fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    Videoarchiv    Podobné filmy    

38% 12 hlasů
film / romantický, sport, Česká republika, , 79 min.
Kinopremiéra v ČR 28.4.2016 v SK 1.9.2016

Režie:
Herci: , , , , , více...


Archiv
01:27



Překážky jsou jen od toho, aby se překonávaly.
Šestnáctiletá Laura žije ve velkoměstě se svými fantaziemi a lyrickými představami i nadějí, že parkurem a fyzickou hbitostí lze betonovou uzavřenost velkoměstského sídliště překonat. A vlastně to svou paličatostí a představami dokáže!
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu naprostá kravina bez hlavy a paty. Úplně zbytečný film. Nejlepší herec - pes, ale v naprosto absurdní nelogické roli. To napsal opravdu chorý mozek. Občas aspoň zajímavé záběry kamery, ale celkově nic. Dělalo mi to velký problém dokoukat. 8-|
+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Ani ve snu!

Laura je hbitá, mrštná a paličatá holka. Touží se dostat do party parkouristů a spolu s nimi zdolávat překážky, které jí nastavuje městské prostředí. Při tom ji zaskočí láska, kterou pocítí k Lukymu. A začne žít dvojí život: Ve fantazijním světě komických a romantických vizí jí Luky patří, v realitě ale její snaha se s ním sblížit skončí karambolem. Ve chvíli, kdy se oba její světy zvláštním způsobem propojí, se Laura musí rozhodnout. Buď bude nadále romanticky snít, nebo se dokáže poprat se svým skutečným životem.


O filmu

obrazek
Snímek Ani ve snu! vyniká svou autenticitou, citem pro výběr neotřelých prostředí, atmosférou města a práci s mladými neherci. Snímek byl natočen podle scénáře Egona Tobiáše. Film se odehrává v prostředí parkouristů, tj. mladých lidí, kteří se snaží posunovat hranice vlastního těla a fyzických schopností v současném industriálním světě. Jejich životní styl, schopnost lezení, skákání a překonávání objektů jim přináší svobodu. Parkour je životní styl převážně kluků. Parkouristé zdokonalují tréninkem svůj pohyb a připravují se tak na možné extrémní životní situace. Parkouristé mezi sebou nesoutěží, při trénincích se vzájemně jistí a spolupracují i na společných choreografiích. Parkour je pro teenagery synonymem nezávislosti. Letní příběh Laury se odehrává právě v této komunitě mladých lidí. Vizuálně působivá salta, skoky a přemety tvoří kulisu paralelního příběhu teenagerů, kteří se parkour učí a každý k jeho filozofii přistupuje trochu jinak. Laura ho vnímá jako novou životní cestu, pro jejího partnera Lukyho znamená spíše způsob, jak na sebe upozornit. Tím, že Luky riskuje, se navíc myšlence parkouru zpronevěří.

Charakteristiky hlavních parkouristů z filmu

Tom Fortn Rychtera

Má pevné základy v bojových uměních a jeho tělo jakoby i při obyčejné chůzi ladně tančilo. Kombinace neuvěřitelné síly a skvělé flexibility ho činí jedinečným parkouristou. Udělat stojku zády k volnému prostoru s převýšením třicet metrů, zavěšovat se jednou rukou z osmého patra, to je prostě jeho parketa. Během natáčení se objevoval ve spoustě akčních scén, které se odehrávaly desítky metrů nad zemí. Sám herec přiznává, že díky těmto kouskům natáčených například na Žižkovském nádraží, objevil lásku k výškám a občas v rámci svého tréninku vyleze na jeřáb.

Tomáš Zony Zonyga

Je český praotec parkouru. Není u nás parkouristy, který by měl více zkušeností než on. Jeho železná disciplína a vytrvalost ho dělá absolutní špičkou se zahraničním přesahem. Během natáčení měl možnost překonat několikametrový seskok na vagón. Ačkoliv se jednalo o velmi nebezpečný skok, zachoval chladnou hlavu a popral se s tím s grácií. Rád ke svému tréninku přistupuje vědecky a vše si pečlivě zaznamenává do tabulek.

