Bobule

Honza a Jirka jsou dva velkoměstem zkažení podvodníčci, kterým se příliš nedaří. Na pokusu o prodej cizího bytu sice vydělají třicet tisíc, ty však vzápětí ztratí, když se musí dát na útěk před dvojicí policistů. Začíná jim hořet půda pod nohama, protože policisté znají jejich totožnost a zatčení je otázkou času. Honza ještě získá podvodem letenky, a pak se oba vydají na Jižní Moravu, aby se ukryli u dědy Honzy, který má rozlehlé vinice. Honza mu daruje letenku do Argentiny a slíbí, že pohlídá vinici před špačky, nehodami i zloději. Krátce nato se seznámí s místním vinařem Michalicou, otcem sympatické Kláry. Navštíví je soused Kozderka, který nabídne milion za dědův vinohrad. Klukům se nápad líbí, ale rozhodnou se nejprve zkusit štěstí u Michalici. Honza se znovu setká s Klárou, která se mu líbí čím dál víc. Má to však háček, protože dívka chodí s majitelem penzionu Kájou. Navíc se objeví pražští policisté. Místní je sice opijí, Honza si však začíná uvědomovat, že dřív nebo později se jim dostanou do rukou. Pod vlivem krajiny, Kláry a vzpomínek na dětství, začíná měnit názory, očišťovat se od nánosu velkoměsta a nalézá nejen nové životní hodnoty a lásku, ale také zodpovědnost.

Lukáš Kohout (rozhovor)
Scénář k tomuto filmu byl částečně napsán podle skutečného příběhu známého „falešného asistenta ministra zahraničí Jana Kavana Lukáše Kohouta“.

Lukáši, můžeš krátce zavzpomínat na svůj únor 2002?

Tak si představte, že u sociálních demokratů nefunguje fax. Musel jsem tehdy k politickým konkurentům. V Unii svobody fax fungoval. Díky němu jsem procestoval 99 zemí za 120 dní. Na závěr Vám prozradím, že mě tyto cesty stály asi 20 tisíc korun. Pak, že se poslanci neumí svým voličům odměnit… Více najdete ve filmu...

Lukáši, viděl si film Bobule, který má premiéru v kinech 27. března a jaký to byl pocit?

Viděl jsem ho. Ten film to je nádhera. Pustil jsem si ho asi čtyřikrát, protože jsem se nemohl nabažit toho, jak se tvůrcům povedl. Myslím, že ten film přesně vypovídá o tom jaké jsem kvítko.

Můžeš říct tři zážitky z filmu, které si ve skutečnosti prožil?

Velice rád. Především jsem zažil to, co Kryštof Hádek. Promenádoval jsem se po Poslanecké sněmovně jakoby nic. Poté jsem si také zažil cestování jako Lubomír Lipský v tomto filmu. V neposlední řadě musím podotknout, že jsem si prožil vazební věznici a tu si také prožije Kryštof. Nad rámec Vaší otázky ještě doplním, že Kryštof mi je v tomto filmu tak podobný, že jsem si myslel zda není naklonovaný.

Kdybys mohl vrátit čas udělal bys tento podvod znovu?

Mohu ujistit jak Vás tak veřejnost, že se nemusí bát žádného útoku od mé osoby na jejich peněženky. Tento podvod, bych už nikdy nerealizoval, neboť jsem strávil sedm měsíců ve vazbě, dlouhé časy po soudech a to nikomu neprospěje. Ono každým podvodem vždy někomu ublížíte a na lítost je pak pozdě.

Kryštof Hádek (rozhovor)
Co jste si řekl, když jste poprvé přečetl scénář?

Poprvé jsem dostal scénář někdy v květnu či červnu loňského roku. Mně se to strašně líbilo. Byl to takový letní příběh, který by se opravdu mohl stát. Četl jsem to strašně zaujatě.

Umíte si představit takového typického podvodníka?

Víte, že jo. S režisérem Tomášem Bařinou jsme si kolikrát říkali, jak takový podvodníček vlastně může vypadat nebo se chovat. Jestli má tiky, nebo se různě ošívá, když chodí do toho Parlamentu. Neměl jsem pocit, že by mi ta role byla šitá na tělo.

Musel jste při hraní své role hodně improvizovat?

Tak občas. Někdy jsme si při natáčení řekli, zda by to nebylo lepší tak či onak. Když se nám to nezdálo, tak jsme se raději drželi původní verze, tedy té ze scénáře.

Co Vás při natáčení nejvíce bavilo?

Mě nejvíce bavilo, když byla pauza a mohl jsem si sednout mezi vinice a koukat do té krásné moravské krajiny. Ale u samotného natáčení mě bavilo všechno. Jo, bylo toho někdy moc naráz. Prostě to bylo hektické, ale snažil jsem se. Nejvíc mě bavilo, když jsme jezdili tou kačenou. To jsme měli kameru na autě a jen jsme jezdili sem a tam. To bylo super.

Co Vás při natáčení nebavilo?

Ani nevím. Mě to bavilo všechno. Někdy mi vadily ty interiéry, že tam je vydýchaný vzduch a je tam vedro od těch lamp. Pak líčení na obličeji a potíš se. Jinak nebylo co by mě nebavilo. Rád na to vzpomínám.

Čím Vás natáčení filmu Bobule obohatilo?

No, nečekal jsem, že zažiji dvouměsíční mejdan. To se nikdy nestalo. A čím mě to obohatilo? Poznal jsem spoustu zajímavých lidí jako je Lubomír Lipský nebo Václav Postránecký. To jsou lidi z branže od kterých se můžeme učit.

Jak na Vás působila Morava?

Co se týče Moravy, tak tam jsem se taky hodně přiučil. Když jsem pozoroval místní vinaře jak jdou po té hierarchii. Nejdříve opíjejí producenta, scenáristu, režiséra pak herce a nakonec vlastně všichni skončí ve sklípcích.

Kryštofe, na co byste nalákal diváky aby přišli na film Bobule?

Víte, já jsem ten film vlastně ještě celý neviděl. Ale můžu říct, že je to příjemná letní komedie s příběhem, který by se klidně mohl stát. Je tu i romantika a neteče tam žádná krev. Doufám, že lidi, kteří budou odcházet z kina budou mít dobrý pocit a budou příjemně naladěni.

Lukáš Langmajer (rozhovor)
Můžete nám popsat svou roli?

Je to role mladého chlípníka, který umí balit jenom holky. Ono mu vlastně v životě nic jiného nevyšlo a proto se zaměřuje jen na ty holky.

Lukáši co Vás napadlo, když jste poprvé viděl scénář?

Já jsem se na něj díval přes obrazovku, protože mi přišel mailem. Nijak jsem to nestačil vnímat, protože jsem na jeho přečtení měl hodinu. Četl jsem to ve fofru. Jediné co jsem udělal, že jsem zavolal, že se o to můžeme pokusit.

Musel jste improvizovat při natáčení?

Improvizovat mě bavilo. A to hlavně s Kryštofem Hádkem. Vlastně mě to bavilo hned po našem příjezdu na Moravu. Ve chvíli, kdy jsem měl v ruce skleničku dobrého vína, tak ta improvizace byla na místě.

Film Bobule je částečně natočen na základě známého příběhu falešného asistenta Lukáše Kohouta. Myslíte si, že byste byl schopen podobný podvod zrealizovat?

Myslím, že takový podvod, bych nezrealizoval.

Podvedl jste někdy v minulosti někoho nebo umíte podvádět vůbec?

Já podvádím taky, ale v mezích zákona:-)

Jak se Vám točilo z režisérem Tomášem Bařinou?

Úplně skvěle . Je to skvělý režisér.

