Naomi Wattsová

Produkce potřebovala k Mortensenovi herečku obdobného formátu. Nalezla ji v osobě Naomi Watts. Cronenberg prozrazuje: „Naomi Watts

se mezi herci těší obrovské úctě, všichni o ní říkají, že je fantastická herečka - a že se s ní také výborně spolupracuje. Obojí se potvrdilo.

Režíruje se neuvěřitelně snadno, protože všechno okamžitě pochopí na nejniternější úrovni. Určitě musí hodně pracovat sama se sebou, ale

já jsem si toho nikdy nevšiml. Vždy přišla na scénu a hrála správně hned napoprvé. Vnímá věci v souvislostech a chápe vnitřní život postavy.

Naomi Watts je samozřejmě velmi hezká a krása je pro ni jako herečku velice cenná. Není exoticky krásná, aby nemohla hrát obyčejnou

ženu. Může zahrát obyčejného člověka, a přitom zazářit.

Anna je velmi zranitelná a v životě ji potkala ztráta, která ji stále trápí. Při hledání původu mladé ženy, významu jejích zápisků a budoucího

osudu osiřelého dítěte se začíná obracet k ruské polovině svých kořenů - její zesnulý otec kdysi emigroval do Anglie. Protože žije neveselým

středostavovským životem, pohlcuje ji napínavá existence ruských přistěhovalců v Londýně. Nikolaje se bojí, ale přesto touží zažít trochu

nebezpečí. Naomi Watts umí půvabně zachycovat všechny změny a výkyvy, kterými Anna prochází.“

Naomi Watts s Cronenbergem již dlouho toužila spolupracovat a považuje Knightův scénář za úchvatné čtení, opravdu dobrý thriller a okno

do světa, který lidé dosud příliš nevídali. Anna v sobě delší dobu popírá ruskou kulturu a na začátku snímku právě prožívá smutné období.

Schovává se za prací a nechce se jí trávit moc času mezi blízkými, protože jí jen připomínají nepříjemnou minulost. Naomi Watts se však líbí,

že Anna stále ráda riskuje a začíná znovu žít díky seznámení s Nikolajem. Je ale čím dál jasnější, že pronikla do drsného prostředí, s nímž

se sama nedokáže vyrovnat, a musí vyhledat pomoc příbuzných.

Webster podotýká: „Annina pouť ve jménu Tatiany, dítěte i sebe samé, dává příběhu emocionální pozadí. Naomi Watts postavě předává

empatii a neústupnou tvrdost, takže člověk cítí, jak se vymaňuje z depresí, a zároveň si uvědomuje její odhodlání nepoddat se strachu.“

Vzhledem k propojení produkce a místa natáčení se Naomi Watts připravovala na roli ve Whittingtonově nemocnici v Londýně. Viděla zde

porod císařským řezem a sledovala budoucí matky a asistentky, které jim pomáhaly při porodních bolestech. Naomi Watts k tomu říká: „Byla

jsem u velmi silných okamžiků v životě jiného člověka. Bylo to přirozené, nádherné, pohádkové. Porodní asistentky vykonávají naprosto

mimořádnou práci, která vyžaduje velkou porci důvěry.“

Hlavní představitelka se dokonce naučila jezdit na motocyklu ruské provenience. Komentuje to se smíchem: „Můj železný oř vážil tak dvě

stě kilogramů a málem dvakrát tolik lidí mi dělalo publikum. Brázdila jsem londýnské ulice, až jsem se tomu zdráhala uvěřit. Nakonec se mi

to ale zalíbilo a se zadostiučiněním konstatuji, že si jízdu na motorce teď mohu napsat do životopisu.

„Nikdy jsem se také neupsala žádnému filmu, aniž jsem si předtím alespoň promluvila s režisérem a vyslechla si jeho představu, ale

u Východních příslibů jsem to udělala. S Davidem jsme měli naplánovanou schůzku, ale nakonec se uskutečnila až po mém příjezdu do

Londýna. Je to sice dost neobvyklé, ovšem protože šlo právě o Davida, nebyl důvod k nervozitě, a David mi pak na schůzce dodal sebedůvěru.“


Mulholland Drive - Francie, USA, 2001
Kruh 2 - USA, 2005
Zabiji Nixona - USA, Mexiko, 2004
Hranice života - USA, 2005
Barevný závoj - Čína, USA, 2006