2Bobule

Komedie o víně, ženách, potížích s láskou a nájemným zabijákem. Moravským venkovem, vínem a láskou napravený pražský podvodníček Honza žije s přítelkyní Klárkou ve Višňové, v chalupě po dědovi, a snaží se proniknout do tajů vinařství. Dům se sice rozpadá, vinaření se příliš nedaří, ale Honza se s Klářinou pomocí nevzdává. Pěstuje s láskou, pokud možno bez chemie, a dokonce se snaží vyrobit náročné a rizikové slámové víno. Jeho poklidný život však nečekaně skončí, když se objeví kamarád Jirka, který utekl z Prahy, kde doplatil na to, že mu žádná neodolá. Bohatý podnikatel Kocůrik ho přistihl se svou dcerou Marií, a protože pro někoho takového ji nevychovával, najal si na Jirkovu likvidaci nájemného vraha Tichého. Ten se vydá na Pálavu a brzy dorazí do Višňové, kde se nejprve seznámí s Jirkou i jeho kamarádem, a pak se ubytuje u souseda Kozderky. První pokus o Jirkovu likvidaci nevyjde, protože i když Tichý poškodí brzdy Honzova starého auta, dvojice dojede v pořádku a zpátky ji kvůli podnapilosti sveze dvojice policistů. Nevyjde ani pokus zkratovat elektřinu v Honzově domě, a zatímco se Tichý probírá z rány proudem, dorazí do Višnové manželé Kocůrikovi, kteří se kvůli těhotné dceři vydali za nic netušícím Jirkou. Naštvaný je na něj i Honza, protože rušivě zasahuje do jeho vztahu s Klárou. Jirka se ho snaží usmířit, a tak se pustí do práce, oba však propadnou do tajného sklepa, kde objeví nejen archívní víno, ale také díru, vedoucí do Kozderkova sklepa. Zatímco se Tichý znovu marně pokouší Jirku zlikvidovat, Honza se pokouší udobřit s naštvanou Klárou, Kocůrik hledá bankomat a dorazí i Marie, která hledá Jirku. Všichni přitom popíjejí víno, užívají si moravského venkova a vše možná směřuje ke šťastnému konci.

<>Obrázek nenalezen<> Natáčení 2Bobulí začalo na přelomu května a června v okolí Prahy. Poté se celý štáb přesunul na stěžejní a velmi očekávanou část natáčení do slunné oblasti vinic a sklípků jižní Moravy, kde se převážná část komedie o víně pochopitelně odehrává. Ke konci se filmaři znovu vrátili do středních Čech, kde v obci Mořinka u Prahy vznikaly některé interiérové záběry a pro velké finálové scény celého filmu se štáb přesunul do lomu. Spolu se samotným filmem se tentokrát točil také videoklip k ústřední písni filmu, úplně poslední den tak patřil natáčení poetických záběrů z novomlýnské nádrže na lodi Pálava pro klip ke skladbě cyRáno Richarda Krajča a skupiny Kryštof.

Že budou 2Bobule o něco akčnější než byla jednička ukazuje fakt, že natáčení začínalo i končilo velkými akčními scénami. Divoká honička, jízda po zábradlí, pády, létající nože, které hází Jiří Krampol po Lukášovi Langmajerovi a dokonce hořící postavy. Tak začínalo celé natáčení filmu. „Na povel NŮŽ se všichni otočí doprava, sbor udiveně ztichne. Kamera připravit!,“ udílel pokyny režisér Vlad Lanné na zahradě vily v Klánovicích u Prahy, kde se natáčení filmu rozjelo.

Postava Jirky, kterou stejně jako v jedničce hraje Lukáš Langmajer, se živí coby číšník v penzionu a zaplete se zde s mladou krásnou dívkou. Tentokrát ale narazí. Otec dívky v podání Jiřího Krampola je přímo majitelem penzionu, kde Jirka pracuje, a o nápadnících své dcery má úplně jiné představy. „Snad neprozradím příliš, když řeknu, že se Jirkovi podaří uprchnout a rozhodne se uklidit za Honzou, který se mezitím na Moravě na dědečkově vinařství pokouší stát vinařem a usiluje o výrobu slámového vína,“ doplňoval další děj filmu Adam Dvořák, jeden z producentů a zároveň střihač filmu, ve chvílích, kdy hořící kaskadéři pronásledovali Lukáše Langmajera po zahradě penzionu.

V podobně akčním duchu, v jakém se začalo točit, samotné natáčení i končilo. V posledních dnech byl na programu pád ze střechy Lukáše Langmajera, průlet Citroenu billboardem mimo cestu a scény, ve kterých Kryštof Hádek a Lukáš Langmajer padají a následně visí ze skály. "Nechali jsme si takové scény na závěr. Pokud by se někomu něco stalo, už bychom měli většinu filmu natočenou a jen bychom do scénáře dopsali nějaké pohřební scény," smál se Tomáš Vican, jeden z producentů, když se Hádek s Langmajerem zavěšení na lanech naprosto bez úsměvů připravovali ke scénám na skále.

Jediný, kdo ale nakonec přišel k úhoně, byl herce Miroslav Táborský. Ten při běhu po metr vysoké zídce nešťastně uklouzl a s poraněným kolenem musel být sanitkou převezen do nemocnice. Neuběhl ale ani týden a do role vinaře-chemika Kozdery se Miroslav Táborský opět vrátil. "Pan Táborská je skutečný profesionál, všechny své scény odehrál, jakoby se nic nestalo," dodává Tomáš Vican.

Při natáčení 2Bobulí ale nebyl zraněn jen herec. Své si protrpěl celý štáb, zejména kvůli tomu, že filmařům přálo počasí. "Pořádné přívalové deště začaly až dvacet minut po skončení natáčení," říká Adam Dvořák. Pěkné počasí ale znamenalo jediné. Všichni, kdo nebyli na zářící slunce zcela připraveni, si odnesli červená záda, ruce, obličej, nos, uši... "Během celého natáčení se spotřebovalo tak 10 litrů přípravku proti popáleninám od sluníčka. A opalovacího krému bylo ještě víc, tak třicet litrů," vypočítává Adam Dvořák.

A ještě jedno menší zranění se během natáčení stalo. Ale tentokrát ho neutrpěl nikdo z herců ani ze štábu, ale z okolostojících "čumilů". "Pořád bylo všude kolem strašně moc lidí, museli jsme dokonce navýšit ostrahu, která nám hlídala plac," říká Adam Dvořák. Jenom to dokazuje, jak jsou Bobule populární a jak se lidi na 2Bobule těší. "Bohužel na jednu slečnu v tom davu spadl ve velkém větru stativ na lampu, ale naštěstí z toho byla pouze v šoku."

Samozřejmě ale, že natáčení 2Bobulí nebylo samé neštěstí. Nikomu se nic nestalo dokonce i ve chvílích, kdy za profesionální kaskadéry musel zaskakovat jeden z producentů. "Jednou jsem dubloval Langmajera při pádu na kole," vzpomíná Adam Dvořák. "To aby se nemusel volat kaskadér. Dubloval jsem i za Hádka a Krampola, během jedné jízdy v autě dokonce i Marii v dámských šatech. Protože jsem se do nich nevešel, měl jsem je vzadu přelepené lepicí páskou."