Lukáši, ve filmu hraje kačena, to je francouzský Citroen. Jak na ni vzpomínáte?

No, filmová kačenka to je naprostá hvězda. Je to dáma v letech a člověk se k ní musí podle toho chovat. Když se k ní člověk chová špatně, tak ona se rozhodne, že nikam nepojede. Ponaučení je, že se k této dámě musí člověk chovat s úctou a ona pak bude poslouchat.

Na koho rád vzpomínáte?

Já nejraději vzpomínám na Vaška Postráneckého. To je opravdová hvězda. Ale nejenom na něj. Prostě celý tým byl super. A já bych nerad na někoho zapomněl.

Můžete nám prozradit něco ze svého soukromí? Tedy co Vy a holky?

Tak já už po holkách nekoukám. Oni koukají po mně, takže když se podívá ona na mě, já na ni….

Tereza Voříšková (rozhovor)
Terezo, jaká byla Vaše reakce, když jste si přečetla scénář?

Já jsem si ho dočetla na konci natáčení, takže jsem ani nevěděla co pořádně točím, ale ten scénář mi přišel příjemný, milý a hezký.

Myslíte si, že Vám Vaše role byla šitá přímo na tělo?

To bylo strašně těžké, protože ta postava mi nebyla šitá přímo na tělo.

Terezko, musela jste při natáčení improvizovat?

Já jsem se snažila a tak jsem vždycky režisérovi Tomášovi Bařinovi něco nabídla a on řekl, že ne. Pak jsem zase něco vymyslela a on mi to zase zamítl. Po tom jsem už nic nenabízela a nechala jsem to úplně na něm.

Co Vás při natáčení nejvíce bavilo?

Na to je jednoduchá odpověď. Nejvíc mě bavily vinný sklípky.

Na co nerada vzpomínáte?

Mě bavilo všechno, takže na nic ve zlém nevzpomínám. Vlastně ano, když mi na prsa lepili peříčka. Svědilo to. Tak asi na to.

Měla jste při natáčení někdy strach?

Měla a velký, když jsem řídila auto a málem jsem vybourala pana Lipského. To mě mrazilo ještě týden po té scénce.

Co Vás při natáčení překvapilo?

Vlastně nic. Jediné co mě příjemně překvapilo, že jsme se sešli tak skvělá parta lidí.

Terezo, jak byste nalákala diváky, aby se přišli podívat do kina na Bobule?

Je to krásný film z prostředí moravských vinic. Věřím, že diváci budou spokojení.

Miroslav Táborský (rozhovor)
Co jste si řekl, když jste poprvé četl scénář? Přibližte nám trochu svoji postavu, prosím.

Nad scénářem Bobulí mě napadlo, že by to mohl být hravý, pohodový film z prostředí, které se mi zdá samo o sobě příjemné, byť pro ty, kteří pracují na vinicích, je to hlavně o dřině. Ta moje figura mi přišla dostatečně zábavná a proto jsem se vlastně rozhodl hrát tuto roli.

Myslíte si, že Vám byla role vinaře - chemika psána přímo na tělo?

Myslím si, že mi ta role na tělo psána není. Já nejsem chemik, vystudoval jsem totiž fyziku a chemii jsem vždy nesnášel. Ale musím říct, že není špatná myšlenka vyrobit archívní burčák. Protože dávat si burčák celý rok je jako kdyby někdo vymyslel perpetum mobile.

Co Vás bavilo při natáčení?

To je nebezpečná otázka. Samozřejmě, že mě bavilo ochutnávat vína z té oblasti. Bavila mě ta různá setkání s vinaři. Líbilo se mi točit výbuch burčáku.

Čím Vás natáčení obohatilo?

Obohatila mě ta vinařská oblast. Když se člověk podívá do těch starých sklepů, kde ti vinaři pracují, tak to je nádhera. Jinak to natáčení bylo příjemné. Já tu práci mám strašně rád.

