Až tak moc tě nežere

Život a vztahy nejsou tak jednoduché, jak se zdá podle oblíbených knižních rádců, které mají odpověď a dobrou radu úplně na každou situaci. Přesvědčí se o tom sedm mladých lidí, kteří mají společné nejen to, že bydlí v Baltimore, ale hlavně že hledají lásku a potýkají se přitom s řadou nečekaných potíží. Beth už sedm let chodí s Neilem, marně mu však naznačuje, že by se mohli vzít. Její kolegyně Gigi chodí na rande s muži, kteří o ni zjevně nemají zájem, což si ovšem odmítá připustit. Problémy má i Janine, která je sice provdaná za sympatického Bena, jenže on se právě seznámil s pohlednou zpěvačkou Annou. I když jí dá jasně najevo, že je ženatý, Anna se do něj zamiluje. A aby to nebylo tak jednoduché, do Anny je pro změnu stále zamilován její bývalý přítel Conor, jeden z mužů, s nimiž randila Gigi, a jeden z těch, na jejichž zavolání stále čeká. Marně čeká na lásku také Annina kamarádka Mary, která se snaží najít vztah pomocí internetu. Gigi se seznámí s cynickým barmanem Alexem, který jí otevřeně objasňuje, jak to chodí v mužském světě, časem se však sám chytí do pasti a do Gigi se zamiluje. Jenže vrhnout se do vztahu pro něj není jednoduché, stejně jako není pro Janine snadné přijmout pravdu o manželově nevěře a lžích, na které postupně přichází. Zdá se, že muži a ženy si nikdy nemohou porozumět, přesto se však do sebe mohou zamilovat. A tak stále hledají způsob, jak vytvořit fungující vztah.

Pokud jste taky někdy seděli u telefonu a přemýšleli, proč vám říkal, že zavolá, a pak nezavolal, nebo proč s vámi už nechce spát, anebo proč se váš vztah neposunul do další fáze jak jste čekali, pak Vás prostě až tak moc nežere.

„Tohle je možná první hraný film, inspirovaný jednou řádkou dialogu v jedné epizodě televizní show“, říká režisér Ken Kwapis. Tahle fráze nejdříve inspirovala autory „Sexu ve městě“ Grega Behrendta a Lize Tuccilla k napsání bestselleru Až tak moc tě nežere.

„Upřímně řečeno bych nikdy nečekal, že napíšu knihu o vztazích“, vysvětluje Behrendt, který nejenže napsal bestseller, ale současně uváděl i talk show pro romanticky zamilované. „Všechno to začalo improvizovanou reakcí během jednoho oběda. Řekl jsem jedné ženě, že pokud jí nějaký muž nevolá, tak se mu asi prostě celkem logicky nelíbí“.

„Tu epizodu Sexu ve městě jsme zbožňovala“, říká producentka Nancy Juvonen. „Pak jsem objevila knihu a přijala jsem za svůj pragmatický pohled na schůzky a vztahy a na všechny ty mýty, které si kolem toho pro nás i pro ostatní vytváříme - všechny ty věci které si vymýšlíme jen proto, že nám ta pravá osoba nevolá nebo nás nezve tam, kam chceme být pozváni“, vysvětluje. Její myšlenky se okamžitě přeměnily ve film. „Měla jsem hned spoustu nápadů, jak by se nápad typu ‘Až tak moc tě nežere’ dal proměnit na hraný film, ačkoli jsem ještě neměla jedinou řádku scénáře. Hned jsem věděla, že ten film musím natočit“, říká Nancy Juvonen.

V té době si nedokázala představit, že v jejím filmu bude hvězdné obsazení včetně Bena Afflecka, Jennifer Aniston, Drew Barrymore, Jennifer Connelly, Kevina Connollyho, Bradleyho Coopera, Ginnifer Goodwin, Scarlett Johansson, Krise Kristoffersona a Justina Longa. Ale nejdřív potřebovala scénář.

Producentka Nancy Juvonen popisuje zdrojový materiál jako velice vtipný. „Velkou část knihy totiž tvoří dialogy typu ‘Chápu co máš na mysli, Gregu, ale stejně si myslím, že ten kluk ztratil moje číslo, protože v tom baru jsem se mu fakt líbila.’ A Gregova odpověď zněla nějak jako ‘Myslím, že se mu spíš nelíbíš, měla bys hledat někoho, komu se líbit budeš’. Jenže podle takových dialogů bez příběhu film nenatočíte“, vysvětluje producentka. Problém proto vyřešila tak, že oslovila scénáristy Abbyho Kohna a Marca Silversteina, se kterými před lety spolupracovala na úspěšné komedii ‘Nepolíbená’.

„Řekla jsem si, že je pravý čas dát ten tým zase dohromady. Všichni jsme byli o deset let starší, dynamičtější, chytřejší a měli jsme i o deset let více zkušeností, které jsme v našem příběhu mohli využít. Začli jsme tedy jeden druhému nabízet vlastní příběhy a příběhy našich přátel a ty jsme pak dále využívali. Prostě si o nich myslím, že jsou to nejlepší scénáristé ve městě“, říká producentka Nancy Juvonen.

„Dívali jsme se na názvy jednotlivých kapitol ‘Až tak moc tě nežere když ti nevolá… když spí s jinou… když si tě nechce vzít…’ a tak dále“, pokračuje Kohn. A to byla vlastně ta největší inspirace, kterou jsme z knihy použili, protože ta kniha vlastně nemá žádné skutečné postavy ani děj. Řekli jsme si, že názvy těch kapitol by každá mohla být inspirací pro samostatný příběh. A tak vznikl náš povídkový film“, dodává.

Kohn a Silverstein se nechali názvem vést během procesu psaní. „Pokud se chlap chová, jako že do tebe není zas až tak blázen, pak opravdu není“, říká Silverstein. „To je jen jednoduché vyjádření něčeho, co je jasné. Gregova rada v knize je, že není důležité proč to tak je, ale že to tak je“, vysvětluje Silverstein.

„Snažili jsme se analyzovat vše, co se stává ve vztazích“, doplňuje ho Kohn. „Tak například i když se s mužem bavíte třeba 45 sekund, analyzujete ten rozhovor poté třeba i čtyři nebo pět hodin. Takhle jsme to cítili třeba u Gigi, Janine a Beth - dívek, které jsou spolu v kanceláři a měly by sice pracovat, ale ve skutečnosti rozebírají poslední telefonát nebo se rozhodují co udělat s dalším telefonátem. To je docela reálná představa“, směje se Kohn.

Při shánění režiséra producentka Nancy Juvonen jako první oslovila Kena Kwapise, který je zvyklý pracovat na příbězích o ženách či navzájem propojených vztazích, což byl třeba případ filmu „Sesterstvo putovních kalhot“, a který je dále vysoce ceněn pro televizní seriál „The Office“. Jakmile se Ken Kwapis s materiálem seznámil, neváhal ani okamžik.

„Hlavním důvodem úspěchu knihy bylo, že si ji každý dokázal vztáhnout na sebe“, nabízí možné vysvětlení Kwapis. „Podobně tomu bylo i se scénářem. Přečetl jsem si ho a hned jsem se do něj úplně zbláznil. Okamžitě mě zaujalo, že na každé z jeho devíti postav jsem našel něco, co mi připomínalo mě samotného, a to ve stejné míře u všech pěti žen a všech čtyř mužů. A i když ty příběhy byly legrační, všechno to vtipné mělo svůj základ ve skutečném chování… ve věcech, které jsem často dělal i já a u kterých si divák řekne - ‘vždyť to jsem já!’“.

„Na natáčení filmu jsem se připravoval dlouho a intenzivně, a to mnoho let předtím, než jsem vůbec tušil, že takový film někdy vznikne“, směje se Kwapis. „Na své první rande jsem šel v šestnácti a ženil jsem se ve třiceti. Mezi těmito dvěma okamžiky a ostatně i po svatbě jsem udělal snad úplně všechny chyby, které člověk může udělat ve snaze potkat tu pravou a zamilovat se“, vzpomíná Kwapis.

„První věc, kterou Ken k filmu řekl, byla ‘Já nejsem jako některá z postav, já jsem jako všichni hlavní hrdinové’”, vybavuje si producentka svůj první rozhovor s budoucím režisérem. „Povídali jsme si pak dvě a půl hodiny a byl to nesmírně inspirující, perfektní a báječný rozhovor. Bylo to jako mluvit se starým přítelem“, dodává.

„Hned při našem prvním setkání jsme si s Nancy padli do oka“, potvrzuje Kwapis. „Oba jsme si uvědomili, že chceme natočit film, ve kterém nebudou žádné kladné nebo záporné postavy, nýbrž pouze lidé, kteří stojí před různými volbami. Cítili jsme, že náš film by mohl inspirovat rozhovory na téma možností volby, před kterými naši hrdinové budou stát, a také že diváci třeba často sice nebudou souhlasit s volbou našeho hrdiny, ale že budou rozumět, proč se pro tuto volbu rozhodl. Našim cílem bylo představit naše postavy tak, aby diváky odrazovaly od toho, aby je soudili“, vysvětluje myšlenkové pochody tvůrců filmu režisér.

„Náš film také ukazuje různá nedorozumění, kterých se lidé dopouštějí ve snahách přečíst signály jiných lidí“, říká režisér Kwapis. „Ve skutečnosti je počet toužících a odmítnutých mužů stejný jako počet odmítnutých žen. Muži a ženy jsou v našem filmu stejně zmatení, muži dělají stejné chyby jako ženy; v tomto je náš film naprosto fér“, dodává.

Jednou z největších výzev pro tvůrce filmu bylo vytvořit postavy, které by odpovídaly jednotlivým kapitolám knihy, a jednotlivé příběhy pak nějak propojit dohromady.

„Osoba A chodí s osobou B, osoba B je do osoby A opravdu zamilovaná, ale osoba A je ve skutečnosti zamilovaná do osoby C. Osoba C chodí s osobou D. Osoba D je manželem osoby E. Osoba E pracuje s osobou F... a tak dále a tak dále. Zrovna o tomhle je ten příběh“, popisuje pro ilustraci situaci režisér Kwapis.

„Udělali jsme si diagram“, říká Marc Silverstein, „který začínal Gigi a Conorem“. „Všechno začíná jejich první schůzkou“, říká Abby Kohn. Z příběhu jednoho páru se pak postupně stane celkem devět navzájem souvisejících příběhů. Udržet vztahy tolika postav přímočaré byl sice těžký úkol, ale stejně těžké bylo i najít pro jednotlivé postavy ty správné herce.

„V jakékoli běžné romantické komedii je hlavním úkolem obsadit dva herce, mezi kterými dobře funguje jejich vzájemná chemie“, vysvětluje režisér. „V našem případě jsme ale museli obsadit herce do řady různých postav tak, aby mezi nimi navzájem fungovala řada dobrých chemií. Byl to výborný test koordinace. Šlo vlastně o jakési jediné téma v různých variacích. Na jednu stranu chcete mít různé příběhy, ale na druhou potřebujete určitou konsistenci držící herce a jednotlivé příběhy pohromadě“, dodává.

Producentka Nancy Juvonen byla především nadšená z hereckého obsazení. „Když jsme začínali do filmu shánět všechny ty skvělé herce a herečky, uvědomili jsme si, že každého z nich něco s naším příběhem spojuje. Každý z nich se se svoji postavou docela přirozeně ztotožnil.“

Pokud nevolá…

Giniffer Goodwin byla obsazena do role Gigi, postavy, která je ve skutečnosti katalyzátorem celého příběhu.

„Zamilovala jsem si už ten samotný nápad“, říká Giniffer Goddwin. „Měla jsem z toho příběhu pocit, že pokud byste si jej promítla do svého vlastního života, mohl by vést k mnohem více naplňujícím vztahům a skutečnému sebevědomí, protože tady se setkáváte se skutečně upřímnými vztahy mezi dvěma lidmi“, dodává.

Producentka Nancy Juvonen si byla vědoma, že role Gigi je vyloženě klíčová. „Gigi je emocionálním srdcem příběhu a současně je člověkem, kterým každý z nás někdy v minulosti byl, pokud jím dokonce není právě teď“, vysvětluje producentka. „Někteří z nás si s tím poradili lépe, někteří byli více v pohodě, a jiní to zase zvládli možná ještě hůř. Ona prostě chce chlapa. A tak jí stojí za to volat, když ten druhý nevolá tak volat znovu, a prostě doufat, že náhodně potká toho pravého. Někteří lidé možná budou mít pocit, že jim není zrovna dvakrát sympatická, ale její hledání je tak upřímné a opravdové, že ji prostě nejde jen tak odsoudit. A Ginnifer se na tu roli prostě perfektně hodila. Je velmi chytrá a současně má určité rysy naivní mladé dívky. Prostě to dokáže naprosto bezprostředně rozbalit - a tak, jako se poprala se životem, se dokázala poprat i s postavou Gigi“, doplňuje producentka.

Ginnifer Goodwin zdůrazňuje, že se ztotožnila zejména s upřímností své vlastní postavy. „Do Gigi jsem se vyloženě zamilovala a moc jsem si jí oblíbila“, říká herečka. „Gigi opravdu moc touží najít k sobě toho pravého a žít šťastný život, jenže ve skutečnosti je v oblasti vztahů půdou zcela neoranou. Je člověkem, který se naučil vnímat zcela špatné signály a přehnaně až posedle je analyzovat. Když se pro něco nadchne, tak to sleduje až do samého konce, ať je její směr dobrý nebo špatný. Je prostě až příliš přizpůsobivá“, popisuje svoji postavu Ginnifer Goodwin.

„Ve filmu je poměrně hodně trapných scén“, konstatuje režisér Kwapis. „Ve velké části z nich přitom Gigi hraje ústřední roli. Jenže ona se prostě vždycky příliš otevře a pak je moc zranitelná. Raději se stokrát spálí, než aby se nezkoušela znovu a znovu dát s někým dohromady“.

V jedné z dalších rolí se představí Kevin Connolly ztvárňující Conora, který stejně jako Gigi rozjíždí příběh na první schůzce. „Je to mladý muž, začínající realitní makléř. Jeho práce se mu sice docela slušně rozjíždí, ale své místečko na slunci pořád ještě hledá“, říká herec.

„Conor ale myslí na jinou. „Conor je bezhlavě zamilovaný do Anny. Jenže ta ho má na háku a drží ho zkrátka tím, že mu dává sice jen malou, ale přeci jen nějakou naději. On ji má jako světlo v tunelu, sice vzdálené, ale přeci světlo, a je jí tak trochu posedlý.“ „Nechtěli jsme, aby Conor byl úplně Annin pejsek, a tak se tváří jako chlap, který má plán“, dodává poněkud tajemně producentka Nancy Juvonen.

Pokud s vámi nespí…

Bohužel pro Conora, Anna má ale jiné plány. Scarlett Johansson obsazená do role Anny vysvětluje:“Anna je instruktorka jógy, umělkyně, zpěvačka, prostě taková ta duše volná jako pták, která prochází životem bez nějakých hlubších citů. S Conorem má takový zvláštní vztah - sice má ráda jeho společnost, ale nechce se k němu nějak vázat. Má ho ráda ve své blízkosti, líbí se jí, když jí lichotí, a tak mu dává smíšené signály, což ho velice frustruje“.

Anna se často radí se svoji kamarádkou Mary, což ovšem není vždy ta nejšťastnější volba. Obchodní zástupkyni místních novin Mary představuje Drew Barrymore, která je také výkonnou producentkou filmu. „S Mary a jejími soudy a radami o hledání toho pravého jsem se docela rychle sžila“, říká Drew Barrymore. „A opravdu jsem si zamilovala to, jak se všichni její přátelé snaží dobrat správného řešení tím jejich moderním, neromantickým a zmateným technologickým přístupem k lásce. Není to tak dávno, co člověk musel měsíce čekat na dopis, a dnes žijeme v době kdy chceme mít všechno úplně hned“, dodává herečka.

„I Mary opravdu chce najít přítele, ale je tak trochu oběť technologií“, říká o postavě Drew Barrymore režisér Ken Kwapis. „Je obětí textových zpráv, e-mailů a hlasových zpráv. Je obětí všeho. Odmítá jí už každý technologický portál, který existuje“, směje se režisér.

