22 výstřelů

Charismatický Jean Reno jako Charly Matteï hraje ve francouzském thrilleru bývalého mafiána, který poslední tři roky vede klidný život v ústraní a věnuje se své rodině. Jednoho rána ho na parkovišti přepadnou maskovaní muži a zasáhnou 22 kulkami. On však střelbu přežije a jeho krutá pomsta na sebe nenechá dlouho čekat. Minulost Matteïa dožene, když se objeví jeho kamarád z dětství. Přísahali si věrnost na život a na smrt, ale věci se mají po letech jinak. Film vypráví o podsvětí francouzské mafie v Marseille. Režisér Richard Berry staví na části románu L´lmmortel. Film je fikcí založenou na faktech a realitě každodenního života.

Richard Berry (rozhovor)
Čím Vás zaujala kniha Franze-Oliviera Giesberta k adaptaci pro film?

Stejně jako je komedie neuvěřitelným prostředkem pro určité myšlenky, tak i thrillery vám mohou poskytnout prostor k přemýšlení o některých otázkách. V příběhu muže, který byl údajně mafiánským kmotrem v Marseille, a kterého v roce 1977 považovali na parkovacím místě v Cassis za mrtvého, který ale střelbu přežil a vysloužil si přezdívku "Nesmrtelný", jsem viděl neskutečně silný námět a úžasné dobrodružství. Přechod od gangstera k nesmrtelnému je pěkně šokující výkon.

Film jsem situoval za hranice anekdoty. Tím jsem dostal příležitost mluvit o identitě, hlavním tématu většiny mých filmů. Nikdy se úplně nezbavíte své kultury, původu a historie... Pro ostatní lidi budete vždy Bretonec, Žid, Arab, Číňan a tak. A mezi touhou se integrovat a naší schopností akceptovat lidi bývá často velká propast. Film 22 výstřelů je o gangsterovi, který se stáhnul do ústraní a žije poklidným životem se svou ženou a dětmi. Akceptoval, že tímhle způsobem nebude nikdy tak bohatý. Nakonec ho jeho minulost dožene, když se objeví Zacchia, kamarád z dětství. Přísahali si věrnost na život a na smrt, ale Zacchia je motivován teorií, která je neméně pravdivá a zcela racionální "Když má člověk na rukou krev, ta se nikdy nesmyje. Zlo je zlo. Uvnitř v nás. To musí člověk akceptovat." Jejich zcela kontrastní přístupy mě zaujaly natolik, že jsem chtěl natočit film na základě jejich příběhu, ale ne didaktickým způsobem, abych publiku sděloval, kdo je dobrý a kdo je špatný. V podsvětí, podobně jako u policie, jsou schopní lidi a pitomci. Než se z nich stanou poldové nebo násilníci, jsou to především lidé. Tak postava Mariny Foïsové, ženy policistky pořád hledá po smrti svého manžela dál, protože při vyšetřování se nikdy nenalezly důkazy proti zločincům, kteří to udělali. Jsou nedotknutelní. A její soukromá perspektiva je samozřejmě úplně jiná, než ta pracovní. Na plátně jsem chtěl vidět tuhle lidskou realitu, tyto paradoxy. Podobně jsem chtěl, aby každý násilník, který umře, byl člověk s příběhem a rodinou. To jsou rozpory, které ve filmu zazáří pravou lidskostí.

Jak jste začal?

Koupil jsem práva na knihu Franze-Oliviera Giesberta, ale nakonec jsem použil jen část románu. Některým lidem bude připadat, že film odpovídá reálnému podsvětí. Sám jsem prováděl vlastní průzkum, o kterém nemohu podrobně mluvit, protože jsem potkal spoustu lidí v naprostém utajení. Trávil jsem nepřetržitě týdny v Marseille a postupně jsem potkal jednu ženu, která znala jakéhosi muže a tak dál... Diskrétní schůzky v kavárnách, kde jsem slyšel historky, které daly tvar příběhu filmu nebo určité postavě.

Co se stalo, když jste potkal Nesmrtelného, nechvalně známého Jacky Imberta?

