3Bobule

Honza a Klára se stali rodiči dvojčat a majiteli vinařství. Všední starosti je však odcizily a momentálně žijí odděleně. Toto je příběh renesance jejich lásky v překrásné krajině jižní Moravy. Pro Kláru s Honzou nastává rozhodující čas vinařského roku, vinobraní. Honza se za dramatických okolností po letech setkává s kumpánem Jirkou. Ten se nadšeně hrne do návštěvy Moravy, aby pomohl se sklizní, které samozřejmě vůbec nerozumí. Zatají přitom Honzovi, že svého pubertálního syna Kubu, který cestuje s nimi, unesl, a k tomu utíká před dluhy, které stihl nasekat za dobu, co se neviděli. Honza s Klárou mají sami problémů nad hlavu. Vedle manželství řeší, jak pomoci krachujícímu vinařství a zamezit krádežím ve vinicích. Klára navíc bojuje s úklady zaměstnance Humpla a předsudky okolí, které nevěří, že coby žena může dělat kvalitní víno a překročit stín svého otce.

Stejně jako v předešlých dvou filmech se děj točí kolem Terezy Ramba, Kryštofa Hádka, Lukáše Langmajera a Miroslava Táborského. Ve třetím pokračování jsou už hrdinové o více než deset let starší a řeší i „dospělé“ problémy jako chod vinařství, rodinu a vlastní vztah.

„Bylo to moc hezké a všichni se o mě krásně starali, protože to pro mě bylo náročnější. Točili jsme na vinohradech, kde bylo i čtyřicet stupňů, ale omdlívali jiní, já naštěstí ne,“ řekla Tereza Ramba, která natáčela svoji roli Kláry i přes vyšší stupeň těhotenství. Jejím parťákem byl na place opět Kryštof Hádek. „Mám z toho taky dobrý pocit. Sice se tady pořád musíte vyhýbat nabídkám na košt, ale jinak to bylo v pohodě,“ smál se po natáčení filmový Honza.

Spokojený byl i Lukáš Langmajer jako Jirka. „Já jsem si z těch tří dílů tenhle užil nejvíc. Možná i proto, že už trochu víc rozumím tomu, co tady dělám,“ vysvětlil. „Člověk má pocit, že se vrací po letech za příbuznými. Docela mě vyděsilo, když jsme se na začátku natáčení s kolegy dopočítali, že od dvojky je to už deset let! Vůbec by mě nenapadlo, že to tak uteklo,“ dodal filmový Kozderka Miroslav Táborský.

V nové roli Mira se ve filmu představí slovenský herec Braňo Deák a v roli Humpla Michal Isteník. Diváci se opět mohou těšit také na Mariana Rodena a Radima Nováka, nově na Lumíru Přichystalovou, Tomáše Měcháčka a v dětských rolích uvidí Šimona Klacla, Annu Krejčířovou a Prokopa Zacha. V menších rolích se objeví mnoho špičkových herců v čele s Karlem Rodenem. Ve filmu zazní v několika obrazech hlas Václava Postráneckého, jemuž je snímek věnován.

Film 3Bobule je propojen s písní Hometown od kapely Mirai. A stejně jako v prvních dvou filmech i v tomto snímku zazní nový song kapely Kryštof, která nahrála pro předchozí Bobule a 2Bobule úspěšné písně Atentát a cyRano. Tentokrát napsal Richard Krajčo duet s názvem Hvězdáři a k jeho nazpívání přizval slovenskou zpěvačku Simu Martausovou. „Tím, že jsme s tímhle projektem svázaní už od začátku a k oběma předchozím filmům jsme písně natočili, přišlo mi hezké fungovat v celé trilogii. Takže když producent Tomáš Vican zavolal, jestli nechceme zkusit něco napsat i k tomuhle filmu, řekl jsem, že to určitě zkusíme,“ svěřil se Krajčo.

Spolupráce s mladou slovenskou písničkářkou Simou Martausovou vykrystalizovala záhy. „Se Simou jsme se domlouvali půl roku zpátky, že bychom spolu něco udělali. Když jsem dostal tuhle nabídku, přišlo to v podstatě samo, když jsem tu písničku začal skládat. Složil jsem první dva verše a ten další byl ve slovenštině, tak jsem si řekl, že to prostě bude fungovat,“ dodal muzikant.

„Celé to bylo vlastně tak, že jsem jednou Richardovi napsala, že se mi moc líbí jeho tvorba a že ho obdivuju. A on se mi za půl roku ozval s tím, že složil tuhle písničku, a že mi dokonce napsal text ve slovenštině. V tu chvíli bylo jasné, že do toho ráda půjdu,“ vysvětlila Sima Martausová, která stejně jako Richard působí i jako herečka.

„Nikdy nevíte, jestli se písnička stane hitem. Kdyby to kapely věděly, nedělaly by nic jiného, než že by skládaly hity. Nicméně si myslím, že tenhle song má jistou vnitřní sílu a trochu jiný zvuk, než na jaký jsou naši fanoušci zvyklí. Tak uvidíme,“ uzavřel Krajčo.

Třetí pokračování kultovní komedie napsali Matěj Podzimek - Dukla 61, Metanol, Ulice, Ohnivé kuře a Tomáš Vávra - Modrý kód, Vyšehrad, Ulice; režie se ujal Martin Kopp - Bajkeři, Vyšehrad, Tátové na tahu, Ohnivé kuře, Vinaři, Ulice. Hudbu k filmu skládá Jan P. Muchow. Za komedií z vinařského prostředí stojí opět producent a vinař Tomáš Vican, který kromě filmů Bobule a 2Bobule produkoval také snímek Bajkeři, dvě série seriálu Vinaři a koprodukoval filmy Lidice a Martin a Venuše.

Komedie z vinařského prostředí 3Bobule se natáčela v létě 2019 v Praze a na jižní Moravě v lokalitách jako Mikulov, Moravská Nová Ves, Klentnice, Sedlec, Bulhary, Strachotín, Dolní Věstonice, Pavlov nebo Zaječí.

Oba předchozí díly Bobulí vidělo v kinech 800 tisíc diváků a televize Nova je oba pravidelně opakuje také na svých obrazovkách. Film bude mít premiéru 12. března 2020 a do kin jej uvede společnost Bioscop.

Tomáš Vican (Rozhovor)
Když se v roce 2008 točil první film, napadlo by vás, že bude mít dvě pokračování?

To mě nenapadlo, ani že bude druhé pokračování. Chtěl jsem si tehdy jen vyzkoušet, jak díky Bobulím může fungovat podpora turismu a obliby moravského vína.

3Bobulemi se s českým filmem rozloučil Václav Postránecký. Jaké na něj máte vzpomínky?

Na poslední natáčení s Vaškem nezapomenu nikdy a často na něj myslím. Každý den předchozího týdne jsme si volali a čekali, kdy ho na skok pustí ze špitálu. V pátek večer mi zavolal, že v pondělí snad a že v úterý se vrací do nemocnice. Byl jako vždy obrovsky připraven, když jsme si všech deset dlouhých souvětí, která ve filmu zazní, ladili předem po mailu a telefonu. Vaškova žena Helenka napekla jako vždy vynikající sladkosti a udělala jednohubky. Bylo to velmi domácky intimní. Nemohl jsem vědět, že Vašek poté odejde během šesti týdnů. Zpětně myslím, že on to tušil.

Co je na filmových Bobulích to lákavé, co vede diváky k tomu, že chtějí osudy vašich hrdinů dál sledovat?

Myslím, že lákavé je pro každého to, co si najde. Vévodí nádherná vínorodná krajina, v ní zasazené postavy, děj a víno samotné. A to, že v dnešní přetechnizované době, kdy člověk bohužel sleduje i násilí, se vrací ke kořenům, k rodině a možná takové romantické a jemnokomediální pohodě.

Měl jste nějaký nápad či námět, který se dostal až do scénáře?

Scénář vznikal fantastickou kooperací obou scenáristů Matěje Podzimka a Toma Vávry, režiséra Martina Koppa a mě, kdy jsme se nejdříve ve čtyřech mnohokrát setkali u mě na Farmě Pálava u Mikulova a navštěvovali jsme různá místa v okolí. Mluvili jsme s mnoha lidmi z okolí, nejen s vinaři. Scenáristé chtěli předně navštívit vinařky, aby nasáli možné detaily v tom spíše maskulinním světě vinařů a mohli je promítnout do naší hlavní hrdinky. A pak jsme postupně přizvali další, nejdříve kameramana Honzu Filipa. Takže těch námětů a nápadů jsem mohl v mnohahodinových diskusích nabídnout bezpočet.

Jakému povolání byste se věnoval, kdybyste nebyl vinařem a producentem?

V tomhle životě už nestihnu spoustu povolání, která bych chtěl zkusit. Mám zásadu, že buď dělám věci nejlépe, jak to jde, respektive nejlépe, jak já umím, nebo raději vůbec. Takže mi spíš nezbývá než mnoho věcí jen sledovat, lehce studovat a mít možnost stýkat se s jejich špičkovými představiteli. Aktuálně mě velmi zajímá architektura - spíše celků a krajinná - a turismus.

Překvapilo vás někdy počasí, které zkomplikovalo práci?

I když loni v létě přicházely časté deště a bouřky, nám se díky bohu vyhýbaly. Pouze dvakrát jsme měnili natáčecí plán. Když naši mladí hrdinové lezli na skály nad Klentnicí u Sirotčího hrádku, pro větší efekt jsme nad nimi postavili jeřáb a natáčeli z výšky. I když při natáčení stále sledujeme předpověď, najednou se nad námi zformovala bouřka a museli jsme obraz zrušit. Děti na lanech na vlhké skále, nad nimi kovový jeřáb a kolem blesky…

V novém filmu se objeví i nové tváře. Jak nováčkové zapadli do party, která jde s tvůrci od prvního filmu?

