fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Ukázka    Fotky    Podobné filmy    

71% 24 hlasů
film / komedie, Životopisný, USA/Velká Británie, , 110 min., od 12 let
Florence Foster Jenkins
Kinopremiéra v ČR a SK 25.8.2016, DVD a Blu-Ray od 11.1.2017 Magic Box

Režie:
Herci: , , , , , více...


Ukázka
02:11



Fascinující pravdivý příběh o nejhorší zpěvačce na světě.
Meryl Streep v roli závratně bohaté ženy, jejímž jediným snem je zpívat. Bohužel její hudební nadání a hlas jsou jednoznačně příšerné. Když se v roce 1944 rozhodne uspořádat svůj velkolepý koncert v Carnegie Hall, její přítel a manažer Hugh Grant, který ji láskyplně chránil před krutou pravdou o jejím talentu, nyní čelí obtížné výzvě.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Trošku jsem se životopisné komedie "Božská Florence" obávala, ale už po pár minutách bylo jasné, že není čeho ;-) Herecký talent Meryl Streep je tak dokonalý, že perfektně nedokonale zvládá falešně zpívat jako by sama v reálu nezpívala úžasně.. Hugh Grant herecky vyzrál a přála bych mu do budoucna více podobných rolí.. Simon Helberg za nimi nepokulhává a jeho postava do děje sedne jako zadnice na nočník.. Příběh by mohl být natočen klidně i více škodolibě, ale jeho kouzlo je právě v tom, že se snaží zachytit něhu, vášeň i hořkost jednoho lidského osudu s grácií a pochopením.. Nechápu "modré" hodnocení, já jsem si "Božskou Florence" užila na maximum ;-)
Všechny komentáře k filmu 7+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Božská Florence

Hříšně bohatá Florence Foster Jenkinsová se v roce 1944 sluní na vrcholu newyorské společnosti. Se svým manželem a manažerem v jedné osobě, St. Clair Bayfieldem, který je velkorysým patronem klasické hudby, oblažují městskou smetánku výběrem slavných operních árií v podání samotné božské Florence. Jediným nedostatkem jejích vystoupení je skutečnost, že Florence nejenže nedokáže udržet při zpěvu melodii, ale její hudební nadání a hlas jsou prostě příšerné. Takovouto drobnost ovšem dokáže dobrý milující manžel vyřešit. Bayfield udržuje svou Florence v přesvědčení, že její zpěv je přímo nadpozemsky krásný. A tak Florence vždy zpívá pro pečlivě vybrané a dobře zaplacené publikum či velmi loajální přátele. Povzbuzena svými úspěchy, Florence se rozhodne splnit si celoživotní sen: vystupovat v Carnegie Hall. Ve své neskonalé štědrosti rozdá na svůj chystaný koncert tisíce vstupenek veteránům vracejícím se z války. Bayfield, který ji láskyplně chrání před krutou pravdou o jejím talentu, nyní čelí nejtěžší výzvě svého života.


O filmu

obrazek
Režisér Stephen Frears natočil s Meryl Streepovou a Hugh Grantem inspirující, uštěpačnou a zároveň hřejivou komedii o lásce, hudbě a následování svých snů. Ztvárnit nádhernou propast mezi Florenciinou sebedůvěrou a jejími obrovskými nedostatky coby zpěvačky, byla pro autora scénáře Nicholase Martina výzva. „Slyšel jsem její písně na YouTube“, říká Martin. „Byl jsem překvapen upřímností v jejím hlase. Její zpěv byl velmi dojemný, zábavný a zároveň smutný. Uvědomil jsem si, že z příběhu o její cestě k vystoupení v Carnegie Hall, by byl skvělý hudební film.“

Nicholas Martin byl překvapen ohromující silou Florenciiny osobnosti: „Byla jako slunce, kolem kterého se točí celý vesmír. Deníky jejího manžela St. Clair Bayfielda odhalují jeho hlubokou lásku k Florence, přestože žil s jinou ženou. Florence, Bayfield a klavírista Cosme McMoon se stali centrem newyorské umělecké společnosti.“

„Florence byla během druhé světové války významnou postavou v umění a hudbě a dala spoustu peněz na podporu umění, včetně poskytování hudebních nástrojů chudým dětem,“ vysvětluje Martin. „Přesvědčila mnoho bohatých lidí té doby, aby finančně přispívali na podporu hudebního vzdělání. Na svůj koncert v Carnegie Hall rozdala 1000 lístků válečným veteránům, kterým nadělila neopakovatelný zážitek. Ten večer byl brilantní a zároveň bizarní.“