Spojovacím článkem byl Franz. Jacky byl samozřejmě prvním člověkem, kterého jsem chtěl potkat. Ten film nevypráví příběh o jeho životě. Vzal jsem jednu událost, na které jsem postavil fiktivní život. Ta fikce je založena na reálném životě podsvětí, ale není to realita každodenního života Jackyho, ani nikoho dalšího. Je to fikce založena na faktech. Naše první setkání proběhlo během jednoho letního večera skoro před třemi lety. Ocitnul jsem se ve společnosti jednoho velmi zvláštního, poněkud záhadného a velmi mlčenlivého člověka. To, čím prošel, viděl z velmi lidské perspektivy přátelství a zrady. Říkal: "Ten útok na můj život mě zničil, když mi bylo pouhých 47 let. Teď jsem invalida. Nemůžu používat pravou ruku a bolí mě celé tělo." Ale co bylo pro něj nejhorší ránou, byla ta zrada. Brzy jsem pochopil, že Jacky, podobně jako v případě románu Franze, chtěl zůstat stranou příběhu, který jsem chtěl vyprávět.

Ale chtěl jste se s ním setkat znovu...

Ano, to mi nezabránilo v tom, že jsem ho vídal během soudu kvůli vyděračství, šlo o obžalobu, která se týkala doby před 15 lety. Ve vazbě strávil už 18 měsíců. Asi 6 měsíců po našem prvním setkání jsem se objevil u soudu a byl jsem překvapený, kolik tam bylo fotografů a televizních štábů. Vlastně mě dostalo jeho charisma. Má úplně bílé vlasy a je oblečený celý v černém. Jak jsem sledoval soudní jednání, objevil jsem inteligentního muže, který se obhajoval sám a věci vysvětloval se spoustou humoru. Také jsem začal chápat situaci, v které byl, opředené tolika pověstmi. Stal se obětí své reputace jako "nebezpečný" muž.

Po soudním jednání jsme spolu byli na večeři a pak se často vídali. Mlčí jako hrob. Nikdy neřekne jméno, ani přezdívku. Ale říká věci, které se ve filmu objevují - jako např. "Boží spravedlnost je rychlejší, než spravedlnost na zemi" nebo "Najatí vrazi měli kukly. To je vražda. Účty se vyrovnávají s odkrytou tváří," nebo "Policajti mě sebrali za věci, které jsem neudělal. Za věci které jsem udělal se ke mně nikdy ani nepřiblížili." Dnes je to chlapík, který chce prožít zbytek svého života v klidu.

On vám hned důvěřoval?

Ano, protože aniž by se na cokoli ptal, pochopil že nepůjde o jeho životní příběh. Ale doufám, že film celkově vyznívá pravdivě. Není to film o americké nebo italské mafii přenesený do Marseille. Film má základ v realitě francouzské mafie, mafie v Marseille, což je výrazná součást místní kultury. Ve filmu je jedna linie, která vypráví příběh, jak v 18. století namířil Ludvík XIV, kanóny ze dvou pevností na město Marseille. Na place pořád starosta Marseille, Jean-Claude Gaudin opakoval, že nechce, aby další film znázorňoval Marseille jako centrum mafie. Ale je pravda, že jsem v Marseille strávil rok a za tu dobu došlo v podsvětí k celé řadě zabití. Kdykoli jsem prozkoumával lokaci, byla tam kytice s nápisem "In memoriam..." To ale nezastaví město ve vývoji a v roce 2012 to bude evropské hlavní město kultury, ale ta realita tam je a existuje už hodně dlouho. Chtěl jsem, aby se to objevilo na plátně. Proto jsou herci ve vedlejších rolích místní herci, kteří mluví pravým marseillským přízvukem.

Ve filmu nezdůrazňujete spojení mezi politiky a mafií. Proč?

Toto spojení mezi místními politiky a podsvětím existovalo téměř do konce 80. let 20. století Můj film se odehrává v současnosti, takže se o tom zmiňuji pouze ve scéně svatby "duchovního syna" Zacchiy. Diváci vidí, že všichni tihle chlapíci byli v kontaktu s vysoce postavenými politiky. Měl jsem tam explicitnější scény, ale ty se vracely zpátky do minulosti a to nebyl můj uhel pohledu, především proto, že vztahy mezi politiky a gangstery už nejsou takové, jaké bývaly. Jak vysvětluju ve filmu, drogy jsou dneska všude a jsou dostupné jak malým podvodníčkům, tak velkým gangsterům. Šéfy nikdy nevidíte, protože mají své zástupce, kteří mají své zástupce... přes celý ekonomický žebříček až k pouličním dealerům, kteří prodají pár kil a jsou odhodlaní zabít kohokoliv, i když k tomu není ani dobrý důvod. Hieararchická pyramida mafie už neexistuje, takž spojení s politiky se stalo zbytečným.

