Blbec k večeři

Tim je manažer, jehož kariéra stoupá vzhůru. Nyní konečně dostal povánku na speciální večeři, kterou každý měsíc pořádá jeho šéf ... ten, kdo s sebou přivede největšího blbce má ve firmě následně zaručeny značné výhody. Timova snoubenka Julie celou událost považuje za odpornou a tak jí Tim slíbí, že se večeře nezúčastní. Jenomže pak narazí na Barryho, jenž ve volném čase staví propracovaná dioramata z vycpaných myší. Timovi je okamžitě jasné, že právě objevil dokonalého kandidáta na vítěze Večeře pro blbce, neodolá pokušení a Barryho pozve. Ovšem ačkoli Barry vše dělá s tím nejlepším úmyslem, rozvrátí Timův život a dostane ho na šílenou sestupnou spirálu, ohrozí nejdůležitější obchodní dohodu, přivede zpět do Timova života jeho šílenou expřítelkyni Darlu a snoubenku Julii nasměruje do náručí jiného muže.

Steve Carell (rozhovor)
Ahoj, Steve. „Blbec k večeři“ je inspirován francouzskou stejnojmennou komedií. Viděl jsi ji, než jsi začal natáčet váš film?

Ne, neviděl. Rozhodl jsem se tak stejně jako u britské verze seriálu „Kancl“. Věděl jsem, že oba počiny byly veskrze kultovní. Nechtěl jsem být ohromený jejich úžasností, to zaprvé. A hlavně jsem nechtěl napodobovat herce z originálu. Chtěl jsem to uchopit a udělat po svém.

Se seriálem „Kancl“ slavíš úspěchy. Už jsi alespoň kousek původního seriálu viděl?

Pořád ne. Nebudu se na něj dívat, dokud neskončíme s naším seriálem.

Hodně z postav v „Blbci k večeři“ jsou vyvrhelové. Připadal sis někdy jako vyvrhel?

To asi každý. Podle mě to je součást lidské osobnosti. I v tom nejjistějším člověku je trocha bázlivosti.

Jak jí předcházíš?

Musíš se dát na herectví. Každý se se strachem vyrovnává jinak. V „Blbci k večeři“ moje postava myší dioramata. Snaží se dělat něco krásného z toho, co už je mrtvé. Má v sobě nějaký zármutek a tohle ho očišťuje.

Jaká byla tvá nejhorší večeře?

Moje žena a já jsme večeřeli se skupinou přátel a chtěli jsme se koukat na Oscary. Rozhodli jsme se je natočit, dá si večeři, a pak projet nejlepší proslovy a momenty. Ale nevěděli jsme, jak nastavit nahrávání pro případ, že se Oscaři protáhnou. Obvykle o 45 minut přetáhnou, nám se tak z původní délky 3 hodiny a 45 minut nahrály právě jen ty tři hodiny. Takže jsme si sedli, rychle si projeli ceremoniál a když to bylo nejzajímavější, nahrávání skončilo.

Co se stalo?

No…Musel jsem si sednout k notebooku a najít si výsledky. Říkal jsem si: „Kdo by asi tak chtěl vědět, kdo vyhrál kategorii Nejlepší film, co?“ Bylo to vážně příšerné. (směje se) Ale všichni jsme se dobře pobavili.

Předpokládám, že ti přátelé zakázali organizovat jakékoliv další sledování Oscarů.

Ano. Od té doby už žádné nebylo.

V „Blbci k večeři“ je hodně divných postav. Ale když vyjdeš na ulici, vidíš také samé divné postavy. Dá se říct, že je někdy realita divnější než fikce?

Jo. V Chicagu jsem učil improvizaci a jedna z věcí, kterou jsme v rámci hodiny dělali, bylo pozorování lidí v obchodním domě. Také jsme se snažili vžít do toho člověka, napodobit ho a chovat se jako on. Žáci se snažili vypadat přirozeně a neparodovat daného člověka. Dostat se do někoho, kdo se obléká, chodí a chová odlišně od tebe.

Kdo byl inspirací pro Barryho, tvoji postavu z „Blbce k večeři“?

Nepředstavoval jsem si žádného konkrétního člověka. Když se jen tak procházíš, všímáš si druhých lidí. Všiml jsem si někoho, kdo měl stejný sestřih i barvu vlasů jako Barry a já si řekl: „Tak takové vlasy by měl mít on.“ Pak jsem viděl ty brýle a pomyslel jsem si: „Ty jsou skvělé. Nejsou to typické brýle pro pitomce, ale vypadají jako brýle, které by Barry nosil.“

Setkal ses někdy s Francisem Veberem - scénáristou a režisérem původního filmu „Blbec k večeři“?

Ano. Jeden večer nás navštívil na place. Natáčel jsem scénu v garáži, kde se dívám na myší diorama. Je to tichá scéna beze slov, ve které reflektuju svůj život. Francis to pozoroval.

