k hrabalovským adaptacím - Postřižiny (1980, zvláštní cena na MFF v Benátkách), Slavnosti sněženek (1983).

V roce 1986 byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film se snímkem Vesničko má středisková (1985), který natočil podle scénáře Zdeňka Svěráka. Zatím posledním Menzelovým režijním počinem je rozsáhlá evropská koprodukce Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina (1993, zlatá medaile předsedy italského senátu na MFF v Benátkách), adaptace stejnojmenného bestselleru Vladimíra Vojnoviče.

Od té doby se věnuje především divadlu. V Praze nejčastěji spolupracuje s Činoherním klubem, Divadlem Na zábradlí, Divadlem Bez zábradlí a Divadlem na Vinohradech, kromě toho často hostuje na předních evropských scénách (mj. Comédie Francaise v Paříži).

Z jeho dalších celovečerních filmů, které režíroval, připomeňme ještě snímky Rozmarné léto (1967, Grand Prix na MFF v Karlových Varech), Na samotě u lesa (1976, Stříbrný Hugo na MFF v Chicagu, Zvláštní cena FIPRESCI na MFF v Mannheimu, cena CIC na MFF v San Sebastianu), Konec starých časů (1989, mj. ceny za nejlepší režii a nejlepší film na MFF v Los Angeles, ceny za nejlepší režii na festivalech Montrealu, Las Vegas a Melbourne), Žebrácká opera (1991, zvláštní cena na MFF v Chicagu).

Z filmů, v nichž exceloval jako herec, zmiňme alespoň tituly Obžalovaný (1964) režisérského tandemu Ján Kadár - Elmar Klos oceněného Oscarem, Spalovač mrtvol (r. Juraj Herz, 1968), 30 panen a Pythagoras (r. Pavel Hobl, 1973), Hra o jablko (r. Věra Chytilová, 1976), Srdečný pozdrav ze zeměkoule (r. Oldřich Lipský, 1982), Upír z Feratu (r. Juraj Herz, 1982), Něžný barbar (r. Petr Koliha, 1989), Marta a já (Martha und Ich, r. Jiří Weiss, 1990), Malá apokalypsa (La petite apocalypse, r. Costa-Gavras, 1992), Útěk do Budína (r. Miloslav Luther, 2002).

Jiří Menzel je členem České filmové a televizní akademie, Evropské filmové akademie a americké Akademie filmových umění a věd. Je držitelem řady prestižních ocenění: mj. nositel francouzského řádu Rytíř umění a literatury a Ceny Akiry Kurosawy za dosavadní životní dílo, která mu byla udělena na MFF v San Franciscu.


Vesničko má středisková - Československo, 1985
Obsluhoval jsem anglického krále - Česká republika, Slovensko, Německo, Maďarsko, 2006
Dalších deset minut II. / Ten Minutes Older: The Cello - Velká Británie, Německo, 2002 reľisér 3. povídky
Dalších deset minut II. / Ten Minutes Older: The Cello - Velká Británie, Německo, 2002 reľisér 3. povídky