Mahulena Bočanová

Narozená 18. března 1967 ve znamení Ryb, otci architektovi, který stavěl ambasády po celém světě a matce modelce a krasobruslařce s tváří Sofie Loren. Tudíž jejím otcem není režisér Hynek Bočan. Brzy si začíná uvědomovat, že její rodina je poněkud atypická v oné krásné, komunistické vlasti. Touží bydlet v paneláku, chodit do pionýra a na tělocvik nosit modré trenýrky a bílé tričko. Její maminka to však komentuje slovy: "Jen přes moji mrtvolu. Naše rodina nebude podporovat ty jejich komunistický manýry!" Nosí do školy džínový obleček a tričko s americkou vlajkou a trpí jako zvíře. Touha zapadnout a splynout s davem je ta tam. V období puberty s hrůzou zjišťuje, že ji poprsí narostlo o něco víc než ostatním a v pase má najednou o 20 cm míň. Takto vybavena vplouvá do světa umění. Nastává období utrpení, kdy ji režiséři chtěli ve svých filmech svlékat. Odmítá, což jeden nejmenovaný národní umělec komentuje slovy: "Když chce být herečka a nechce se svlékat, ať jde pracovat na poštu!" Rozhodne se, že na poštu je ještě času dost, a že se raději bude pilně věnovat divadlu.

Už při škole hraje v Národním divadle, kde pak zůstává dva roky. V roce 1987 nastoupila do Činoherního klubu, kde hraje dodnes. Zažila zde nádhernou éru revoluce 1989, stála na jevišti s pány Hrušínským, Abrhámem, Čepkem. Procestovala s divadlem kus světa. "Díky velmi kamarádské atmosféře jsem se lehčeji smířila s tím, že když je potřeba se v představení svléknout do prádla či plavek, tak to hraju já", říká, "ale nutno podotknout, že jsem měla možnost hrát i spoustu krásných rolí a to zcela oděná".

Posledních šest let (1997 - 2003) ještě hraje v soukromém divadle "Háta", které navštívilo a neuteklo 500 000 diváků. Divadlo hraje od svých 18 let, téměř denně (s výjimkou tří let na Kypru, což byl pubertální útěk od reality). Lidí se bojí daleko míň, je smířená s tím, že příliš nesplývá.

"Chápu, že nic není zadarmo", prozrazuje. "Za největší úspěch svého života považuji to, že jsem to všechno se svou absolutní absencí sebedůvěry přežila, a že jsem potkala svého muže a s ním přivedla na svět dceru Marinu. Jsem velmi šťastná matka dvouleté dcery. Prý je po mně. To má fajn."

A protože odříkaného chleba největší krajíc, po pěti letech je v Čechách obsazena do filmu Post coitum, s nadějí, že svlékat se budou ty mladší.