Co říkal?

Nemohl být milejší. Opravdový gentleman.

S Paul Ruddem se ti očividně dobře spolupracuje. Často spolu děláte.

Jo. „Blbec k večeři“ je náš společný třetí film. Pracovali jsme spolu na filmech „Zprávař“ a „40 let panic“. Máme mezi sebou velkou důvěru. Proto je to tak snadné. Když máš k někomu důvěru, která se několik let vyvíjí, a smějete se stejným věcem, je to všechno mnohem jednodušší. Sdílíme spolu stejný smysl pro humor.

Můžeš mi uvést příklad?.

Jistě. Rick Overton hrál muži s mohutnými vousy. Prohlásil jednu větu během společné večeře, která nás dostala do kolen, víc než kohokoliv na place. Nemohli jsme několik minut natáčet.

Co Rick řekl?

Řekl nějakou hlášku na supa, který se ve filmu objevuje, a to nás položilo.

Vypadá to, že jste na place hodně improvizovali.

Jay Roach to velmi oceňoval. Scénář byl ale natolik dobrý, že jsme vůbec nemuseli improvizovat, abychom zachránili scénu nebo něco napravili. Vždycky to bylo něco navíc k tomu, co jsme už měli. Jay nám vždycky dával možnost si s větami pohrát.

Když se herci proslaví, obvykle musí změnit svůj život. Nemůžou jen tak jít ven a posadit se do kavárny, protože by se u nich hned objevil hlouček fanoušků. Je to i tvůj případ?

Ne. Moc často mě lidé nepoznávají, a když ano, tak je nezajímám.

Ale no tak, Steve!

Vážně. Nevzbuzuju pozornost.

A když tě někdo pozná, co se děje?

Je to spíš stylem: „Ahoj, jak se máš?“ Jako bych s nimi chodil na vysokou. A možná i chodil. Ale je to v pohodě.

Steve, odcházíš ze seriálu „Kancl“, co plánuješ dál? Další filmy a seriály?

Právě teď se soustředím na svoji rodinu. Proto jsem se rozhodl opustit „Kancl“. Chtěl jsem splnit svůj závazek vůči seriálu. Všichni ke mně byli vstřícní a já nechtěl seriál opustit před vypršením mé smlouvy, ale podle mě je sedm sérií dost. Chtěl jsem trávit víc času s rodinou.

Takže rozhodnutí opustit „Kancl“ nebylo proto, abych měl víc času na natáčení filmů?

Ne. Neudělal jsem to kvůli tomu, abych mohl víc pracovat a být daleko od rodiny. Mám malé děti. Jsem šťastný, protože jsem s nimi mohl strávit spoustu času. Mohl jsem jim pomáhat se všemi jejich zálibami, ale jsem chamtivý, chci víc. Chci je odvézt od školy a zase je tam nabrat každý den, ne jen jednou nebo dvakrát do týdne.

Děti rostou tak rychle.

Jo. Utíká to tak rychle, takže je tohle rozhodnutí pro mě důležité.

Vědí tvoje děti, že jsi tak velká filmová a televizní hvězda?

Vědí, že dělám filmy i v televizi, ale nějak to neřeší. Vědí, že je to moje práce.

I když nebudeš tak vytížený, uvidíme tě v nejbližší době v nečem?

Jo. Dokončil jsem film Julianne Moore a Ryanem Bowlingem, který se jmenuje „Crazy, Stupid, Love“. Je to komedie o krizi v manželství.

Díky, Steve.

Díky.

Paul Rudd (rozhovor)
Ahoj, Paule. „Blbec k večeři” vychází ze stejnojmenné francouzské komedie. Vnímáš nějaké rozdíly mezi evropskou a americkou verzí?

Pro mě prostě legrační znamená legrační, a to záleží na tvé nátuře a citlivosti. Jsem velký fanoušek evropské komedie. Mí rodiče jsou Britové, takže jsem vyrůstal na mnoha britských komediálních hercích. Rozdíl je v určitých odkazech. Někdy je těžké zjistit, o čem nebo o kom je vlastně řeč. Nemusíš znát historii ani zeměpis dané země.

Jak styl komedie je podle tebe nejuniverzálnější?

Absurdní humor funguje v každé zemi. Tenhle styl funguje všude.

Ve filmu „Blbec k večeři“ je spoustu podivných postav. Jsou to vyvrhelové. Cítil ses někdy jako vyvrhel?

Ne, nikdy jsem se tak necítil. Ale jo. Cítím se tak neustále. Podle mě to tak má někdy každý. Každý chce zapadnout a být oblíbený.

„Blbec k večeři” je třetí film, na kterém jsi spolupracoval se Stevem Carrellem. Ty předchozí byly „Zprávař“ a „40 let panic“. Co na něm vidíš?

