Zatímco Craneova hvězda stoupá, jeho osobní život začíná mít trhliny. Anne objevila v garáži erotický časopis a je velmi raněna. Crane se mezitím seznamuje s Johnem Carpenterem, který jej zasvěcuje do tajů záznamové videotechniky. Společně také navštíví striptýzový klub Salome's. Crane začíná mít výčitky svědomí a navštíví svého přítele, katolického kněze Otce O'Neilla. I přesto však s Carpenterem nadále pokračuje v nočních návštěvách erotických klubů. Při jedné z nich se pak seznámí se striptérkami Emily a Elaine, se kterými se společně odeberou do Carpenterova bytu. Crane se snaží odolat pokušení, přesto však s přitažlivou Emily končí v posteli. Začíná natáčení druhé sezóny nyní již populárního seriálu Hogan's Heroes. Plukovník Klink má novou sekretářku, kterou hraje Patti Olson. Crane je novou členkou hereckého osazenstva okouzlen a ihned s ní začíná flirtovat. Carpenterův byt se mezitím stává dějištěm dalších sexuálních eskapád, které jsou pečlivě zaznamenávány pomocí videotechniky. Během promítání jednoho ze záznamů však Crane zpozoruje něco, co se mu vůbec nelíbí _ Carpenter se dotýká rukou jeho zadnice. Crane je jeho bisexuálními sklony rozzuřen a už nikdy nechce Carpentera vidět. Mezitím se stále více sbližuje s atraktivní Patti, která k jeho překvapení ví o všech ostatních ženách, se kterými měl poměr. Crane cítí, že konečně našel ženu, která chápe jeho povahu a touhy.

Krátce poté, co se s Patti ožení přímo ve filmovém studiu, je seriál Hogan's Heroes zrušen a Crane má problémy sehnat novou práci. Na popud Lennyho kupuje práva na hru Beginner's Luck, se kterou se vydává na divadelní turné. V jeho průběhu se znovu setká s Carpenterem a vše je zpátky ve starých kolejích. Ze studia Disney přichází dobrá zpráva _ Crane dostává nabídku, aby ztvárnil titulní roli ve filmu Superdad. Během natáčení se však v bulvárním tisku objevují fotografie, na kterých vychází ze striptýzového baru. Lenny se snaží Craneovi vysvětlit, že takové chování může nenávratně poškodit jeho pověst, ale Crane nebere varování vážně. Jeho manželství s Patti se postupně rozpadá a rozvod na sebe nenechává dlouho čekat. Arogantní a sexistický výstup v televizním pořadu Celebrity Chefs! pak názorně demonstruje úpadek jeho osobnosti. Crane si začíná uvědomovat negativní důsledky svého způsobu života a žádá Lennyho o pomoc. "Alkoholik se nesmí vracet za svými hospodskými kamarády a očekávat, že zůstane střízlivý," říká mu Lenny. Crane si sjednává schůzku s Carpenterem a pokouší se skončit jejich dlouhodobé přátelství, nesetkává se však s pochopením. Následující noc se někdo vplíží do Craneova hotelového pokoje...

Myšlenka natočit film podle knihy The Murder of Bob Crane se zrodila v hlavě Todda Roskena v roce 1999. Když se zmínil spisovateli Michaelu Gerbosimu, že hledá člověka, který by dokázal zpracovat tuto knihu do filmového scénáře, jeho záměr začal nabývat reálné podoby. Rosken a Gerbosi společně zakoupili autorská práva a začali upravovat příběh tak, aby se jeho ústředním motivem stal vzájemný vztah Craneho a Carpentera. "Je to varovný příběh o tom, co s člověkem dokáže udělat sláva. Myslím si, že všechny Bobovy potíže pramenily z jeho schopnosti přitahovat ženy tím, že byl mediální hvězdou," říká Gerbosi. Jak ale Gerbosi brzy zjistil, přilákat zájem producentů nebylo vůbec jednoduché. "Když jsem několika lidem povykládal, o čem má film být, všichni se na mě dívali jako na blázna." Gerbosi se ale nenechal odradit a předložil návrh Scottu Alexanderovi a Larrymu Karaszewskimu - producentům, kteří v minulosti stáli za filmy jako Ed Wood, Lid versus Larry Flynt nebo Muž na Měsíci. I přes jejich zálibu v "natáčení biografických filmů o lidech na okraji pop kultury" je Craneův příběh ze začátku příliš neoslovil.