Samotné natáčení sice probíhalo převážně v Čechách a na Moravě, ale jelikož se točilo velice blízko hranic, filmaři se vlastně i podívali trošku do zahraničí. "Jeden záběr jsme dojeli natočit do Rakouska," říká Tomáš Vican. Celý film je ostatně dokonale evropský. Režisérem je Rus, kameramanem Rakušan, ve štábu byl také Řek. Všichni se ale dokonale domluvili.

Několikaměsíční točení ovšem nebylo jen práce, práce a jenom práce. I když ruský režisér Vlad Lanné před natáčením vyhrožoval, aby se herci a štáb netěšili jen na pěkně strávené letní prázdniny. "Počítal jsem to a během celého natáčení jsme vypili 1000 litrů vína, 30 litrů whiskey a 3 litry tuzemského rumu," vypočítává na prstech producent Adam Dvořák. I v kraji vínu zaslíbeném si však herci a štáb mohli dopřát skleničku pouze večer po skončení natáčení. Pracovní tempo bylo neúprosné. Vždyť během natáčení padlo 3423 klapek.

Štáb byl během točení maximálně zajištěn a v podstatě nebyl vůbec závislý na svém okolí, takže se dalo pracovat prakticky kdekoliv. Měl s sebou vlastní malou elektrárnu, což byl generátor s výkonem, že by bez problémů mohl elektřinou zásobovat celou vesnici. Měl také vlastní převoznou restauraci pro 70 lidí nebo veřejné záchodky. "Na druhou stranu, na Moravě lze do několika minut sehnat opravdu cokoliv. Cokoliv jsme si z Prahy nepřivezli, to jsme tam hned sehnali. Náhradní kola, čtyřkolky, terénní vůz, dokonce i pušku," dodává Adam Dvořák. Už jen ten obrovský generátor musel místní potěšit. Tedy, zejména pak místní pumpaře, protože na jedno natankování byl schopen spolknout 8 000 Kč.

Nejen pumpaři byli všem nápomocni. "Během natáčení 2Bobulí jsme potkali asi čtyři tisíce úžasných místních lidí, kteří nám byli ochotni pomoci za všech okolností a za každého počasí," říká Tomáš Vican s nostalgickou slzou v oku.

Filmová pokračování

V českém prostřední jsou filmová pokračování úspěšných titulů spíše výjimkou. Pak ale přišly Bobule. V čem byly z pohledu vzniku druhého dílu výjimečné?

Film o dvou kamarádech, kteří v kouzelném prostředí vinařské Moravy prozřou a uvědomí si, co je v životě důležité, vznikal - podobně jako vznikají hollywoodské filmy - pod silnou taktovkou producentů, s jasným producentským záměrem, s jasnou marketingovou strategií. Dojem zámořské studiové práce podporuje i fakt, že jeden z producentů filmu je zároveň jeho střihačem a má tedy na výslednou podobu filmu naprosto zásadní vliv. Bobule měly sice správně filmově uzavřený příběh, ale pro pokračování měly přecijen jeden velký předpoklad - všechny zásadní postavy své peripetie přežily a hlavními hrdiny byli mladí kamarádi, kterým jejich celý život teprve ležel u nohou. Bobule se staly překvapením a také nejúspěšnějším filmem první poloviny roku 2008. Na svém kontě mají cca 360 tisíc diváků. Titulní písnička filmu od Richarda Krajča s názvem Atentát byla navíc 6 týdnů nejhranější písní v rádiích.

Úspěch, široké scénáristické možnosti a jasný producentský přístup udělaly z pokračování Bobulí téměř povinnost.

Pokračování úspěšných snímků dodržují vesměs několik nepsaných pravidel. „Dvojky“ musí být oproti „jedničkám“ podle typu filmu buď velkolepější nebo akčnější, případně tajemnější nebo se spolehnout na ještě více komických gagů. Dvojka by měla jedničku překonat. Této logiky se drželi i producenti komedie Bobule Tomáš Vican a Adam Dvořák. 2Bobule si drží vše, na co sázela už „jednička“. Letní poetiku a bezstarostnost, sympatické hrdiny, víno jako ústřední téma a kouzelné prostředí jižní Moravy a jejích vinic. Dokonce i píseň k filmu složil znovu Richard Krajčo.

Podle logiky pokračování, ale přidávají ještě něco navíc. Bobule nabídly krásnou mladou dívku - Terezu Voříškovou. 2Bobule nabízejí hned dvě krásné mladé dívky - Terezu Voříškovou a Janu Pidrmanovou. 2Bobule sázejí i na větší dynamiku filmu, ve kterém nechybějí hořící kaskadéři, auto letící mimo cestu ani pády či skoky ze skály. Velkým lákadlem pro diváky je ale ještě silnější obsazení a více oblíbených hereckých tváří, než nabídla jednička.

„Jedním z důležitých bodů úspěchu Bobulí bylo podle nás obsazení,“ říká producent Tomáš Vican. „Mladé a neokoukané tváře jsme doplnili populárními herci a tento princip jsme chtěli dodržet i pro 2Bobule. Povedlo se nám původní obsazení pro 2Bobule udržet a dokonce rozšířit o čtyři známé herecké tváře a doplnit je mladou a krásnou dívkou,“ dodává Vican.

Známé i nové postavy a tváře

Kdo si oblíbil postavy a tváře z jedničky Bobulí, nebude zklamaný. Vtipem, drzostí svůdnou nezodpovědností bude hýřit Lukáš Langmajer v roli Jirky. Napraveného podvodníka Honzu, který se teď na dědečkově vinohradu věnuje vinařství, hraje znovu Kryštof Hádek. Svou krásou a přirozeností bude ohromovat Tereza Voříšková v roli Klárky. Jako zkušený vinař Michalica, který proslul svými bodrými „hláškami“, se vrátí Václav Postránecký. Větší prostor dostane Miroslav Táborský jako chamtivý „rádobyvinař“ Kozderka. Ve své jubilejní sté filmové roli se objeví neodolatelný Lubomír Lipský jako dědeček Honzy. Znovu s nabitou puškou uvidí diváci Mariana Rodena jako bohatého vinaře Františka. Ze známých tváří budou oproti jedničce chybět jen Tomáš Matonoha a Lucie Benešová.

Děj 2Bobulí dají prostor několika důležitým novým postavám a hercům. Mezi novými tvářemi bude Jiří Korn, který ztvární pana Tichého. Pan Tichý je velice sebejistý tajemný muž. Zdá se, že na Moravu, kde se Honza Kryštofa Hádka snaží stát vinařem, nepřijel náhodou.

Komediální dvojici manželů Kocourkových hrají Jiří Kramol a Jana Švandová. Pro oba populární herce jsou 2Bobule návratem na filmové plátno po delší době. „Už podle ohlasů na naše interní projekce pracovních sestřihů bylo jasné, že mají našemu komediálnímu filmovému herectví stále co nabídnout a že jsou opravdu zábavní,“ je z jejich výkonu nadšený producent Adam Dvořák.

Jiří Krampol hraje vlastníka luxusního penzionu. Jeho štěstím je dcera Marie, jeho neštěstím je, že s Marií se zapletl právě Jirka a to není nápadník podle jeho představ. Jana Švandová jako jeho manželka pak mírní manželovu touhu Jirku uškrtit a zničit. Postavu Marie hraje mladá krásná začínající herečka Jana Pidrmanová. Právě ona by se dala s trochou nadsázky považovat za onu druhou Bobuli z názvu filmu, která doplní mladou a krásnou Terezu Voříškovou. Menší, ale vděčnou roli jednoho ze dvou policistů ztvárnil Jan Antonín Duchoslav.