Jak byste diváky pozval na film Bobule do kin?

Navrhl bych divákům, aby na tento film šli, protože stráví krásný večer. Po tomto filmu si určitě dojdou rádi na dobré a kvalitní víno. I když chápu, že v dnešní uspěchané době to rozhodně není málo.

Lubomír Lipský (rozhovor)
Co jste si řekl, když jste poprvé přečetl scénář?

Napadlo mě, že si ten scénář musím přečíst ještě jednou. Víte, já jsem si pak řekl, že si to musím přečíst aspoň třikrát.

Přibližte nám trochu svoji postavu?

Tak svoji postavu bych nerad přibližoval, ale tu postavu moravského dědy, to můžu. Postava moravského dědy, to je asi jako moje postava v moravském vydání.

Myslíte si, že Vám byla tato role psána přímo na tělo?

Určitě ne. Protože když se na sebe dívám, tak jsem ještě popsán nebyl. Byl jsem popsán různě, ale takto určitě ne.

Musel jste někdy při natáčení improvizovat?

Někdy maličko ano, to se musí při každém natáčení. Myslím ale, že to nestojí ani za řeč.

Co Vás bavilo při natáčení?

Je to blbé, ale mě nejvíce bavily ty pauzy při natáčení. Na to jsem se vždy těšil.

Na co nerad vzpomínáte?

Nerad vzpomínám na vstávání. Taky vlastně i na ty jízdy do Valtic, protože to už bylo pro mě velice namáhavé.

Měl jste někdy při natáčení strach a která scéna Vám byla blízká?

Strach jsem při natáčení neměl. U té scény, víte ta scéna nesmí být blízká jen mně, ale i divákovi, protože on je ten, kdo film bude hodnotit.

Jak hodnotíte natáčení?

Bylo to jedno z nejlepších natáčení. Prostě nebyly tam žádné rušivé momenty. Vše bylo v příjemné atmosféře a to je hned na té práci znát.

Čím byste pozval diváky do kin?

Já bych Vás nalákal na Bobule, protože mě po delší době uvidíte ve skvělé roli a ve skvělé kondici. Přijďte se přesvědčit!

Tomáš Matonoha (rozhovor)
Co Vás první napadlo, když jste si přečetl scénář k filmu?

Když jsem četl scénář byl jsem zrovna v Řecku, tak jsem si hned objednal dvojku retsiny a poté ještě jednu. Víte ale obrovská škoda je, že v té chvilce jsem si nemohl dát moravské vínečko, které mám strašně rád.

Ve filmu hrajete postavu Káji. Můžete nám ji popsat?

Víte, Kája, to je místní moravský playboy. Je to krásná a dobrá role. Myslím, že jsem ji zahrál velmi dobře, vlastně nakonec to posoudí diváci 27. března v kině.

Je to role, o které byste dokázal říct, že Vám byla psána přímo na tělo?

Ne, ona už byla napsaná a já už jsem se do ní tak nějak dostal.

Co Vás při natáčení nejvíc bavilo?

Tak to jste mě dostali, protože se budu muset k něčemu přiznat. Já jsem totiž posedával s producentem Tomášem Vicanem v cateringu a popíjel jsem dobré vínečko po dobu, co jsem čekal na záběr. To vám mělo tak strašnou výhodu, že jsem tam byl s producentem, protože mě nikdo nemohl nadávat, že si popíjím v práci. Bylo to super.

Na co nerad vzpomínáte?

Víte já mám pocit, že na nic. To řeknou spíše Kryštof Hádek s Lukášem Langmajerem. Já jsem to tak nějak nezažil. Natáčení bylo naplánované na babí léto. Jenže těch čtrnáct dní nebylo babí léto, ale byl ostrý podzim. Hráli vlastně horký letní srpen a přitom mrzli, což v tom filmu není vidět. To sluníčko tam je natočené a prostříhané z jiných dnů.

Která z natáčecích scén Vám byla blízká a u které jste měl strach?

Já jsem strach neměl vůbec z ničeho. Ne, musím se přiznat. Měl jsem strach jen chviličku. Totiž já jsem tam s Kryštofem Hádkem musel zahrát vesnickou rvačku. Problém je v tom, že vesnickou rvačku nejde nikterak nacvičit. S Kryštofem jsme si teda řekli, že ty na mě skočíš, já na tebe skočím, a pak se všichni přidali. Při některé scéně se mi povedlo, že jsem rozflákal dveře. To ve scénáři ani nebylo, tak doufám, že to použili, protože to je fakt originální.

Bylo natáčení filmu Bobule pro Vás nějak překvapivé?

Musím říct, že mě překvapilo hodně věcí. Víte, já jsem na jižní Moravě nebyl už delší dobu a překvapil mě skok úrovně kvality vína a hlavně služeb. Dneska si můžete na Moravě půjčit kolo a hned můžete jet do sklípku. To kolo má skvělou výmluvu na to, že jedete sportovat a vlastně skončíte ve sklípku. To je prostě super. Ještě jsem zapomněl říct, že když to člověk přežene, tak u těch lepších sklípků je penzion, takže tam můžete i zůstat a domů přijet střízliví. Ta Morava už není takové socialistické JZD. Říkám rovnou, vinaři udělali pro moravský region kus práce.

Čím byste nalákal, aby diváky, aby přišli na film Bobule do kina?

Myslím si, že jestli je někdo ortodoxním nepřítelem vína, tak ať na tento film nechodí. Pevně věřím, že tento film svým příběhem a moravským ovzduším na diváka dýchne. Už jsem to řekl i na tiskovce. Já bych byl rád, aby BOBULE působily na diváka jako Postřižiny. Postřižiny vidíte a pak si chcete dát deset vychlazených piveček. Tím chci říct, aby si člověk koupil kvalitní víno anebo si dojel na Moravu a tam to víno ochutnal.

Lucie Benešová (rozhovor)
Co jste si řekla, když jste poprvé přečetla scénář?

Dlouho jsem se nerozhodovala, protože jsem si hned řekla, že to bude zajímavý film. Především ta tematika Moravy, vína a slunce je mi blízká. Těšila jsem se hlavně na ten moravský venkov.

Můžete nám trochu přiblížit svou roli?

Moje postava moravské ženy je taková ta ženská krev a mlíko, která má ráda víno a život.

Je Vám tato role psaná na tělo?

Určitě ano. Mně se ta role hrála strašně pěkně.

Musela jste někdy při natáčení improvizovat?

To určitě ne. Celou dobu co se Bobule natáčely jsem se řídila jen a jen pokyny pana režiséra Bařiny.

Co Vás při natáčení bavilo?

Nejvíc mě bavily scény, které se točily ve sklípku. A nejvíc mě na tom bavilo, že jsme u natáčení nepili mošty a šťávy, ale lahodné moravské vínečko.

Co pro Vás znamenalo, když skončilo natáčení?

Když to natáčení končilo, tak se mi vůbec do té Prahy nechtělo. Morava se uložila v mé mysli.

Čím Vás natáčení filmu Bobule obohatilo?

Jak už jsem říkala, jsou to asi scény, které se týkají vína a té pohody okolo, protože to se na málokterém natáčení zažije.

Co Vás při natáčení zaskočilo?

Strašně jsem se bála toho, když mě oblékli do tradičního moravského kroje. To jsem měla opravdu strach z toho, jak budu vypadat a zda v tomto kroji odehraji to, co mám.

Lucie, na co byste nalákala diváky, aby se přišli podívat na film Bobule do kina?

Já spíše řeknu jeden vzkaz divákům. Jestli chcete jít na dobré víno, tak pojďte na film Bobule do kina.