"Když nám agent zavolal, že Michael a Todd zakoupili práva na zfilmování The Murder of Bob Crane, propukli jsme v bouřlivý smích. Potom jsme se ale s Michaelem několikrát sešli a příběh nás začal rychle pohlcovat," vysvětluje Alexander. Během shánění prostředků pro financování projektu Alexander náhodou narazil na rozhovor s hercem Gregem Kinnearem v Los Angeles Times. Na doprovodné fotografii vypadal přesně jako Bob Crane. "Greg se v interview zmiňoval o tom, že je stále obsazován do méně závažných rolí a že by si přál, aby jej lidé považovali za vážnějšího herce, který je schopen obsadit i náročnější role. V podstatě totéž říká ve scénáři i Bob." "I když má tento film temný podtón, je v něm zároveň docela hodně humoru a myslím si, že Greg na tom má velký podíl. Má skvělý, veselý styl vystupování, díky kterému není příběh tak ponurý, jak by člověk očekával," vysvětluje Karaszewski.

"Když jsem vyrůstal, sledoval jsem Hogan's Heroes s téměř zbožným zaujetím," říká Kinnear. "Hogan byl skvělý, protože se dokázal bránit Němcům velmi zábavným a hrdinským způsobem. Bob Crane byl ale ve skutečnosti stejný, jako většina ostatních lidí - složitý a plný vnitřních rozporů. A když se jeho vášeň pro fotografování setkala s jeho libidem, měl velké problémy udržet svůj sexuální apetit na uzdě." Stejně jako Craneova posedlost zaujal Kinneara také jeho přátelský vztah s Johnem Carpenterem. "John je jedním z lidí, které by člověk raději nikdy v životě nepotkal. Kdyby se s ním Bob neseznámil, možná by nikdy nesklouznul do tak zhoubného životního stylu. Jejich seznámení Boba posílilo, ale zároveň mu také velmi ublížilo." Po obsazení hlavní role se producenti zaměřili na výběr režiséra. Nejvhodnějším kandidátem se ukázal být Paul Schrader, jehož filmy se často zabývají průzkumem různě posedlých postav - Travisem Bickle (Taxikář) počínaje a Wadem Whitehousem (Affliction) konče. Jak předpokládali, příběh Schradera zaujal. "Na Bobovi je zajímavé to, že se celý život snažil být k lidem milý a nikdy nechtěl nikoho urazit nebo naštvat. I přesto za sebou zanechává rostoucí řadu negativních důsledků svého jednání, kterou se po celou dobu snaží ignorovat."

Aby mohl být ve filmu Craneův život zobrazen s maximální věrohodností, konzultoval Schrader scénář s jeho synem Bobem Cranem, Jr., který se na filmu podílel jako technický poradce. "Prošli jsme s Paulem doslova každou stránku. Kontrolovali jsme jména, místa i dialogy. Věděl jsem, co by můj otec řekl a co ne. Mám z filmu dobrý pocit, protože zachycuje jeho dobré i špatné stránky." Stejně jako autenticita chování jednotlivých postav byla důležitá také věrohodnost prostředí. Vytvořit reálnou podobu tehdejšího Los Angeles nebyl jednoduchý úkol. Spousta budov již nestojí na svém místě, proto si museli filmaři vypomoci digitálními triky. "Digitální studio se dalo do práce a pomohlo nám znovu vytvořit původní Sunset Strip pomocí počítačové grafiky. Podařilo se nám zkontaktovat ženu, jejíž manžel byl majitelem nočního klubu Classic Cat. Ta nám poskytla fotografii tehdejší podoby klubu, díky které jsme mohli vytvořit jeho věrný počítačový model," říká line producer Alicia Allain. Díky štěstí a Internetu se filmařům podařilo sehnat dostatek staré videotechniky, s pomocí níž ve filmu znázornili Craneovu rozsáhlou sbírku záznamových zařízení. "Na Internetu se nám podařilo najít člověka ze San Jose, který nám nabídnul hromadu skvělých starých kamer. Od nějakého člověka z Tucsonu jsme pak sehnali dokonce i první barevný projektor od Sony."

Po dokončení všech příprav začalo samotné natáčení. Ke slovu se dostal zkušený kameraman Fred Murphy, jehož úkolem bylo dodat filmu unikátní vizuální pojetí. Pomocí různých druhů filmového materiálu, vyvolávacích technik a způsobů osvětlení se mu podařilo znázornit Craneův vnitřní úpadek. "Paul chtěl, aby film ze začátku vypadal jasně a svěže, proto jsme použili materiál, díky kterému jsme docílili velmi bohatých a sytých barev. Když pak Bob začne chodit do striptýzových klubů, film se stane mnohem temnějším a je v něm více kontrastu. V poslední scéně, ve které je nalezeno jeho tělo, jsme pak použili speciální odbarvovací efekt, díky kterému působí závěr vyhasle a monochromaticky." "Má vizuální strategie byla sice jednoduchá, ale účinná," říká Schrader. "Je to zkrátka postupný přechod od jistoty ke zmatku, od stabilní kamery k roztřeseným záběrům, od sytých barev k vybledlým. Je to odraz toho, jak se Craneův svět stává méně vyrovnaným, méně předvídatelným." Pro scény, které zachycují Craneovy a Carpenterovy společné sexuální eskapády, sehnali Schrader a Murphy velmi starou kameru podobnou té, kterou měl Crane ve skutečnosti. "Výsledný obraz byl opravdu špatný - rozmazaný, tmavý a se spoustou ,duchů'. Navíc jsme na něj aplikovali difúzní filtr, aby vypadal ještě hůře. Chtěli jsme, aby byl obraz v těchto scénách co možná nejméně detailní."

Greg Kinnear

Na stříbrném plátně se zatím naposledy objevil ve filmu Randalla Wallace We Were Soldiers, ve kterém si zahrál po boku Mela Gibsona. Na televizní obrazovce si v nedávné době zahrál v kritiky ceněném filmu z produkce HBO Dinner with Friends. Kinnearovým celovečerním debutem byl film Sabrina Sydneyho Pollacka, ve kterém hrál spolu s Harrisonem Fordem a Julií Ormond. Poté dosáhl velkého úspěchu díky filmu Jamese L. Brookse Lepší už to nebude, ve kterém ztvárnil roli Simona, filmového souseda Jacka Nicholsona. Za svůj výkon obdržel cenu pro nejlepšího herce ve vedlejší roli od National Board of Review a byl nominován na Zlatý glóbus, Oscara a cenu sdružení The Screen Actors Guild. Poté si zahrál v romantické komedii Nory Ephronové Láska přes internet, ve filmu Mike Nicholse Z jaké jsi planety? a krátce se objevil ve filmu Mystery Men. Před začátkem své filmové kariéry slavil Kinnear úspěchy jako tvůrce a moderátor televizních a rádiových pořadů. Za televizní show Talk Soup získal cenu Emmy.

Willem Dafoe

Nedávno obsadil roli protivníka kultovní komiksové postavy ve filmu Sama Raimiho Spiderman. V roce 2002 byl Dafoe nominován na Oscara, Zlatý glóbus a SAG Award jako nejlepší herec ve vedlejší roli za film Ve stínu upíra, který mu přinesl také cenu Independent Spirit Award. Dafoe hrál ve filmech The Reckoning, The Edges of the Lord, Věznice, Americké psycho, Četa (za roli v tomto filmu byl nominován na Oscara), Poslední pokušení Krista, ... Kromě filmu se Dafoe věnuje také divadlu.

Rita Wilson

Získala si přízeň diváků díky roli ve filmovém hitu Samotář v Seattlu. Po tomto úspěchu si zahrála číšnici ve filmu To je náš hit! a manželku Arnolda Schwarzeneggera v komedii Rolničky, kam se podíváš. Poté obsadila roli manželky astronauta Franka Bormana v televizním seriálu z produkce HBO Ze Země na Měsíc. V roce 1999 si Wilson zahrála s Richardem Gerem a a Julií Roberts ve filmu Garyho Marshalla Nevěsta na útěku a s Michelle Pfeiffer a Brucem Willisem ve filmu Roba Reinera Druhá šance. Kromě toho hrála také v remaku klasického hororu Psycho a dále ve filmech Navždy spolu, Blázni a poloblázni, Kdyby ty zdi mohly mluvit, Ohňostroj marnosti a Blázni a dobrovolníci. Na televizní obrazovce se objevila ve filmech Neviditelné dítě, Barbaři před branami, Frasier a Curb Your Enthusiasm. Ujala se také role producentky nezávislého filmu Moje tlustá řecká svatba.

Maria Bello

Dostala se do středu pozornosti díky titulní roli v seriálu Pohotovost, ve kterém ztvárnila pediatričku Annu Del Amico. Na stříbrném plátně se objevila ve filmech Nikdy nekončící půlnoc, Odplata, Karaoke, Divoké kočky a 100 Mile Rule. Kromě toho obsadila hlavní roli ve filmovém projektu China: The Panda Adventure a se Scottem Bakulou vytvořila ústřední dvojici seriálu Pan a paní Smithovi.

Paul Schrader

Narodil se roku 1946 v michiganském městě Grand Rapids. I přes svou kalvinistickou výchovu, díky které mu byl svět filmu odpírán téměř až do dospělosti, jeho zájem o kinematografii postupem času rostl a Schrader se v roce 1967 zapsal na tři filmové kurzy na newyorkské Columbia University. Poté začal navštěvovat filmovou školu na UCLA a působil jako filmový kritik a editor v časopisech L.A. Free Press a Cinema Magazine. Po úspěšném ukončení studia na UCLA se stal členem American Film Institute, kde byli jeho učiteli režiséři jako Jean Renoir nebo Roberto Rosellini a také architekt a designér Charles Eames, který Schraderovu tvorbu ovlivnil nejvíce. Schrader napsal svůj první scénář Pipeliner o muži, který zjistí, že mu zbývá už jen několik měsíců života a proto se vrací do svého rodného města pracovat na ropovodu. Následné období izolace se stalo inspirací pro jeho další scénář Taxikář, který napsal během pouhých deseti dní. Se svým bratrem, který v té době bydlel v Japonsku, pak napsali scénář Japonská mafie. Ten byl v roce 1974 zfilmován Sydney Pollackem a bratři za něj obdrželi 325 tisíc dolarů. Schrader pak spolupracoval s Martinem Scorcese na filmu Taxikář, který byl nominován na 4 Oscary a v roce 1976 získal Zlatou palmu na festivalu v Cannes. O rok později Schrader debutoval jako režisér filmem Modré límečky, který natočil podle svého scénáře. Následovaly filmy Naostro (1979) a Americký gigolo (1980). Remake hororu Kočičí lidé (1982) s Nastassjou Kinski byl pak prvním režijním počinem, který Schrader nenatočil podle vlastního námětu. Jeho prvním televizním filmem se stal snímek Witch Hunt s Dennisem Hopperem, poté adaptoval novelu Elmora Leonarda Touch. Jedním z největších úspěchů Schraderovy kariéry se stal v roce 1997 film Affliction, který natočil podle novely Russella Bankse. Nick Nolte a James Coburn byli za herecké výkony v tomto filmu nominováni na Oscara, kterého Coburn získal. O dva roky později pak Schrader natočil film Forever Mine. Schrader slavil úspěchy také jako scénárista - nejvíce se proslavil díky spolupráci na trojici filmů Martina Scorceseho Zuřící býk, Poslední pokušení Krista a Počítání mrtvých. Mezi jeho další scénáře patří Posedlost (režie Brian de Palma), Bez slitování (John Flynn), Old Boyfriends (Joan Tewkesbury), Pobřeží moskytů (Peter Weir) a Vyšší zájem (Harold Becker)... V průběhu své kariéry byl také nominován na pět cen Independent Spirit Award, a to za filmy Muž beze spánku (scénář), Touch (režie a scénář) a Affliction (režie a scénář).

Fred Murphy
Jako kameraman se podílel na celé řadě filmů včetně The Mothman Prophecies, Říjnové nebe, Ozvěny mrtvých, Vášnivý tanec, Policajt ze San Francisca, ... Spolu s Henri Alekanem natočil film The State of Things, který v roce 1983 získal Zlatého lva na filmovém festivalu v Benátkách. Jeho celovečerním debutem se stal v roce 1978 film Girlfriends. Do jeho televizní tvorby patří snímky Witness Protection, The Final Days, Sessions, The Gardeners Son a pilotní film k seriálu Nothing Sacred.

Angelo Badalamenti
Dočkal uznání za svůj hudební doprovod k filmu Davida Lynche Mulholland Drive. S Lynchem Badalamenti spolupracuje již od roku 1986, kdy zkomponoval hudbu k jeho filmu Modrý samet. Od té doby doprovázela jeho hudba Lynchovy filmy Zběsilost v srdci, Twin Peaks: Fire Walk with Me, Hotelový pokoj, Lost Highway, Příběh Alvina Straighta a seriál Twin Peaks. S režisérem Schraderem spolupracoval Badalamenti na filmech Podivná pohostinnost, Forever Mine a televizním filmu Witch Hunt. Badalamenti složil a vyprodukoval album Julee Cruise Floating Into the Night, na kterém se Lynch podílel jako koproducent a textař. Společně také napsali představení Industrial Symphony No. 1, které získalo cenu od American Music Video Entertainment. Badalamentiho skladby byly nahrány mnoha světovými umělci a hudebními skupinami. V roce 1992 doprovázela jeho hudba hlavní část závěrečného ceremoniálu Olympijských her v Barceloně. Badalamenti získal dvě ceny Grammy za hudební doprovod a ústřední hudební motiv seriálu Twin Peaks a je držitelem osmi cen ASCAP a ocenění Anthony Asquith Award, udělovaného British Film Institute.