Anděl smrti

Azazel je jeden z padlých andělů, které Bůh zbavil podoby a oni se za to mstí na lidech. Protože nemá vlastní tělo, žije v tělesných schránkách jiných. Lidí i zvířat, do kterých může vstoupit jediným letmým dotykem a v případě, že je hostitel zabit, dokonce i bez nutnosti dotyku, pouze však po dobu jednoho nadechnutí, kdy je schopen "venku" přežít. Mluví všemi jazyky, včetně syrské aramejštiny z biblických dob, a je skutečným, téměř absolutním zlem. Nezničitelným, nepřemožitelným, nelítostným a bezcharakterním. Přesvědčit se o tom může detektiv Hobbes, který sice chytil obávaného vraha Edgara Reese a předal ho porotě, která ho poslal do plynové komory, ale tím to všechno neskončilo. Právě naopak. Objevují se další mrtvoly, stejný modus operandi a taky hádanka, kterou mu těsně před smrtí položil Reese. Zpočátku nevěřící a skeptický detektiv se přesvědčí, že si s ním krutě pohrává pomstychtivý démon a s hrůzou si uvědomí, že se na něj nejen snaží svést podezření z dalších vražd, ale navíc se zřejmě velmi dobře baví jeho pozvolným ničením a deptáním. Neustále kolem něj krouží v tělech různých lidí, donutí ho zabít nevinného muže, a pomalu ho deptá. Detektiv se však nevzdává a dokonce se zdá, že objevil způsob jak démona porazit a zničit.

Scenárista a výrobní producent filmu Nicholas Kazan se pro napsání tohoto příběhu inspiroval jednoduchým předpokladem: "Věřím, že lidé jsou v jádru dobří a že zlo je tou silou, která se přenáší z jednoho člověka na druhého. Začal jsem proto přemýšlet o filmu, kde by se zlo skutečně z člověka na člověka psychicky přenášelo. Film Anděl smrti vyplynul právě z této představy."
Poté, co byla ve scénáři "posazena" úloha policie do realistické polohy a to vše bylo orámováno nadpřirozenem, producenti došli k názoru, že do režisérského křesla by měl usednout jediný muž - Gregory Hoblit. Hoblit si získal popularitu a dostal se do podvědomí filmových diváků svým brilantním režisérským debutem, thrillerem ze soudní síně Prvotní strach (1996). Svůj status kultivovaného režiséra dramat z policejního a soudního prostředí však už prokázal před tím svou prací pro televizi. Je držitelem ceny Emmy za seriály Hill Street Blues, L.A. Law a NYPD Blue - Policie New York). Koproducent filmu Charles Roven říká, "Greg ví, jak policisté žijí. Rád bych řekl, že požádat Hoblita, aby tento film režíroval, bylo vnuknutí, ale já si skutečně myslím, že to byl prostě a jednoduše chytrý výběr." Gregoryho Hoblita scénář, poté co si ho jedním dechem přečetl, jako režiséra velmi zaujal. Vysvětluje: "Pokud by to bylo něco jako další policejní show, už bych do toho nešel. Ale v tomto příběhu bylo mnohem víc. Prolínají se zde dva žánry: v jednom z nich je velice zajímavý policejní příběh, druhý, který je pro mne důležitější, se týká jiné dimenze - světa nadpřirozena. Příběh se stává jedinečným, když se tyto dva světy spojí. Sešel jsem se tedy s Chuckem a s Nickem a rozjeli jsme to."
Tento důraz na "temnou stranu" příběhu bylo to, co dostalo celý štáb hned od začátku. Hoblit z toho byl nadšen: "Je to jako jet po dálnici a vidět vrak auta. Podíváš se. A potom si s určitým vzrušením ještě přečteš článek v novinách, který ti přiblíží pozadí té bouračky - tuto ´temnou stránku světa´. My se také v našem filmu díváme a také si udržujeme určitý bezpečný odstup."
Nicholas Kazan líčí děj filmu z pozice "dobrého" muže, který z ničeho nic narazil na původní zdroj zla. "Vůbec si nemyslím, že tento film pojednává o paranormálních jevech" upřesňuje Kazan. "Pojednává o normálních věcech. Jedna z postav ve filmu říká, že více je skryto, než může být viděno. Myslím si, že se to shoduje s naším chápáním reality. Ve skutečném životě je zlo skryto. Všechno důležité je skryto."
Když Gregory Hoblit film režíroval, bylo jeho přáním udržet diváky v napjatém očekávání. Chtěl, aby se mohli dívat přímo očima hlavní postavy, detektiva Johna Hobbese. Režisér, který má ještě v živé paměti rozhovor s jedním svým známým detektivem z New Yorku, vzpomíná: "Můj přítel mě vzal, abych se podíval na jeden příjemný roh ulice a zeptal se mě, co vidím. Tak jsem mu ten roh popsal. Všechno, co jsem viděl. Krásný soumrak, lidi co chodili kolem a drželi se za ruce, stromy, měsíc. On mi na to začal vyprávět, co všechno se zde za pět let stalo. Sebevraždy, loupežná přepadení, vraždy a další podobné věci. On mi vlastně říkal, že svět vidí očima policisty, a tak sice můžeme spolu kráčet po ulici, dívat se na úplně stejné věci, ale uvidíme každý něco zcela jiného. A takhle jsem chtěl, aby se i Hobbes díval na svět. Klíč k příběhu, který přivede diváky do tohoto zamlženého a nejasného prostředí, je především ve věrohodnosti a realističnosti postav i toho, co na plátně prožívají. A tak obsazení Denzela Washingtona bylo rozhodujícím předpokladem k vytvoření věrohodného projektu. Filmaři si ho vybrali, aby dodal Hobbesovi jeho charakteristickou prozíravost, ale aby zároveň vypadal civilně.
Gregory Hoblit k tomu říká: "Denzel je velice dobrý herec. Je bystrý. Je velice intuitivní. Je velmi tvořivý a zajímá se o život. A také je ohromně talentovaný." Christopher Roven navíc připomíná, že Washington dodal filmu určitou "příjemnou kvalitu". Chtěli jsme ten film pozvednout, jak nejvíc je to možné. Nejdříve pro to člověk potřebuje dobrý scénář. Ale až po tom, co získá výborného herce, dostane se na dosah k ideálu, po kterém touží. A s Denzelem lze jít až na hranu, protože s ním bude příběh opravdu skutečný. Diváci to přijmou a budou mu fandit. Denzel Washington znal práci Gregory Hoblita i Nicholase Kazana a vzpomíná na začátek jejich první spolupráce takto: "To co jsem obdržel - materiál o režii od Grega a scénář od Nicka - mě dostatečně přesvědčilo, abych do tohoto projektu šel. Chuck Roven je také velmi přesvědčivý chlapík." Denzel Washington roli přijal a s filmaři se shodl na představě o Hobbesově postavě. Nepředstavoval si ho jako super policistu, ale jako velice houževnatého detektiva. Líčí ho jako někoho, kdo: "je, podle mého názoru, ve své práci vždy o krok napřed. Nejenom že má zájem na tom, aby dostal vrahy před soud, ale zajímá se také o jejich odsouzení."

