fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Fotky    Zprávy    

Další jména
Juro Jakubisko
Narozen
30. dubna 1938, Býk, 81 let
Kojsov, Československo
Profese
režisér, scénárista, kameraman


Mystický Juraj Jakubisko: O smrti Karla Gotta (†80) dopředu věděl?!Mystický Juraj Jakubisko: O smrti Karla Gotta (†80) dopředu věděl?!
Slovenský režisér Juraj Jakubisko (81), jenž divákům už několik let slibuje vel...
10. 1.
Pokračování po 35 letech. Juraj Jakubisko natáčí pohádku Perinbaba 2 a hlavní roli hraje youtuberPokračování po 35 letech. Juraj Jakubisko natáčí pohádku Perinbaba 2 a hlavní roli hraje youtuber
Po letech příprav a dvou letech náročného natáčení a produkce dostává pokračová...
27. 12. 2019
Smetánka slavila s Číňany: Paroubek vyvedl Gábinu, Slováček Lucii. Zeman se pustil do HřibaSmetánka slavila s Číňany: Paroubek vyvedl Gábinu, Slováček Lucii. Zeman se pustil do Hřiba
Pouhý den po kompletním vyšetření, kterému se podrobil v Ústřední vojenské nemo...
26. 9. 2019

Ocenění


2008, Český Lev, Výtvarný počin, Bathory

Životopis - Juraj Jakubisko uprav informace o osobnosti


Symbolika čísla tři má v tvorbě Juraje Jakubiska (1938) zcela zvláštní význam. V centru jeho příběhů bývají tři hlavní postavy, třídílná je často jejich vnitřní struktura nebo alespoň název, jako celek se jeho filmy sdružují do volných trilogií, vznikajících třeba čtvrt století. A fascinace trojkou jako by se bezděky přenesla i do dosavadní bilance Jakubiskovy filmařské dráhy. Dokonce do té míry, že k pojmenování jejích jednotlivých etap si můžeme bez velkého násilí vypůjčit vizionářský název jeho třetího hraného filmu Vtáčkovia, siroty a blázni. Vtáčkovia Původní zájem rodáka z východoslovenského Kojšova směřoval k výtvarnému umění, grafice. Bohatě ilustrované deníky a náčrty ke scénářům doprovázejí sice Jakubiskovu tvorbu dodnes, už na bratislavské střední Škole uměleckého průmyslu se však začal věnovat fotografii a od ní byl k filmu jenom krůček. Paradoxně ho však na pražskou FAMU, kam si podal přihlášku, nepřijali ke studiu kamery, ale na režii. Studoval ji pod vedením Václava Wassermana od roku 1959 a proslul na škole jako výrazný experimentátor, hned od své první práce pod názvem Poslední nálet (196O) a od režijní spolupráce na Jirešově snímku Sál ztracených kroků (1960). Možnost vyzkoušet si kombinaci filmu hraného s dokumentárním, černobílého s barevným, přímá zkušenost z práce s kamerou, osobní i pracovní kontakt s představiteli rodící se české nové vlny (jako asistent režie pracoval také s V. Chytilovou na jejím Stropu, 1961), to všechno byly úhelné zážitky vymezující příští Jakubiskovo směřování. Praha jej ohromila svou kulturností, škola mu otevřela prostor svobodného uměleckého tvoření v plodné komunikaci se sobě blízkými. Neušetřila jej ani první zkušenosti s režimní cenzurou, když pod jejím tlakem ze svého středometrážního filmu Déšť (1965) vystřihl dokumentární sekvenci s beatnikem Allenem Ginsbergem, právě vyhoštěným z Československa. Snímek před uložením do trezoru stejně nezachránil, sotva však mohl tehdy tušit, že osud Deště je pouhým předznamenáním brzkého osudu celé jeho tvorby 6O. let... Ta pokračovala dlouhým hraným debutem Kristove roky (1967), příběhem konfrontujícím povahy dvou bratrů, v němž si evidentně také autor sám řešil problém své vlastní lidské a umělecké identity a objevoval původní folklórní zdroje své imaginace. Doslovným jejich výtryskem se stal triptych Zbehovia a pútnici (1968), bizarní a drastické úlomky ze dvou světových válek, spojené s apokalyptickou vizí té třetí. Do natáčení prostřední části vpadla okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy a bezprostřední konfrontace filmové fikce s realitou, kterou režisér v duchu svého smyslu pro vše fantaskní a nepředvídané rovněž začlenil do díla, umocnila jeho brutálně skeptické vyznění. V něm ještě dál jdou Vtáčkovia, siroty a blázni (1969), koprodukční slovensko-francouzský film o vzdoru vůči krutosti světa bezhraničnou hrou, která se nakonec stává stejně krutou, jako on sám. Jasnozřivé tušení marnosti jakýchkoli nadějí tváří v tvář fatalitě reálných společenských dějů je přitom prostředkováno filmovou řečí vysvobozenou naopak z jakýchkoli pout, šokující diváka asociativním proudem představ a kácením posvátných tabu, pro něž se na prahu normalizace výzvou přímo symbolickou stane už jenom název posledního Jakubiskova filmu z tohoto období: Dovidenia v pekle, priatelia! (1970). Siroty Marně se režisér v roce 1972 filmu veřejně zřekl kvůli údajným sporům s italským koproducentem. Nepochybně i za tuto černočernou burlesku, dokončenou a uvedenou s optimističtějším závěrem až v roce 1990, dostal se na režimní index a téměř po celá 70. léta točil jen zakázkové reklamní a propagandistické filmy. Že si při tom dokázal udržet základní rysy své poetiky, dokládá i dnes např. krátký film Bubeník Červeného kříža (1977), emotivně zpracovávající téma opuštěných dětí. Že při tom však také musel nemálo slevit ze svých nároků a představ, o tom svědčí filmy, kterými se na přelomu desetiletí mohl k hrané tvorbě vrátit: Postav dom, zasaď strom (1979) a Nevera po slovensky (1980), sestřižená z televizního seriálu. Magii jeho vidění vystřídala tu těžkopádná ideovost a žánrové figurkaření, třebaže v dobovém kontextu jistě ještě snesitelné. Opravdovým návratem normalizačního sirotka do kinematografie je proto až Tisícročná včela (1983), současně natáčená jako čtyřdílný televizní film a šťastně spojující Jakubiskovu fantaskní obrazivost s národním a sociálním mýtem předlohy, stejnojmenného románu Petera Jaroše. Po pohádkové Perinbabě (1985) a parodii Pehavý Max a strašidlá (1987, v TV jako seriál pod názvem Teta) je s ní alespoň zčásti srovnatelný až film Sedím na konári a je mi dobre (1989), v němž se Jakubisko v nové situaci a v jiné poloze vrátil k tématu snímku Vtáčkovia, siroty a blázni, aby jej tentokrát zasadil do konkrétní historické reality Československa po válce a v 50. létech. Blázni Volnou "trilogii trojic" završuje pak v obráceném gardu (dvě ženy a muž) a jako rozloučení se společným státem proklamativně federální opus Lepšie byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý (1992), poměrně rychlé, a proto i ne zcela pochopené vystřízlivění z těsně polistopadových iluzí. Překvapivá věta, že teď je přesně ta doba, kdy je třeba emigrovat, která tu zazní, se v Jakubiskově případě naplnila beze zbytku: spolu se svou ženou, herečkou Deanou Horváthovou, odchází ze Slovenska natrvalo do Čech a na prahu šedesátky se pouští do projektu nazvaného Nejasná zpráva o konci světa (1997). Své první filmy z 60. let koncipoval jako výpověď o sobě, o své vznícené emocionalitě a senzibilitě, snímky z přelomu 80. a 90. let jako výpověď o osudech své generace. Nejasnou zprávu o konci světa nazval rovnou "rozhovorem s Bohem" a jako k jejímu východisku odkazuje k poslední části filmu Zbehovia a pútnici. Impulzivnost a nervnost jeho tvorby se tak vzácně doplňuje o myšlenkovou koncepčnost a spíše výjimečnou schopnost sebereflexe jako podmínku zachování tvůrčí integrity. Jeho filmy nejsou vždy racionálně vyložitelné, protože tak ani nevznikají, ty nejlepší však strhnou magií sotva tušeného, ohromí hrůzou všech pozemských možností i velikostí nepozemských tužeb.