„Drew postava Mary vyloženě zaujala“, vzpomíná producentka Nancy Juvonen. „Myslím, že i Drew je svým způsobem nadšená do technologií. A současně je v jádru také docela romantická. Mary také hledá vztah - má své profily na MySpace a na Facebooku - a tímhle způsobem navazuje vztahy, které pak nikam nevedou. Ta postava je ve filmu hlavně proto, aby reprezentovala technologii vztahů a schůzek dnešní doby, se všemi těmi matematickými a elektronickými způsoby nahrazujícími skutečné setkávání tváří v tvář. Myslím, že i telefon byl něco jiného, i když se druhého nedotýkáte ani se na něj nedíváte. Ale teď když jenom čtete co druhý píše, dáváte svá slova do dvou řádek textové zprávy, ptáte se svých přátel ‘Co tím asi myslel, mám mu zavolat?’, tak je všechno jiné než jak to bylo před deseti lety. To, jak jednoduše můžeme někomu jinému poslat krátkou sexy zprávu, je až strašidelné. Ale někdy je to i legrace. Tohle je prostě nová doba, a my objevujeme nové země“, vysvětluje producentka.

Pokud si vás nechce vzít…

Jestliže Mary a Anna představují postavy, které pořád ještě lásku hledají, pak Beth a Neil reprezentují ty, kdo ji už našli… ale ještě pořád si nejsou jisti tím, jestli je to ta pravá. Roli fotografa Neila, který několik let chodí s hrdinkou Beth představovanou Jeniffer Anistonovou, ztvárnil Ben Affleck.

„Postava Neila je vyloženě zajímavá“, říká producentka Nancy Juvonen, „už jen proto, že si o něm budete nejdříve myslet jednu věc, aby se vzápětí ukázalo, že je úplně jiný“ Neil nevěří na manželství. Je fotograf, který chodí se svoji přítelkyní sedm let a fakt jí žere, ale prostě si myslí, že manželstvím by se všechno změnilo. Ben je neskutečně šarmantní, vtipný a pohodový chlapík, a takového jsme chtěli udělat i Neala, který musí současně být i umělec a chytrý chlap - hodně chytrý chlapík“, vysvětluje producentka.

„Beth a Neil spolu chodí sedm let“, říká Jenifer Aniston o páru, „a on je velmi spokojený s tím, že nejsou manželé, a nedokáže uvěřit tomu či pochopit to, proč se to musí stát. Jenže ona se chce vdát a začíná si říkat: ‘Nedělá on ze mě blbce?’”.

„Beth o tomhle přemýšlela už docela dlouho a vždycky ty myšlenky překousla s tím, že má přece úžasný vztah“, vysvětluje producentka Nancy Juvone. „Jenže ona chce víc, a když to téma načne i její nejmladší sestra, tak se Beth rozhodne tu věc řešit…“

Pokud spí s někým jiným…

Co se týče profesionálních životů, pracují Beth a Gigi v marketingovém oddělení společnosti obchodující s kořením s Benovou manželkou Janine, která právě předělává dům, aby mohla založit rodinu. „Janine sice předělává svůj dům“, podotýká režisér Kwapis, „ale ve skutečnosti by chtěla předělat spíš svůj vztah s manželem“.

„Janine je do určité míry staromódní“, říká herečka Jennifer Connelly, která představuje Janine. „Nesnáší lež, takže je pro ní životně důležité žít s někým přímým a upřímným, komu může důvěřovat. Ideu manželství má ráda. S Benem se znají dlouhou dobu, byli nejlepší přátelé a vzali se. Jenže po čase se ze všeho stal zvyk, jako je tomu u všeho, co používáte dlouho. Jejich manželský život se stal rutinou.“

Manžela Janine Bena představuje Bradley Cooper. „Jakmile Bradley Cooper vstoupil, bylo vymalováno“, vzpomíná producentka Nancy Juvonen. „Všichni jsme si hned v ten okamžik řekli ‘Tohle je ta nejlepší verze Bena’. Bradley byl tak upřímný, že na jeho postavě nebylo vůbec nic slizkého. Má prostě srdce na dlani.“

„Chtěl jsem vyloženě hrát Bena, protože byl vnitřně tak rozporuplný a byl zajatcem svých vlastních obav“, vysvětluje Cooper. „Je právník a je ženatý s Janine, svoji milovanou kolegyní. Prochází nějak svým životem a nějak není schopný zaujmout pozici ke svému manželství. Pak najednou potká dívku a nedokáže jí ze svého života dostat pryč. Líbil se mi ten upřímný portrét romantického vztahu, ve kterém lidi dělají co opravdu chtějí, aniž by si to museli sami nějak oslazovat“, dodává herec.