Tomáš Sahir Taran

Patří k první generaci parkouristů v ČR. Jeho styl se zaměřuje na rychlý a čistý parkour. Mezi jeho oblíbené triky patří vybíhání zdí a přeskoky ve výškách. Dynamická síla a rozum, to je prostě jeho. Největší výzvou během natáčení pro něj byl legendární přeskok na Koh-i-nooru, o kterém se v parkourové komunitě léta mluví, ale byl poprvé pokořen až během natáčení Ani ve snu. Do dnešního dne je Sahir jediným, kdo to tam tak poslal.

Jan Assassin Pospíšil

Umí skvěle ovládat své tělo. Několik let trénoval základní parkourové pohyby a tvrdým drilem je dovedl téměř k dokonalosti. Jeho pohyby vypadají velmi ladně a má je přímo v krvi. Jeho specialitou je rovnováha - dokáže bez větších problémů běhat po zábradlí, a snadno proteče jako voda i malými prostory. Při natáčení dostal příležitost pokořit fenomenální skok skrz malé okénko tramvaje. Kolemjdoucím se z toho tajil dech.

Vladimir Vova Koldaev

Je ruský saltař excellance. Jeho gymnastická průprava a odvaha mu umožňuje skákat nevídané kousky. Díky jeho schopnostem se kvalifikoval na jednu z nejprestižnějších světových parkour soutěží s názvem Air Wipp Challenge. Dvojité salto z místa, nebo backflip si dává každý den k snídani. Během natáčení si Vova nejvíce užil skákání na přistavenou dodávku. Plechy vozu se různorodě prohýbaly, venku bylo mokro a zima - to však pro něj nebyl žádný problém.

Petr Oukropec (rozhovor)
obrazek
Jak jste narazil na téma snímku a v čem vás zaujal scénář Egona Tobiáše, že jste rozhodl ho realizovat?

Chtěl jsem udělat film o křehkosti prvních citů, o dívčích snech a touhách, které se pojí s kritickým věkem kolem patnácti let. Egona jsem znal jako divadelního scénografa, grafika a autora originálních a hlavně vtipných divadelních textů. Vyvíjeli jsme spolu původně sérii pro televizi, ze které sice sešlo, ale zůstalo nám pár nápadů, které jsme pak použili ve scénáři Ani ve snu!. Nebylo to jednoduché a přímočaré psaní. Dařit se nám začalo až od chvíle, kdy jsme našli pro naši hlavní postavu Lauru autentickou komunitu a prostředí, které v sobě nese adrenalin typický pro dospívání, fyzičnost a touhu se svobodně projevit. Je to navíc prostředí, ve kterém je velký kus romantiky a pochopitelně i vztahů. Urban parkur a freerunning jsme začali více sledovat a uvědomili si, jak jsou v něm mladí Češi výjimeční.

Kdy proběhla hlavní část natáčení a v jakých lokacích?

Hlavní část natáčení proběhla na podzim 2014 v Praze a stihli jsme pak ještě i dotáčku ve Vysokých Tatrách. V zimě jsme točili některé trikové záběry do snových sekvencí a natáčení jsme skončili na jaře 2015 v Normandii u útesů v Étretat.

V Praze jste zcela nově ukázal: galerii současného umění Trafačku. bohužel teď již zbořenou, a dále unikátní kostel svatého Václava ve Vršovicích - funkcionalistický skvost od Josefa Gočára, prostor kolem stanice metra Vltavská, v čem vás tato místa fascinovala?

Praha je skvělá v tom, že může být taková, jakou si jí pro sebe objevíte. Je neuvěřitelně pestrá a proměnlivá. Hledali jsme s architektem Henrichem Borárosem a kameramanem Tomášem Syslem místa a způsob snímání, který město ukáže jinak a vyhne se obvyklým klišé. Chtěli jsme najít svůj styl, svojí Prahu. Paradoxně jsme na některých místech, která jsme si vybrali, potkávali i parkouristy. Vltavská je prostor, který ve filmu jednoduše být musel, je ikonický a pro český parkour nepostradatelný.

Jak probíhal casting, kde jste objevil talentovanou Báru Štikarovou a jak náročné bylo do filmu obsadit další neherce do rolí mladých lidí?