Po tolika letech a filmových projektech už ani nerozlišuji, kdo byl nový nebo starý. Myslím si, že Michal Isteník je nejenom do party, ale i vynikající herec. A stejně tak Jakub Uličník, oba z Městského divadla v Brně. A troufnu si tvrdit, že pro český trh jsme objevili Braňa Deáka, který je na Slovensku celebritou. A například fórečky si povídáme s Mirečkem Táborským průběžně a s Kryštofem Hádkem nárazově…

Martin Kopp (Rozhovor)
Když se v roce 2008 točil první film, napadlo by vás, že bude mít dvě pokračování?

Když byly do kin uvedeny první Bobule, zrovna jsem dokončoval filmovou školu. Nicméně film se mi líbil a jeho divácký úspěch jsem samozřejmě zaregistroval. To, že vzniklo druhé pokračování, mě tedy nijak nepřekvapilo. Ovšem že budu za víc než deset let točit třetí pokračování, mě tehdy ani ve snu nenapadlo.

3Bobulemi se s českým filmem rozloučil Václav Postránecký. Jaké na něj máte vzpomínky?

Ve filmu 3Bobule se Václav Postránecký představí divákům naposledy. Když jsme s ním nahrávali jeho zvukový záznam, ještě jsme toto nevěděli. A i když to pro něj bylo již velmi náročné a vysilující, zhostil se toho houževnatě a poctivě, což bylo příznačné pro celou jeho hereckou kariéru. Pro nejužší tvůrčí tým bylo obrovskou zodpovědností, aby film dopadl dobře, a rozloučení Václava na uměleckém poli bylo tím pádem co nejdůstojnější. Snad se nám to podařilo.

Co je na filmových Bobulích to lákavé, co vede diváky k tomu, že chtějí osudy vašich hrdinů dál sledovat?

Autorům prvního dílu se podařilo vytvořit zajímavé postavy, jejichž osudy diváky baví, což je vždy dobrým základem k úspěchu jakéhokoli literárního a následně filmového díla.

Jsou třetím filmem osudy postav naplněné, nebo je prostor pro další pokračování?

Určitě prostor pro další pokračování je, jestli ale bude zrealizováno? Bůh ví…

Jste vinař?

Pokud je otázka myšlena tak, jestli víno pěstuji a vyrábím, vinař rozhodně nejsem. Ovšem pokud se ptáte, zdali víno rád piji, tak to ano. Přímo za vinaře se ale nepovažuji. Kdybych byl postaven před volbu, jestli nechat na světě pivo, anebo víno, bylo by to velmi těžké rozhodování. Bojím se ale, že by vyhrálo pivo.

Lákal by vás život na venkově na vinici, nebo jste městský člověk?

Rozhodně jsem městský člověk. Ale čím jsem starší, tím více si dokážu představit život mimo město. Pěstování vína je však velmi náročná práce, takže bych na vinice raději jen koukal a kochal se jimi.

Jakému povolání byste se věnoval, kdybyste nebyl režisérem?

Filmová režie je hodně o psychologii postav. Dobrý režisér musí skvěle znát své postavy a motivaci jejich činů. Pokud bych nebyl režisérem, myslím, že bych se věnoval studiu psychologie.

Která scéna pro vás byla na natáčení nejnáročnější? Vyžadovalo něco speciální přípravu, trénink?

S kameramanem Honzou Filipem, ale i s pomocným režisérem Pavlem Svatoněm jsme se připravovali na všechny scény velmi pečlivě. Některé ale vyžadovaly přípravu náročnější. Nejpodrobněji jsme se věnovali plánování kaskadérských scén, jelikož mohou být pro mnoho členů štábu a herců nebezpečné. Jednalo se konkrétně o scény autohoniček a lezení na skály.

Překvapilo vás někdy počasí, které zkomplikovalo práci?

Nepřízeň počasí k natáčení patří. V případě deště či jiného meteorologického extrému je dobré mít možnost uchýlit se do interiéru. Tuto variantu jsme měli připravenou a také jsme ji byli nuceni využít. Naštěstí se pak počasí umoudřilo.

Kdo byl na place Bobulí největší smíšek, se kterým byla radost natáčet?

Nevím, kdo byl při natáčení největší smíšek. Myslím, že tam nikdo takový nebyl, ale možná jsem si ho jen nevšiml.

V novém filmu se objeví i nové tváře. Jak nováčkové zapadli do party, která jde s tvůrci od prvního filmu?

Nové postavy jsou vždy potřeba, aby doplnily ty z předchozích dílů a pokračování zajímavě „okořenily“. Mají to samozřejmě těžké, protože zatím nevědí, jak je diváci přijmou. Nové postavy 3Bobulí zapadly mezi ty staré skvěle, teď už nezbývá než doufat, že je diváci přijmou pozitivně. Natáčení probíhalo převážně v létě. Byly to pro vás prázdniny, nebo jste si po něm musel vzít ještě dovolenou a odpočinout si?

I když si spousta lidí myslí, že natáčení je ekvivalentem prázdnin a relaxu, není tomu tak. Je to práce jako každá jiná, navíc často velmi stresová a časově náročná. Příliš jsem si tedy neodpočinul. Nicméně pokud se jednotlivé scény daří a tvůrci jsou s nimi spokojení, zajímavě to člověka nabíjí a posiluje. A to jsem při natáčení pociťoval.