… pak tě až tak moc nežere.

Když dojde na ženy, Alex rozhodně věci nevidí lepší, než jaké jsou. „Alex je v podstatě něco jako vypravěč“, říká režisér Kwapis. „Moje postava je v podstatě rádce“, dodává Long. „Je to upřímný chlapík, je asertivní a říká, co si myslí. Vždy dostane co chce, protože ženám rozumí skrze ženskou část svého já“, směje se herec, „ale nikdy se nikomu citově neodevzdá. A tak, když se potká s Gigi, která zrovna potřebuje jeho radu - nebo si to alespoň myslí - tak spolu naváží vztah jako z ‘My Fair Lady’, kde Alex je jako profesor Henry Higgins a Gigi jako Eliza Doolittle. On se jí snaží vysvětlit, že chlapi nejsou zas až tak komplikovaní, a že pokud jí muž nevolá, nemusí to nutně znamenat, že k ní má odpor nebo jí nepovažuje za atraktivní. Prostě jí jenom až tak moc nežere. A pravděpodobně volá někomu jinému“.

„Alex je týpek, který krutou pravdu sděluje svým kamarádkám“, poznamenává režisér. „Je managerem v restauraci, takže má trvalou možnost sledovat páry v akci - dvojice na schůzkách spojených s tancem, začátky schůzek, průběhy setkání, pozdravy, snahy o doteky - a má to všechno už vychytané. Když potká Gigi, rozhodne se s ní absolvovat kurz svého druhu jako v Pygmalionu. Jeho cílem je vtlouci tu krutou pravdu do hlavy a vštípit jí: ‘Nesmíš špatně číst jeho signály.’”

“Alex je především pozorovatel“, pokračuje producentka Nancy Juvonen. „Chce být člověkem, který má mraky vtipných postřehů o vztazích, ale sám do nich nikdy po hlavně neskočí. On jen tak chodí okolo bazénu plného zamilovaných, občas smočí ve vodě špičku nohy a přitom hodnotí všechny ty mokré plavce v bazénu, kteří podle něj vypadají jako idioti“, vysvětluje producentka.

Je jen jedna postava - pravděpodobně jediná v celém filmu - která tohle všechno odhalila, a to Bethiin otec Ken, představovaný hereckým veteránem a hudebníkem Krisem Kristoffersonem.

„Otec Beth je vtipná postava už jen proto, že vždy říká, co si myslí. Je už v důchodu a řekne cokoli mu přijde na jazyk, a s tím já se dokážu velmi dobře ztotožnit“, směje se Kristofferson, který si pořádně užil šanci být členem týmu. „Pracovali jsme se skvělým scénářem i výborným obsazením. Nejúžasnější na tom bylo objevování toho, jak perfektní herci se při natáčení sešli. Lepší partu lidí si snad ani nedokážu představit“, dodává herec.

Kwapis hodnotí spolupráci mezi herci ve výsledku jako velmi dobrou. „I přes všechny ty odlišné postavy doufám, že diváci nakonec ocení vzájemnou reflexi mezi nimi, a to je podle mě hlavní zásluha herců“, říká režisér. „Každý odvedl velmi dobrou práci, jejímž výsledkem je využití všeho, co jsme knihou chtěli říci“, prohlašuje autor Greg Behrendt.

Díky všem těm navzájem propleteným vztahům filmaři nakonec zjistili, že mají co dělat s poměrně netradiční romantickou komedií. „Hlavní rozdíl mezi ‚Až tak moc tě nežere‘ a většinou ostatních romantických komedií je v tom, že hlavní otázkou filmu není to, jestli se muž a žena dají dohromady, ale jak se dají dohromady“, říká režisér Ken Kwapis. „My ale máme v našem filmu devět hlavních hrdinů a naše otázka zní: ‘Dá se někdo z nich vůbec dohromady?’” Pro zodpovězení této otázky je klíčové pochopit jeden z nejjemnějších aspektů hlavního tématu knihy a filmu - a totiž pravidlo „bez výjimky“.

„Pokud vám muž nevolá a nevolá a pořád nevolá, tak pravidlo zní, že vám prostě zavolat nechce“, vysvětluje Kwapis. „Výjimkou by bylo, pokud by třeba zrovna dostal strašnou chřipku a bylo by mu tak zle, že by neudržel v ruce ani telefon. Takové výjimky jsou ale zcela mimořádné. Pravidlo zní, že pokud dává muž najevo nezájem, pak to opravdu znamená nezájem. Naopak Gigi pořád žije v přesvědčení, že právě ve vztahu k ní půjde vždy o výjimku“, dodává režisér.

„Jeden z našich hlavních cílů bylo právě ukázat, že skoro každá žena se v dobré víře domnívá, že právě ona by měla být tou výjimkou z pravidla. Říká si totiž: ‘Právě já jsem trochu jiná.’ Jenže ve skutečnosti tomu tak není“, pokračuje producentka.

„Každý z nás je sice tou výjimkou pro někoho, ale rozhodně ne pro všechny. Tak třeba Gigi svým hledáním romantické lásky zužuje svůj prostor nadějí na nalezení toho pravého a tím se stává výjimkou. Z každého se totiž stane výjimka tehdy, pokud najde toho pravého, toho, pro kterého budete výjimečná a který bude výjimečný pro vás. Ale nejdříve si musíte uvědomit, jak zní to hlavní pravidlo“, vysvětluje producentka Nancy Juvonen.

Jenže to není zrovna dvakrát jednoduché. „Jednou z nejtěžších věcí ve chvíli, kdy vás někdo zajímá, je zjistit, jak moc vy zajímáte jeho, a jestli jste pro něj dostatečně přitažlivá k tomu, abyste mohla udělat první krok“, říká režisér Kwapis. „Řada kroků našich postav často vyvolávala debaty v týmu, a to i během natáčení. Nikdy předtím jsem neslyšel muže mluvit o vztazích tak, jako když se bavili o vztazích postav našeho filmu. Muži tohle obvykle nedělají, ale u našeho filmu tomu bylo naopak“, poznamenává Kwapis.

Režisér si tyhle dialogy zjevně užíval. „Všichni známe filmy, jejichž postavy jsou černobílé, a všichni máme takové filmy rádi. To ale není případ našeho filmu. Ten vás zavede do spousty emocionálních šedých míst“, říká Kwapis.

Při rozhodování o lokacích pro natáčení filmaři zvažovali New York i Los Angeles, ale nakonec dali přednost menšímu městu vyvolávajícímu silnější pocit intimity. A rozhodli se pro Baltimore.

„Baltimore je nádherné město se skvělým duchem a vlastní kulturou“, říká s obdivem režisér Kwapis. „Do určité míry je sice samo pro sebe, ale současně vyvolává pocit, jako že ho dobře znáte. A jeho architekturu jsem si vyloženě zamiloval“, dodává.

„Ken pracoval v Baltimoru už dříve a zamiloval si jeho vzory i barvy“, říká autorka scény Gae Buckley. „Navíc exteriéry jsme chtěli točit brzy na podzim, abychom mohli využít podzimní barvy, a Baltimore byl v tomto směru správnou volbou“, dodává.

Pochopitelně ne všechny scény bylo možné točit na místě, a tak bylo úkolem autorky scény přetvořit části Los Angeles na město východního pobřeží se stylovými budovami pocházejícími v některých případech až ze 17. století.

„Ve filmu je spousta lidí, kteří všichni musejí někde žít, někde pracovat a někam chodit na rande“, objasňuje situaci tvůrců autorka scény. „A tak jsme postupně vyhledávali lokace pro natáčení a říkali jsme si, co musíme udělat pro to, aby vypadaly jako Baltimore, což je primárně cihlové město. A samozřejmě jsme si museli dávat pozor, aby v záběrech nebyly palmy“, dodává.

Jednou z oblíbených scén autorky scény byla kancelář novin Baltimore Blade. „Redakce je roztomilým malým místem se spoustou oken a pískovanými cihlami. Mary je přitom tak zajímavou postavičkou, že bylo vyloženě zábavné ji umisťovat do takového prostředí“, dodává.

I jiné scény byly tvořeny tak, aby odrážely osobnosti postav je obývajících. „Beth a Neil žijí v loftovém bytě. On je fotograf, a tak jsme k natáčení využili i skutečné fotografické studio“, říká Gae Buckley. „Jenže za ním bylo další studio, a tak jsme udělali panoramatickou fotku Baltimoru s jeho dominantou v podobě továrny Domino Sugar a dali ji na okno, které jsme mezi studii udělali,“ vysvětluje autorka scény. Tenhle nápad s bilboardem přitom filmaři důkladně zvažovali.

„Bavila jsem se na tohle téma s Debbie Dorsey z baltimorské filmové komise, která mi potvrdila, že Domino Sugar je vidět z každého místa ve městě. A tak jsem si řekla, že v takovém případě musí být i v našem filmu“, dodává Gae Buckley.

Továrna Domino Sugar ale nebyla jedinou ikonou Baltimoru, která se dostala do filmu. „Ve filmu uvidíte i logo pivovaru National Bohemian Brewery, kresleného chlápka s černým knírem, jehož tvář uvidíte na každém rohu ve městě a kterého jsme tudíž do příběhu také zakomponovali. A samozřejmě také Washingtonův památník v Mount Vernon“, říká Buckley.

„Baltimore je krásné město“, podotýká producentka Nancy Juvonen. „Najdete v něm skvělé restaurace, přístav, dá se tam dělat spousta věcí, a přesto je to relativně malé město. O lidech z Baltimoru budete na rozdíl od jiných měst mít pocit, že mohou ve městě vlastnit domy či byty bez toho, aby přepadli banku nebo byli extrémně úspěšní. Ve městě je teď také spousta skvělých řadovek, které nyní procházejí rekonstrukcí, a město působí docela americky. Z našeho pohledu byl Baltimore tím pravým městem, ve kterém se mohou odehrávat naše realistické příběhy“, dodává producentka.

„Když jde o vztahy mužů a žen, neexistují žádné jednoduché a jasné odpovědi“, říká režisér Kwapis. „Každopádně bych byl rád, kdyby lidé z našeho filmu odcházeli s otázkami o volbách, pro které se naši hrdinové rozhodli. Nic by mi neudělalo větší radost než to, kdyby lidé po našem filmu šli na kafe a vyjadřovali nesouhlas s tím, proč určitá postava udělala právě to a ne něco jiného.“

„Viděli jsme to všichni dost podobně“, souhlasí producentka Nancy Juvonenová. „Všichni mají pocit, že když někoho chtějí získat, musejí zakrýt všechny své vady a přizpůsobit se průměru. Jenže to není správné. Chtěli jsme ve filmu ukázat všechny muže a ženy, protože když něco chcete, snažíte se všechno upravit do podoby, které chcete dosáhnout, ale která není skutečná. Ale když pak necháte věcem volný průběh, vše začne plynout, vaše tělo se uvolní a přestane si hrát na něco, co pro vás není přirozené a co nefunguje. A to je mnohem lepší“.

„Život je jeden velký zmatek“, pokračuje Kwapis. „Lidé dělají různá rozhodnutí a pak jich zase litují. To všechno jsme v našem filmu chtěli ukázat. A doufáme, že co jeden divák v kině, to jeden názor“, pokračuje režisér Kwapis.

„Samozřejmě že jsme současně chtěli lidem sdělit, že vždycky existuje naděje, protože to je skutečné poselství Liz a Grega“, říká producentka Nancy Juvonen. „Někdy je prostě lepší vztah ukončit a jít dál - což je přesně to, co říká kniha. Titul ‘Až tak moc tě nežere’ má vlastně lidem pomoci s jejich volbou. Přeci nechcete být s někým, kdo vás zas až tak moc nežere a nemyslí si, že jste skvělý nebo skvělá. Protože někdo jiný si to přece určitě myslet bude“, uzavírá hodnocení filmu Nancy Juvonen.