Jana Pidrmanová - druhá bobule

Co znamenala ona "Bobule" v názvu prvního filmu? Podle některých výkladů jí byla postava Terezy Voříškové Klárka. Dívka, která dokázala změnit život Honzovi v podání Kryštofa Hádka. Pokud dodržíme tuto analogii, tou druhou Bobulí ve dvojce by měla být právě mladičká a krásná Jana Pidrmanová v roli Marie. Do té se zamiluje nenapravitelný Jirka, ale mocný a bohatý otec Marie má o nápadnících své dcery úplně jiné představy… a Jirka raději prchá za kamarádem Honzou na jižní Moravu.

Když už musí být filmové dvojky velkolepější, vtipnější a ve všech směrech lepší než předchůdci, nesmí chybět také víc krásných dívek. Když jsme měli Terezu Voříškovou jako jednu Bobuli v jedničce, ve dvojce tedy musí přibýt další. Marie v podání krásné začínající herečky Jany Pidrmanové. Rozhodně ale nelze čekat, že by byla Marie totožnou kopií Klárky z prvního dílu. Ba přímo naopak, Marie je téměř jasný protiklad. Zatímco Klárka Terezy Voříškové byla křehká dívka, Marie je o poznání drsnější. Což se k Jirkovi ostatně mnohem lépe hodí.

"Má strach, že mu chce táta ublížit, ale já ho chci zabít sama!" říká v jednu chvíli ve filmu o Jirkovi. Tahle citace ji vlastně krásně charakterizuje. Není akční jen slovy, ale i svými činy. Ve filmu 2Bobule například v jednu chvíli skáče ve filmu do vody ze skály. "Skákala jsem to sama," říká o natáčení Jana Pidrmanová. "Sice ne z vysoké výšky ze skály, pouze z dvoumetrového skokánku, ale i tak!"

Po úspěchu Bobulí se z Terezy Voříškové stala jedna z nejobsazovanějších hereček současnosti. Jde z jedné role do druhé a dle talentu Jany Pidrmanové se dá předpokládat, že ji čeká něco podobného. Jana Pidrmanová se narodila v roce 1985 v Chebu a vystudovala činoherní herectví na pražské DAMU. Působila v Jihočeském divadle, v Národním divadle a zahlédnout jste ji mohli třeba už i ve filmu. Hrála totiž zdravotní sestřičku v Na vlastní nebezpečí režiséra Filipa Renče. Po boku Kryštofa Hádka, svého hereckého kolegy ze 2Bobulí, se objevila už jednou a to ve studentském snímku Runway. Ve 2Bobulích bude mít první větší roli.

100 Lubomíra Lipského

Lubomír Lipský, legenda českého filmového a divadelního herectví, slaví se 2Bobulemi stovku. 2Bobule jsou jeho jubilejní stou filmovou rolí. „Když jsme oznámili, že chystáme pokračování Bobulí, jeden fanoušek s nadšením pro statistiku nám řekl, že pokud bude ve filmu hrát pan Lipský, bude to jeho stá filmová role," prozradil jeden z producentů Tomáš Vican.

Stá filmová role Lubomíra Lipského ve filmu 2Bobule bude stejná jako v jedničce. Opět si zahraje majitele vinic dědu Adámka a dědečka jedné z hlavních postav - Honzy v podání Kryštofa Hádka, kterému dědečkovo víno zcela změnilo život. Honza se na vinařství pokouší o jednu z nejtěžších disciplín, o slámové víno, a děda v podání Lubomíra Lipského je mu nenahraditelným rádcem.

Role laskavého dědy, kterému ale nechybí bodrost a aura lidové moudrosti, jakoby byla Lipskému psaná přímo na tělo. Není náhodou, že právě Adámkovo vinařství z filmu už v tuto chvíli existuje i v reálném životě.

„Lepší je si to posrat podle svýho, než podle toho, co ti raděj ty druhý,“ říká Lubomír Lipský coby filmový děda, a tato věta má i díky Lipského podání velkou šanci zlidovět.

Opět s Richardem Krajčem v zádech

Píseň k prvním Bobulím složil Richard Krajčo. Jeho skladba Atentát byla po šest dlouhých týdnů nejhranější písničkou v českých rádiích, získala cenu Anděl za nejlepší skladbu roku 2008, bodovala i na udílení hudebních cen Žebřík. Úspěšnou spolupráci s filmaři si jeden z nejpopulárnějších muzikantů u nás zopakoval i při vzniku pokračování a složil píseň pro filmovou komedii 2Bobule.

Vznikla tak písnička, která se jmenuje cyRáno.

"Krajčo je hitmaker," říká producent filmu Tomáš Vican a na tomto prohlášení se shodl se všemi producenty i tvůrci. "Věříme, že ze cyRána bude ještě větší hit, než jakým byl Atentát."

Ke skladbě Ráno se hned po skončení natáčení filmu 2Bobule natáčel také videoklip. Točilo se na novomlýnské nádrži na lodi Pálava Lodní dopravy Břeclav.

Richard Krajčo měl ve videoklipu původně chodit po vodě, ve skutečnosti po skrytém molu pod hladinou. Režisér klipu David Rauch, filmař, který spolupracoval například na filmech Vratné lahve nebo Tajnosti, si to ale na poslední chvíli rozmyslel. "Kvůli náročným podmínkám při instalaci mola pod hladinu jsme začali přemýšlet nad náhradním řešením," vysvětluje. "Pak jsme si všimli parníku Pálava a prostě jsme se do něj zamilovali," říká ke vzniku klipu David Rauch.

Do natáčení videoklipu zasáhly také povodně, pár nápadů muselo kvůli zatopeným břehům s pozůstatky stromů zůstat v šuplíku. Zdaleka to ale nebyly jediné problémy během natáčení. "Nesměli jsme při natáčení také narušit hnízdiště kormoránů, které je poblíž a jsou striktně chráněni," dodává režisér.

Videoklip nakonec kombinuje záběry z 2Bobulí s těmi, které Richard Krajčo natočil na novomlýnské nádrži.

Filmy o víně

Od samotných počátků kinematografie k sobě patřily film a whiskey. Těžko říct, jaké k tomu byly důvody, nejspíše velká obliba westernového žánru a sklon drsných detektivů k drsným lihovinám.

V posledních letech ale roli filmového pití přebírá víno.

Víno má styl a noblesu. Například takové Chianti se stalo hodně populární poté, co si ve filmu Mlčení jehňátek Hannibal Lecter pochvaloval své menu: "Snědl jsem jeho játra s fazolemi a výbornou sklenkou Chianti."

Víno, vinice a vinařství. Ve filmech často zosobňují pohodu, odpočinek, únik z hektického života, nalézání nového životního směru a lásek. Slunné kraje, kde se víno pěstuje, a trpělivost, se kterou je třeba k výrobě vína přistupovat, k takovému podání vína ve filmu přímo vybízejí.

A mnohem spíše takovou atmosféru a nádech prostě jen reflektují. Filmy o víně jsou v poslední době velice populární možná prostě proto, že se o pití vína a vinařství všeobecně zajímá v reálném životě čím dál tím více lidí.