Věděl jsem, že hledám pohybově nadanou dívku, která dokáže hrát, bude citlivá a bude mít v sobě i tajemství. Hledali jsme všude, pomáhal mi i Tomáš Taran, parkourista, který je velká autorita v komunitě. Viděli jsme různé talentované holky, ale nebylo to ono. Byli jsme už připraveni obsadit talentovanou herečku a naučit jí skákat. Měli jsme nakonec štěstí. Barbora začala dělat parkour v Jihlavě těsně před natáčením. Před tím dělala judo a fotbal, má mimořádný pohybový talent, začala rovnou skákat svým extrémním “kamikaze” stylem. Na herecké zkoušce se pak projevila tak citlivě a autenticky, že si mě okamžitě získala. Ostatní role, jsem obsazoval na základě hereckých zkoušek a castingu. Jáchym, Adam a Martina měli už herecké zkušenosti, Veroniku jsme objevili.

Jak jste vybíral skupinu parkouristů a nakolik se vám dařilo prorazit se štábem do této alternativní komunity lidí?

Když kluci pochopili můj záměr a získal jsem si jejich důvěru, tak s obsazováním už nebyl problém. Parkouristé si točí vlastní videa a předvést, co umí na kameru, je pro ně přirozené. Zkoušel jsem většinu českých parkouristů a z absolutní špičky jsem nakonec obsadil ty, kteří i dokázali přirozeně hrát a hodili se typologicky do příběhu. Tomáš Zonyga, Tomáš Taran nebo i Toman Rychtera a Vladimír Vova Koldaev mají mezi komunitou velký respekt a patří mezi průkopníky parkouru a freerunningu u nás

Jak tedy reagovali parkouristé na pracovní projekci snímku, působil na ně film dostatečně autenticky při líčení jejich prostředí?

Byl jsem dost napnutý a jejich názor je pro mě důležitý. Oni jsou přímočaří a věci říkají naplno a kriticky. Ale měl jsem štěstí, kluky film zasáhl emočně, což dopředu asi moc nečekali. Film pak mezi sebou probírali a pak mi ještě volali, že je to zasáhlo, líbí se jim a má pro komunitu význam. Docela se mi ulevilo.

Jak probíhalo obsazení dalších rolí zkušenými herci?

Dospělé role v příběhu nesou humor, žijí ve vlastním uzavřeném světě, který se nakonec projevuje svým způsobem jako těžká puberta. Matka v podání Kláry Melíškové je dokonale odpojená a roztržitá. S Honzou Vondráčkem vytvořili pár, který se dává dohromady po letech, je „důsledkem třídních srazů“, jak sami říkají. Dcera mámino pobláznění nebere na milost, což je dost sobecké v kontrastu k tomu, co sama paralelně prožívá. Klára Melíšková i Honza Vondráček jsou opravdu zkušení herci a klíčové bylo, aby si našli vztah a způsob komunikace se svými filmovými potomky. Ivan Martinka je chlap ve středním věku, samorost, kterému opravdu věřím, že leze po horách.

Pokud zavzpomínáte na natáčení, jak jste zkoušel s herci a byl prostor i pro improvizaci na place? Jak se dařilo skloubit herce s neherci na natáčení?

Na improvizaci jsme během natáčení neměli moc času. Před natáčením jsme dělali herecké zkoušky v rámci castingu a Báru Štikarovou jsme konfrontovali s Klárou Melíškovou, aby si zvykla na práci s textem a hlasem. Ale jinak jsem v případě Báry spoléhal na její spontaneitu a přirozený talent. Obecně u dětských herců je klíčový casting, hledáte typ, odolnou bytost, kterou má ráda kamera. Paradoxně nejtěžší pro mě bylo udržet Báry pozornost a koncentraci ve chvíli, kdy se nám během natáčení zranila (podvrknutý kotník) a točili jsme týden náhradní program úplně bez parkouru. Jak je zvyklá pořád se hýbat, tak jí to úplně rozhodilo. Když byla v pořádku, tak jsem jí těsně před záběrem často nutil dělat dřepy nebo kliky, aby zapomněla, že hraje.

Co bylo na natáčení nejobtížnější a naopak co vás mile překvapilo?

Vždycky mě znovu příjemně překvapí, čeho jsou mladí lidé schopni, jak rychle pochopí princip natáčení a jak mají často větší schopnosti, než jaké si troufnete jim napsat do scénáře. Zatrnulo mi, když si po čtyřech natáčecích dnech Bára podvrkla ten kotník. Uvědomil jsem si, na jak tenké hraně se pohybujeme.