Tereza Ramba (Rozhovor)
Když se v roce 2008 točil první film, napadlo by vás, že bude mít dvě pokračování?

Rozhodně ne a mám velkou radost, kam se to celé posunulo.

Co je na filmových Bobulích to lákavé, co vede diváky k tomu, že chtějí osudy vašich hrdinů dál sledovat?

Myslím, že speciálně 3Bobule jsou díky skvělému scénáři výjimečné svou opravdovostí. Taky je to asi nějaká lehkost, romantika a krása Moravy.

Jsou třetím filmem osudy vašich postav naplněné, nebo je prostor pro další pokračování?

Kruh už se asi uzavřel, ale nikdy neříkej nikdy.

Čím je vám vaše role blízká? Co se svou postavou máte společného a v čem se naopak lišíte?

Myslím, že jako každá žena toho taky hodně zvládnu. Moje postava je neskutečně schopná a statečná. Zvládá táhnout vinařství, děti i manžela. Ty problémy s manželem já naštěstí řešit nemusím.

Provedla vaše filmová postava něco, co byste v životě neudělala?

Vždycky mám tendence za své postavy bojovat a myslím, že ne. Je spravedlivá, nevidí svět černobíle, umí odpouštět a řídí se intuicí a to je podle mě jediná možná cesta.

Měla jste ohledně své postavy nějaký nápad či námět, který se dostal až do scénáře?

Že by třeba mohla být v poslední fázi těhotenství.

Jste vinařka?

Vůbec ne, poslední roky alkohol v podstatě nepiju. Ale dobré víno je umění, to je pravda.

Lákal by vás život na venkově na vinici, nebo jste městský člověk?

Jsem kombinace obojího. Ale strašně bych si k pražskému bytu přála ještě nějaké útočiště v přírodě, snad to časem přijde.

Jakému povolání byste se věnovala, kdybyste nebyla herečkou?

Asi bych dělala v sociálních službách, s dětmi, měla kavárnu nebo kino.

Která scéna pro vás byla na natáčení nejnáročnější? Vyžadovalo něco speciální přípravu?

Čtyřicetistupňová vedra na vinicích nebyla vzhledem k Slunci v bříšku úplně ideální, ale nakonec jsme v pohodě zvládli všechno.

Jak přistupujete k milostným scénám? Jste z nich nervózní, či je berete jako součást herecké profese?

Dávno ne. Beru to jako nutnou součást své profese. Ale už hodně dlouho jsem žádnou náročnou milostnou scénu neměla. A vždycky si říkám, kdo se může za peníze v práci bez obav pusinkovat s kolegy? Ne, dělám si legraci, většinou je to spíš nepříjemné, nutné zlo, ale k herectví to patří.

Kdo byl na place Bobulí největší smíšek, se kterým byla radost natáčet?

Určitě pan Táborský, on je prostě láska.

V novém filmu se objeví i nové tváře. Jak nováčkové zapadli do party, která jde s tvůrci od prvního filmu?

Perfektně. Jako kdyby tam s námi byli od začátku. Braňo Deák je neskutečný gentleman a Lumíra Přichystalová borec do nepohody.

  Natáčení probíhalo převážně v létě. Byly to pro vás prázdniny, nebo jste si po něm musela vzít ještě dovolenou a odpočinout si?

Já už jsem po Bobulích jen dopisovala DobroDruhům a rodila. Ale to byl v podstatě odpočinek. Myslím samozřejmě knihu.

Kniha DobroDruhům s vašimi fotkami z cest, ale i s ilustracemi sestry Sáry vyjde na konci února. Pro koho je určena?

DobroDruhům je knížka pro ty, kdo rádi cestují zpocení a s krosnami na zádech, ale i pro ty, kteří raději sedí zachumlaní doma s čajem a cestují prstem po mapě. Miluju cestování pro to divení se na cestách. Myslím, že DobroDruh je každý dobrý druh, který se rád nechává překvapovat a unášet. A je to i kronika lásky. Protože cestování láska je.

Kryštof Hádek (Rozhovor)
3Bobulemi se s českým filmem rozloučil Václav Postránecký. Jaké na něj máte vzpomínky?

Na pana Postráneckého vzpomínám s velkou úctou. Myslím, že všem dílům Bobulí dodal jakousi noblesu. I teď naposledy, a to jen ze zvukového záznamu.

Když se v roce 2008 točil první film, napadlo by vás, že bude mít dvě pokračování?

To tedy rozhodně ne. Spíše přemýšlím, kam až to půjde.

Co je na filmových Bobulích to lákavé, co vede diváky k tomu, že chtějí osudy vašich hrdinů dál sledovat?

Myslím, že je to takový odpočinkový žánr. Osobně, když si oblíbím nějakou sérii, zajímá mě, co se děje s hlavními postavami.

Jsou třetím filmem osudy vašich postav naplněné, nebo je prostor pro další pokračování?

Uvidíme. To asi není otázka úplně na mě. Ale teď na posledním natáčení jsme si s Lukášem Langmajerem říkali, že budeme jednou točit Bobule 10. Budeme mít hůlky a budeme se bavit o lécích a důchodech.

Jste vinař?