V roce 1995 veterán z druhé světové války v podání Keanu Reevese utíkal před svým životem, až ve filmu Procházka v oblacích skončil na vinici, kde si našel lásku. Ohromilo ho prostředí vinic a klidná atmosféra, kterou tato místa vyvolávají. Úplně stejně to dopadlo s hrdiny Oscarového snímku Bokovka s Paulem Giamattim a Thomasem Hadenem Churchem. Jejich cesta po známých amerických vinicích skončí tak, že oba najdou jiný směr svých životů. Od základů změní svůj život také nekompromisní obchodník v podání Russella Crowea v Dobrém ročníku, který nechtěně zdědí vinici po svém otci, nakonec si poklidný život ve Francii mezi trsy vína zamiluje a zahodí kvůli tomu hektický život ve velkoměstě. Úspěch Bokovky a Dobrého ročníku dal v poslední době vzniknout několika dalším filmům s vínem v hlavní roli.

V prostředí českého filmu patří k vínu neodmyslitelně i kolorit jižní Moravy, oblast vinných sklípků, oblast moudrých vinařů, oblast rázovitých „stréců“ vždy připravených s koštýřem v ruce k ochutnávce, oblast vinic a oblast zalitá sluncem.

Mezi velmi populární filmy patří volná trilogie dvojice Macourek - Vorlíček Bouřlivé víno, Zralé víno a Mladé víno a díky nimž celá řada „pražáků“ zjistila, že víno je třeba prohlédnout proti světlu, jemně nasát vůni a nakonec jen zlehka poválet na jazyku. Nelze zapomenout na oblíbený televizní seriál Slovácko sa nesúdí, s Josefem Kronerem a Oldřichem Velenem.

Bobule i 2Bobule pak spojují obojí. Atmosféru jižní Moravy i filmový trend vinařské romance.

Adam Dvořák (rozhovor)
<>Obrázek nenalezen<> Co je ve 2Bobulích jiného oproti jedničce? Co jste se rozhodli zachovat a co je naopak jiného?

Já bych asi začal od toho, co ve filmu zůstalo. Ve filmu jsme zachovali téměř všechny postavy, kromě jedné, která vývojově neměla kam pokračovat. Hraje tam pan Postránecký, Lukáš Langmajer, Tereza Voříšková, Kryštof Hádek, pan Táborský. Ve filmu je i pan Lipský, i když postava dědečka měla původně skončit. Stejná je i letní pohodová atmosféra filmu a víno jako ústřední téma. K novým věcem: samozřejmě je tu nový příběh, nová zápletka, nová krásná mladá dívka a další tři nové důležité postavy.

Proč se změnil ve 2Bobulích režisér?

Když jsme se s Tomášem Bařinou bavili o pokračování, říkal nám, že bohužel teď píše jiný scénář, a že by to nestíhal. Rozhodli jsme se tedy spolupracovat s Vladem Lanné, který je shodou okolností spolužákem Tomáše Bařiny. Je i mým bývalým spolužákem, byl na FAMU jeden z nejlepších. A myslím, že jsme zvolili výborně. Výsledkem bude velmi příjemná komedie.

2Bobule také budou akčnější. Prý jste hojně používali kaskadéry...

Je to tak. Je to dáno také tím, že jsme celý film malinko víc posunuli do komedie, takže jsme nechali našim hrdinům trošku víc ubližovat. Abychom ale neubližovali hercům, museli jsme ubližovat kaskadérům. Ti padali, skákali, hořeli, lítali vzduchem s autem i bez auta. Nikomu se nic nestalo, i když místy jsem měl pocit, že to je už opravdu na hraně. Ale ti lidé tomu rozumí, stávalo se, že po třetím pádu kamsi ještě sami říkali „To nebylo ono, pojďme ještě jednou, zkusim se odrazit líp“ .

Natáčeli jste na nové digitální kamery RED. Bylo to tak i u prvního filmu?

První Bobule se celé točili na šestnáctimilimetrový film a pak jsme ten film skenovali. U 2Bobulí jsme použili digitální kameru RED, a dokonce rovnou dvě, takže se nám zrychlilo i natáčení. Rozdíl mezi filmem a těmito kamerami s použitím filmových skel vůbec není poznat. Pro Vlada navíc REDky znamenaly větší svobodu. Když chtěl použít rychloběžnou kameru a zpomalit tak záběry, prostě se to nacvakalo na kameře a nikoho netrápilo, že teče materiál. Nikdo za režisérem nestál a neříkal mu: "Hele, už ti vyjel materiál, musíme sebou hodit".

Jak jste spokojený s Janou Pidrmanovou? Novou Bobulí?

Je to úžasná herečka a pamatuji si na moment, kdy mi asistent režie říkal: "Zamiloval jsem se do ní na první pohled. Hrozně mě bavilo říkat jí pojď ze záběru, pojď do záběru." Takže si myslím, že i diváci si přijdou na své. Místo jedné krásně holky tam budou hned dvě.

Budete přemýšlet i o Bobulích 3?

Ne (smích)... To je velmi předčasná otázka. Dvojka ještě není ani v kinech a opravdu si myslím, že trojka už by byla podstatně komplikovanější. Aby se příběh mohl vyvíjet dál. / když se nikdy nemá říkat nikdy. Takže uvidíme, ale zatím jsme o tom nepřemýšleli.

Tomáš Vican (rozhovor)
Jak jste se od vinařství dostal do pozice producenta filmu?

Vzhledem k tomu, že kromě podnikání ve víně, učím také marketing management, např. na studiu MBA. Chtěl jsem vymyslet něco pro podporu vína a vinařství, co bude plné emocí, co bude fungovat plošně a dlouhodobě. A vzhledem k oblibě domácí filmové tvorby a k tomu, jak u nás filmové hlášky často zlidoví, mně filmový projekt přišel jako dobrý nápad. Taky to bylo plně v souladu s mottem Vinné Galerie: Svět vína a umění.

Překvapil Vás úspěch jedničky?

Věřil jsem v úspěch, stejně jako v to, že tolik pozitivní energie, kterou jsme do přípravy dali, se musí projevit. Ale to, že se Bobule stanou v kinech tak navštěvovaným snímkem, jsem si ani nesnil. Ani sekundu mě nenapadlo, že budeme nakonec točit i pokračování.

Byla po úspěchu prvního dílu u dvojky lepší spolupráce s vinaři a větší podpora Dvojce u vinařů?

Ve všech oborech jsou lidé, kteří to mají více či méně v hlavě srovnáno. V Radě Vinařského fondu platí naštěstí to „více“. U jedničky to bylo trochu těžší, protože jsem přišel s absolutní novinkou. Po úspěchu a přijetí filmu to bylo zdánlivě jednodušší, ale zase si Rada mohla říct, teď to budeme dělat po našem. Naštěstí se jedná o odborníky s nadhledem. Samozřejmě by to nešlo bez pozitivního přijetí obecně vinařskou obcí.

Vybíral jste jako znalec vína a jižní Moravy lokace a vinice pro natáčení dvojky? Kde se všude točilo? Vybíral jste, jaká vína se budou ve filmu pít?

