Posílám dopis pro paní Vilmu Cibulkovou.¨Paní Vilmo,možná, že Váš problém s partnerem je už vyřešen, ale já v žádném případě nechci k tomu mlčet. Je to totiž v této společnosti už na běžném pořádku, to, jak se muži hulvátsky chovají ke svým partnerkám.Vy samozřejmě i tuto urážku překonáte a vězte, že morálním vítězem jste Vy a ne nějaký německý Etzler.Zažila jsem podobné v mých 25-ti letech, kdy můj německý Ruppert se zamilovalnehledě na to, že jsem byla 14 dní po porodu mé druhé dcery a prvorozené byl sotvarok a půl.Ano, nebýt tehdá mých drahých rodičů, nepřežila bych to.Šlo o mou první velkou lásku, pro kterou jsem obětovala domov, rodiče a zůstala bydlet s ním v Karlových Varech. Byla jsem jedináček a na Moravě měla rodiči postavený dům s velkou zahradou. Majetek mi tehdá nic neříkala ani to, že jsem opustila rodiče jsem si nevyčítala, jen jsem tím velmi citověstrádala.Myslela jsem si že bez něj žít nedovedu. Převedla jsem veškerou lásku, kteroujsem měla k matce na něho. Mí rodiče mě velmi milovali a byli ochotni pro mne obětovat vše - to jsem věděla vždycky.V 25-ti letech jsem stála bez něj, jen se svými malými dětmi a mými rodiči, kteříse už přestěhovali k nám. Psychická bolest to byla nevýslovná, nevnímala jsem mé drahé a byla jsem jen posedlá myšlenkou, že bez něho to nepůjde. Je pravda,že mi celý život scházel, lhala bych, kdybych tvrdila něco jiného, ale současně si celý život přiznávám, že jeho charakter je podlý a to také celým svým životem dokázal. Opustil nejen mne, ale i svoje dcery, které ho prakticky ani neznaly.Chodí kolem sebe celý život, bez jediného jeho slova jak se mají, zda něco ne-potřebují, na mé urgence nikdy nereagoval.Přesto je láska něco, co v sobě těžko můžeme odstranit,myslím láska k muži.Je to něco co nefunguje logicky a proto nás bude celý život bolet. Ale i s tím se dá žít. Věřím, že i Vám se to podaří. Jste velká herečka, budu dnes na Vás vzpomínatpři narozeninách paní Jiráskové. To Vy spíše patříte na tyto oslavy než ona. Odtáhla