Po šesti měsících výzkumu a psaní, měl Martin hotový scénář. Ten poslal producentu Michaelu Kuhnovi, který měl velmi blízko k hudbě. Scénář se mu líbil, stejně tak režisérovi Stephenu Frearsovi. Martin měl ohledně hlavní představitelky od začátku jasno: „Řekl jsem, že jen jedna osoba může hrát Florence, a to Meryl Streepová. Pokud odmítne, můžeme to zabalit a jít všichni domů. Věděl jsem, že Meryl miluje hudbu a ikonické postavy. Když mi Michale Kuhn zavolal a řekl - Gratuluju, máš svůj film! - věděl jsem, že do toho Meryl jde.“

„Nedokázal jsem si v roli Florence představit nikoho jiného než Meryl Streepovou“, vysvětluje producent Michael Kuhn. „Otázka byla, jak získáme Meryl. Museli jsme mít režiséra, se kterým by ráda pracovala. Tím se stal Stephen Frears, který točil s takovými herečkami jako je Judi Dench či Helen Mirren. Stephen řekl, pokud získáte Meryl, jdu do toho. Poslali jsme tedy scénář Merylinu agentovi a její kladná odpověď přišla zpět okamžitě.“

„Četl jsem Martinův scénář a královsky se bavil“, říká režisér Frears. „Bylo to vtipné, zábavné, zajímavé. Pustil jsem si originální nahrávky Florence a nedokázal se přestat smát. Je to tak veselé a hrozné zároveň, ale také velmi dojemné a citlivé“.

Sestava pro film se dala dohromady neuvěřitelně rychle, jak říká režisér Frears: „Martin byl překvapený, jak rychle získal pro svůj scénář mě i producenta. Okamžité ano přišlo i od Meryl Streepové a Hugh Granta.“

Meryl Streepová byla s postavou Florence Foster Jenkinsovou obeznámena, ale možnost pracovat se Stephenem Frearsem pro ni byla rozhodující. „Mám mlhavou vzpomínku na první ročník na dramatické škole, kde jsme slyšeli záznam Florencina zpěvu. Znělo to jak skřípot a všichni jsme byli mrtví smíchy. Stephen mi zavolal a řekl: Mám pro Vás roli, je to nejhorší operní zpěvačka na světě. Byla jsem nadšená. Řekla jsem ano dřív, než jsem si přečetla scénář, protože jsem toužila pracovat s Frearsem. Mezi herci má pověst člověka, se kterým opravdu chcete pracovat.“

obrazek
Katastrofální zpěv stranou, příběh měl pro Meryl velmi něžné jádro. „Je to o dlouhém a šťastném vztahu mezi dvěma lidmi, jejichž společný zájem byl základem pevného přátelství a vzájemné lásky.“ „Skutečná Florence Foster Jenkinsová byla průkopnická žena,“ pokračuje Streepová. „Žila v časech, kdy dveře v takovýchto profesích nebyly pro ženy otevřené. Florence byla velký mecenáš umění v New Yorku a dokázala stoupat vzhůru sociálními vrstvami společnosti. Dávala peníze, které zdědila po otci na mnoho dobrých věcí.“

Více než filantrop ale Jenkins byla ženou rozhodnutou splnit si svou skutečnou vášeň. „Florence byla člověk, který se držel něčeho, co máme my všichni, když jsme děti - když nemůžete dělat věci dobře, ale přesto se do nich vrháte s nadšením a vášní,“ říká Streepová. „Byla ztělesněním slova amatér. Zpívala jen pro své přátele a dobře vybrané publikum. Jedinou výjimkou bylo její vystoupení v Carnegie Hall. Přestože nemohla zpívat dobře, hudbu a zpěv milovala a tahle její radost a nadšení jsou i v našem filmu.“

Po angažování Meryl Streepové získal režisér Frears během tří dnů i Hugh Granta. „Vždy jsem ho považoval za skvělého herce s úžasným citem pro komičnost a mám rád lidi, kteří dokážou dát postavě nonšalanci a lehkost.“

