Susanne Bormannová

Narodila se roku 1980 v Kleinmachnow u Berlína.

Roku 2005 s diplomem ukončila Vysokou školu hudební a divadelní v Rostoku.

Od roku 2005 členka Deutchen Filmakademie.

ROZHOVOR

Jaký je váš dojem z práce na filmu Modrooká Polly?

Každý, kdo na tomto projektu pracoval, věděl, že Tomy chce vytvořit film, který by se odlišoval od běžné filmové produkce v Německu, chtěl stvořit něco opravdu nového. A každý věděl, že to bude spousta práce. Proto vznikla při natáčení velice koncentrovaná atmosféra, ještě nikdy jsem nezažila tak krátké přestávky. Normálně jako herec čekáte 6 hodin z 12hodinového pracovního dne kvůli přestavbám mezi jednotlivými scénami a záběry, ale při tomto natáčení to byly zhruba 2 hodiny z 15hodinového pracovního dne. Každý ale věděl, že Tomy má vizi a chce vytvořit něco speciálního, každému z nás tím dodával energii.

Je téma filmu blízké Vašim osobním pocitům?

Ne. Moje rodina je velice poctivá. A já osobně jsem nikdy neukradla více než spodní prádlo nebo tak něco, a to jsem byla v pubertě. Takže - nic, za co by mě mohli zavřít. Dokážu ale pochopit, že Polly touží po normálním životě - hledá byt, zaměstnání, přítele, aby se osvobodila od své chaotické rodiny a svého předchozího života. A myslím, že každý poznal jaké to je, když se věci vyvíjejí jinak, než očekáváte nebo si přejete, což se ve filmu přihodí Polly. Vím, jak je těžké osvobodit se, vymanit se ze své životní situace a existujících podmínek.

Inspirovaly vás při práci nějaké starší slavné filmy?

Ne, ale někdy mi postavy připomínaly comicsy. Charakter Polly v sobě měl komický rozměr Larry Croft, co přímo vybízelo k určitému zlehčení, i když především musela postava samozřejmě zůstat lidská.

Jaké jsou vaše další herecké plány?

Doufám, že budu mít vždycky, tak jako dosud, tu čest vybírat si z různých filmových nabídek tu, která mne zajímá. Mám velké štěstí dělat projekty, které jsou výzvou a inspirací a ne jen obživou. Byla bych šťastná, kdybych dostala šanci dělat více evropských a mezinárodních koprodukcí.

Znáte nějaké české filmy, nebo filmaře?

Bohužel ne. Jen si vzpomínám na úžasnou českou pohádku - film, který jsem viděla, když jsem byla malá. Tři oříšky pro popelku - stále se na ni čas od času dívám.

Co byste popřála Modrooké Polly v českých kinech?

Aby diváci byli překvapeni nevšedním německým filmem a bavili se příběhem zajímavých postav.