No jasně. Vinohrady, vinařství a oblast jižní Moravy mám, jak se říká, „v malíčku“, hned při tvorbě scénáře mi místa pro natáčení jasně naskakoval. Svět vína je barevný a chtěl jsem ukázat jeho různorodost. Ve finále jsme lokace konkretizovali na obhlídkách se scénáristou, režisérem a kameramanem. Točilo se především kolem Pálavy, v Mikulově, Bulharech, Zaječí, Velkých Bílovic, Vrbice, Valtic. Především pro vinařské fajnšmekry jsme doletěli natočit další záběry i do jiných vinařských podoblastí, např. na Znojemsko, do Višňové. Vína, např. z Adámkova vinařství, jsem částečně vybíral, ale každý koštoval, co nám pro film nabízeli. A nabízeli. I v tomto případě to bylo velmi barevné.

Účastnil jste se vy nebo vinařská obec na scénáři? Vinařskými historkami, legendami a odborným dozorem?

Stejně jako u jedničky jsem se na scénáři trochu podílel. Jako lokální patriot jsem se snažil vnést do filmu něco z mouder a noblesy moravského vinařského světa. Vozil jsem nejdříve scénáristu, pak režiséra a další po vinařských oblastech, prodegustovali jsme spoustu vína, setkali se s mnoha vinaři, u některých i spali. Naslouchali jsme historkám mnohých vinařským nestorům, napadá mě třeba Jara Suský, a leccos z těchto cest se do filmu dostalo.

Prý jste si ve filmu vystřihl i malou roli?

Cesty lidských osudů a páně jsou nevyzpytatelné . . .

Natáčení 2Bobulí jste kontroloval z producentské kanceláře nebo jste se ho aktivně účastnil?

Snažil jsem se být na place co nejčastěji, při natáčení na Moravě vlastně pořád.

2Bobule aktivně podporují projekt klaunů ve zdravotnictví Úsměv pro život. Jak 2Bobule nemocným pomáhají?

Řečeno v nadsázce: víno a zdraví jedno jest! Chtěli bychom pozitivně přenést trochu humoru k těm, kteří si ho zrovna nemohou zažít v kině. Herci z filmu se zúčastní klauniád zdravotních klaunů přímo v nemocnici a všichni herci se neuvěřitelně aktivně zapojili i do internetové dražby Úsměvů. Původně je to idea našeho partnera Braun, rádi jim pomáháme.

Píseň Atentát k jedničce od Richarda Krajča se stala velkým hitem. Očekáváte to samé od skladby Ráno?

Atentát byl skutečným megahitem, nejhranější píseň za jeden rok ve všech rádiích. Díky videoklipu v televizi jsme oslovili další cílové skupiny, třeba mladé na TV Óčko, nebo když jsme vyhrávali TV hitparádu Eso na Nově. Vsadil bych se, že v listopadu bude nejhranější písní titulní píseň cyRáno od Richarda Krajča. Tentokrát jsme spolu i natáčeli klip. Bylo to na Novomlýnských nádržích na parníku s příznačným názvem Pálava. A bylo to super.

Vlad Lanné (rozhovor)
<>Obrázek nenalezen<> Jak jste se z Ruska dostal na pražskou FAMU? Proč jste si zvolil zrovna Českou republiku pro studium filmu?

FAMU jsem poprvé objevil, když jsem ještě studoval na filmové škole v Petrohradu. Měl jsem scénář na diplomový film, který se měl odehrávat v Čechách, a chtěl jsem udělat koprodukci mezi těmi dvěma školami. Tehdejší děkan FAMU Jan Bernard mi vyšel vstříc, ale bylo to v roce 1995, kdy se moje škola v Petrohradu začala dostávat do problémů, všude vládl chaos a měli potíže s přežitím, takže nějakou mezinárodní koprodukci rozhodně nechtěli řešit. Navíc náš profesor Semen Aranovich těžce onemocněl, odjel do Německa na léčení a krátce nato zemřel. Budoucnost naší třídy tedy nebyla vůbec jasná a tak jsem se rozhodl studium ukončit a přesunout se do Prahy, kde už delší dobu žili moji rodiče.

S kým jste byl v ročníku?

Nejdřív jsem byl ve třídě pod vedením pana Jireše a mými spolužáky byli Karel Janák, Karin Babinská, Martin Dolenský... Pak jsem šel na rok natáčet do Ruska a když jsem se vrátil, byl jsem ve třídě paní Chytilové. Ocitl jsem se tam úplně sám, prý všichni žáci přede mnou byli ze školy vyhození.

Pomohl vám v kariéře váš studentský film Happy End, který získal řadu ocenění?

Na jednu stranu ano. První úspěšný film je šancí, jak se víc ve svém oboru prosadit a začít se tím i živit. Díky některým scénám z Happy Endu jsem dostal svou první nabídku na natočení reklamy, která mě většinou živí doposud. Na druhou stranu ale určitá stylizace vyprávění Happy Endu občas u některých producentů vyvolává pocit, že i v každém mém dalším filmu se bude zpívat, tančit a cvakat zubama. Bude se to tam dít, když to vyžaduje situace a žánr. Občas si říkám, že jsem s Happy Endem neměl začínat. Že jsem měl začínat s Bobulemi.

Jaké to je točit pokračování? Ohlížel jste se na styl režiséra, který točil jedničku Bobulí? Nebo bude mít dvojka výhradně Váš rukopis?

Dvojka bude mít můj rukopis výhradně ve verzi režisérského střihu, který lidi možná uvidí jako bonus na DVD. Na filmovém plátně se objeví podoba s více vlivy - do filmu promlouvají producenti, střihač, i publikum prvních pracovních sestřihů. Ve finální podobě se styl Tomáše Bařiny a můj podařilo hodně propojit a skloubit. Při filmování dvojky jsem na přesném dodržování stylu vyprávění jedničky netrval, protože se život hlavních postav během té doby změnil.

Jak se vám líbila atmosféra jižní Moravy jako důležitá kulisa filmu?

Jak by se mohla nelíbit atmosféra se všemi těmi jejími nádhernými lokacemi, sluncem, vínem a neskutečně vstřícnými lidmi?!

Snažili jste se její sílu spíš upozadit nebo naopak maximálně využít?

Rozhodně jsme se ji spolu s kameramanem snažili využít na maximum. Dokonce jsme natáčeli i skutečné vinaře a vinice, abychom dodali filmu nezbytný kolorit a pocit skutečnosti.

Jaké máte další plány? Máte další nabídku na celovečerní film? V Rusku nebo v Česku?

Mám několik scénářů, které jsem sám napsal a chtěl bych je konečně natočit. Některé jsou přímo psané tak, že se odehrávají v Čechách a musely by se tu tedy i natáčet. Navíc přiznávám, že dokud je moje nedávno narozená dcera ještě relativně malá na cestování, rád bych ten čas využil a pracoval chvíli tady, vedle své rodiny.

Před natáčením jste vyhrožoval, že se herci nemají těšit na příjemné prázdniny ve vinných sklípcích? Jak natáčení nakonec probíhalo?

To slovo jsem také dodržel. Prázdniny to rozhodně nebyly. Měli jsme málo času, často měnící se počasí, které nás dost často tlačilo ke změnám v natáčením plánu. Několik herců bylo navíc při natáčení zraněno a museli jsme vymýšlet způsob, jak dotočit jejich příběhy, aniž by si nějakých zranění divák všiml.

