Ryan Gosling

Herec Ryan Gosling připouští, že reakce herců na scénář většinou závisí na rozpoložení, za jakého látku čtou. “Já v té době zrovna žil dva měsíce ve stanu. Když mi tam Greg Hoblit zavolal, celé to téma mě hodně zaujalo,” směje se herec. “Po pravdě řečeno, nebyl jsem si však úplně jistý, co bych zrovna já mohl do role vnést,” přelaďuje herec na vážnější tón. “Věděl jsem jen to, že je to něco, do čeho bych se měl rozhodně pustit. Líbilo se mi napětí, které z příběhu čišelo. Když jsem scénář četl poprvé, nemohl jsem to napětí dostat z hlavy. Jsem rád, že Crawforda hraje právě Anthony Hopkins. Nestává se každý den, aby vás na placu postavili vedle vašeho osobního hrdiny.”

“Ve filmu není ani jediná role, kterou bych dnes - kdybych k tomu měl příležitost podruhé - obsadil jinak,” říká Hoblit. Ostatní tvůrci to pociťovali stejně jako režisér Gregory Hoblit. Všichni herci mu vyjadřují své uznání a jsou nadšení z toho, že mohli spolupracovat s režisérem Prvotního strachu.

Hoblit si Goslinga poprvé všiml ve filmu Svatý boj, který měl v roce 2001 premiéru na festivalu Sundance. “Od začátku mi bylo jasné, že Ryan má ohromný talent. Takové soustředění a intenzita se nedá nacvičit - buď to máte a nebo ne. Když si dobrý scénář spojíte s jeho netuctovým zjevem a specifickým charizmatem, je jasné, že musíme zavolat přímo jemu,” říká Hoblit.

“Jen co se na postavu Willyho podíváte, víte, že má pod čepicí,” říká Hoblit. “Ryan zosobňuje přesně to samé. Září z něj důvtip, je to velmi mnohostranný herec a já se na něj při hraní rád dívám. V jeho věku si nevybavuji jiného herce, který by byl stejně zajímavý jako on. Natáčení každé jednotlivé scény bylo velmi poučné, protože Ryan se vždycky snaží najít pravdu okamžiku. Od první chvíle jsem věděl, že bude Anthonymu skvělým protihráčem.”

Gosling svou postavu nijak zvlášť nekomplikuje. “Willy se vrtí jako červ na Crawfordově háčku,” říká. “Crawford prostě Willymu pořádně zatápí pod kotlem. Willy se ke své smůle nechá chytit do hry, jejíž pravidla nezná. Svůj případ nesmí za žádných okolností prohrát, protože by to ohrozilo výkon jeho povolání,” říká Gosling. “Ať už se bavíme o té práci, kterou v dané době dělá a nebo té, kterou by v budoucnu rád vykonával. Kauza se tedy za žádných okolností nesmí obrátit proti němu. Uvědomuje si, že vrah nesmí za žádných okolností vyhrát, zvláště pak ten, který si myslí, že nad zákonem vyzrál.

“Tento příběh je vlastně o prozření a dorůstání,” říká scenárista Glenn Gers. “Willy je na začátku úlisný frajer, při setkání s životními tragédiemi a skutečnými ztrátami mu však nezbývá nic jiného než dospět. Zpočátku je vůči lidem poměrně lhostejný, pak však zjistí, že lhostejnost jej stála až příliš mnoho.”

“Film je jako šachová partie,” říká Gregory Hoblit. “Jsou v ní tahy, protitahy a nakonec skončí šach matem. Crawford je dokonalý hráč, který má každý svůj krok od začátku do konce dokonale promyšlený. Willy je podobný spíše šachistům v Central Parku, kteří jsou prototypem rychlé a výbušné hry. Je to jako porovnávat výdrž zajíce z reklamy na baterky Energizer a vrcholně metodického hráče. Líbil se mi i výrazný rozdíl v jejich fyziognomiích. Willy je na počátku filmu ještě hodně nezralý mladík, ale na konci už je dospělý muž.”

Hlavní rozdíl nespočíval jen v odlišnosti postav, ale v jiném přístupu herců ke scénáři. Před začátkem natáčení režisér s herci dva týdny nacvičoval. “Tony je neuvěřitelně přesný, dokonale šetří síly,” popisuje Hoblit. “Neudělá jediný zbytečný pohyb, Ryanův motor se však rozehřívá o trochu déle a teprve potom se může vydat zamýšleným směrem. Když se všechno vyvíjí jak má, je stále lepší a lepší.”

Hopkins velmi ocenil režisérův ekonomický styl natáčení, kdy používal systém několika kamer, aby z herců získal maximum a pokryl situaci ze všech možných úhlů. Tento přístup se Hoblitovi osvědčil již v minulosti, neboť tutéž scénu pak nemusel natáčet stále dokola a kvůli nevyhnutelnému vyčerpání herců jejich výkony připravovat o specifickou “vůni”.

“Greg je vynalézavý a v každé chvíli dokonale připravený. Má také skvěle vycvičené instinkty. Naštěstí jsme s ním jednotlivé scény moc neopakovali, což je velká úleva,” říká Hopkins.

O Hopkinsovi je známo, že má poněkud ujetý smysl pro humor. Chvíli na štáb štěkal jako pes, jindy byl poslušný jako beránek a držel se pokynů asistenta produkce. “Opravdu to zní jako psí štěkání,” tvrdí Gosling. “Tony je prostě jedním z mála lidí, kterým se daří vše na co sáhnou - maluje, skládá hudbu, režíruje a navíc skvěle napodobuje psy a kočky. Byla s ním mnohem větší legrace, než jsem si na začátku myslel. Je to zkrátka úplně obyčejný chlap.”

“Musíte si to přece nějak užít,” říká Hopkins škodolibě, ”jinak ani nemá smysl ráno vstávat z postele.”

“S Tonym se spolupracuje skvěle,” říká producent Chuck Weinstock, ”nikdy se onu posvátnou bázeň, kterou lidé v jeho přítomnosti pociťují, nesnaží jakkoliv zneužít.” Weinstock dále uvádí, že Hopkins má neuvěřitelné nadšení a výdrž “dvacetiletého mladíka ve čtyři nebo v pět hodin ráno. Stačí zavelet a jde se na věc!”