Film je vyprávěn ve dvou rovinách, v reálné a fantazijní, jak jste v této magické rovině vyprávění pracovali s animací a triky zachycujícími sny a představy hlavní šestnáctileté hrdinky?

Snové scény jasně uvozují výtahové propady. Zároveň jsme v druhé půlce filmu chtěli hranici mezi snem a realitou viděnou hlavní protagonistkou trochu setřít. Sny a jejich míru jsme řešili od scénáře a výslednou podobu jsme jim dali až ve střižně. Na vizuální efekty dohlížel Misso Struss, který se mnou dělal už Modrého Tygra. Tentokrát jsme víc kombinovali scénické řešení s trikovými vrstvami, na animaci tolik nedošlo. Laura se vrací do prostředí, které vidíme vždy v jiné jeho části. Je to snově posunuté místo u moře, kam měla odjet s otcem, než se rozhodla od něj utéct.

Jakou jste s kameramanem Tomášem Syslem zvolili obrazovou koncepci?

Tomáš má cit pro filmové vyprávění, světlo i kompoziční řešení scén. Vycházeli jsme z pečlivého výběru lokací a kompozic, které mají vždy více plánů a průhledů. Film vyprávíme důsledně přes hrdinku Lauru, je to její příběh, její vidění světa.

Jaká hudba zazní ve filmu?

Filip Míšek to trefil podle mě kongeniálně. Ta hudba je výrazná, ale zároveň je úplně organickou součástí filmu. Filip je citlivý a udělal hudbu, která oslovuje mladé publikum, aniž by se mu vyloženě podbízela. Archivní hudbu máme ve filmu od DJ Wiche a od BPM. Na důležitém zvukovém designu se podílel náš zvukař Richard Muller.

Váš debut Modrý tygr byl rodinným snímkem a pojednával s humorem o světě dospělých a mladších dětí ve srovnání s filmem Ani ve snu!. Společné pro obě díla jsou vztahy mezi rodiči a dětmi, svět dětí a jejich vnitřní fantazijní svět. V čem vás tato témata lákají?

Fascinuje mě vnitřní čistota bez kalkulu, kterou děti přirozeně disponují. Dělají vše naplno, mají od světa velká očekávání a kladou na nás zcela správně ty nejvyšší nároky. Mají svoje sny. Je to síla, která je ale zároveň strašně křehká. Touhy jsou konfrontovány s prvními neúspěchy, vztahy kolem nich nejsou ideální. Je napínavé to sledovat. Johanka v Modrém tygrovi ztratí domov, ale má mámu, která jí podrží a fantazii, kterou může rozvíjet. Laura v Ani ve snu! se musí vyrovnat s prázdninovým vztahem, který se jí nepodařil, ale který sama v sobě nakonec zvládla. Vrací se k otci, kterého potřebuje, s novou nadějí a nezlomená. Má všechno před sebou… Pro mě jsou to malé / velké příběhy, které má smysl dětem respektive náctiletým vyprávět. Mám radost, že při tom zároveň tvoříme filmové světy, do kterých baví naše mladé diváky vstupovat a nejraději by v nich pak i zůstali.

Pod filmem jste podepsán i jako spoluproducent, jak obtížné bylo realizovat v českých podmínkách tento typ koprodukčního snímku?

Cítil jsem podporu u nás, jak od Státního fondu kinematografie, tak od České televize. Máme spíš menší rozpočet a podařila se nám koprodukce se Slovenskem a Bulharskem. Ale obecně je žánr „teen“ v Evropě nejtěžší financovat. Každá země mají svoje lokální teen komedie a televize nemají většinou sloty pro tento typ produkce. Ale o náš hotový film je teď v zahraničí zájem, tak snad prošlápneme obchodní cestu i v tomto segmentu produkce.

Hlavní dramaturg Filmového centra ČT Jaroslav Sedláček o filmu prohlásil, že je „zjevením“ v oblasti, ve které jsme kdysi v naší kinematografii dominovali - v oblasti filmů pro děti a mládež. Inspiroval jste se některými slavnými díly z historie české kinematografie?

To mě samozřejmě těší. Českou tvorbu pro děti jsem studoval pečlivě. Věra Plívová-Šimková má v rané tvorbě opravdové klenoty. Obdivuji filmy, které o dětech natočil Karel Kachyňa nebo Jaromil Jireš. Jindřich Polák tvořil světy, které ve své době fascinovaly celou Evropu. Ale guru je pro mě hlavně Ota Hofman, scenárista, dramaturg a iniciátor, který za tím minulým úspěchem většiny filmů pro děti stojí. Ale vnímám to spíš jako vzdálenou pupeční šňůru než přímou inspiraci, protože aby nás publikum přijalo, musíme se pokoušet o současný jazyk a příběhy. Je ale fakt, že hlavně v německy mluvících zemích si nás s filmy z tohoto zlatého období docela dost spojují.

Zřejmě to potvrzuje i výběr filmu na letošní prestižní Berlinale, kde byl uveden v rámci soutěžní sekce Generation 14+. V čem podle vás zaujal výběrovou komisi přehlídky?

Podle všeho způsobem, jak je film vyprávěný a zahraný. Pro festivaly obecně je důležité jestli styl a rukopis filmu v sobě nese něco nového a aspoň trochu originálního. A taky jestli má šanci oslovit náročné festivalové publikum včetně teenagerů, pro které je určený. Je to pro nás velká čest, že si nás v té neuvěřitelné konkurenci vybrali. V tuhle chvíli máme už dokonce i pozvánky na další prestižní festivaly ve Skandinávii, kterou je obyčejně hodně těžké zaujmout.

Pokud byste měl nalákat diváky do kina, na co se můžou v dubnu v českých kinech těšit?

Na adrenalin parkouru. Na holku, která chce skákat jako kluci. Na romanci, kde diváky přetočený salta překvapí stejně jako sny ve výtazích a na atmosféru města, které patří mladým lidem.

Egon Tobiáš (rozhovor)
obrazek
Jak jste přišel na téma této originální romance?

Romance pro teenagery se z toho původního námětu stala vlastně až během psaní, původně to měla být spíše fantasy pro děti.

Chodil jste na natáčení a zasahoval do podoby scénáře během natáčení?

Od natáčení mě režisér Petr Oukropec držel raději dál, zřejmě se obával, že bych ho zbytečně znervózňoval. A to bych určitě i dělal.

A jak tedy probíhala spolupráce s režisérem Petrem Oukropcem na scénáři?

Prvních šest verzí scénáře jsme se dohadovali, o čem ten film bude, mezi sedmou a třináctou verzí už Petr silně pochyboval, jestli nějaký film vůbec natočíme, ale jinak šlo všechno skvěle…

Snímek se odehrává v dobře zvolených lokacích, podílel jste se i vy na jejich výběru společně s Petrem Oukropcem?

Lokace vybíral Petr s kameramanem a myslím, že se nad tím dost potrápili. O to vtipnější mi pak přišlo, když jsem zjistil, že skoro půlku filmu točili dvě ulice od mého bytu.

Film vypráví o skupině parkouristů, v čem vás tato komunita lidí fascinovala, že jste ji rozhodl ukázat ve scénáři? A jak se vám podařilo se štábem do této alternativní komunity lidí proniknout?

Parkour jsme zvolili zpočátku hlavně pro jeho vizuální atraktivitu. Pustil jsem si pár klipů na YouTube a při psaní jsme si představovali, jak to asi v takové komunitě funguje. Když parkouristy později Petr Oukropec kontaktoval a scénář jim dal přečíst, dost nás překvapilo, že se tomu nevysmáli. Samozřejmě tam našli pár faux pas, ale jinak to celkem vzali.

Jste významným dramatikem, ale debutantem na poli filmové scenáristiky. Jak jste vnímal natáčení a vznik filmu?

Jak jsem již uvedl výše, u samotného natáčení jsem nebyl a myslím, že je to dobře. Z prací pro divadla i pro televizi jsem byl zvyklý na všelijaká omezení a očekával je i u filmu. Petr Oukropec mi na to řekl něco ve smyslu: "Vůbec se neomezuj, když tam budeš chtít mít bitvu u Waterloo a bude pro náš příběh důležitá, tak jí natočíme."

Tématy v tomto snímku jsou: generační konflikt rodiče a revoltující děti a iracionální snový svět dětí, jak tuto linku vnímáte vy osobně jako rodič?

Ono je to vlastně prosté. Když byla dcerka mladší napsal jsem pro ní dvě televizní pohádky. Na scénáři Ani ve snu! jsem začal pracovat, když byla v pubertě, takže jsem psal o tom, co se kolem reálně dělo. Dcera se tedy nepohybovala mezi parkouristy, ale spíš mezi bikery a sprejery, ale pár naprosto konkrétních odkazů by se ve filmu našlo.

Film Ani ve snu! byl uveden v únoru na prestižním Berlinale, kde diváci zažili slavnostní světovou premiéru, v čem podle vás zaujal pořadatele, že snímek vybrali do soutěžní sekce Generation 14+?

Jsem ve filmu opravdu začátečník, takže se neodvažuji ani tipovat. Mě každopádně zaujala kamera, střih, parkouristi a skvělá hudba.

Jak jste spokojen s výslednou filmovou podobou?

Po zhlédnutí hrubého střihu jsem chvíli uvažoval o změně jména, ale finální podoba mě nadchla. Teprve zde jsem si uvědomil, jak důležité jsou všechny ty ostatní profese vyjmenované v titulcích, které jsem dosud ignoroval.

Barbora Štikarová (rozhovor)
obrazek
Představte prosím ve stručnosti svou postavu Laury a v čem se vám líbil scénář?

Laura je mladá, mrštná, sportovně založená a tvrdohlavá šestnáctiletá holka, která se snaží jít za svým snem. Scénář mě zaujal, že se odehrává v prostředí mladých lidí. A také to, že nejde jen o mluvené situace, ale i o parkourové scény.

Kde vás objevil režisér Petr Oukropec a jaký je to typ režiséra při práci s hercem?

Petr mě objevil tak nějak nečekaně… V Jihlavě, kde jsem začínala trénovat, jsme se rozhodli natočit společné video, které jsme posléze vyvěsili na youtube. Za pár dní mě kontaktoval odborný konzultant filmu Tomáš Taran s tím, že má pro mě nabídku ohledně natáčení filmu. Tak jsem souhlasila. S Petrem Oukropcem se mi pracovalo dobře, byl ohleduplný a občas si nechal poradit i od nás mladých herců. Když nám něco nesedělo, prostě jsme mu to řekli a zkusili to zahrát jinak. Občas se povedlo, občas ne.

Jak se vám dařilo spolupracovat s parkouristy a bylo náročné sblížit se s nimi na place?

S parkouristy se mi spolupracovalo dobře. Většina z nich dělá parkour dlouhá léta, takže mi radili co a jak zlepšit. S některými jsem se znala už dřív a do jejich komunity se nebylo tak těžké dostat. Parkouristé jsou jako jedna velká rodina.

Vaše role je fyzicky náročná, v reálném životě děláte judo, fotbal a další sporty, kdy jste začala s parkourem a jak probíhal trénink postavy Laury na place, aby působila na diváky reálně jako parkouristka? Musela jste se naučit nějaké triky?

Náročná mi moc nepřišla, jsem holka z vesnice a na náročnost jsem zvyklá už od mala. Judu už se pár let nevěnuji, ale fotbal stále zůstal v mém srdci. S parkourem jsem začala v květnu 2013 a to právě v Jihlavě. Na place to nebylo složité, protože jsem uměla spoustu triků už z dřívějška. Vzpomínám si, že jsem se učila jen wall spin o tramvaj, ale ani to pro mě nebylo velkou překážkou.

Jak probíhalo natáčení se známou herečkou Klárou Melíškovou, jak se vám spolu dařilo ve vaší filmové rodině?

Klára Melíšková je nejen skvělá herečka, ale i skvělá žena. Ze začátku jsem z ní měla trochu respekt, přece jen jsme se neznaly) zabraňovalo to našemu hereckému vztahu matka a dcera, ale po pár hodinách jsme se docela poznaly a pak už to šlo samo.

Natáčení se realizovalo i v atraktivní Normandii, jak jste si užili scény na pláži a na moři?

