Kathryn Bigelowová

2009, Oskar, nejlepší režie, Smrt čeká všude


Je podle slov magazínu Variety výjimečně talentovaná režisérka, která posouvá hranice ženské režie. Jde o jednu z nejoriginálnějších režijních osobností Hollywoodu. V roce 1985 Bigelow režírovala kultovní klasiku Na prahu temnot v produkci Stevena-Charlese Jaffeho, kde se podílela i na scénáři. Tento film byl kritikou označen jako „poetický horor“. Kritici vyzdvihovali zejména její netradiční vizuální styl, který popisovali jako „snový, vášnivý a děsivý současně“. V roce 1991 Bigelow režírovala akční thriller Bod zlomu s Keanu Reevesem a Patrickem Swayzem. Film společnosti Largo Entertainment Pictures, na němž se jako vedoucí výroby podílel James Cameron, se zabýval nebezpečnými extrémy psychologického napětí mezi dvěma mladými muži. Kritika film označila za nevšední projekt výjimečně nadané autorky. Když měl v roce 1995 premiéru snímek Zvláštní dny, označil ho Roger Ebert jako „výzvu technice“. Bigelow se v tomto snímku zabývala riskantními možnostmi využití počítačově generované reality a hrozbami nadcházejícího tisíciletí. Zvláštní dny měly u kritiky opět bouřlivý úspěch a znovu byla vyzdvihována především energičnost snímku a jeho unikátní a působivá vizuální stránka. Ve filmu si zahráli Ralph Fiennes, Angela Bassett a Juliette Lewis, na scénáři se podílel James Cameron a film uvedla společnost Twentieth Century Fox. Podle bestselleru Anity Shreve natočila Bigelow snímek Váha vody se Seanem Pennem, Sarah Polley, Catherine McCormack a Elizabeth Hurley. Světovou premiéru měl tento snímek na 25. festivalu v Torontu v roce 2000 a získal si přízeň kritiků i dalších osobností filmového světa. Magazín Variety ho označil za její nejpůsobivější, nejvíce ambiciozní a nejosobnější film vůbec, který je prostoupen napětím a jejím nadáním pro vytvoření atmosféry strachu a děsu. Snímek K-19: Stroj na smrt vysloužil Bigelow záhy po premiéře v New York Times titul „jedné z největších osobností současné filmové režie“. Snímek s Harrisonem Fordem, Liamem Neesonem a Peterem Saarsgardem byl jedním z nejúspěšnějších filmů léta 2002. Film vypráví skutečný příběh hrdinné sovětské posádky, která riskovala životy, aby zabránila jaderné katastrofě na palubě jejich ponorky. Kritika vyzdvihovala Bigelow pro její „dokonalé technické vedení filmu, v němž ani jednou nechybuje“ (Roger Ebert) a samotný film jako „příběh o hrdinství, patriotismu a cti, které se neohlížejí na to, pod jakou vlajkou sloužíte“ (CNN). Bigelow zde dokázala něco, co žádný filmový tvůrce před ní neudělal – do rolí hrdinů nákladného amerického filmu postavila sovětské vojáky z období studené války. To, že se pro něco takového rozhodla, nebylo v žádném případě samoúčelné: „Občas doufám, že K-19 dokáže sehrát ještě další roli, a to sice tu, že nám pomůže doširoka otevřít štěrbinu ideologického okna, kterým jsme my, Američané, dosud vnímali jisté události a jistou kulturu. V takových chvílích myslím na množství zneklidňujících věcí, které jsem v Rusku spatřila, a zejména na lidi, které jsem tam potkala. Na naše bývalé nepřátele, jejichž nesmírnou odvahu můžeme nyní, po tolika letech, být připraveni ocenit.“