16 bloků

Po prohýřené noci je policista Jack pověřen jednoduchým úkolem: zajistit převoz bezvýznamného zlodějíčka Eddieho z policejní stanice k výslechu u soudu. Ten se nachází pouhých 16 bloků odsud. Jack je rozmrzelý a má pořádnou kocovinu. Naloží Eddieho do vozu a uhání ulicemi ranního New Yorku. Nevšimne si ale, že jsou celou dobu sledováni. Když na chvíli zastaví, ocitne se Eddie tváří v tvář daleko většímu problému. Někdo míří nabitou pistolí přímo na jeho hlavu. Jack přivolá posily a na místo dorazí specialista na vraždy Frank Nugent se svým týmem. Eddie a Jack zjišťují, že jedním z mužů tohoto týmu je člověk, proti kterému má svědčit. Z původně banálního úkolu se stává boj na život a na smrt. Zločinci, kteří usilují o Eddieho smrt, jsou policisté..

Natáčení filmu začalo v dubnu 2005 v Torontu, kde štáb strávil 9 týdnů. Poté se filmaři přesunuli na 2 týdny na Manhattan.
Scénárista Richard Wenk o filmu říká: „Zajímal mě příběh muže, který musí všechno opustit a setká se s mladíkem, který nikdy nic neměl a nikdy se nevzdává. Zkoumal jsem, jak by asi vypadalo jejich společných 118 minut.“ Hovořil s řadou newyorských policistů, aby byl příběh co nejautentičtější.
Režisérovi Donnerovi, který natočil úspěšné série filmů Smrtonosná zbraň 1-4 (Lethal Weapon 1-4, režie Richard Donner, 1987, 1989, 1992, 1998), se líbilo, že se děj odehrává v reálném čase.
„Na začátku filmu je Jack opravdu na dně, sotva přežívá,“ říká producent Jim Van Wyck, „jako by ztratil svůj život, protože špatnosti, kterých se v minulosti dopustil, ho připravily o veškeré sebevědomí.“ Představitel Jacka Bruce Willis k tomu říká: „Jack se schovává sám před sebou, býval dobrý policista a dostal za mříže pěknou řádku padouchů. Nemůže ale umlčet hlas svého svědomí, který mu říká, že se dopustil špatnosti.“ Bruce Willise známe z rolí silných a odolných mužů. Proto ho role zlomeného muže lákala.
„Pravým opakem hlavního hrdiny je Eddie. Má spoustu ideálů a čiší z něj nevinnost,“ říká režisér Donner, „všechno je pro něj nějaké znamení - buď dobré, nebo špatné. A Jack Mosley je pro něj zpočátku moc špatné znamení.“ Na začátku příběhu vypadá Eddie jako by byl trochu pozadu, ale brzy zjistíte, že ve skutečnosti je vlastně napřed.
Když je Eddie ohrožen, reaguje Jack instinktivně a kontaktuje svého bývalého parťáka, kterého zavolá na pomoc. „Jack a Nugent toho společně prožili mnoho. A i když se z nich pak stanou protivníci, neustále si váží jeden druhého.“ říká Van Wyck.
Nejkomplikovanější scéna filmu je napínavá honička s autobusem, kdy Jack ve snaze dojet posledních pár bloků k soudu, unese autobus plný cestujících. Jednotka rychlého nasazení autobus obklíčí a začne střílet do pneumatik tak, že třicetitunový autobus vletí přímo na staveniště, kde nejprve proletí plotem a pak se řítí uličkou, kde strhá klimatizační jednotky a v záplavě kouře vybuchne. Choreografii této scény měl na starosti koordinátor kaskadérů Branko Racki. Vznikla během 12 dní v Torontu a účastnilo se jí 46 kaskadérů a 25 vozidel, včetně 5 autobusů newyorské hromadné dopravy. Dva z nich byly zcela nové, jeden pro natáčení exteriérů, jeden pro interiéry. Další pro speciální efekty (např. výbuchy oken), jiný zase kaskadérský „obrněný“, aby se při nárazech nerozbil, a pátý autobus produkce nechala rozpůlit. Ten byl použit při natáčení scény v úzké uličce.
Bruce Willis musel pro tento film projít velkou proměnou. Hlavní maskér Jordan Samuel mu pomáhal se znaky chronického alkoholismu a předčasného stárnutí. Na obličej mu vykouzlil vystouplé žíly, vrásky a šedou barvu pleti. Mentol se postaral o slzavě zarudlé oči. Nosil také speciální prošedivělou a plešatící paruku. Aby byla Jackova sešlost ještě okatější, nosil v pravé botě kamínek, a realisticky kulhal, jak mu to jeho role káže.