Více informací


Post Coitum - Česká republika, 2004
Nejasná zpráva o konci světa / Nejasná zpráva o konci světa - Česká republika, Slovensko, 1997 reľisér
Nejasná zpráva o konci světa / Nejasná zpráva o konci světa - Česká republika, Slovensko, 1997 reľisér
Bathory / Bathory - Slovensko, Česká republika, Velká Británie, Maďarsko, 2007 rozhovor
Bathory / Bathory - Slovensko, Česká republika, Velká Británie, Maďarsko, 2007 rozhovor

Diskuze - Juraj Jakubisko



Filmy a seriály

   Název    Orig. název    Rok výroby    Hodnocení    

Režie - Juraj Jakubisko
Bathory 200767%
Bubeník červeného kříže 1977
Čekají na Godota 1965
Ďaleko v lese zpieva vták 1976
Déšť 1965
Dožinky '77 1978
Eva, Eva 1980
Eva,Eva 1980
GEN: Václav Klaus pohledem Juraje Jakubiska 1993
Chlapcovo dlouhé čekání 1964
I. třída 1963
Každý den má svoje jméno 1961
Kristove roky 196764%
Lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný 199355%
Maľované na dreve 1979
Mlčení 1963
Nashledanou v pekle, přátelé 197063%
Nejasná plavba na konec světa 1997
Nejasná zpráva o konci světa 199767%
Nevěra po slovensku 198174%
Občasník II.: To chce klid 1962
Omnia 1975
Ondrej Nepela 1973
Ozvena 1974
Perinbaba / Paní Zima 198576%
Pihatý Max a strašidla 198774%
Portrét režiséra 1989
Posledný nálet 1960
Postav dům, zasaď strom 197965%
Post Coitum 200448%
Ptáčci, siroty a blázni 196972%
Sedím na konári a je mi dobre 199078%
Slovensko - krajina pod Tatrami 1975
Stavba století 1972
Strieborný vietor 1961
Téměř růžový příběh 199047%
Teta (seriál) 198781%
Ticíciletá včela 198380% ne. 2.2. STV1 21.30
Tisícročná včela
Tri rozpravky 1964
Tři pytle cementu a živý kohout 1976
Vrtuľka 1964
Vysťahovalec 1964
Zběhové a poutníci 196867%

Scénář - Juraj Jakubisko
Bathory 200767%
Bubeník červeného kříže 1977
Čekají na Godota 1965
Déšť 1965
Kristove roky 196764%
Lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný 199355%
Nashledanou v pekle, přátelé 197063%
Nejasná zpráva o konci světa 199767%
Nevěra po slovensku 198174%
Perinbaba / Paní Zima 198576%
Pihatý Max a strašidla 198774%
Ptáčci, siroty a blázni 196972%
Sedím na konári a je mi dobre 199078%
Strieborný vietor 1961
Téměř růžový příběh 199047%
Teta (seriál) 198781%
Ticíciletá včela 198380% ne. 2.2. STV1 21.30
Tisícročná včela
Zběhové a poutníci 196867%

Kamera - Juraj Jakubisko
Nashledanou v pekle, přátelé 197063%
Teta (seriál) 198781%
Zběhové a poutníci 196867%

Námět
Sedím na konári a je mi dobre 1990 - televize ne. 2.2. STV1 21.30

Divadlo


Režie - Juraj Jakubisko
Casanova

Scénář - Juraj Jakubisko
Casanova


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Úterý 28. 1. 2020 Svátek má Otýlie
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz