K filmu a fotografování se musel dostat už díky svému rodinnému zázemí: jeho otec byl profesionálním fotografem a strýc pracoval jako kameraman krátkých filmů. Po studiu na katedře kamery pražské FAMU byl Vladimír Smutný několik let zaměstnán jako reklamní fotograf Tesly Holešovice a byl rovněž švenkrem v Krátkém filmu.
V roce 1974 nastoupil na Barrandově jako druhý kameraman a spolupracoval např. s Jaromírem Šofrem, Františkem Uldrichem nebo Jiřím Macákem. O osm let později samostatně kameramansky debutoval u filmu Júliuse Matuly Poslední vlak. V témže roce navázal spolupráci s Jiřím Svobodou, pro něhož nasnímal filmy Schůzka se stíny (1982), Zánik Samoty Berhof (1983), Skalpel, prosím (1985), Prokletí domu Hajnů (1988) a Jen o rodinných záležitostech (1990). Spolupráce s Karlem Kachyňou obohatila jeho filmografii o tituly Dobré světlo (1986), Smrt krásných srnců (1986), Městem chodí Mikuláš (1991) a o TV snímek Duhová kulička (1985). S Jaroslavem Soukupem natočil snímky Discopříběh (1987), Kamarád do deště (1988), Divoká srdce (1989), Discopříběh č. 2 (1991) a Svatba upírů (1993). Z jeho dalších projektů připomeňme snímky Pravidla kruhu (1988, r. Miroslav Balajka), Něžný barbar (1989, r. Petr Koliha - Cena za kameru na přehlídce čs. filmů) a Keď hviezdy boli červené (1990, r. Dušan Trančík).
V 90. letech se začal podílet na zahraničních zakázkách a vytvořil také řadu snímků pro evropské televize - např. seriál Barun Gold (1991, Nizozemí) a nedávno i rozsáhlý detektivní cyklus o komisaři Maigretovi (1998-9, Francie). Těžištěm jeho práce však zůstal celovečerní hraný film. I zde působí Vladimír Smutný suverénně, bez ohledu na geografické hranice. Za baladu Lea (1997, r. Ivan Fíla - Německo/ČR) získal Českého lva za nejlepší kameru a cenu Asociace českých kameramanů. Snímal rovněž adaptaci románu Michala Viewegha Výchova dívek v Čechách (1997, r. Petr Koliha), nizozemském snímku Winter (1997, r. Daniel Daniel), detektivním dramatu Panství (1999, r. Kenneth Berris), filmech Love Lies Bleeding (1998, r. William Tannen, USA) a Triceratops/River Adventure Quere Line Videos (1999, r. Kenneth Berris - Universal, USA).
Vladimír Smutný dokáže vystihnout poetickou atmosféru s jemnými psychologickými odstíny, neztrácí však současně smysl pro dramatickou zkratku a humor. Je mistrem v modelování atmosfér - od moderní, energicky klipové, přes odstíny jemně poetické až k temně expresivním. To vše uplatnil i v oscarovém Koljovi (1996) režiséra Jana Svěráka, oceněném mj. Cenou za kameru v Madridu. Jan Svěrák nyní Vladimíra Smutného přizval i ke svému nejnovějšímu projektu, cinemascopickému filmu Tmavomodrý svět.