V Normandii to bylo skvělé. Jelikož jsem byla u moře poprvé, byla jsem z toho unešená. Krásná příroda atd. Ale první den natáčení byl špatný. Pršelo, foukal silný vítr a my měli běhat v moři. Asi po hodině se vše stoplo a celí promrzlí jsme se vrátili do kempu. Pak už to bylo docela bez problémů i počasí nám krásně vycházelo. Ale po pravdě řečeno na kamenité pláži se běhalo dost špatně…

Co vás jako debutantku na natáčení mile překvapilo a naopak co bylo nejnáročnější?

Nejobtížnější bylo nejspíš vcítit se do některých situací. Přece jenom jsem začínající herečka. Překvapilo mě to, jak moc dobře jsem dokázala se s rolí Laury ztotožnit. Skoro jako bych hrála sama sebe.

Tématy v tomto snímku jsou: generační konflikt rodiče a rebelie dětí a snový fantazijní svět Laury, jak tuto linku vnímáte vy osobně?

Puberta s člověkem dělá divy. Každý si žije své sny a i já jich pár mám.

Co byste vzkázala svým přátelům, pro které je film věkově určen, co můžou v kině očekávat?

Je to spíš pro mladší generaci, také pro ty, kteří mají rádi sportovní filmy a pro ty, kteří se alespoň trochu zajímají o parkour.

Klára Melíšková (rozhovor)
obrazek
Představte prosím ve stručnosti postavu matky a co bylo tím hlavním impulsem pro přijetí role ve snímku Ani ve snu!?

Tahle maminka žije sama se svou dcerou a snaží se ulovit nějakého muže, dokud vypadá ještě trochu k světu a především chtěla jsem se setkat s režisérem Petrem Oukropcem.

V čem vás zaujal scénář?

Líbil se mi příběh a byla jsem zvědavá na animované snové obrázky.

Jak se vám dařilo pracovat s hlavní představitelkou mladičkou Barborou Štikarovou a vytvořit filmovou rodinu?

Bára zažívala vše poprvé. Ze začátku byla nervózní, ale velmi rychle splynula se svoji postavou. Já jako její filmová maminka jsem jí lezla na nervy a ona mi to jako filmová dcera dávala patřičně najevo.

Jak probíhalo natáčení s vaším partnerem hercem Janem Vondráčkem?

S Honzou se známe už od školy z DAMU z Katedry alternativního a loutkového divadla, takže opravdu hodně dlouho a bylo to poprvé, co jsme se setkali ve filmu a rovnou při líbacích scénách. Honza je velmi upovídaný a velmi zábavný. Myslím, že jsme se pořád smáli.

Jaký jste měla hlavní dojem z natáčení filmu, co bylo pro vás na natáčení této romance náročné či naopak co vás mile překvapilo?

Měla jsem jen pár natáčecích dnů. Těžkého pro mě nebylo nic a ani mě nic nepřekvapilo. Ale byla jsem celkově nadšená z té party mladých lidí - z parkouristů. To bylo neuvěřitelné sledovat, co vše se svými těly dokážou.

Hlavním tématem v tomto snímku je generační konflikt rodiče a jejich revoltující děti, jak tuto linku vnímáte osobně jako rodič?

Mám šestnáctiletou dceru, takže vím, že komunikace je někdy náročná. Je ale potřeba o všem otevřeně mluvit, sdělovat si své pocity a někdy je nutné vyklidit pole. Oblíbená věta mé dcery je: „Tvůj čas v mém pokoji už vypršel.“

Pokud byste měla diváky pozvat do kina na Ani ve snu!, co byste jim řekla?

Bohužel, ještě jsem film neviděla, ale těším se na něj.

Podobné filmy

Madisonské mosty
(The Bridges of Madison County) Náhodné setkání fotografa Clinta Eastwooda a vdané ženy Me...
dnes 08.40
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Danielle Steelová: Kaleidoskop
(Danielle Steel´s: Kaleidoscope) Bývalý advokát se na konci života rozhodne vrátit k jedno...
dnes 10.30
NAHRAT
ZDARMA
Prima
Stará láska nerezaví
(That Old Feeling) Všichni byli na svatbě dokonalí. Kromě nevěstiných rodičů, kteří nemoho...
dnes 13.50
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Pátek 10. 7. 2020 Svátek má Libuše/Amálie
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz