Snad žádná země nelpí tolik na svých tradicích, jako stará dobrá Anglie. Jenže jsou tradice a tradice. Některé uznávají všichni, některé dokážou na dva nesmiřitelné tábory rozdělit nejen třídy, ale i přátele a rodiny. K té poslední patří bezesporu hon na lišku. Andy Dalziel, jako správný plebejec, má v téhle věci jasno. Je to absurdní, bezcitná zábava bohatých tříd, přežitek, anachronismus, který nemá v moderním světě co dělat. I po letech soužití s ním přece jen stále ještě trochu zjemnělý Pascoe to tak jednoznačně nevidí. Ovšem teorie je jedna věc, praxe druhá. A tak když při jednom z místních honů dojde k tragédii, která brzy začne vypadat příliš podezřele, než aby to byla nešťastná náhoda, musí oba zapomenout na své osobní pocity a spojit své síly. Nebo že by ne?