Andělé a démoni

Papež zemřel. Toho využili Ilumináti, odvěcí nepřátelé církve, aby těsně před konkláve unesli čtyři papežské kandidáty. Vyhrožují, že je s hodinovými odstupy popraví v tajných iluminátských kostelech a poté vyhodí celý Vatikán do vzduchu pomocí antihmoty, kterou ukradli z urychlovače částic v CERNu. Do Vatikánu je proto povolán Robert Langdon, aby ze symbolů odhalil, kde se tajné kostely nacházejí. V tom mu pomáhá odbornice z CERNu Vittorie Vetra a mladý papežův camerlengo Patrick McKenna. Postupně odhalují polohu kostelů, kde mají kardinálové zemřít, přicházejí ale vždy pozdě. Langdonovi se podaří zachránit posledního kandidáta, který mu prozradí, kde je utajované sídlo Iluminátů. Robert s Vittorií tak naleznou tajnou chodbu, která je dovede do papežského paláce. Tam přistihnou místního komisaře skloněného nad camerlengem Patrickem, na jehož hrudi je vypálený pátý znak. Komisař je zastřelen ochrankou a do výbuchu antihmoty zbývají jen minuty...

Poté, co se Langdon pustil do dobrodružství, které ho postavilo mezi církev a 2000 let historie, se opět vrací ve filmu Andělé a démoni - a tentokrát se ocitá v samotném srdci Vatikánu ve snaze zachránit církev před jedněmi z jeho nejstarších nepřátel: před Ilumináty.

V Andělech a démonech se Langdon pokouší zhatit plány Iluminátů - 400 let staré, tajné organizace - a jejich pokusy o ochromení Vatikánu. Režisér Ron Howard je považuje za dokonalé protivníky a ideální Langdonovy antagonisty. „Když jsem si Anděly a démony přečetl, Ilumináti mne naprosto uchvátili,“ svěřuje se Howard. „Máme tu čtyři sta let starou tajnou organizaci, do které údajně patřili lidé jako Galileo a Bernini. Co se s ní stalo? Opravdu zanikla? Opravdu zmizeli ze světa? Jsou mezi námi tací, kteří jsou přesvědčeni o tom, že Ilumináti přežili do dnešních dob a tajně ovlivňují naše běžné životy, rozhodnutí našich vlád či firemní strategie.“

„V našem příběhu se Ilumináti vracejí, aby se pomstili za čtyři sta let staré křivdy,“ říká producent Brian Grazer. „Ilumináti unesli čtyři kardinály - ty, kteří mají největší šanci stát se novým papežem - a hrozí, že zničí celý Vatikán. Ten se v této krizi obrátí s žádostí o pomoc na Roberta Langdona - v jejich očích nepřítele. Jenom on je schopen rozluštit záhadné šifry Iluminátů, spjaté s prastarými symboly země, vzduchu, ohně a vody.“

„Na Langdonových dobrodružstvích je skvělé to, že v lidech povzbuzují zvědavost a zájem o historii,“pokračuje Howard. „Přečtete si knížku nebo zhlédnete film a pak se vypravíte do knihovny nebo na internet - chcete porozumět Berninimu, Galileovi, jejich vztahu s Vatikánem, s uměleckým světem, s vědou, a jejich spojení s tajemstvím Iluminátů. Ať už tomu věříte nebo ne, jde o fascinující věci, a zásluhou bohaté fantazie Dana Browna tu vzniká ohromující kombinace stop a úžasných záhad.“

„Měl jsem to štěstí, že jsem Danovy knihy objevil těsně před tím, než se v Americe stala hitem Šifra mistra Leonarda,“dodává producent John Calley. Myslím, že v té knize a v Andělech a démonech vytvořil dokonalou současnou sérii. Obě knihy jsou napsány ve stylu svižného thrilleru, v jehož centru stojí dynamický a geniální hrdina. Není divu, že s nimi má Dan takový fenomenální úspěch.“

Tom Hanks, představitel hlavní role, soudí, že Langdonův působivý intelekt je z hereckého hlediska zajímavý a stimulující a je jedním z hlavních důvodů, proč se na filmu podílí. „Je skvělé hrát někoho, kdo je odborníkem v tak obskurní oblasti vědění. Jeho životním posláním je hledat spojení, která nikdo jiný nevidí. Jeden symbol může znamenat velké množství rozličných věcí a on dokáže rozpoznat ten správný význam. Je to fascinující směsice znalostí. Když jsme byli v Římě a natáčeli v okolí všech těch dávných památek, nezajímalo mne jen to, kdy byly postaveny. Chtěl jsem vědět, jak k tomu došlo, jaká byla původní myšlenka, co se v Římě v době postavení toho kterého kostela dělo? Kdo jeho stavbu zaplatil? Kdy a proč byl rozšířen? “

Hanks se také s radostí pustil do dalšího projektu s režisérem Ronem Howardem. Andělé a démoni jsou jejich čtvrtým společným dílem, z nichž posledním byla právě Šifra mistra Leonarda. „Ron se jen tak něčeho nezalekne,“ míní Hanks. „Rozhodně ne například natáčení před římským Pantheonem v obklíčení stovek turistů. Pro odpolední natáčení v nesnesitelném vedru a obrovských návalech lidí neustále objevoval nové a nové boční uličky, v nichž se dalo točit i za takových podmínek. A navíc se tak soustředil na práci, že okolí stejně skoro nevnímal. “

Hanks se ve filmu ocitá ve společnosti celé řadou skvělých herců a slavných hvězd z celého světa. Podle Briana Grazera bylo pro tvůrce filmu velice důležité, aby měl mezinárodní obsazení. „Film tak získává zcela nové rozměry,“ soudí Grazer. „Je přístupnější ve všech částech světa. Kromě toho jde z hereckého hlediska o velice zajímavý film. Oslovili jsme primárně herce, kteří byli podle nás pro dané role ideální z uměleckého hlediska, a ve všech případech se nám podařilo získat našeho favorita.“

<>Obrázek nenalezen<> Langdona na jeho pátrání podpoří italská fyzička z CERNu Vittoria Vetra v podání Ayelet Zurer. CERN (Conseil Européen pour la Recherche Nucléaire) je největší světovou laboratoří částicové fyziky. V průběhu natáčení CERN, který se nachází ve Švýcarsku, spustil provoz Velkého hadronového urychlovače, největšího urychlovače částic na světě. Experimenty v tomto urychlovači by mohly změnit náš pohled na vesmír, v němž žijeme. Budou se zabývat tím, proč příroda upřednostňuje hmotu před antihmotou, a budou zkoumat hmotu v podobě, v jaké existovala na samém počátku času. Ve filmu Andělé a démoni pracuje Vetra v CERNu s malým zásobníkem antihmoty, který je odsud odcizen a stane se hlavní složkou děsivé zbraně hromadného ničení, která ohrožuje Vatikán a samotné základy katolické církve.

Zurer se na svou roli připravovala nejen studováním informací o experimentech, vykonávaných v urychlovačích, jako je ten v CERNu (a sledováním videí o Velkém hadronovém urychlovači na YouTube), ale také čtením knihy Billa Brysona Stručná historie téměř všeho, kterou jí doporučil Tom Hanks. Zajímavostí je, že se do této knihy začetla i celá řada členů štábu, takže během natáčení často diskutovali o svých názorech na kapitoly jako „Einsteinův vesmír“, „Mocný atom“ či „Darwinova evoluční teorie“.

„Vittoria mě zaujala, protože představuje generaci žen, které jsou vysoce vzdělané a věnují se profesím, kterým stále dominují muži,“ prohlašuje Zurer o své postavě. „Současně má ale soukromý život a nevzdala se v zájmu kariéry své citlivosti. Je odhodlaná, hned tak něco ji nerozhází. Ron rozhodně nechtěl, aby to byla hysterka.“

Zurer měla naprosto volnou ruku, co se volby konkrétního přízvuku své postavy týče. „Rozhodla jsem se, že by měla mluvit skutečně mezinárodně, nemělo jít jen o Američanku s italským přízvukem,“ vysvětluje. „Někdy mě překvapovalo, jak skvěle mi role Italky sedla. Bylo to velice příjemné. Možná to bylo tím, že pocházím ze Středomoří, ale moc mě to bavilo.“

Vzhledem k tomu, že momentálně nemá Vatikán papeže, spočívá veškerá jeho moc v rukou jeho pobočníka, camerlenga, dokud nebude zvolen nový papež. V Andělech a démonech představuje tuto postavu Ewan McGregor.

„Camerlengo je sekretář, ale když papež zemře, stává se hlavním představitelem Vatikánu a má poměrně velkou moc,“ poznamenává McGregor. „Je to po herecké stránce skvělá postava. Camerlengo miluje církev a pocit neměnnosti, který k ní patří. A teď vidí, že věci, které miluje, čelí velké hrozbě. Považuje se za člověka, který udělá cokoliv, jen aby církev zachránil před hrozbou Iluminátů a všeho, co představují.“ Herec byl nadšený nejen ze zajímavé postavy, ale také z možnosti spolupráce s Ronem Howardem.

„Byl jsem jeho velkým fanouškem - několikrát jsme se spolu setkali, když v Londýně natáčel Šifru mistra Leonarda,“ vypráví McGregor. „Narazili jsme na sebe v restauraci, kam jsme oba rádi chodili na nedělní oběd. Je úžasné pracovat s režisérem, který je nejen znalý všech technických aspektů natáčení, ale může vám pomoci i co se týče výkonu, emocí v dané scéně. Myslím, že skutečnost, že byl sám hercem, je důvodem, proč je tak dobrým režisérem.“

Camerlengův antagonista v církvi je tichý a vznešený kardinál Strauss, které si zahrál zkušený herec Armin Mueller-Stahl. Kardinál Strauss, dokonalý znalec Vatikánských intrik, ví a všímá si více věcí, než kolik říká. Jeho netečný, snadno podcenitelný přístup k věci poměrně přesně odpovídá přístupu Muellera-Stahla k herectví.

„Strauss neustále pozoruje a zjišťuje, co musí udělat, jak postoupit o další krok. Nedává moc najevo, co si myslí, koho podezřívá, a to je podle mého názoru i tajemstvím herectví,“ míní Mueller-Stahl. „Máte tvář. Pod ní se nachází ještě jedna a ta druhá je mnohem důležitější, ale nesmíte ji světu ukázat. Princip je ten, že nesmíte dávat najevo úplně vše, ale současně musíte naznačit, co skrýváte. Diváci to musí být schopni uhodnout, ale nesmí to být příliš očividné.“

Aby se na roli připravil, shromáždil si Mueller-Stahl celou řadu materiálů o současném papeži a dost možná se jeho osobou i přímo inspiroval. „Nastudoval jsem spoustu informací o Josephovi Ratzingerovi, o tom, jaký byl, než se stal papežem, když byl ještě kardinálem,“ poznamenává. „Kromě toho jsem se kdysi setkal s Janem Pavlem II., když byl kardinálem v Krakově. Ale to už je hrozně dávno.“

S kardinálem Straussem spolupracuje - a ochraňuje jeho i ostatní kardinály - komandér Richter, hlavní velitel Švýcarské gardy, kterého ztvárnil Stellan Skarsgård. Švýcarská garda brání Vatikán od 22. ledna 1506 a Richter, vážený velitel této působivé a mocné gardy, ztělesňuje vše, co její existence představuje - naprostou oddanost, úctu a věrnost Svaté stolici. V průběhu vyšetřování se ale ukazuje, že i on by mohl být jedním z podezřelých.

„Jako velitel vatikánské bezpečnosti je Richter, který řeší případ čtyř unesených kardinálů a bomby, umístěné kdesi ve Vatikánu, ve velkých potížích, ale je to kliďas,“ popisuje Skarsgård. „Snaží se jednat velice racionálně a pochopitelně je velice pobožný a my v různých fázích filmu nevíme, zda mu můžeme či nemůžeme důvěřovat. Stejně jako Langdon se snaží vyřešit zločin, ale současně Langdonovi a Vittorii příliš nedůvěřuje - což je oboustranné.“

Vatikán je nejen srdcem křesťanské církve, ale také městským státem na území Říma. Zatímco Švýcarská garda ochraňuje papeže a kardinály, za vše ostatní na území Vatikánu zodpovídá italská Gendarmarie. Když jsou v Andělech a démonech uneseni čtyři kardinálové, nastává pro Skarsgårdova komandéra Richtera hotová jurisdikční noční můra, v níž stojí proti inspektorovi Gendarmarie Ernestovi Olivettim, kterého si zahrál italský herec Pierfrancesco Favino.

„Olivetti je ten, kdo do celého případu zapojí Langdona poté, co dojde k vraždě v CERNu a na těle zavražděného kněze a fyzika jsou nalezeny podivné znaky,“ vysvětluje Favino. „Chápe, že si s tím sami nedokáží poradit, a povolá Langdona, jediného člověka, který tuší, co ony symboly znamenají. Následkem toho si znepřátelí Richtera - kvůli Langdonově pověsti ve Vatikánu. Langdon je člověk, kterému Richter ani v nejmenším nedůvěřuje. Olivetti ví, že Richter je víceméně jeho nadřízeným, protože Švýcarská garda zodpovídá za ochranu kardinálů, a povolání Langdona je jeho jediným trumfem v celém případu.“

Hlavní postavy uzavírá tajuplný pan Gray, kterého velice působivě ztvárnil dánský herec Nikolaj Lie Kaas. Toho na roli okamžitě zaujala její akční povaha. „Je živou zbraní,“ soudí. „Je hnací silou veškerých akčních scén ve filmu - všechno se odvíjí na základě jeho činů. Moc rád točím akční scény - baví mě stát se na okamžik zase malých klukem.“

Co se týče přízvuku své postavy, nechal se Kaas inspirovat režisérem. „Vždycky používám ruské nebo východoevropské přízvuky,“ říká, „ale Ron navrhl, abych používal svůj běžný dánský přízvuk. A když promlouvám v jedné scéně k mrtvému kardinálovi, mluvím dánsky. To byl Ronův nápad, společně s jedním ze scenáristů, a myslím, že naprosto skvělý.“

Měsíc, který štáb strávil natáčením v Římě, než se vrátil do Los Angeles, byl hektický a vzrušující. Andělé a démoni se natáčeli na tak známých místech, jakými jsou Piazza del Popolo, Piazza Navona, Andělský hrad, exteriéry před překrásným barokním kostelem Santa Susanna či samotné římské ulice. Natáčení vždy přihlížely stovky nadšených a zvědavých turistů i místních obyvatel.

Stopy se v knize Dana Browna objevují všude - od mistrovských děl Rafaela, Michelangela a Berniniho, přes obelisky, které se tyčí na celé řadě náměstí, až po sochy, ukazující cestu ke skrytým tajemstvím. Nešlo je přehlížet - stejně jako nešlo přehlížet zástupy turistů, kteří se samozřejmě do Říma přijeli pokochat jeho překrásnými památkami, ale záhy zařadili do svého programu i natáčení Andělů a démonů. I „prostý“ záběr na Hankse a Zurer, přecházející přes Piazza Della Rotonda před Pantheonem, přílákal stovky přihlížejících, kteří se často mačkali přímo na samotný prastarý římský chrám a mačkali se v jeho podloubí, jen aby mohli sledovat a vyfotografovat si natáčení. Atmosféra byla často bujará a uspěchaná, a v jednu chvíli se mezi záběry na náměstí dokonce objevili svatebčané. Ukázalo se, že nevěsta a ženich měli domluvený obřad nedaleko od místa, kde se u Pantheonu Andělé a démoni natáčeli. Tom Hanks galantně pomohl nevěstě a jejímu otci proplést se spletí vybavení, světel a kamer až přímo k Pantheonu.

<>Obrázek nenalezen<> Jak se ukázalo, tato poměrně rušná atmosféra vyhovovala kameramanovi Salvatore Totinovi. „Všichni ti turisté nám pomohli vyvolat dojem jistého zmatku, což nám docela vyhovovalo. Bavili jsme se s Ronem o tom, že by náš film měl působit naléhavě - koneckonců, hrozí tu exploze bomby, pokud se jí nepodaří zabránit, takže jsme chtěli dojem stále ubývajícího času na vyřešení záhad nějak vizuálně podpořit. Chtěli jsme, aby byla kamera neustále v pohybu, takže jsme používali objektivy s dlouhou ohniskovou vzdáleností a kladli důraz na Steadicam, na pohyby s kamerovým vozíkem a na jeřáb.“

Jednomu z nejnáročnějších úkolů Totino a osvětlovač Rafael Sanchez čelili u Andělského hradu. Ten nechal postavit v roce 128 našeho letopočtu císař Hadrián jako svou vlastní hrobku, a posléze sloužil jako vězení, pevnost i sídlo papeže. Most, který ke hradu vede, je, jak je v Římě obvyklé, zdobený spoustou soch, ale pro natáčení byla každá z nich osvětlena naprosto individuálně. Sanchez si se svým týmem nechal na osvětlení Andělského hradu opravdu záležet. Totino míní, že Sanchezův nápad na vylepšení osvětlení hradu jim výrazně pomohl, protože bylo třeba během pouhých dvou nocí natočit velkou spoustu scén.

„Andělský hrad nás stál hodně úsilí a tak trochu jsme museli improvizovat, protože celá řada omezení se týkala toho, co jsme měli na této lokaci povoleno a jak málo času jsme na to vše měli. Když jsme se tam byli poprvé podívat ještě před natáčením, navrhl Rafi osvětlení spíš architektonické, což byl skvělý nápad a hodně nám pomohl. Jinými slovy jsme nasvěcovali spíše všeobecně, než abychom světla měnili pro každou scénu zvlášť. To nám pomohlo zachovat jednotný vzhled záběrů. Noci byly krátké a my měli jen jednu na scény na mostě a u vchodu a druhou na interiéry. Museli jsme to zařídit velice rychle, takže takovéto nasvícení nám hodně pomohlo,“ pochvaluje si Totino.

Poté se natáčení přesunulo do Los Angeles, kde na pozemcích studia a v jeho okolí vyrostl „kalifornský Řím“. „Mimo jiné jsme potřebovali kulisy náměstí svatého Petra a Piazza Navona,“ popisuje Todd Hallowell, vedoucí výroby. „Začali jsme prostřednictvím Google Earth hledat místo v blízkosti studií Sony, které by nám svou velikostí vyhovovalo. Nakonec jsme objevili závodní okruh v Hollywood Park. Potřebovali jsme zhruba dvacet akrů parkoviště a oni nám velice rádi a ochotně vyhověli.“

Bylo více než příznačné, že kulisy náměstí svatého Petra a Piazza Navona vyrostly přímo naproti dost možná jediné „římské“ budově v Los Angeles - budově L. A. Forum, která připomíná svým vzhledem Colosseum. Kromě toho měl štáb to potěšení vytvořit kopie Sixtinské kaple, Pantheonu a Andělského hradu, stejně jako fresek, fontán a soch od Michelangela a Berniniho.

Většina podkladů pro tvorbu kulis vznikla tak, jak by je získával běžný student či turista - prostřednictvím knih, internetu a digitálních kamer. Na základě těchto podkladů byly navrženy a postaveny samotné kulisy. Bylo samozřejmě potřeba vše připravit tak, aby bylo na základě požadavků záběru možno odstranit tu či onu zeď či jinou součást kulis. Umělecký vedoucí Allan Cameron přitom úzce spolupracoval s odborníkem na vizuální efekty Angusem Bickertonem, aby bylo zajištěno i to, že bude možné následně záběry z kulis bezproblémově propojit se záběry ze skutečných lokací. „Když navrhuji kulisy, musím samozřejmě myslet i na pohyby kamer a na celkové rozvržení akce, takže mám tendence se spíše podřizovat potřebám scénáře, než abych se přísně držel skutečnosti,“ popisuje Cameron. „Například skutečná Santa Maria Della Vittoria v Římě je poměrně malá a ve filmu se tam odehrává vcelku komplikovaná scéna. Sal, náš kameraman, a Ron tam proto chtěli použít kamerové jeřáby, takže jsme museli uličky mezi lavicemi trochu rozšířit, zvětšit hlavní loď a obecně interiér postavit větší, aby se nám v něm snáze točilo.“

Americká verze náměstí svatého Petra, která se tyčila za přepravními kontejnery na rušném parkovišti v Hollywood Park, byla nicméně menší než její skutečná předloha a povětšinou ji tvořila dřevotříska a polystyren, zatímco dekorace tvořilo zelené plátno pro pozdější tvorbu efektů. Zmenšení nebylo překvapivé - na náměstí svatého Petra se ve skutečnosti snadno vejde 300 tisíc lidí. Jeho kolonáda se ve skutečnosti skládá ze čtyř řad dórských sloupů, na kterých stojí dohromady 140 soch světců a mučedníků.

„Naše verze má asi dvě třetiny velikosti té reálné, ale ve filmu bude působit větší zásluhou kombinace návrhu kulis, úhlů záběrů, využití záběrů ze skutečného náměstí a vizuálních efektů,“ vysvětluje Cameron. „Strávil jsem s oddělením vizuálních efektů a s Angusem spoustu času, stavěli jsme modely, procházeli nákresy, probírali postupy realizace, co by mělo být skutečné a co doděláme později v počítačích. Nakonec jsme přišli s efektivním postupem, jak z hlediska nákladů, tak i z praktického pohledu.“

<>Obrázek nenalezen<> Jednou z metod 'okopírování Říma', které tvůrci filmu během jeho natáčení používali, je kombinace prostých řešení s těmi nejdokonalejšími. Proto byl 350 tun těžký, egyptský obelisk papeže Sixta V., dominanta každé návštěvy náměstí svatého Petra a klíčový bod pro děj filmu, postaven ve skutečné velikosti, zatímco kolonáda je o něco menší než ve skutečnosti. Bylo to proto, že většina děje s hlavními hrdiny se odehrává poblíž obelisku, zatímco kolonáda je spíše v pozadí - pečlivé využití perspektivy umožnilo, aby na filmovém pásu vše působilo tak, jako by to bylo ve shodném měřítku.

Úžasné římské mramorové podlahy byly pro film stvořeny s pomocí počítačového programu. Cameronův tým nascanoval spousty vzorků skutečného mramoru a následně s pomocí programu generoval další obdobné vozry, které se tiskly špičkovými tiskárnami na vysoce kvalitní papír. Jeho povrch se následně leštil, až byl takřka k nerozeznání od skutečného mramoru. Pro zajištění jeho trvanlivosti na podlahách bylo vydáno jednoduché nařízení - všichni byli nuceni nosit modré návleky, podobné těm, jaké se používají v nemocnicích.

Stejně jako všech osm ateliérů ve studiích Sony, které si tvůrci objednali, Cameronův tým zužitkoval parkoviště v Hollywood Park po dotočení scén z náměstí svatého Petra ihned jinak. Od poloviny července do poloviny září pracovaly umělecké, stavební a efektová oddělení na proměně Vatikánu v Piazza Navona. Na Piazza Navona jsou tři fontány. Prostřední a největší je Berniniho Fontána čtyř řek, která také ve filmu Andělé a démoni hraje důležitou roli. Ačkoliv štáb některé záběry natočil na skutečném Piazza Navona, z důvodů probíhajících rekonstrukcí byl nucen většinu záběrů točit v Los Angeles.

Fontána je skutečně unikátní. Obsahuje personifikace Dunaje, Gangy, Rio de la Plata a Nilu, které symbolizují čtyři tehdy známé světadíly. Kromě toho se na ní objevuje několik různých druhů zvířat včetně fantaskních lvů. Cameronova replika nepostrádala jediný detail - fontána se svou kruhovou nádrží vypadala přesně jako originál, ačkoliv byla z polystyrenu, a vydržela více než týden nočního natáčení scén, mezi nimiž figurovala i scéna záchrany uneseného kardinála.

Jedním z vrcholů snahy Cameronova týmu, zodpovědného za kulisy, byla Sixtinská kaple, která byla vystavěna ve skutečné velikosti v ateliéru 27 studií Sony v Culver City. Bylo ironické, že jedinou částí kaple, kterou Cameron nemusel duplikovat, byl věhlasný strop - tam visela světla, takže dole mezi kulisami žádná být nemusela. I když jinak Cameron Michelangelovu mistrovskému dílu ostudu neudělal, musel jeho paletu pro potřeby filmu trochu pozměnit.

„Celkově jsme myslím zduplikovali asi 20 obrazů, včetně Michelangelova Posledního soudu,“ vzpomíná Cameron. „Záměrně jsem v Sixtinské kapli používal trochu tmavší paletu, než bych mohl, aby proti ní opravdu vynikly kostýmy,“ objasňuje.

S ohledem na to, že se v Sixtinské kapli sejde skupina kardinálů, kteří tam po smrti papeže vybírají jeho nástupce, jejich rudá roucha proti Cameronově Sixtinské kapli, vyvedené v mírně potlačených barvách, rozhodně vynikaly víc než dost. To měl na starosti Daniel Orlandi, kostymér filmu, který s Howardem v minulosti spolupracoval na filmu Šifra mistra Leonarda, a ačkoliv už měl o Vatikánu jisté povědomí, prohlašuje, že v případě Andělů a démonů šlo o velice specifickou práci.

„V zásadě jsme vyrobili oblečení pro celý Vatikán. Vyrobili jsme v několika exemplářích roucha pro všechny kardinály, dohromady jich byly asi dvě stovky. Vyrobili jsme roucha biskupů, knězů, jeptišek, uniformy Švýcarské gardy, oblečení pro řadové zaměstnance. To vše ručně šité, tohle oblečení se nedá nikde objednat,“ poznamenává Orlandi, ze kterého se v průběhu práce na filmu stal skutečný znalec vatikánského odívání. „Velice zajímavé bylo také promluvit si s lidmi, kteří mají na starosti výrobu oblečení pro papeže a pro kardinály, kteří se účastní konkláve. Někteří z nich v Římě nikdy nebyli. Věří tomu, že konají dílo Boží. Bylo to opravdu fascinující.“

Kostýmy byly navíc velice komplikované. Pokaždé, když si Armin Mueller-Stahl svůj kostým oblékal, nahlédl na okamžik do historie církevních obřadů. „Daniel si vše pečlivě nastudoval a věděl naprosto přesně, kdy bych si měl co obléci. Šlo o drobnosti jako různé boty, rozličné pokrývky hlavy, kterou bílou košili pro jakou příležitost, která vesta patří navrch a která dospod a tak podobně,“ prozrazuje.

Hudební stránkou Andělů a démonů pověřil Ron Howard opět skladatele Hanse Zimmera. Ačkoliv se v tomto filmu opět objevuje Robert Langdon, protagonista filmu Šifra mistra Leonarda, bylo se v tomto případě třeba ubírat zcela odlišným směrem.

Povaha příběhu vyžadovala, aby šlo o něco zcela nového. Zimmer se pokusil o to, aby hudba evokovala bystré a překotné Langdonovo uvažování, takže se rozhodl místo klasického filmového orchestru využít spíše komorních hudebních těles. Hudební témata víry a vědy pak zprostředkoval kontrastem mezi sborovým zpěvem a elektronickou hudbou.

„Hans při tvorbě hudby nepoužívá žádné osvědčené postupy,“ soudí Howard. „Vždycky mu jde v první řadě o to, čeho si film žádá.“ V tomto případě šlo o pocity experimentování a dobrodružství, které Zimmer vystihuje hudebními hrátkami. A jako poctu hlavnímu hrdinovi ukryl Zimmer v hudbě pětitónový ambigram.