Kryštof Hádek (rozhovor)
Jak ses těšil na návrat do příběhu Bobulí a do postavy Honzy?

Těšil jsem se na Moravu, protože jsem na ní měl díky prvním Bobulím pěkné vzpomínky Takže jsem se těšil, jak to bude podruhé, a bylo to dobré.

Musel ses zpětně podívat na jedničku, abys věděl, jak postavu hrát?

Ne, na jedničku jsem se nekoukal, protože jsme si, pokud si dobře vzpomínám, teď před natáčením říkali, že to budeme točit jako samonosnej film. Tak, aby to byl film i pro diváky, kteří jedničku neviděli. Chtěli jsme navazovat jen minimálně.

Měl jsi vliv na to, jak se bude tvá postava ve dvojce vyvíjet? Jak se vaše ve dvojce změnila vaše postava?

Vliv jsem na to ani neměl, to byla práce scénáristy. Honza je o něco starší, vrátil se z kriminálu. Taková zkušenost už něco znamená a on se snaží žít s Klárkou spokojenej rodinnej život a věnovat se vinařství.

Bavil ses u čtení scénáře?

Docela jo, ale ono je vždycky těžký si představit, jak scény budou vypadat ve finále, protože ve finále je to často úplně jinak. Jakmile jsem si to ale přečetl, bylo mi jasný, že jsme si přečetl svižnou letní komedii, odpočinkovou.

Máš k jižní Moravě a vínu jiný vztah než ten díky Bobulím?

Mám. Udělal jsem si k Moravě vztah i tím, že jsem po ní jezdil na kole, což mě hrozně baví. To se mi nakonec dost hodilo i teď ve dvojce Bobulí. Jižní Morava je krásný kraj a dost odlišný od středních Čech. Jinej kraj, jinej mrav.

Lukáš Langmajer (rozhovor)
Jak ses těšil na návrat do příběhu Bobulí a do postavy Jirky?

Na jednu stranu jsem se těšil, na druhou jsem měl samozřejmě strach, protože je to velká zodpovědnost, když jedničku vidělo tolik lidí a tolika lidem se líbila. Musel jsem vlastně znovu dokázat, že za to stojím a že jsem si postavu Jirky opravdu zasloužil hrát.

Musel ses zpětně podívat na jedničku, abys věděl, jak postavu hrát?

No to je docela vtipný, protože já ty Bobule na DVD vůbec nemám, takže já jsem se podívat vlastně nemohl, i kdybych chtěl. Takže ne a je to tak asi i lepší, protože jsem se tím nechtěl nechat ovlivnit. Přeci jen je mezi jedničkou a dvojkou posun ve věku a čase.

Měl si vliv na to, jak se postava bude ve dvojice vyvíjet? Jak se změnila vaše postava?

Na vývoj postavy z pohledu scénáře jsme neměl vliv vůbec, spíš takovej ten přirozenej vliv na její ztvárnění na place. Postava Jirky se změnila dost výrazně, projeví se to ale až ke konci. V krátkosti - ten kluk trochu dospěl. Na každého to jednou dojde.

Bavil ses u čtení scénáře?

No já se u scénářů málokdy bavím, protože to je strašně těžký. Scénář není jako knížka, kde se rozjíždí představivost při popisech, scénář bývá psaný v naprosto holých větách. Ale částečně ano. Hlavně když mi to režisér Vlado vyprávěl, to jsem se docela bavil.

2Bobule natáčí jiný režisér, napsal je jiný scénárista, bylo jiné i samotné natáčení?

Bylo. Druhá láska je vždycky jiná než ta první. První láska je ta, která se nezapomíná, u té druhé už je člověk takovej vychytralejší.

Ve dvojce jsou i nové postavy a do štábu přibyli noví herci. Jak se ti pracovalo s Jiřím Kornem, Jiřím Krampolem, Janou Švandovou, Duchoslavem a Janou Pidrmanovou?

Oni jsou všichni hrozně fajn. Pan Korn i pan Krampol už jsou trošku takový postavy samy o sobě, člověk si je pamatuje z pohádek a starších filmů a najednou se vedle nich postaví, může s nima mluvit. Paní Švandová navíc v mém dětství byla erotická ikona, kterou když jsem pak na vlastní oči viděl, splnil se mi vlastně takový dětský sen. S Duchoslavem byla radost točit, protože točil několik projektů s mým bráchou a najednou jsme se sešli společně a mám pocit, že on prostě pokračoval, kde s bráškou skončili. A Jana Pidrmanová je sama o sobě strašně hezká a fajn baba.

Jak se vám vlastně líbila vaše nová filmová láska Jana Pidrmanová?

Jak jsem už řekl, a doufám, že to bude i vidět, Jana je moc hezká, příjemná holka a nadějná herečka. I když musím přiznat, že nemám o moc víc zkušeností než ona. Strašně moc jí přeju do budoucna, aby se jí dařilo a doufám, že se mi podaří s ní ještě setkat. Je úžasné s tak hezkým a milým člověkem točit.

Ve dvojce máte i pár akčních scén, pád ze střechy, nebezpečná scéna na skále, skok v autě, pád z kola, točil jste je sám, nebo došlo i na kaskadéry?

Já na to odpovím asi tak, že kdybych je točil sám, tak vám tady asi neodpovídám. Já se bojím například výšek, takže už to, že jsem visel na skále, byl pro mě neuvěřitelný výkon, natož ještě z ní doopravdy spadnout.

Máš k jižní Moravě a vínu jiný vztah než ten díky Bobulím?

Jižní Morava je strašně krásný kus Země, ve kterým žijou úžasní lidi. Je to úplně něco jiného než Čechy, říkal jsem to vždycky a budu to rád opakovat. I to Pálavsko a okolí je místo, kam se strašně rád vracím a nejenom tím, jak to tam vypadá, ale i tím, jací tam žijou lidi.

Tereza Voříšková (rozhovor)
<>Obrázek nenalezen<> Jak ses těšila na návrat do příběhu Bobulí a do postavy Klárky?

Tak hlavně jsem asi těšila na všechny lidi kolem, protože jsem věděla, že bude trochu podobný realizační tým jako u jedničky, a těšila jsem se na Lukáše a taky na Kryštofa, na to, že si spolu zase zahrajeme.

Musela ses zpětně podívat na jedničku, abys věděla, jak postavu hrát?

To ani ne, ale úplnou náhodou asi čtyři dny před mým prvním natáčecím dnem mi zavolali kamarádi, které jsem dlouho neviděla, abych s nimi zašla do kina. Do letního kina, kde samozřejmě ještě po roce zrovna dávali jedničku Bobulí. Snažila jsem se podle ní ale neorientovat, protože tu dvojku točil jiný režisér a chtěla jsem spíš vyhovět Vladovi a udělat to podle jeho představ.

Měla si vliv na to, jak se tvá postava bude ve dvojice vyvíjet? Jak se změnila vaše postava?

Příliš vlivu jsem neměla, ale moje postava se změnila dost. Hlavně se celkově změnil vztah mezi Honzou a Klárkou. Tím, že jsou najednou už dlouho spolu, se jejich vztah přesunul do takové komičtější stránky. Ona ho víc prudí a on to zase všechno víc kazí...

Bavila ses u čtení scénáře?

Bavila jsem se u toho moc, protože mi ho četl můj přítel a měnil u toho různě hlasy.