Díky natáčení mám za ta léta několik oblíbených moravských vinařství. Možná i konkrétních odrůd. Je to dané i Moravou, folklorem a milými lidmi. Ale přiznávám, že jsem spíš na pivo.

Lákal by vás život na venkově na vinici, nebo jste městský člověk?

Venkov je báječný, ale hraju v pražských divadlech. Takže na venkov jezdím odpočívat.

Jakému povolání byste se věnoval, kdybyste nebyl hercem?

Asi bych dělal někde něco v nějaké malé dílně s pár kolegy. Nějaké manuální řemeslo. To by mě asi bavilo.

Natáčení probíhalo převážně v létě. Byly to pro vás prázdniny, nebo jste si po něm musel vzít ještě dovolenou a odpočinout si?

Natáčení je pro mě práce, takže dovolenou si vybírám jindy. Ale v případě Bobulí to byla vždycky tak trochu dovolená. Doufám, že bude i trochu pro diváky.

Lukáš Langmajer (Rozhovor)
3Bobulemi se s českým filmem rozloučil Václav Postránecký. Jaké na něj máte vzpomínky?

Václav Postránecký mě provedl prvním filmem, Bobulemi. Stál mi po boku, a když jsem byl bezradný, přispěl pomocí, radou. Děkuju mu za to.

Když se v roce 2008 točil první film, napadlo by vás, že bude mít dvě pokračování?

V roce natáčení Bobulí jsem žil v Českém Krumlově, hrál dětská představení na malé scéně divadla v Českých Budějovicích a všechno pro mě bylo nové. Těžko říct, jestli jsem si uměl představit více, než jsem v té době měl.

Čím je vám vaše role blízká? Co se svou postavou máte společného a v čem se naopak lišíte?

Role Jirky je rolí, která se ke mně dostala tak, že mě v ní režisér prvních Bobulí Tomáš Bařina viděl. On byl tím, kdo našel spojovací prvky, a já se od té doby nestačím divit, co se všechno děje, a to jak v dobrém, tak ve zlém.

Jsou třetím filmem osudy vašich postav naplněné, nebo je prostor pro další pokračování?

Role Jirky je neřízená střela. Snad aktuálním pokračováním nachází trajektorii, aby sám věděl, že nemusí pršet, stačí, když kape. Je to postava, která si může dovolit mnoho z toho, co bych buď nedokázal, nebo bych ani nechtěl.

Jste vinař?

Jsem rozený v Plzni, hlavním a jediném městě, které vyrábí pivo. Tedy mám od kolébky blíže k němu, ale díky Bobulím a producentovi Tomáši Vicanovi jsem se ženou našel konečně víno, které jsme hledali, ale stejně jako filmová postava Jirky i já bych si na vinaře jen hrál.

Lákal by vás život na venkově na vinici, nebo jste městský člověk?

Přestože jsem se narodil ve velkém městě, tíhl jsem vždy spíše k venkovu. Ve městě se cítím nesvůj, není to pro mě komfortní zóna. Venkov, hlavně lesy, naopak ano. Jestli bych dokázal vyměnit les za vinici, si zatím představit neumím.

Jakému povolání byste se věnoval, kdybyste nebyl hercem?

Po základní škole jsem šel na střední odborné učiliště dopravní a pokusil se stát automechanikem. Ovšem jak se zdá, šel jsem proti osudu a vlastně nevím, co bych dělal jiného. Mám svoji práci rád.

Která scéna pro vás byla na natáčení nejnáročnější? Vyžadovalo něco speciální přípravu, trénink?

Při prvním natáčení bylo velmi náročné, co se dělo po natáčení, a někdy by bylo namístě mít za sebe dubla, ale přežil jsem. Natáčení komedie je těžké hlavně v tom, aby to byla sranda nejen pro nás, ale zejména pro diváka. Zdá se, že se to zatím dařilo, a já pevně doufám, že tomu tak bude i při třetím pokračování.

Kdo byl na place Bobulí největší smíšek, se kterým byla radost natáčet?

Největším smíškem byl sám režisér Martin Kopp, který měl energie na rozdávání, nenechával se vykolejit hloupostmi. Ovšem když se trochu zamyslím, stejně tomu bylo u Tomáše Bařiny. Práce je bavila, tak neměli důvod mračit se.

V novém filmu se objeví i nové tváře. Jak nováčkové zapadli do party, která jde s tvůrci od prvního filmu?

Martin Kopp mi ukazoval, koho by si přál vedle nás mít. Ptal se, konzultoval. Jezdil na dlouhé castingy a vyplatilo se mu to. Například Prokop Zach, který je ve filmu můj syn, mě překvapil dospělostí svého projevu a obrovským talentem.

Miroslav Táborský (Rozhovor)
3Bobulemi se s českým filmem rozloučil Václav Postránecký. Jaké na něj máte vzpomínky?

Na Václava mám jen dobré vzpomínky. Byl to člověk zábavný a milující stejnou práci jako já. Pro dobrý výsledek udělal vždy maximum. A měl jsem hřejivý pocit, že mě má rád.

Když se v roce 2008 točil první film, napadlo by vás, že bude mít dvě pokračování?