Denzel Washington
Patří mezi ty úspěšné americké herce, jejichž cesta na vrchol byla přímá a bez zakolísání, stejně jako potom jejich hvězdná kariéra. Původně vystudoval medicínu, ale brzy se přeorientoval na divadlo a novinářskou profesi. Dva roky pak navštěvoval herecké kursy v sanfranciském American Conservatory Theatre a po návratu do rodného New Yorku hrál v shakespearovském repertoáru. První větší filmovou příležitost dostal díky nabídce Normana Jewisona. Zahrál si svoji divadelní postavu ze hry Vojákova hra i na plátně v jeho snímku A Soldier's Story (1984). Ale teprve silná antirasistická story afrického bojovníka za práva černochů Steve Bika v Attenboroughově politickém dramatu Volání svobody (1987) mu zajistilo pevné filmové postavení, včetně nominace na Oscara. Následovala další historická role - postava uprchlého otroka Tripa ve válečném filmu Glory (1989) a ta mu přinesla Zlatý glóbus a Oscara. Výrazný part si zahrál i v hudebním dramatu Spikea Leeho Mý lepší Blues (1990). Tentýž režisér mu nabídl i roli dalšího skutečného černošského aktivisty ve filmu Malcolm X (1992), za kterou byl opět nominován na Oscara. Následovala role právníka hájícího Toma Hankse nakaženého AIDS před jeho bývalými zaměstnavateli v diváckém hitu Philadelphia (1993). Denzel Washington se definitivně stal hvězdou. S Julii Robertsovou pak vyšetřoval korupční aféru v politickém dramatu Případ Pelikán (1993), velel vzbouřencům na palubě atomové ponorky v thrilleru Krvavý příliv (1995) a stal se vyšetřovatelem nejasného vojenského incidentu na území Iráku během operace Pouštní bouře ve filmu Odvaha pod palbou (1996). K jeho dalším filmům patří Moc (1986), Bílý policajt s černým srdcem (1989), Ricochet (1991), Mnoho povyku pro nic (1993), Ďáblice v modrých šatech (1995) a Virtuosity (1995).

Embeth Davitzová
Narodila se ve Spojených státech, ale drama studovala v Jižní Africe. Herecky debutoval titulní rolí Julie na jevišti díky společnosti National Theatre Company v Sheakespearově hře Romeo a Julie. Dvakrát byla za svoji divadelní činnost nominována na jihoafrický ekvivalent ceny Tony. Potom se rozhodla pro filmovou kariéru. Velký úspěch sklidila především ve snímcích A Private Life (1989) a Night of the Nineteenth (1990). Za rok na to se odstěhovala do Spojených států, kde pracovala především v televizi NBC. Natočila pro ni například dramatický miniseriál Deadly Matrimony (1992). Jejím prvním americkým filmem bylo třetí pokračování hororu Evil Dead - hororová fantasy Armáda temnot (1992). Dostala zde dokonce dvojroli hodné a zlé Sheily. Filmová kritika si jí však všimla především díky její roli brutálně ponižované židovky ve Spielbergově filmu Schindlerův seznam (1993). Mezi její další výrazné filmy patří u nás neuvedené tituly Feast of July (1995) a Murder in the First (1995). Objevila se také v hororové komedii Dannyho De Vita Matilda (1996).

John Goodman
Nejprve se prosadil jako sportovec. Jeho fotbalovou kariéru mu však předčasně ukončilo zranění kolena. Zvolil proto alternativní program - dramatická studia. V osmdesátých letech se začal prosazovat v televizi a filmu. Na své konto si připsal především úspěšný televizní seriál Roseanne, který získal Zlatý glóbus a čtyři nominace na cenu Emmy. Většinou hraje výrazné vedlejší role jako například ve filmu Whoopi Goldbergové Lupička (1987) nebo Včera narození (1993). Ale také hlavní role například ve snímcích jako Babe (1992), Matinee (1993) a především Flintstoneovi (1994). Mezi další jeho úspěšné filmy patří Útěk Eddieho Macona (1983), Maria's Lovers (1984), Zmatky v Arizoně (1987), Moře lásky (1989), Navždy (1989) a Barton Fink (1991).

Donald Sutherland
Je dnes už herecká legenda. Začínal jako rozhlasový hlasatel a diskžokej v rodné Kanadě. Později studoval umění na University of Toronto a poté dva roky v Londýně navštěvoval Akademii hudby a dramatických umění. Působil na provinčních divadelních scénách, dostával malé roličky ve filmech a v televizních seriálech. Průlom přišel s postavou Hawkeyho Pierce ve válečné komedii M.A.S.H. (1968) Roberta Altmana. K jeho dalším výrazným úlohám patří především postava otce v dramatu Obyčejní lidé (1980), nenávistný šéf věznice terorizující hrdinu Sylvestera Stallona ve snímku Kriminál (1989), pan X ve Stoneově rekonstrukci atentátu na Kennedyho JFK (1991) a šéf počítačové firmy jejíž zaměstnanec v podání Michaela Douglase je sexuálně vydírán svou kolegyní Skandální odhalení (1994). Za vedlejší roli v TV miniseriálu Občan X (1995) získal cenu Emmy. Jeho syn z druhého manželství Kiefer Sutherland se také stal filmovou hvězdou. Dalšími filmy Donalda Sutherlanda jsou Naučím tě zabíjet (1988), Cesta domů (1989), Oheň (1991), Buffy - zabíječka upírů (1992), Mladší a mladší (1993), Vládci loutek (1994) a Smrtící epidemie (1995).

Gregory Hoblit (režisér)
Byl jedním z režisérům, kterým se podařilo radikálně změnit tvář americké televize a nyní se o totéž pokouší ve filmu. Snaží se při tom zúročit své obrovské televizní zkušenosti z množství televizních snímků a pilotů úspěšných seriálů, ať už dramatických nebo sitcomů. Za pilotní snímky televizních seriálů L.A. Law a Hooperman získal ceny Emmy a roku 1994 získal tutéž cenu za produkci televizního snímku Roe vs. Wade (1994). Další ceny Emmy dostal za spolupráci na výrobě seriálů Hill Street Blues, L.A. Law a NYPD Blue - Policie New York a množství dalších televizních cen.
Na poli filmu debutoval thrillerem s Richardem Gerem v hlavní roli Prvotní strach (1996), který sklidil velký kasovní úspěch.

Nicholas Kazan (scénarista, výkonný producent)
Pracuje jako novinář a autor divadelních her na volné noze. Ve filmu debutoval podílem na scénáři biografického dramatu s Jessicou Langeovou Frances (1982). Poté mimo pracoval na scénářích takových filmů, jako byla kriminálka Seana Penna Tváří v tvář smrti (1986), biografie Patty Hearst (1988) a především drama s Jeremym Ironsem a Glenn Closeovou Zvrat štěstěny (1990). Poslední dva snímky mu vynesly nominace na Zlatý Glóbus a Oscara.
Jeho dalším snímkem byl úspěšný thriller s Jamesem Spaderem Ideální milenka (1994) a za dva roky na to se podílel na scénáři snímku Matilda (1996), kde hrála jeho žena Robin Swicordová a hlavní ženská představitelka z Anděla smrti Embeth Davidtzová.

Dawn Steelová (producentka)
Byla presidentkou společnosti Columbia Pictures, ale se vzdala tohoto postu kvůli možnosti podílet se více na filmech, které ji zaujmou. V době, kdy řídila Columbii, natočili se zde takové filmy jako Krotitelé duchů II (1989), Oběti války (1989), Pohlednice z Hollywoodu (1990), Hráči se smrtí (1990) nebo Čas probuzení (1990). Po odchodu z Columbie stála Steelová u zrodu takových trháků jako je komedie Kokosy na sněhu (1993) a Sestra v akci 2 (1993).

Tom Sigel (kameraman)
Byl úspěšným kameramanem nejrůznějších dokumentů, videoklipů a hraných filmů. Mezi jeho nejzajímavější snímky patří Foxfire (1987), Money for Nothing (1993) a především nápaditý thriller Obvyklí podezřelí (1995). S Gregorym Hoblitem už spolu jednou pracovali - na cenněném televizním snímku Roe vs. Wade (1994) a pilotu kontroverzního seriálu Cop Rock. Tom Sigel získal Oscara za svůj dokument Witness to War a byl na něj nominován za dokument El Salvador, Another Vietnam.

Tan Dun (hudební skladatel)
Narodil se v Číně a začal nejprve skládat hudbu pro prestižní pekingskou operu. Brzy se stal slavným skadatelem a jeho hudbu si mohlo vychutnat publikum takových sálů jako jsou Lincoln Center v New Yorku nebo Suntory Hall v Japonsku. Mezi Dunovy nejznámější skladby patří Ghost Opera nebo multimediální symfonie Red Forecast.

Lawrence Jordan
Pracuje v Hollywoodu posledních patnáct let. Mezi jeho nejzajímavější filmy, na kterých se podílel, patří Válka Roseových (1989) s Michaelem Douglasem a Kathleen Turnerovou, Nájemní vrazi (1995) se Sylvesterem Stallonem a Antonyem Banderasem a Človíček Tate (1991) Jodie Fosterové.