Nejde se nezeptat, zda jste během natáčení, resp. vždy po skončení natáčecího dne využít prostředí sklípků?

Samozřejmě. Navštívili jsme lidi, které jsme poznali při natáčení jedničky a ke kterým je to jinak daleko. Máme tam třeba Bohouška, takový místní malovinař. Ve scéně na plese v jedničce tam hrozně srandovně tančí takový starší chlapík. To je on.

Jsi milovník vína, změnily Bobule tvůj vztah a pohled na víno?

No musím říct, že od té doby, co jsem se naučila víno trochu poznat a rozlišovat, tak vlastně nic jinýho už nepiju.

Miroslav Táborský (rozhovor)
<>Obrázek nenalezen<> Prý má Vaše postava Kozderky ve dvojce více prostoru než v jedničce. Je to tak?

Určitě, už podle počtu natáčecích dnů. Navíc mi přibyla manželka, takže se mi zvětšila rodina.

Jak jste si svou roli, nepoctivého a chamtivého Kozderky užil?

Tak užil, neužil. Natáčení mě bavilo, protože to je komedie, ve které se navazuje na něco, co se povedlo. Ale pracovali jsme tak trošku s obavou, aby se nám podařilo vstoupit do stejné řeky, což nebývá jednoduché.

2Bobule natáčí jiný režisér, napsal to jiný scénárista. Bylo jiné samotné natáčení?

Určitě. Režisér je pro film to hlavní. Bylo to jiné. Museli jsme se smířit s tím, že je spousta věcí jinak, ale myslím, že to natáčení probíhalo velmi soustředěně a dobře. Jak říkám, užil jsem si to.

Měli jste při natáčení prostor na improvizaci, nebo se jelo pevně podle scénáře?

Je to komedie a u ní nějaká improvizace vždycky musí být. U komedie je potřeba scénu vždycky naladit a dotáhnout až když se sejdou herci na place. Každý má názor, jak by scéna měla vypadat, každý je nějak připravený a naladěný . . . to vše se musí sladit, s tím vším scénář nepočítá.

Během natáčení jste se prý zranil. Co se stalo?

Taková pitomá náhoda. Přelejzal jsem malou zídku, jenomže ona byla stará, hliněno-kamenná, a když jsem přehazoval nohy, tak mi jeden kámen uhnul pod rukou, o kterou jsem byl opřenej, nohy dopadly špatně. Utrhl jsem si přední křížový vaz na pravém koleni. Je to fotbalové nebo lyžařské zranění. Blbý je, že se to musí operovat. To mě čeká za rok.

Všichni vás chválili za to, jak brzo jste se vrátil do své role. Byla to pro vás samozřejmost, nebo jste byl nějakou dobu na vážkách, zda se raději neléčit?

V naší branži je celkem normální, že dokud člověk může, tak pracuje. Kdybych se měl léčit, tak bych seděl nebo ležel doma a nechal nohu v klidu. Takhle jsem byl na natáčení a snažil se nechat tu nohu v klidu tam. Fakt je, že v té době, krátce po tom úrazu, se točily scény, ve kterých jsem toho nemusel moc nachodit a navíc kostým byl tak šikovnej, že se pod něj schovala ortéza, takže kulhám jen ve velmi málo záběrech.

Máte k jižní Moravě jiný vztah než ten díky Bobulím?

No určitě. Já mám vztah k jižní Moravě ve skrze kladný, protože jsem tam už několikrát točil. A mám rád víno z jižní Moravy, mám tam i několik přátel, ale částečně tomu pomohly i Bobule.

Jste milovník vína, změnila Bobule Vás vztah a pohled na víno?

Jsem milovník vína, dobrého vína a také Bobule toho hodně změnily. Setkal jsme se při natáčení s dobrými vinaři, kteří mi dali okoštovat a ukázali, jak dobré víno se na Moravě dělá.

Jana Švandová (rozhovor)
Jak jste se k roli ve 2Bobulích dostala? Oslovil vás přímo nový režisér?

Byla jsem oslovena produkcí a panem režisérem a pak jsem se od nich vlastně dozvěděla, že to byl nápad mého hereckého partnera Jirky Krampola. Řekl jim, že tuhle roli může hrát jedině Švandovka a na základně jeho nápadu jsem roli dostala. Po letech jsem si s Jirkou Krampolem mohla zahrát.

Znala jste jedničku Bobulí? Nebo jste se na ní podívala až před natáčením?

Jedničku Bobulí jsem viděla, ale až když jsem byla oslovená hrát ve 2Bobulích. Byla jsem na ní zvědavá, abych věděla, co mě čeká, na co se mám těšit. A moc se mi Bobule líbily.

Řekněte nám něco o vaší postavě. V příběhu Bobulí je nová.

Je to taková typická střeštěná matka, která chce za každou cenu provdat svojí dceru. Víc prozrazovat nebudu.

Jelo se při natáčení čistě podle scénáře, nebo docházelo také na improvizaci?

Při natáčení jsme vycházeli částečně ze scénáře, částečně jsme některé věci improvizovaly, některé věci vycházely z nás a některé věci jsme dělali na základě dohody s panem režisérem. Hodně věcí jsme si ale s Jirkou taky upravovali podle toho, aby nám seděly. Nám jako postavám i nám jako osobnostem.

Jak jste zapadla do již sehraného týmu herců?

Myslím si že dobře. Když skončilo natáčení, tak mi bylo docela líto, že je konec, protože to byla bezvadná práce, bezvadný tým a príma lidi kolem mě.

Natáčení v létě na jižní Moravě zní hodně prázdninově. Režisér ale dopředu vyhrožoval, že herce čeká hlavně práce. Jak natáčení nakonec probíhalo?

Natáčení na Moravě rozhodně nebylo prázdninové. Byla jsem tam dvakrát, vždycky po dvou dnech a bylo to hodně náročné. Točili jsme vždycky od brzkého rána až do pozdních hodin, takže nám moc času na pověstné sklípky nevyšlo. Mě navíc „po sklípku“ bolí hlava, takže jsme si ho nechala až na poslední den. Zůstala jsem na Moravě o jeden den navíc a to jsem si opravdu užila. Navíc bylo krásné počasí, svítilo sluníčko, takže ta práce byla příjemná po všech stránkách.

Máte k jižní Moravě i jiný vztah než ten díky Bobulím?

Já mám k Moravě velký vztah. Miluji ji, protože jsem na Moravě studovala JAMU a prožila jsem tam nejkrásnější roky svého mládí a svých studentských let.

Jste milovník vína? Změnily Bobule Váš vztah a pohled na víno?

Milovník vína jsem velký a musím říct, že jsem díky mému manželovi v tomto směru hodně rozmazlená.

Jana Pidrmanová (rozhovor)
Tereza Voříšková se po jedničce Bobulí stala slavnou a měla jednu filmovou nabídku za druhou. Čekáš, že se něco podobného přihodí i tobě?

Samozřejmě by mi to udělalo radost, komu ne, ale myslím, že to vidím docela střízlivě. Jsem začínající herečka a myslím, že moje kariéra ještě nebude tak závislá na tomto filmu. Uvidíme.

Viděla jsi před natáčením jedničku?

Před natáčením ne, dívala jsem se na ni teprve teď nedávno a hodně se mi Bobule líbily.

Jak si zapadlo do už zajetého týmu, který se vytvořil u natáčení jedničky?

Trošku mě mrzí, že nebylo víc času na nějaký to společný víno, ale všichni se ke mně chovali báječně a ty dny, které jsem na natáčení strávila, jsem si užila.

Měli jste při natáčení prostor na improvizaci nebo se jelo pevně podle scénáře?

O čistou improvizaci nešlo, ale vždycky jsme měli možnost scénu s režisérem probrat a říct svůj náhled a případně i podle toho pozměnit. To je hrozně fajn.

Jak se ti líbila tvoje filmová láska Lukáš Langmajer?

Sympatickej chlapec je to.

Tvoje postava v jednom okamžiku skáče z vysoké skály do vody. Skočila jsi opravdu ty, nebo šlo o kaskadérku?

Skočila jsem já, ale ne z vysoký výšky ze skály, ale z dvoumetrového skokánku a kaskadérku jsem potřebovala občas při scénách při řízení.

Jsi milovník vína? Změnili Bobule tvůj vztah a pohled na víno?

Už předtím jsem byla milovník vína, takže to Bobule už spíš jen podpořily. Pracovala jsem totiž dřív v jedné vinárně a tam jsem si k vínu udělala báječný vztah.

Jiří Kramol (rozhovor)
Jak jste se k roli ve 2Bobulích dostal? Oslovil vás přímo nový režisér?

Oslovil mě nejenom režisér, oslovila mě i produkce a byl jsem velice rád, že po dlouhé době jsem dostal skvělou nabídku, krásnou roli. Myslím si, věřím, že to bude krásnej film.

Znal jste jedničku Bobulí? Nebo jste se na ní kouknul až před natáčením?

Bobule jsem viděl samozřejmě už předtím a než jsme začali točit, pustil jsem si je ještě jednou, abych se uvedl do obrazu.

Řekněte nám něco o vaší postavě, v příběhu Bobulí je nová.

Moje postava je zbohatlík, který má velkopanský choutky. V podstatě ho jeho manželka pořád vychovává. Je to velice komická a vděčná role.

Měli jste při natáčení prostor pro improvizaci nebo se jelo pevně podle scénáře?

Byl jsem v divadle, kde jsme si všechny hry a texty psali sami, takže jsem na to přímo zvyklý a spoustu věcí si přepisuju. Tady k tomu tolik prostoru nebylo, ale něco se mi podařilo tzv. zlidštit a dostat do pusy.

Jak jste zapadl do již sehraného týmu herců?

Mně byli všichni od štábu sympatičtí, jestli jsem byl sympatický já jim, to nevím, to nemůžu posoudit. Moc si nefandím. Ale ti mladí kluci byli bezvadní a co jsem viděl první sestřih, tak si myslím, že hrajou skvěle. Děvčata také, pan Lipský a Václav Postránecký a hlavně Mirek Táborský jsou skvělí a Jirka Korn pochopitelně. Nejvíc pak Jana Švandová, se kterou se mi hraje velice dobře a je to moje kamarádka.

Nejde se nezeptat, zda jste během natáčení, resp. vždy Po skončení natáčecího dne využít prostředí sklípků?

Ochutnával jsem jen velice střídmě. Ale tedy když ochutnáte ta nejlepší vína z jižní Moravy a vrátíte se pak do Prahy, ty patoky se tu nedají vůbec pít.

Máte k jižní Moravě i jiný vztah než ten díky Bobulím?

Má žena je přímo z Kyjova, což je taková typická Morava. Můj otec se navíc na Moravě narodil, já sem tam jezdil k babičce jako dítě. Navíc mi přijde, že na Moravě jsou lidé takoví srdečnější než v Čechách.

Jiří Korn (rozhovor)
Jak jste se k roli ve 2Bobulích dostal? Oslovil vás přímo nový režisér?

Ano, oslovil mě přímo pan Vladimír Lanne a byl mi velmi sympatický. Nabídka byla jasná a vzhledem k tomu, že mám komedie rád, kývl jsem.

Znal jste jedničku Bobulí? Nebo jste se na ní kouknul až před natáčením?

Chtěl jsem ji shlédnout, ale zatím jsem se k tomu nedostal. Ale určitě si oba díly pořídím do mé filmotéky. Mám již různé skvosty.

Měli jste při natáčení prostor na improvizaci? Nebo se jelo pevně podle scénáře?

Nejsem žádný improvizátor. Netroufám si na to. Potřebuji na všechno trochu času. Rozkoukat se. Přivonět. Seznámit se. A pak by to jistě i šlo, ale u filmu není kdy. Hrne se to na vás jako lavina. Nestačíte ani mrknout a cvak . . . a všechno je zaznamenané.

V osobním životě působíte na venek trošku extravagantně. Převzala něco z toho vaše postava nebo bude spíše civilnější?

Pan Tichý, je tichý, nenápadný, mrzský jedinec, co se nestydí připravit kdejakou léčku pro svou oběť. Leč je také mírně omezený a ke své škodě o tom neví. Takže postava je civilnější.

Jak jste zapadl do již sehraného týmu herců?

To se musíte zeptat sehraného týmu herců. Mě bylo fajn. A filmování bylo skvělé.

Natáčení v létě na jižní Moravě zní hodně prázdninově. Režisér ale dopředu vyhrožoval, že herce čeká hlavně práce. Jak natáčení nakonec probíhalo?

Prázdniny, neprázdniny - bylo hodně práce. Ale má role není až tak obsáhlá, aby mi z prázdnin ještě kus nezůstal.

Nejde se nezeptat, zda jste stihli během natáčení, respektive vždy po skončení natáčecího dne, využít prostředí vinných sklípků?

Já tedy ne. Víno si dopřeji většinou pouze k jídlu. Není to mok, kterému bych příliš holdoval. Jen tak občas.

Máte k jižní Moravě i jiný vztah než ten díky Bobulím?

Obecně řečeno - velmi pozitvní. Na Moravě je spousta krásných dívek zrajících jako víno, ale nějak mi na ně nezbývá čas. A také už nejsem burčák.

Jste milovník vína? Změnily Bobule Váš vztah a pohled na víno?

Myslím že ne. Můj vztah k vínu vždy byl a je kladný. A při tom také zůstalo. Pokud by měl být ještě kladnější, musel bych ho více bádat. Ale to by musel být úplně jiný zájezd.

Jan Antonín Duchoslav (rozhovor)
Role policajta je komicky vděčná, ale i nevděčná díky srovnáním? Jaký je Váš oblíbený filmový policista?

Bullitt a inspektor Jacques Clouseau.

Jak se Vám role policisty hrála? Měl jste prostor na improvizaci?

Báječně, protože jsme ji tvořili takříkajíc za pochodu při natáčení. Zkoušeli jsme kam až zajít, aby to nebylo hloupé. Snad to hloupé nebude.

Jste ve 2Bobulích ten zlý nebo ten hodný policajt?

S mým obličejem? Samozřejmě ten zlý, i když on opravdu zlý není.

Nejde se nezeptat, zda jste stihli během natáčení, respektive vždy po skončení natáčecího dne, využít prostředí vinných sklípků?

Bohužel nikoliv. Měl jsem těch natáčecích dnů poměrně málo a na Moravě navíc jen jeden. Takže ráno tam a večer zpátky.