První pocit, že by to mohlo pokračovat, jsem měl po premiéře prvního filmu. Trojku jsem už nečekal.

Co je na filmových Bobulích to lákavé, co vede diváky k tomu, že chtějí osudy vašich hrdinů dál sledovat?

To je otázka spíš pro ty diváky, ale mám pocit, že to je v kombinaci prostředí a uvěřitelných postav. Je to normální příběh, jaké se dějí kolem nás, nic umělého. K tomu je trocha komediální nadsázky.

Jsou třetím filmem osudy vašich postav naplněné, nebo je prostor pro další pokračování?

Nikdy nevíte, co producenta nebo scenáristu napadne. Žádná z hlavních postav neumře, takže finále, po kterém už nic nemůže být, tam není.

Změnilo se za těch zhruba deset let na filmování něco zásadního, co by tehdy nebylo možné? Nebo tento typ filmu stojí mimo moderní technologie a způsoby vyprávění?

Myslím, že platí to druhé. Tenhle typ filmu není závislý na technologiích. Je závislý na scénáři, režii a hercích.

Čím je vám vaše role blízká? Co se svou postavou máte společného a v čem se naopak lišíte?

Doufám, že s Kozderkou toho moc společného nemám. Snažil jsem se, aby to byl takový obyčejný ňouma, který by rád dosáhl výše, než může. Je to vlastně záporná postava, ale já chtěl, aby to byl spíš nešťastník, kterému to záporáctví nevychází.

Braňo Deák (Rozhovor)
Provedla vaše filmová postava něco, co byste v životě neudělal?

Moje postava je na první pohled sympatický mladík, který přichází do příběhu s úkolem pomoct s distribucí vína na Slovensko. Vyklube se z něho ale velký podvodník a pořádně ostatním zavaří. Já jsem ve skutečnosti také sympatický mladík, ale nikdy neintrikuji.

Měl jste ohledně své role nějaký nápad či námět, který se dostal až do scénáře?

Režisér Bobulí Martin Kopp nám dal absolutní důvěru a nebránil hereckým nápadům, které jsme přinášeli. Pracovali jsme na textu, když nám nešel, jak se říká, do pusy, a řešili jsme spolu i nějaké akce. Například jsem si prosadil, abych na motorce jezdil já, a ne kaskadér.

Jste vinař?

Víno mám rád vždycky a všude. Je to jeden z mála alkoholických nápojů, které si dám rád při každé společenské a i jiné příležitosti.

Lákal by vás život na venkově na vinici, nebo jste městský člověk?

Vyrůstal jsem na vesnici, sice bez vinice, ale zato s ovocnými stromy a zvířaty. Na vinici jsem chodil sbírat hrozny svému dědovi, který si i stáčel pár litrů vína. To jsem byl ale ještě malý kluk, takže dědovo víno jsem bohužel neochutnal. Pamatuji si ale, že ve sklence bylo nalité často, tak asi bylo dobré. Teď ale žiji městský život, o to víc mě lákají vinice, dobré vínko a přátelé.

Jakému povolání byste se věnoval, kdybyste nebyl hercem?

Asi bych byl fotograf, protože fotografie mě v mém životě na jeden rok držela tak, že jsem ji začal studovat. Po jednom roce studia fotografie ale nakonec vyhrálo studium na herecké konzervatoři v Bratislavě. Pak už šlo všechno samo.

Která scéna pro vás byla na natáčení nejnáročnější? Vyžadovalo to nějakou speciální přípravu?

Popravdě, nejnáročnější scéna byla pro mě ta, kde se přitahuji na hrazdě ve stodole. Natáčeli jsme to snad stokrát a další den jsem necítil záda. Jinak bylo ale všechno velmi příjemné a musím říct, že jsme si natáčení užívali.

Překvapilo vás někdy počasí, které zkomplikovalo práci?

Při natáčení náročných scén ve skalách s kaskadéry se spustil tak obrovský liják, že jsme se museli zavřít do sklípku a ochutnávat víno. Přitom jsme, samozřejmě, natočili jiný obraz, který v ten den ale vůbec nebyl v plánu.

Jak přistupujete k milostným scénám? Jste z nich nervózní, nebo je berete jako součást herecké profese?

Milostné scény natáčím dost často, takže mi ani nemůžou být nepříjemné. Beru je jako všechny ostatní…

Jak jste zapadl do party, která jde s tvůrci od prvního filmu?

Mám pocit, že mě mezi sebe přijali velmi rychle. Hned první den jsem totiž na plac přinesl pár lahví prosecca, ale spíš než úplatek za rychlé přijetí do party to byl přípitek na narození mé dcery, která v tu dobu byla na světě 48 hodin.

Marian Roden (Rozhovor)
3Bobulemi se s českým filmem rozloučil Václav Postránecký. Jaké na něj máte vzpomínky?

Vzpomínky na Václava mám ty nejlepší, protože to byl člověk, který hrál a znal divadlo, dělal film, byl to kamarád. Budu na něj vzpomínat celý život.

Když se v roce 2008 točil první film, napadlo by vás, že bude mít další dvě pokračování?

Musím přiznat, že ten scénář chtěl pokračování. A ohlas na ten film byl tak velký, že si o to vyloženě říkal.

Jsou třetím filmem osudy vašich postav naplněné, nebo si myslíte, že je tam ještě nějaký prostor pro pokračování?

Já si myslím, že prostor tam určitě je. A to nemluvím o té krajině, o Moravě, o té části naší země, která odehraje všechno, jakýkoli žánr, ale i o těch lidech. Jejich povahy, to, jak stárnou a mají děti, chodí do vinohradu, tam je prostor.

Čím vám je vaše role v Bobulích blízká?

Moje role je menší, ale byla ve všech třech filmech. Postava je pozitivní, kladná, a když má někdo problém, já mu nabídnu pomoc.

Lákal by vás život na venkově na vinici, nebo jste městský člověk?

Jsem venkovan. Žiji ve vesnici, která má 35 obyvatel a 15 domů. Na Moravě bych mohl žít, ale asi bych tam umřel hlady.

Překvapilo vás někdy počasí, které zkomplikovalo práci?

Při trojce mě počasí nepřekvapilo, protože když jsem měl natáčecí den, počasí bylo ideální. Ve dvojce nás překvapila průtrž mračen, která odnesla téměř všechno včetně stanů nebo kamer na silnici, to jsme točili na kopečku. Ta průtrž byla tak velká, že bylo skoro všechno pod vodou.

Kdo byl na place největší smíšek, s kým byla radost natáčet?

Já nemůžu říct jednotlivce, protože prostředí Moravy, ten film sám o sobě je tak skvělý, úsměvný. Tam jsou všichni lidé dobře naladění, všichni milí, dokonce i když jsem tam byl já.

V novém filmu se objeví i nové tváře. Jak nováčkové zapadli do zaběhlé party, která jde s tvůrci od prvního filmu?

Já jsem jich moc neměl, asi jenom tři, ale byli výborní. Díval jsem se kolem sebe a lidé, kteří natáčeli film od začátku do konce, téměř dva měsíce, se přátelili, takže zapadli dobře, ať to byli kluci, nebo holky.

Michal Isteník (Rozhovor)
Co je podle vás na filmových Bobulích to lákavé, co vede diváky k tomu, že chtějí osudy vašich hrdinů dál sledovat?

Myslím si, že je to romantika zakódovaná nejen v příbězích postav, ale i v prostředí samotném. Pálava a vinařství jsou pro většinu lidí symbolem slunce, jiskry a svobody…

Jsou třetím filmem osudy vašich postav naplněné, nebo je prostor pro další pokračování?

To je otázka spíš na scenáristy, ale setkal jsem se s producentem Tomášem Vicanem nedávno u skleničky na náměstí Svobody v Brně a rozhodně nezněl tak, že by trojka byla nějaké konečné číslo…

Měl jste ohledně své postavy nějaký nápad či námět, který se dostal až do scénáře?

Ne, ne, s Terezkou jsme možná trošičku improvizovali v jedné scéně ve sklepě, ale jen malinko. Má role není rozsahem tak velká, abych si mohl dovolit nějaké výstřelky…

Jste vinař?

Milovník vína, ano…

Lákal by vás život na venkově na vinici, nebo jste městský člověk?

Ačkoli jsem dětství prožil na vesnici a maloměstě, už jsem přivykl městu… Nejsem líný, ale rád poslouchám se sklenkou v ruce vyprávění vinařů o tom, jakou dřinu a obětování je stálo dostat víno až ke mně…

Jakému povolání byste se věnoval, kdybyste nebyl hercem?

Než jsem se dostal ke studiu herectví na JAMU, studoval jsem pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem, takže bych teď asi učil na střední škole geografii a historii.

Která scéna pro vás byla na natáčení nejnáročnější? Vyžadovalo něco speciální přípravu?

Speciální přípravu na film o víně asi nepotřebuji. Tohle natáčení byla velká pohodička, sluníčko, vinice, hrozny, víno, sýry, dobrá parta, bylo mi moc dobře.

Překvapilo vás někdy počasí, které zkomplikovalo práci?

Během dnů, kdy jsem točil já, ne. Vlastně ano, mně práci komplikovalo to, že bylo tak nádherně, až se mi nechtělo točit, jen sedět pod pergolou a popíjet víno…

Kdo byl na place Bobulí největší smíšek, se kterým byla radost natáčet?

Ona ta má role opravdu není velká, točil jsem jen pár dní, tohle je dotaz spíš na Terezku s Kryštofem. Ale i během té krátké doby, co jsem tam byl, jsme se nasmáli dost a myslím, že se o to všichni dělili rovným dílem…

Lumíra Přichystalová (Rozhovor)
Co je podle vás na filmových Bobulích to lákavé, co vede diváky k tomu, že chtějí osudy vašich hrdinů dál sledovat?

Určitě vývoj hlavních postav. Znám spoustu lidí, kteří si na Bobulích „ujíždí“ a jejich odpověď je „já to mám prostě tak nějak rád“, a já patřím mezi ně.  Asi nezvládnu být úplně konkrétní. Sto lidí, sto chutí.

Jsou třetím filmem osudy vašich postav naplněné, nebo je prostor pro další pokračování?

U těch „dvojek“ a „trojek“ atd. je vždycky škoda, když tvůrci nemají dost a snaží se na sílu vytvářet pokračování. Bobulím se ale dařilo. Bylo kam jít.  Ale už bych asi neriskovala. Ještěže já o tom nerozhoduju.

Čím je vám vaše role blízká? Co se svou postavou máte společného a v čem se naopak lišíte?

Podle mě nemáme společného nic a lišíme se ve všem. Ale i tak za ni moc děkuju!

Provedla vaše filmová postava něco, co byste v životě neudělala?

Ano, má postava dala blinkr při automobilové honičce. A asi bych nezvládla být tak dlouho a při vyhrocených situacích klidná a nemluvit.

Měla jste ohledně své postavy nějaký nápad či námět, který se dostal až do scénáře?

Nápady tam asi byly, ale upřímně doufám, že se žádný do scénáře nedostal.

Jste vinařka?

Již několik měsíců jsem abstinent, nicméně předtím jsem si vínečko ráda dala. To zase jo.

Lákal by vás život na venkově na vinici, nebo jste městský člověk?

Nevím, jestli na vinici, nejsem moc pěstitelský typ. Ale venkov mám ráda.

Jakému povolání byste se věnovala, kdybyste nebyla herečkou?

Psycholog/terapeut. Ne, dělám si legraci. Vůbec netuším.

Která scéna pro vás byla na natáčení nejnáročnější? Vyžadovalo něco speciální přípravu?

Stát ve čtyřiceti stupních na vinici. Na to se nepřipravíte.

Jak přistupujete k milostným scénám? Jste z nich nervózní, či je berete jako součást herecké profese?

Jsem z nich hodně nervózní. A jestli někdy přestanu být, tak bude asi něco špatně.

Kdo byl na place Bobulí největší smíšek, se kterým byla radost natáčet?

Asi nejvíc jsem se nasmála se svým kolegou policistou, s hercem Radimem Novákem.

Natáčení probíhalo převážně v létě. Byly to pro vás prázdniny, nebo jste si po něm musela vzít ještě dovolenou a odpočinout si?

Když jsem dotočila, zůstala jsem ještě týden se svým přítelem na Moravě v jednom z kempů. Nechala jsem tam doznít Bobule a jih… A pak jsme se odpočatí vrátili zpět do Prahy.

Radim Novák (Rozhovor)
3Bobulemi se s českým filmem rozloučil Václav Postránecký. Jaké na něj máte vzpomínky?

Veselý vypravěč, skvělý herec, správný člověk.

Když se v roce 2008 točil první film, napadlo by vás, že bude mít dvě pokračování?

Nenapadlo. Doba i divák si to zřejmě žádají.

Co je na filmových Bobulích to lákavé, co vede diváky k tomu, že chtějí osudy vašich hrdinů dál sledovat?

Poetika, barevnost, lidskost. Po filmu je chuť na víno.

Jsou třetím filmem osudy vašich postav naplněné, nebo je prostor pro další pokračování?

Určitě pokračování. Já už mám plno nápadů. Až tak do Bobulí 17. Doufám, že to uplatním.

Čím je vám vaše role blízká? Co se svou postavou máte společného a v čem se naopak lišíte?

Blízká mi není ničím. Je to protiúkol. Hraju policajta. Společného máme snad jen to, že je laskavý.

Provedla vaše filmová postava něco, co byste v životě neudělal?

Držel jsem v ruce psí hovínko.

Měl jste ohledně své postavy nějaký nápad či námět, který se dostal až do scénáře?

Do scénáře ne. Propašoval jsem to tam až při natáčení.

Jste vinař?

Vinice nemám, ale žízeň ano.

Lákal by vás život na venkově na vinici, nebo jste městský člověk?

Znám hodně vinařů, takže vím, kolik je na vinici práce. Proto raději přebývám jinde.

Jakému povolání byste se věnoval, kdybyste nebyl hercem?

Záludná otázka. Chtěl jsem být popelářem, bubeníkem, parašutistou, kosmonautem, inženýrem…

Která scéna pro vás byla na natáčení nejnáročnější? Vyžadovalo něco speciální přípravu?

Nejnáročnější byla ta, která se tenkrát vůbec nenatočila. Připravoval jsem se na ni speciálně celou noc v jednom vinném sklípku.

Překvapilo vás někdy počasí, které zkomplikovalo práci?

To ani ne. Herci jsou zvyklí na tuhé mrazy v létě i úmorná vedra v zimě.

Kdo byl na place Bobulí největší smíšek, se kterým byla radost natáčet?

Rozhodně moje policejní parťačka. To se kolikrát ani nedalo hrát, jaká to byla radost.

V novém filmu se objeví i nové tváře. Jak nováčkové zapadli do party, která jde s tvůrci od prvního filmu?

Myslím, že zapadli až po bradu.

Natáčení probíhalo převážně v létě. Byly to pro vás prázdniny, nebo jste si po něm musel vzít ještě dovolenou a odpočinout si?

Bylo to pohodové horké letní natáčení, které jsem si velmi užíval. Přesto jsem na dovolenou jel.