Vladimír Körner

Na samém sklonku války, 7. května 1945, padl v Uhřičicích u Kojetína jeho otec, vedoucí ilegální vojenské organizace v Kojetíně na Hané. Rodina se po válce vrátila do Zábřehu na Moravě, odkud oba rodiče pocházeli a odkud museli po Mnichovu 1938 odejít. Vladimír Körner se původně hlásil na gymnázium, tam ho ale nevzali, proto se rok učil na sedláře a podkováře. Po absolvování střední průmyslové školy filmové v Čimelicích (1954-1958) se hlásil na filozofickou fakultu v Olomouci, ale ke studiu nebyl přijat, nakonec vystudoval dramaturgii na pražské FAMU (1958-1962). Od roku 1961 pracoval ve Filmovém studiu Barrandov jako dramaturg, od roku 1971 jako scenárista. V roce 1990 byl po privatizaci filmových studií spolu s ostatními tvůrčími pracovníky propuštěn pro nadbytečnost.

První jeho scénář, který byl v realizaci, snímek Tichá zimní hora (režie Jiří Sequens) byl ve výrobě z ideologických důvodů zastaven. Prosadit se a stát se renomovaným a vyhledávaným scenáristou se mu povedlo hned po návratu ze základní vojenské služby v polovině 60. let. Proslavil se hlavně díky filmům Údolí včel a Adelheid, které natočil režisér František Vláčil. Odjakživa se potýkal se zákazy svých scénářů, nejhorší to bylo v 70. letech, kdy prakticky žádná z jeho prací nebyla zfilmována. Teprve po odchodu ústředního barrandovského dramaturga Ludvíka Tomana roku 1981 se některé jeho scénáře přece jen mohly natočit.

Je autorem řady novel a románů. Od počátku 60. let byl členem Komunistické strany Československa, na podzim roku 1967 požádal o vystoupení ze strany, roku 1969 legitimaci vrátil a byl vyškrtnut, v roce 1975 pak pro jistotu ještě vyloučen.

Dvakrát byl nominován na Českého lva za nejlepší scénář (Anděl milosrdenství, Der Lebensborn - Pramen života). Patří mezi nejlepší české scenáristy všech dob.