Pracovat se Stevem na tomhle filmu bylo fajn, protože už jsme spolu dělali. Kromě toho, že jsme přátelé, máme mezi sebou i důvěru. Rád s ním pracuju, protože je podle mě skvělý a hlavně tvůrčí. Umí přijít se zábavným a odlišným přístupem k věci.

Například?

Nevnímá Stevea jako komika, ale jako skvělého herce. Jeho komediálnost vychází z jeho osobnosti. A to je na něm to nejhezčí. Je to pro mě zkrátka legrace být s ním ve společné scéně.

Steve říkal, že spolu sdílíte stejný smysl pro humor a že často vyprsknete smíchy u stejných věcí. V „Blbci k večeři“ je jedna konkrétní scéna, ve které herec Rick Overton řekne něco o supovi, díky čemuž se na drahnou chvíli zastavilo natáčení. Očividně jste se ty ani Steve nedokázali přestat smát.

To jo. Seděli jsme všichni u večeře a byl tam i ten sup, se kterým nebylo jednoduché spolupracovat. Dělal příšerné zvuky a podivně páchnul. Bylo to těžké. Rick, který hrál muže s ohromnými vousy, byl celou dobu zticha, ale v jednu chvíli se naklonil k Patricku Fischlerovi, který byl majitelem supa, a řekl: „Byl jako mládě roztomilý, ale byl pořád tak strašný?" Způsob, jakým vyslovil „strašný", to všechno způsobil, a my jsme smíchy nemohli ani dýchat. Nemohli jsme to zastavit dobrých deset minut. Všichni se smáli, ale já se Stevem jsme se úplně odbourali. A v tu chvíli jsme právě sdíleli stejný smysl pro humor. Chápu tak, proč se Steve tolik směje.

Ve svých filmech hodně improvizuješ. Očividně se ti to líbí.

Ano. Když pracuješ s lidmi, kteří jsou zábavní a talentovaní, nikdy nevíš, co kdo řekne - a tak je každý den sranda. Nikdy nevíš, kam se ta scéna uchýlí.

Takže lze očekávat, že budeš se Stevem znovu spolupracovat.

Jasně. O tom nepochybujte.

Paule, už ses někdy ocitl v situaci jako byla ve filmu, že jsi musel dělat něco, co jsi nechtěl?

Samozřejmě. Tohle si podle mě zažije každý. Když mi bylo patnáct, pracoval jsem v supermarketu s lidmi, které jsem vážně neměl rád, a pořád jsem si říkal: „Ach jo, kéž už bych šel domů. Nechci tu dřepět a bavit se s tím člověkem.“ Nedalo se nic dělat, ale jsem si jistý, že mí kolegové si to samé říkali i o mně.

Je po tolika úspěšných filmech pro tebe snadné vyjít ven a žít normální život?

Žiju v New Yorku, tam nikoho sláva nezajímá. Určitě nežiju zavřený někde ve věži. Funguju na tomhle světě úplně normálně.

Když tě lidé poznají na ulici, co ti obvykle řeknou?

Obvykle říkají svoje oblíbené hlášky z filmů. Často je to z filmů „Zprávař“ nebo „Kámoš k pohledání“.

V „Blbci k večeři“ je hodně rozmanitých postav. Paule, ty žiješ v New Yorku, tak musíš potkávat hodně rozmanitých postav, jakmile vyjdeš ze dveří.

To jo.Těch je v New Yorku víc než dost.

Francouzský scénárista a režisér původního filmu „Blbec k večeři“ Francis Veber navštívil natáčení tohoto filmu. Strávil jsi s ním nějaký čas?

Ne. Byl jsem na place každý den kromě jednoho, kdy tam byl zrovna on. Byl jsem tak zklamaný. Ten den natáčel svoji scénu jenom Steve. Přišel jsem na plac další den a Steve spustil: „Francis Veber nás navštívil!“ Byl jsem tak naštvaný, že jsem ho neviděl.

Díval ses na francouzský originál, než jsi začal natáčet „Blbce k večeři“?

Ne. Pamatuju si, že to tenkrát vyšlo v USA a já viděl upoutávky. Říkal jsem si: „Bože, tohle chci vidět. Vypadá to skvěle, tak vtipně.“ Ale nepodařilo se mi se na to podívat. A pak jsem si řekl: „Koupím si DVD, až vyjde.“ Ale nekoupil jsem si ho. A když mi nabídli roli v „Blbci k večeři“, rozhodl jsem se, že se na to nepodívám. Po dotočení jsem to shlédl a moc se mi to líbilo. Je to klasika.

Co chystáš do budoucna?

Budu dělat na filmu „My Idiot Brother“ (spolu se Zooey Deschanel a Elizabeth Banks). To proto mám tuhle bradku. Hraju tam idiota.

Díky, Paule.

Bylo to fajn, díky.