Prozraďte nám, jak jste začal psát s Mathieu Delaportem a Alexandrem de la Patellièrem, když jste ukončil rešerše a vybral jste si úhel pohledu tohoto příběhu?

Jako obvykle, první verzi scénáře jsme napsal sám, abych tam dostal tón, který jsem chtěl. Když je více scénáristů, scénář se může rozvinout do několika směrů a já jsem se bál, že mi film proklouzne mezi prsty. Když jsem měl ujasněná hlavní témata, mohl jsem začít technickou práci na struktuře příběhu s Mathieuem a Alexandrem, dvěma pozoruhodnými a chytrými scénáristy. Ale nepouštěl jsem je moc blízko ke klávesnici! (smích) Co je na plátně, je také ve scénáři a to musí pocházet ode mě a od nikoho jiného. V této fázi jsem velmi náročný, dá se říct že pěkný otrava. Rád udržuju příběh, aby bublal pod tím, takže je vyprávěn co nejvíce juxtapozicí. Pro mě má konec jedné scény a začátek další opravdový význam, takže pracuju velmi usilovně na přechodech scén. Taky píšu rád dialogy. Zároveň ale Mathieu a Alexandre měli pořád různé nápady a já jsem jejich návrhů využil, abych scénář vybrousil. Pracovalo se mi s nimi snadno, jsou nadšení a bystří. Na konec jsem prošel dialogy ještě s Ericem Assousem.

Jak jste vybíral herce do hlavních rolí?

Stejně jako se snažím vytvářet reálné postavy v reálných situacích, i herce vybírám tak, aby působili věrohodně. Pro tři hlavní mužské postavy - tři kamarády z dětství jsem potřeboval dva zkušené herce a jednoho mladšího. Jean Reno a Kad Merad na jedné straně a Jean-Pierre Darroussin na straně druhé jsou tedy pochopitelnou volbou.

Proč hraje "Nesmrtelného" Jean Reno?

Jean byl v tomto projektu od začátku. Jsme dobří přátelé. Po filmu Já, César (I, Cesar...) byl jedním z prvních herců, který mě požádal, abych mu dal roli ve filmu. Ale já neumím psát pro někoho na míru. Příběh, který mám v hlavě musí přesně sedět. Ale nic jsem v hlavě neměl, co by sedělo Jeanovi. Začal jsem pracovat na adaptaci knihy Philippa Claudela La petite fille de Mr Linh, to ale bohužel nevyšlo. Pak se objevil příběh "Nesmrtelného" a já si hned pomyslel, že to je role pro Jeana. Má v sobě přirozenost chlapíka, který hledá vykoupení, ale vypadá, že kdysi mohl být velkým gangsterem. Jean má hloubku někoho s minulostí a sílu, která by pro někoho mohla být potenciálně nebezpečná. Je to tichý muž. Jak potvrzuje ve filmu, je to také vynikající herec. Jeho výkon ve filmu 22 Bullets je naprosto mimořádný.

Proč Zacchiu - muže, který na "Nesmrtelného" pošle najatého vraha, hraje Kad Merad?

Zacchia má mnohostranný charakter. Je střídavě, nebo dokonce současně charismatický, sympatický, temperamentní a praštěný. Každou chvíli může vybuchnout. Zase jsem okamžitě pomyslel na Kada, protože má jeden z důležitých povahových rysů té postavy - pravou vlídnost. A také proto, že ačkoliv předvedl uznávaný výkon ve filmech jako Don't Worry, I'm Fine, nikdy nehrál postavu, která děsí lidi. Chtěl jsem zapálit rozbušku a sledovat, co se stane. Vybral jsem radši sympatického herce a donutil jsem ho k šílenství, než herce, který vypadá jako šílenec a který by měl pozlátko lidskosti. Předvést tyhle aspekty jedné postavy je fascinující. Na chvíli si myslíte, že se s tím chlápkem můžete skamarádit, a pak vám najednou začne nahánět hrůzu. Kad je to pravou osobou, která zachytí celý rozsah těchto pocitů.

A poslední z trojlístku - Jean-Pierre Darroussin?

S Jeanem-Pierrem se známe léta, tři ze čtyř filmů jsme dělali spolu a vycházím s ním velmi dobře. Je to opravdu milý člověk, poctivý, čestný, důvěryhodný — takový Robert Duvall bez špetky nebezpečí — přesně jako poslední člen toho tria, víc odtažitý a zbabělejší než velmi klidná postava Jeana a celá nesvá postava Kada. Tyhle rysy ukazujeme ve flashbacku, když byli všichni tři mladší.

Jak jste se cítil pár týdnů před uvedením filmu do kin?

Samozřejmě pečlivě sleduji, jak bude film přijat, protože k němu mám velmi silný vztah a chtěl bych, aby byl Jacky Imbert dojatý, až ten film uvidí. Aby byli dojati i diváci, aby si našli v příběhu nějakou souvislost, i když je příběh velmi vzdálen jejich vlastním zkušenostem. Je to o způsobu, jak se lidé na vás dívají a zda vás akceptují či nikoliv. A jak se vy díváte na jiné lidi. O způsobu, jak se mohou cítit vyloučeni z mikrokosmů společnosti, kam chtějí patřit.

Osobně cítím, že s tímto filmem jsem postupoval pracněji jako scénárista i jako režisér. Přestože mé filmy měly v novinách vždy dobrý ohlas, tentokrát to budu sledovat více, než obvykle.

Jean Reno (rozhovor)
Co vás zaujalo na roli Charlyho Matteïe?

Jak hledá nápravu, jak ve scénáři napsal Richard Berry. Svému prostředí a své minulosti člověk utíká obtížně. Cena, kterou musíte zaplatit může být pěkně vysoká. Stejně to zabere nějaký čas, než člověk pochopí, kam míří. Charly Matteï si volí podstatu místo stylu — svou loď, ženu a syna místo kupy kokainu, pozlátek a klišé. Vrací se ke kořenům a pak, když mu usilují o život, chrání svou rodinu.

Richard Berry napsal tuto roli pro Vás. Znamená to, že ten film je také o přátelství mezi režisérem a hercem?

Richard napsal nádherný scénář podle knihy Franze-Oliviera Giesberta, tak bylo těžké odmítnout. Tu roli mi určil. Abych byl upřímný, známe se léta a často jsme mluvili o spolupráci. Bylo to ve filmu Elie Chouraquia Mon premier amour. Potom jsme oba pracovali v Lyonu v produkci Planchona na filmu Andromaque, pak hned přišel film Magická hlubina, kde jsem bojoval za to, abych nebyl obsazován to typových rolí. S Richardem jsme se často vídali a telefonovali si. Je to kamarád. A taky je to člověk, co lidi neškatulkuje. Vnímá tolik věcí a stejně jako já dělá rád věci novým způsobem. V podstatě vycházím dobře s lidmi, pro které bych s radostí sešel z vyšlapané cesty.

22 výstřelů je film noir a Vy o něm mluvíte velmi vážně. Když si uděláte inventuru svých filmů, najdete ve svém přístupu k hraní ještě prostor pro radost?

Radost přichází, když jsou všichni ostatní spokojení. Nedá se říct, že na place si to užívám. Myšlenka, že se to nebude lidem líbit vás děsí. To ničí jakoukoli radost, kterou můžete pociťovat. Nejsme pochopitelně v dole, nezápasíme s býkem, ani nejsme ve válce, ale vyprávět příběh člověka a jeho osud má svůj význam. Navíc jsem se s Jacky Imbertem, podle kterého je postava vytvořena, setkal. Věřte mi, že po takovém setkání není snadné se do jeho situace vžít. Jde o zodpovědnost. Při natáčení 22 výstřelů jsem si daleko víc uvědomil, jak silné přátelství mě pojí s Richardem. Chtěl bych vidět, jak by vypadala jeho komedie, v které bych hrál. Samozřejmě, že laskavá komedie!

Kad Merad (rozhovor)
Kad Merad v thrilleru bude pro mnohé diváky překvapení. Máte tento žánr rád? Proto jste tu roli přijal?

Především to bylo nové a velmi lákavé, dokonce napínavé. Herci jsou velmi hraví. Všichni jsme děti. I když jsem si v podstatě nebyl jistý, zda to zvládnu. Řekl jsem to Richardovi Berrymu, když mi tu roli nabízel. Na filmy o gangsterech nejsem zrovna nažhavený, ale filmy jako Mafiáni, Zjizvená tvář a Carlitova cesta — se svými zabijáky a zločiny jsou fascinující. Jsou to nesmírně krutí chlápci, zločinci, s kterými se nemůžete identifikovat, ale možná takové znám taky, aniž bych si toho byl vědom! Kdo ví? Ale jestli skončíte na večeři s takovým chlápkem, bude mít v očích asi trochu něco jiného.

Inspirovala Váš výkon tahle jiskra v oku, nebo jste hrál podle legendárních filmových gangsterů?

Když hrajete gangstera jako je Zacchia, oblečeného v černém, který žije ve velkém domě, myslíte samozřejmě na Zjizvenou tvář (Scarface). Tak jsem samozřejmě myslel na Al Pacina! Ale je to celé nevědomky, protože není tolik rozdílných způsobů, jak přistupovat k roli kmotra, který vzbuzuje strach a lítost. Naštěstí, jsem se mohl opřít o skutečnost, že koktá, mívá migrény a je to hypochondr. Jinak je to normální gangster. Pamatuju si, co Richard říkal: "Je to sympatický chlapík, miluje svoji rodinu, líbí se ženám... ale potkat se s ním nechcete. Něco ho uvnitř sžírá." Zabíjí chladnokrevně, takže je i nepředvídatelný a taky nebezpečný.

Řekněte nám, jak se Vám pracovalo s Jeanem Reno. Vaše postavy jsou kamarádi z dětství a rivalové, Vaše společné scény jsou velmi intenzivní, hlavně klíčový moment na konci.

Film 22 výstřelů bylo pro Jeana stvořený. On tu postavu zná, umí hrát napravení - má na to vhodný rozsah i hutnost. Jean je solidní muž a je velmi charismatický. Závěrečná scéna v kuchyni byla jako ze sna, Chce se vám zavolat kamarádům, aby vás spolu s ním vyfotili. Jean je od filmu Magická hlubina legendou. Je mezinárodní star. Byl jsem nedávno v L.A. a je tam velmi dobře známý, stejně jako ve Francii. Znamená to pro mě hodně, že jsem s ním pracoval.

Jak se Vám pracovalo v Marseille, ve městě, které dobře znáte?

V Marseille se narodila moje žena, bydlí tam moje sestra, bratr tam má restauraci a já tam mám dům. Trávím tam hodně času. Je to nádherné, velmi filmové město. K Frioulu, kde máte pocit, že sluníčko svítí nad mořem jenom pro vás, to máte kousek lodí. Pro lidi, kteří v Marseille žijí je bohužel nešťastné, že je město spojováno s kriminálními filmy a thrillery. Chápu, že jim to musí vadit, ale na druhou stranu, tak to prostě bylo. I když je film natočen pouze na motivy životů Jackyho Imberta a spol, ten film nemohl být natočen nikde jinde.

Jean-Pierre Darroussin (rozhovor)
Darroussin v thrilleru, který se odehrává v Marseille. Někdo může říct - samozřejmě!

Nechci, aby to znělo moc očividně. Nechci být spojován s konkrétním žánrem nebo stylem. Na filmu 22 výstřelů mě přitahovala příležitost pracovat s Richardem Berry. Znám ho dobře, je to kamarád. Objevil jsem se v jeho prvním filmu, ale tady mi nabídl skvělou postavu, trochu nekonvenční, kde bylo potřeba zahrát pár zajímavých věcí. A moc akčních filmů jsem nedělal.

Inspirovala Vás nějaká reálná nebo fiktivní postava?

Richard mě představil jedné právničce, takže svou postavu jsem si na nic sotva mohl představovat! Samozřejmě se nám vybaví postava, kterou hrál Robert Duvall v Kmotrovi. Až na to, že jsou úplně jiné. Duvall hraje jakéhosi ministra vnitra, který je přímo zapleten do mafie, zatímco gangsteři ve filmu 22 výstřelů jsou všichni pěkní individualisté. Nebojují kvůli své čtvrti nebo obchodu. Tady jde o morální záležitost.

Vypadá to, že jste si natáčení užil?

Ano. Proběhlo to velmi hladce. Richard je režisér, který vyzařuje radost, kterou cítí a to vám dodává energii a podněty. A sám, jako herec cítí, jak daleko může každý herec jít. Nespokojí se s málem. To je dobře. Myslím, že režisér má cítit, že natáčí film, který chtěl. Takhle jsem se na to díval.