fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    

84% 1523 hlasů
drama / válečný, Velká Británie/USA, , 119 min.
Kinopremiéra v ČR 27.2.2020 v SK 13.2.2020 s titulky

Režie:
Herci: , , , , , více...

Ocenění: 2019, Oskar, Vizuální efekty, Kamera (R. Deakins), Film


Ukázka



Čas je tvůj nepřítel.
1917 vypráví příběh dvou britských pěšáků v ohni války; desátníka Schofielda a desátníka Blakea, kteří obdrží zřejmě nesplnitelný rozkaz. V závodě s časem přes území nepřítele musí doručit rozkaz, který znamená rozdíl mezi životem a smrtí pro 1600 jejich druhů ve zbrani. Včetně Blakeova vlastního bratra.
Uprav informace o filmu

+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu 1917

Na sklonku první světové války dostali dva mladí britští vojáci Schofield a Blake zdánlivě nesplnitelný úkol. V nervy drásajícím závodě s časem musí zdolat nepřátelské území a doručit zprávu, která má zabránit smrtícímu útoku na stovky vojáků - mezi ohroženými je i Blakeův bratr.


O filmu

obrazek
Národy Západu před tím, než bylo zformováno Společenství národů, než byla ustanovena Severoatlantická aliance, před tím, než byl spáchán atentát na arcivévodu Franze Ferdinanda, jež odstartoval neblahé události a uvrhl svět ve válku, sledovaly především své vlastní zájmy. Nikdy dříve nemusely v takové míře odložit svůj nacionalismus pro vítězství vyššího dobra. Z mnoha důvodů tak Velká válka v mnoha směrech Západ sjednotila a učinila z něj etalon moderní společnosti.

První světová válka, celosvětový otřes, který si vyžádal nepředstavitelné obětí, prověřil čest, smysl pro povinnost a oddanost vlasti celé jedné generace, donutil lidstvo najít společnou cestu, průsečíky ideálů a sdílet hodnoty v těžkých časech boje. Dosah války, zejména její vliv na mladé vojáky povolaných k obraně vlasti, Sama Mendese uchvacoval od chlapeckého věku.

Prvotní jiskru nápadu pro snímek 1917 zažehlo vzpomínání Mendesova dědečka, Alfreda H. Mendese, který vyprávěl o zážitcích z Velké války v hodnosti svobodníka a o barvitých postavách, se kterými se během služby setkal. Alfred se nechal v roce 1917 jako devatenáctiletý zapsat do Britské armády. Kvůli jeho malému vzrůstu - pět stop a čtyři palce - se stal doručovatelem rozkazů na západní frontě.

Mlha a kouř vznášející se nad Zemí nikoho - územím nacházejícím se mezi pozicemi dvou nepřátelských stran, kde kvůli vysoké pravděpodobnosti brzké smrti nechtěl být nikdo - dosahoval výšky přibližně pět a půl stopy. Mladý běžec tak byl schopen doručovat rozkazy doslova od pozice k pozici. Jeho výška ho činila pro nepřítele neviditelným, a on doslova běžel o život. Alfred utrpěl zranění a byl zasažen bojovým plynem. Za statečnost byl odměněn medailí. Trinidadský romanopisec se na důchod odstěhoval zpět do svého rodiště v Západní Indii, kde sepsal paměti.

„První světová válka mě vždy fascinovala. Nejspíš díky vyprávěním mého dědečka, která jsem jako malý slýchával. A možná také proto, že jsem tehdy nejspíš vůbec nechápal ten pojem,“ říká Mendes. „Náš snímek je smyšlený, i když se v některých okamžicích a aspektech opírá o historky, které mi vyprávěl, a které mu byly vyprávěny jeho bratry ve zbrani. Toto jednoduché semínko nápadu - osamělého muže, který nese rozkaz od jednoho místa k druhému - ve mně zůstal a považuji ho za příčinu začátku prací na filmu 1917.“

Mendes strávil mnoho času vyhledáváním záznamů zážitků z první ruky. Mnoho jich objevil ve Imperiálním válečném muzeu v Londýně. Mendes si poznamenával střípky důkazů chrabrosti čelící hrůzám a pomalu z nich začal splétat jeden příběh.

Během výzkumu odhalil, že se Velká válka odehrávala hlavně v blátě zákopů na relativně malém území. Dlouhých tažení bylo pomálu. „Ta válka byla hlavně o paralýze,“ míní Mendes: „ve které miliony lidí ztrácely život v boji o 200 nebo 300 yardů země. Lidé jsou ve všech koutech světa za zisk těchto maličkých kousků krajiny První světové spravedlivě oslavováni. Například v bitvě o hřeben Vimy dobyli pouhých 500 yardů, ovšem přesto jde o jeden z nehrdinštějších činů celé války. Takže jsem se sám sebe ptal; jak vyprávět story o epickém putování, když v podstatě nikdo z aktérů necestoval daleko.“

V tento okamžik se Mendesův výzkum zadrhl. Brzy nato však režisér objevuje událost, která by se mohla stát kulisami pro jeho snímek. V roce 1917 se německá strana stáhla na pozice zvané „Siegfriedstellung,“ nebo také Hindenburgova linie. Po půl roce plánování a kopání rozsáhlého systému zákopů a dělostřeleckých postavení Němci rozmístili vysoký počet pěšáků - původně rozptýlených na mnohem větší části bojové linie - do nové, mnohem lépe opevněné obranné soustavy.

Filmař odhaluje zastřešující ideu, toho času jeho největší výzvu. „V historii nalézáme krátkou epizodu, kdy Britové nevěděli, zda se Němci vzdali, prchli nebo se stáhli,“ říká Mendes. „Najednou se Britové mohli volně pohybovat po území, o které doslova roky bojovali, ale nebylo jim dosud dopřáno ji vůbec jen spatřit na vlastní oči. Nic z nově nabytého válečného materiálu se nedalo použít, Němci vše znehodnotili. Veškerá krása krajiny byla zničena nebo uchvácena; vesnice, městečka, zvířata, potraviny. Nezůstal stát jediný strom. Kraj byl zneprůchodněn. Britové se ocitli ve zničeném místě plném odstřelovačů, min a výbušných pastí.“

Inspirace vyprávěním jeho dědečka Mendese vedla do Imperiálního válečného muzea, kde zkoumal osobní výpovědi i myšlenku smrtelně nebezpečné výpravy k Hindenburgově linii. A světlo světa spatřila struktura děje snímku 1917. „Od Na západní frontě klid k Apokalypse. Chtěl jsem vytvořit fikci na základě reálných událostí tak, jako tomu je u dalších filmů, které obdivuji,“ odhaluje Mendes. Spojil síly s jeho častou spolupracovnicí Krysty Wilsonovou-Cairnsovou, která, aniž by o tom měl tušení, se sama prohlašuje za „úchyla na dějepis“ a pro tento úkol se dokonale hodila. Práce započaly.

obrazek
Sam Mendes a Pippa Harrisová začínají budovat svět

Pippa Harrisová je v produkci dlouhodobou Mendesovou partnerkou. Jsou spolumajiteli společnosti Neal Street Productions a znají se od dětství. Studovali spolu na Cambridge a v rámci Neal Street, za pomoci Cary Newlingové a Nicolase Browna, spolupracovali na spoustě projektů.

Harrisovou, stejně jako Mendese, spojuje s touto dobou osobní zkušenost. V dvacátých letech jejího věku upravovala dopisy Ruperta Brookea - básníka, který zamýšlel vzít si za ženu její babičku. Avšak ve válce padl dříve, než k tomu došlo.

Mendes a Harrisová byli unešeni detailním popisem Wilsonové-Cairnové a její obratnou prací s postavami. S Mendesem úzce spolupracovala na každé maličkosti, kterou pro natáčení potřebovali. Vznikl tak příběh o dvou mužích, kteří se vydávají za skoro nesplnitelným úkolem, a pro které selhání zcela jistě znamená smrt.

„Napsal jsem kostru děje,“ říká Mendes: „a pak ji předal Krysty, která, na rozdíl ode mě, hned za nadpisem ‚Strana jedna, scéna jedna,' nezůstane přešlapoval na místě! Ujala se toho náčrtu a za dva měsíce z něj vytvořila první verzi scénáře. Ta finální se od první liší jen v detailech.“

„Chtěl jsem, aby divák pocítil, o jak těžkou dobu se jednalo,“ prohlašuje Mendes. „V jistém smyslu snímek vypovídá o oběti. A o tom, že dnes vlastně nevíme, co to slovo znamená. Obětovat se pro něco, co je větší než naše já.“

Skrz příběh o dvou vyčerpaných mužích v hrůzyplné hraniční situaci Mendes a Wilsonová-Cairnsová studují téma odhodlání celé generace zkoušené hrůzami války. Mendes: „Věřím, že jsme schopni optikou jednoho osobního příběhu vyprávěného v reálném čase načrtnout pohled vyjadřující obrovskou rozlohu krajiny a míru zkázy jak její, tak lidské. Pocítit celek skrz detail, abych tak řekl.

Mendes a Wilsonová-Cairnsová neměli zájem opakovat tempo jejich minulých filmů. Chtěli docílit pocitů naléhavosti, potřeby. Novátorsky přenést celistvý zážitek z mise těch dvou hochů na diváka.

„Sam o tom nevěděl, když mi zavolal,“ říká Wilsonová-Cairnsová. „Ale vždy jsem se o Velkou válku zajímala. Myslím, že se jedná o velké téma, pro stříbrné plátno bohužel nepříliš zpracované. Miluji válečné snímky, vyrostla jsem na nich a vždy toužila jeden zpracovat. Čapla jsem příležitost oběma rukama a ponořila se do ní.“

Wilsonovou-Cairnsovou rovněž fascinuje okamžik, kdy se svět a jeho globální velmoci řítí do propasti bez možnosti zabránit krveprolití. „Velká válka je smutně prvním celosvětovým masakrem. Prvním mechanizovaným konfliktem, první událostí válečně-průmyslovou, průmyslově-válečnou. Prvotní útoky jízdy brzy vystřídaly zoufale statické boje za pomoci tanků, kulometů, plynů a letadel. Nevídaná pastva pro smrt. Tato válka byla první, která polykala lidské životy po desetitisících, milionech. První, kdy se zdálo, že slova ‚Už dost!' nemají žádný význam.“

Také osobní výpovědi z této války jsou zvláštní. Ovlivněné posttraumatickým stresem snad celé společnosti včetně herců, umělců, básníků. Začaly se objevovat až po návratu veteránů domů, nezřídka až po dlouhých letech. Vyprávěny jinak - zdůrazňovaly ničivý vliv na lidství.

„Velká válka je zlomem v dosavadních svědectvích z bojů,“ objasňuje Wilsonová-Cairnsová. „Nepřipomínaly Kiplingovu báseň ‚Poslední z lehké brigády,' ani suchý výklad fakt. Jednalo se o básnictví a fikci a vyobrazení a spoustu osobních výpovědí reálných prožitků.“

Mendes a Wilsonová-Cairnsová při práci objevili hrůzy, které na jejich dva muže v širé krajině čekaly. „Tyto okamžiky skutečného osamění před strašným osudem,“ vydechuje Wilsonová-Cairnsová. „Máte krajinu, v ní poházená městečka a v tom všem odstřelovače a nespočet dalších nebezpečí. Zvolený způsob zpracování divákovi otvírá přítomnost bez hranic.“

Největší výzvou na scénáři byly dialogy. „Z podstaty 1917 nepozorujeme žádný střih,“ říká Wilsonová-Cairnsová. „Tudíž neexistovala možnost opravy. Na konci každého natáčecího dne byla hotova finální verze, už nebylo možno nic měnit. Doslova jsme po každé scéně vybrali a zařadili nejlepší klapku. Neměli jsme ani možnost vybírat z různých záběrů.“

obrazek
Znovu stanout na půdě svaté a hledat v ní pravdu minulou

Wilsonová-Cairnsová se s matkou, v rámci výzkumu, vydala do severní Francie a k řece Sommě. Objevily výjimečně dojemnou krajinu. Během pěti měsíců bitev roku 1916 padlo nebo zraněno více jak milion mužů. Jen během jediného dne - první červen padlo na devatenáct tisíc Britů.

„Cestovala jsem k Sommě a po okolí. Tam je děj zasazen,“ říká Wilsonová-Cairnsová. „Neuvěřitelná míra smrti s vámi pohne. Navštívila jsem Écoust, Thiepval - Pomník pohřešovaným, Beaumont Hamel - který připomíná oběť mužů z New Foundlandu a Lochnagarský kráter - největší kráter na Západní frontě vytvořený člověkem, dílo britských sapérů. Neumíte si představit jeho velikost. Vypadá spíš jako místo dopadu meteoru - tak neuvěřitelně veliký.“

Stanout na místech děje snímku bylo pro scénář klíčové. „Pomohlo mi to porozumět měřítku putování, které musejí ti dva podstoupit, ale také mi to pomohlo pochopit cenu krve každého palce získaného území,“ svěřuje se Wilsonová-Cairnsová. „Vidět, zažít, cítit. Byla to jediná možnost, jak se dotknout minulosti.“

Stejná místa navštívili i Emma Pillová, Mendes, kameraman Roger Deakins i vedoucí výpravy Dennis Gassner. Prošli se stále existujícími zákopy stejně jako Zemí nikoho. Nechali na sebe zapůsobit rozlehlost krajiny, která dýchala i na muže První světové války.

Nebylo by vhodné narušovat místa bojů, a proto nepřicházelo v úvahu točit 1917 na posvátné půdě ve Francii. „Většina tamní krajiny je bývalým bitevním polem,“ říká Pillová. „V zemi lze stále nalézt munici. Nebyli bychom schopni takové míry vykopávek jako je tomu ve Francii. Ovšem v půdě lze stále nalézt i těla mrtvých. My potřebovali místo, kde naše činnost nezničí historii, kde neznesvětí padlé.“

Jedinou možností, která připadala v úvahu, bylo vycestovat z Londýna a hledat rozlehlou krajinu bez přítomnosti moderního světa a s řídkým porostem stromů na území Velké Británie. To byl úkol pro Pillovou - najít místa vhodná pro stavbu kulis a podobná těm ve Francii. Pátrání ji a její tým přivedlo na salisburskou planinu v jihozápadní Anglii, na které se nachází známé Stonehenge. Ale také do hrabství Northumberland, do Glasgow ve Skotsku, které se stalo kulisou pro klíčové scény ze severovýchodní Francie, a do Bovingdonu ve střední Anglii, kde vznikly zdánlivě nekonečné zákopy.

Obecně snímek nevzdává čest pouze těm, kteří bojovali v První světové válce, ale všem členům armád, minulým i současným, jejich oběti pro vyšší dobro a boji za svobodu.


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Neděle 29. 3. 2020 Svátek má Taťana
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz