Abstinent

Devatenáctiletý Adam je pacientem protialkoholní léčebny. Ocitá se tak na místě, které si většina lidí spojuje s už staršími, profesionálními opilci. Jenže realita je jiná. Alkoholově závislými se stávají čím dál častěji i velmi mladí lidé. Stačí k tomu málo. Adam měl život před sebou. Zbývalo mu jen dodělat maturitu, poslat přihlášku na vejšku. Ale to nespěchalo, byly to hlavně správné časy na pořádnou pařbu s partou, na rande s holkou nebo na pivko či něco ostřejšího s kámošem. Adam byl přesvědčený, že má všechno pod kontrolou. Pití vnímal jako účinný lék proti nudě, připadal si po něm mnohem odvázanější a vtipnější. A jeho rodiče? Ti byli v pohodě a díky bohu si ho moc nevšímali. Jenomže pak se to podělalo a přišel nevyhnutelný průšvih. Adam se nedobrovolně dostal do léčebny. Zde přísnému odvykacímu režimu zpočátku vzdoruje, setkává se s dalšími pacienty a s jejich životy poznamenanými alkoholovou závislostí. Negativní postoj k léčbě a v podstatě i k vlastnímu životu Adamovi vydrží do chvíle, než se sblíží s empatickým terapeutem. Nehostinné prostředí léčebny se pro Adama mění v útočiště a postupně se stává místem sebereflexe nedávné události, která nenávratně změnila jeho život.

David Vigner (Rozhovor)
Jak vznikl nápad na film o mladém alkoholikovi?

Nápad vznikl už před pěti lety, kdy jsem na besedě potkal paní, která mi začala vyprávět příběh o svém synovi. Ten se ve svých šestnácti letech stal závislým na alkoholu. Nechtěl jsem tomu věřit. Přišlo mi to neuvěřitelné, že je to v tomto věku možné. Opak byl však pravdou.

A přišly ještě další impulsy, které vás vedly k natočení filmu?

Ano, potkal jsem ve svém životě tři alkoholiky, kteří mě nějak ovlivnili. Jeden z nich už bohužel nežije. I když byl na léčení mnohokrát, boj prohrál. Druhý případ byla máma mého kamaráda, kterou jsme několikrát společně vezli do léčebny. A završil to třetí příběh, a to pána, který už patnáct let úspěšně abstinuje. Inspiroval jsem se tedy všemi těmi postavami, a ty jsme do filmu zakomponovali. Ale základem byl příběh kluka, který začne pít z nudy.

Vy sám máte s alkoholem nějakou negativní zkušenost?

Naštěstí takovou ne. Přiznám se, že jsme s kamarády pili hodně, ale svým způsobem jsme to udrželi v nějaké normě, pod kontrolou. Vždy, když jsem cítil, že mám dost, tak jsem si dal zpátečku. Určitě jsem se nikdy neopil tak, abych o sobě nevěděl nebo měl otravu alkoholem.

Část filmu se odehrává v protialkoholní léčebně. Měl jste možnost setkat se s pacienty a vidět proces samotné léčby ze závislosti?

V rámci sběru materiálu jsem se potkal s Janem Jílkem, což byl terapeut s pětatřicetiletou praxí. Bohužel před měsícem nečekaně zemřel. Velmi nám pomohl se scénářem. Díky němu jsem se dostal i na skupiny v léčebně.

Je něco, co vás při zpracování nelehkého tématu opravdu překvapilo?

Šokovalo mě určitě oddělení, kam se dostávají pacienti v tom nejhorším stádiu, deliriu. Měl jsem o něm jisté představy, ale realita byla mnohem horší. Přivezli tam pacienta, který tzv. viděl myšky. Tedy už nebyl schopen rozlišovat, co je realita a co je blouznění. Měl halucinace, svalové křeče… A doktor mi řekl, že za dva, tři dny s největší pravděpodobností zemře. Viděl jsem mladého člověka, který už nemůže bojovat. To mě zasáhlo asi nejvíc. A odcházel jsem s tím, že už se snad nikdy nenapiju. Od té doby si tu míru uvědomuju mnohem víc než dřív.

Komu je vlastně váš film určen?

Primárně je určen divákům českého filmu, kteří mají rádi také jiná, netradiční a nekomerční témata. Také někomu, kdo chce prožít nějaké hlubší emoce s hlavním hrdinou. Mladým, dospívajícím lidem, kteří na plátně mohou vidět své životy. A pak také samozřejmě rodičům, kteří by mohli najít odvahu na ten film zajít a trošku se nad tím zamyslet. Zda není možnost své děti více chránit.

A jak byste si přál, aby diváky zasáhl?

Určitě bych byl rád, aby je zasáhl emočně, aby u toho měli prožitek. I uvědomění, že pokud se někdo v našem okolí nachází v podobné situaci, že není dobré ho odsuzovat, ale třeba mu zkusit nabídnout pomocnou ruku.

Je podle vás natolik silný, aby některé mladé lidi od pití odradil?

Upřímně byl bych nerad, aby to tak bylo. Já bych je nechtěl odrazovat, to není účel. Filmem podle mě ani není možné někoho přesvědčit. Spíš jim nabízím pohled na příběh, který je netradiční. Který můžou znát ze svého okolí.

Do hlavní role jste obsadil Josefa Trojana, syna slavných rodičů Ivana a Kláry Trojanových. Proč jste si vybral právě jeho?

Byla to docela dlouhá cesta. Většina těch kluků, co jsem měl možnost na castinzích vidět, byli herecky velmi dobří, ale nebyli dost výrazní. A tahle role opravdu chtěla výrazného kluka jako je Josef. A i když to byla pro něj první opravdu výrazná a celkem náročná role, nakonec mu to opravdu sedlo. A zatím i reakce zbytku štábu mě přesvědčila, že moje volba byla správná.

Titulní píseň KVIT k filmu Abstinent nazpíval Petr Harazin. Spolupráce má nevšední symbolické propojení. Můžete jej přiblížit?

S tvorbou písně KVIT došlo k vzácné situaci. Od začátku jsem si přál, aby film měl ústřední píseň. Dlouho se mi nedařilo sehnat vhodného interpreta. Náhodou jsem si přečetl osobní zpověď frontmana skupiny Nebe Petra Hrazina o jeho závislosti na alkoholu. Petr o letošních prázdninách dobrovolně podstoupil léčbu v protialkoholní léčebně. Dnes je z něj skutečný abstinent.

Josef Trojan (Rozhovor)
Představte vaši postavu alkoholika Adama.

Adam je kluk jako každý druhý. Čeká ho maturitní zkouška, vysoká škola. Rodiče o něj nejeví zájem hodný rodičů a to mu dává prostor pro věci, které ho byť v daný moment těší, ale v dlouhodobějším horizontu ho začnou pěkně mrzet. V tomto případě se jedná o alkohol. O něco, co se v této zemi sežene v každém věku prakticky kdekoliv.

Jak došlo k tomu, že jste s Davidem Vignerem natočil celovečerní film?

Úplně standardně. David mě kontaktoval, já si přečetl scénář, na kterém mě zaujalo primárně téma, a právě díky tématu jsem se ve výsledku rozhodl film točit.

A jaká byla vaše úplně první reakce po přečtení scénáře Abstinenta?

Že jsem právě přečetl scénář, ve kterém se skrývá určitý morální apel. Za to jsem byl moc rád a uvidíme, jestli jsme ho zachovali i po zrealizování scénáře. Navíc to byl tedy morální apel v oblasti, která mě už v tu dobu nezávisle na filmu zajímala.

Pokud byste zavzpomínal na natáčení, jak to probíhalo, včetně vašeho nelehkého úkolu ztvárnit postavu alkoholika?

Natáčení jsem si užil, nicméně zde byla celá řada faktorů, které mi to v podstatě zakazovaly. Ať už je to samotné téma, které samo o sobě rozhodně není úsměvné, nebo například lokace, na kterých jsme točili. Ponořili jsme se totiž přímo do jádra léčebny v Bohnicích, což bylo ne vždy příjemné prostředí. Za to jsem byl ale rád. Samotná postava Adama neměla být nějakým způsobem výstřední či atypická. Měl to být úplně normální kluk. Nechtěli jsme z něj udělat postavu, která bude mít nějaké alternativní důvody k užívání alkoholu. Ale ty úplně nejběžnější a nejlidovější v tomhle věku.

Co bylo pro vás nejtěžší?

Najít v postavě míru, která je snesitelná jak pro základní, tak pro střední školu. Přeci jenom zde jde primárně o to, aby se nad filmem zamysleli mladí lidé.

Jaká byla spolupráce s ostatními herci?

Skvělá. Rád na ně vzpomínám. Jsou to všechno pokorní a sympatičtí lidi. S takovýma se pak pracuje moc příjemně.

Režisér David Vigner zmínil, že film Abstinent není bojem proti alkoholismu, že chce pouze poukázat na toto téma. Co vy na to?

Naprosto souhlasím. Příběh není postaven tak, aby zničil alkoholismus. To je dost naivní představa, která by dopadla katastrofálně. Chtěli jsme natočit příběh, který bude co nejvěrnější a zároveň nejsnesitelnější pro co největší skupinu lidí. Primárně pak pro mladé. Zachytit příběh, o kterém si může v podstatě každý říct „Jo, to by se mi mohlo vlastně taky stát”.

Jaká byla spolupráce s režisérem Davidem Vignerem?

David je profesionál. Má za sebou nejedno natáčení a spoustu různorodých zkušeností z filmového průmyslu. To mu dodává při práci klid, protože většinou vše běží, jak má. K hercům je velice otevřený. Choval se k nám velice uctivě. Až to občas připomínalo nějaká třicátá léta. Super to bylo.

Improvizovali jste na place?

Improvizovali jsme velice často. Aspoň co si pamatuji.

Jaké máte další umělecké plány?

Momentálně jsem dotočil film s Agnieszkou Holland - Šarlatán. Čekají mě dvě premiéry včetně Abstinenta. Obě pod záštitou CinemArtu, za což jsem rád.

Co byste vzkázal svým fanouškům i ostatním divákům, kteří zavítají do kin na film Abstinent?

Dejte filmu šanci. Udělá mi to radost a mějte se príma!

Petr Harazin (Rozhovor)

Jak vznikla vaše spolupráce na filmu Abstinent?

David mi zavolal v době, kdy jsem měl za sebou třetinu své tříměsíční léčby. Nápad propojit můj osobní příběh s filmem mi přišel od začátku skvělý! Zejména pak, když jsem věděl, že mám rozepsanou silnou píseň, která bude přesně zapadat do konceptu filmu. David mě navštívil v léčebně, ujasnili jsme si detaily a spolupráce byla na světě.

O čem pojednává vaše píseň KVIT?

Píseň je celá o mých emocích, které se ve mě dusily a nechtělo se jim ven. Kvit jsem začal psát v době, kdy jsem musel ještě měsíc čekat na nástup do léčebny a tou dobou jsem žil v naprosté apatii vůči všemu a všem. Zpívá se v ní i o naději, že až překonám ty špatné časy, budu moci zase být tím, kým jsem býti chtěl. To jsem si ale v té době zatím absolutně neuměl ani představit.

Poprvé jste skládal titulní píseň pro film, jaká je to zkušenost?

Nevnímal jsem to jako něco nového. Soustředil jsem se na všechny podstatné věci, jako při každém předchozím natáčení. Myslím, že mi to pořádně dojde, až uvidím film v kině a uslyším v něm naši píseň.

Ze symbolického propojení vašeho životního příběhu a postavy z filmu až mrazí… Jde o vaši zpověď?

Do poslední tečky.

Jak na vás působí příběh filmu Abstinent? Tedy konkrétně postava Adama?

Na mě ten příběh působí už zcela normálně, protože jsem zažil, co jsem zažil... V Opavě jsem si našel spoustu nových přátel a jeden z nich řešil podobný problém. Vím, že takových lidí a takových příběhů, je na světě strašně moc.

Co byste vzkázal svým fanouškům i budoucím divákům filmu Abstinent?

Vzkázal bych jim, ať pijou alkohol tak, aby nemuseli nikdy přestat úplně.