Božská Florence je druhou spoluprácí mezi Grantem a producentem Michaelem Kuhnem. Jejich první se odehrála před více než 20 lety. „Poprvé jsem s Hughem pracoval v roce 1994 na filmu Čtyři svatby a jeden pohřeb. Hugh má vzácné schopnosti - je dobrý jak v dramatických, tak i komediálních rolích. Tato jeho schopnost byla pro roli Bayfielda velmi důležitá. Hugh je na dojemné a legrační role mistr a v roli Bayfielda je prostě úchvatný.“

„Měl jsem lehké povědomí o tom, kdo je Florence Foster Jenkinsová,“ říká Grant. „Frears mi poslal scénář Nicholase Martina, který byl opravdu skvělý, zábavný i dojemný. Meryl Streepová již byla obsazena do role Florence, takže jsem nemohl na roli Bayfielda říct nic jiného než ano.“

Hugh Grant hraje v Božské Florence jejího manžela a manažera. „Bayfield byl manažer, který měl skvělý smysl pro absurditu“, říká režisér Frears. „Florence a Bayfield žili v bublině a Bayfield se vždy soustředil na to, aby Florence chránil.“

„Byl jsem Bayfieldem naprosto fascinován,“ říká Grant. „Dokonce se mi dost líbilo jím být, což rozhodně nemůžu říct o spoustě postav, které jsem hrál. V reálném životě i ve filmu je Bayfield nelegitimním synem hraběte, který se často potýkal se selháním. Toulal se světem jako neúspěšný herec a skončil dost chudý v New Yorku. Tam se setkal s Florence, bohatou dědičkou, která sponzorovala hudební život v New Yorku, a padli si do oka. Bayfield měl aristokratické kořeny a stejně bohémské srdce jako Florence. Přestože se nikdy formálně nevzali, tvořili pár skoro 40 let“, pokračuje Grant. „Bayfield byl člověk s falešným sebevědomím, postaveným na bohatství a proslulosti Florence. Ale bylo velmi zřejmé, kdo ve vztahu nosí kalhoty: Florence ho potřebovala, když vystupovala, ale stále byla ta, kdo má peníze.“

„Bayfield ji podporoval a chránil, přestože její vystoupení nebyla jen špatná, ale vesele špatná. Klíčem bylo vybrat publikum, aby to byli jen lidé, kteří ji milují, lidi z jejích vlastních hudebních společností a nikdy široká veřejnost. To byl způsob, aby se nikdy nedozvěděla, jak špatná je“. Grantovy pocity ohledně práce s Meryl byla prý čirá hrůza: „Nejen, že je to hvězda, ale je pro mě také asi největší filmová herečka na světě. Takže ji obklopuje zvláštní aura. Je úžasné ji sledovat, máte pocit, že sledujete Leonarda da Vinci malovat. Není nic, co by Meryl nedokázala zahrát. Práce s Meryl pro mě byla tedy svým způsobem děsivá, stejně tak jsem měl strach, abych splnil představy režiséra.“

obrazek
Třetí postavou, která je pro film klíčová, je Cosme McMoon, Florencin klavírní doprovod. Do této role byl obsazen Simon Helberg, známý ze seriálu Teorie velkého třesku. Bylo více než jasné, že tuto roli nemůže dostat pouze dobrý herec. Musel to být zároveň velmi dobrý klavírista. Castingový ředitel poradil producentu Kuhnovi Simona Helberga. Po úvodní schůzce se Simon setkal i s Meryl, která si ho okamžitě zamilovala. Ve filmu je mezi nimi cítit náklonnost. „Volba Simona Helberga byla naprosto geniální,“ říká producent Kuhn. „Helberg je nejen skvělý komik, ale opravdu vynikající pianista. Měli jsme s ním kliku, protože sledovat někoho, jak předstírá hru na klavír, je utrpení.“

Helberg sice nevěděl nic o filmu ani postavách, ale možnost pracovat s Meryl Streepovoiu, Hugh Grantem a Stephenem Frearsem byla rozhodující. „Když jsem četl scénář, hystericky jsem se smál, plakal a zjistil, že je to neuvěřitelně hluboký příběh. Je to o lásce k hudbě, ale také lásce k životu. Je tam čistota. Florence je opravdový snílek. A Meryl je jedním z nejkouzelnějších lidí, co znám, takže tahle kombinace je prostě neodolatelná“.

Meryl Streepová mluví o Simonovi také jen v superlativech: „Když jsme se poprvé setkali, hned jsme si padli do oka. Je zábavný a chytrý. Film ožívá pokaždé, když je Simon na plátně. Jeho postava umožňuje vidět film z hlediska publika. Simon je skvělý komik, ale dokáže zahrát velmi složité klavírní skladby. Frears měl pravdu, tenhle film bychom nemohli natočit bez herce, který by nebyl dokonalý klavírista. Simon měl tu nejtěžší roli. Musel hrát složité skladby a zároveň herecky reagovat na to, co se děje v místnosti“.

Když se začalo s přípravami na natáčení, od Meryl se vyžadovalo, aby zvládla zpívat špatně. Streepová má bohatou pěveckou průpravu a režisér Frears věděl, že aby herec mohl zpívat špatně, musí být nejprve schopen zpívat skvěle.

Pro Meryl Streepovou to byla výzva: „Myslela jsem, že to bude hračka, ale paradoxně to bylo mnohem složitější než zpívat dobře a čistě. Zaprvé Florence zpívala ty nejtěžší operní árie - Královna noci z Mozartovy Kouzelné flétny a indickou Bell Song od Lakmé Delibes. To, co dělá její zpěv zábavným, je to, že je tak blízko správnému tónu a najednou je naprosto mimo, což je k popukání. V její mysli byl její zpěv dokonalý.“

Producent Michael Kuhn znal Merylinu schopnost brilantně zachytit podstatu postavy: „Meryl řekla, že to není o tom, jak strašná zpěvačka Florence byla, je to o tom, jak blízko byla, aby byla zpěvačkou skvělou. To byl velmi zajímavý postřeh. Kdyby byla Florence tak špatná, že by se to nedalo poslouchat, neměla by takový úspěch, ale ona se vždy aspoň na chvíli dobrému zpěvu přiblížila.“

Streepová trénovala s vokálním poradcem Arthurem Levy a nejprve zpívala, jak nejlépe dokázala. „Poté jsme se přesunuli do krajiny chyb,“ říká Streepová. „Nepřemýšlela jsem o tom, jak by Florence árie zazpívala, přemýšlela jsem o tom, jak by se tomu moje Florence přiblížila.“

Úžasné bylo, jak moc dokázala Meryl Streepová znít jako skutečná Florence. Při porovnávání originálních nahrávek Florence a Meryl byly některé pasáže téměř k nerozeznání.

obrazek
„I přes celoživotní lekce zpěvu, měla Florence otřesnou techniku,“ říká scenárista Martin. „Občas jakoby jen tlačila vzduch z plic ven a to se zvukem, který se vzpíral jakékoliv lékařské vědě. Občas se jí podařilo trefit tón, takže v jejím zpěvu se míchaly pěkné momenty s naprosto strašlivými. Zpívala v ruštině, němčině, francouzštině a italštině, přestože nedokázala vyslovit některá ze slov.“

Hugh Grant dodává: „Věděl jsem, že Meryl bude fantastická, ale nikdy by mě nenapadlo, jak těžké bude reprodukovat zpěv, který nemá být jen špatný, ale také legrační.“

Pro Simona Helberga role klavíristy Cosme McMoona znamenala skloubit herectví s bezchybnou hrou na klavír: „Florence neměla smysl pro rytmus. Měnila tempo a způsob projevu jak se jí zlíbilo a na mně bylo, abych ji následoval. Bylo to trochu jako nesourodý tandem horolezců“.

Natáčení filmu probíhalo ve Velké Británii. Liverpool tak nahrazoval New York. Dvě hlavní koncertní scény byly obě natáčeny v Londýně, Carnegie Hall byla v Hammersmith Apollo a Ritz Carlton byl v hotelu Park Lane. Režisér Frears k tomu říká: „Nemohli jsme tento film natočit v současném New Yorku, protože už nevypadá jako ve čtyřicátých letech.“

Pro vedoucího výpravy, Alana MacDonalda, byl film kreativním potěšením: „Pro šéfa výpravy je možnost vytvořit New York roku 1940 jako Vánoce a narozeniny najednou!“

MacDonald bral inspiraci pro své návrhy přímo podle excentrických interiérů bytu Florence Foster Jenkinsové: „Ve svém vkusu byla Florence přímo eklektická. Její byt obsahoval drahocenné starožitnosti, ale i naprostý kýč. Byla velmi impulzivní v pořizování nábytku a obrazů. Zvolili jsme spoustu rekvizit tak, aby odrážely její výstřednost a absurditu.“

MacDonald kompletně vytvořil notoricky známý interiér Carnegie Hall v londýnském Hammersmith Apollo. Podařilo se mu udělat přesnou kopii slavného sálu. Pro vystoupení Florence v hotelu Ritz Carlton MacDonald zvolil nádherný sál ve stylu art deco v londýnském hotelu Park Lane: „Podařilo se nám v Park Lane točit těsně předtím, než v něm začala rekonstrukce, a tak jsme si víceméně mohli dělat, co jsme chtěli.“

Jako kostýmní výtvarnice byla vybrána Consolata Boyle. „Consolata je skvělá“, říká režisér Frears. „Její detailní práce je oslňující. Jsem šťastný, že s ní mohu pracovat již 25 let.“

Consolata Boyle přibližuje svou práci na kostýmech pro Božskou Florence: „Florence byla mimořádně výstřední. I v pokročilém věku se oblékala stejně, jako když byla mladá dívka. Vše kolem ní bylo v dětinských barvách, její šaty odrážely její chráněný svět. Při svých představeních byla tou nejdůležitější osobou. Okázalost svých výkonu promítala do svých šatů. Její kostýmy přitahovaly pozornost lidí, bez ohledu na to, že občas byly opravdu bizarní. Necítila rozpaky nad tím, jak mnohdy vypadala a lidé si to nikdy nedovolili zpochybňovat.“

Úsilí Boylové se vyplatilo. „Florence milovala výstřední kostýmy a Consolatina kreativita při tvorbě nezná hranice,“ říká scenárista Martin. „Když jsem poprvé viděl Meryl oblečenou jako Florence, v té obrovské záplavě šperků, diadémů a třpytivých šatů, tak vypadala tak nádherně a mimořádně, že jsem nemohl uvěřit, že je to důsledek něčeho, co jsem napsal!“

Dalším klíčovým členem týmu byl skladatel Alexandre Desplat. „Práce na Božské Florence byla již mou čtvrtou prací s režisérem Frearsem. Pro skladatele je to, jak dobře nebo špatně zpíváte, velmi vzrušující. Věděl jsem, že rovnováha mezi emocemi a dramatem tady bude velmi tenká.“

Desplat musel vytvořit soundtrack, který doplňoval původní hudbu ve filmu. V Božské Florence je spousta původních skladeb a Desplatova hudba je musela citlivě doplňovat. Hudba je pro každý vyprávěný příběh velmi důležitá. Pro Božskou Florence Desplat vytvořil směs jazzu roku 1940 s orchestrálním doprovodem. „Chtěl jsem, aby hudba odrážela milostný příběh mezi Bayfieldem a Florence, Florencinu lásku k životu a hudbě a zároveň podpořit prvek komedie ve filmu.“

Ochotného a nadaného spolupracovníka našel Desplat v Meryl Streepové: „Všichni víme, že Meryl umí zpívat. Nikdo ale nevěděl, že zda dokáže zpívat jako operní pěvkyně. Je to fantastická zpěvačka s obrovským rozsahem a dobře chápe hudbu, pro kterou má velký cit. Abyste mohli předstírat, že zpíváte špatně, musíte být víc než dobrý hudebník. Ona je ve své práci velmi přesná a zde odvedla pozoruhodný výkon“.

Simon Helberg dodává: „Nahrávali jsme album v Abbey Road. Všechno bylo nahráno živě, což bylo velmi složité, ale co je důležitější, takhle se nám podařilo zachytit opravdovou energii.“

Producent Michael Kuhn na závěr dodává: „Myslím, že příběh o excentrickém člověku není dostatečná záruka pro to, aby se natočil dobrý film. Potřebujete něco navíc.“ Florence na smrtelné posteli řekla: „Lidé mohou říct, že jsem neuměla zpívat. Ale nikdo nemůže říct, že jsem nezpívala.“

„Pokud máte něco rádi, měli byste to dělat, i když v tom nejste moc dobří“, uzavírá Kuhn. „Náš film je o laskavosti a o tom, jak člověk, který byl na dně, potkal štěstí v podobě excentrické ženy, která na oplátku našla někoho, kdo jí umožnil splnit si své sny.“

obrazek
Florence Foster Jenkinsová

Skutečná Florence Foster Jenkinsová se narodila v roce 1868 v Pensylvánii. Jako dítě hrála skvěle na klavír. Když dospěla, její hudební ambice zmařil bohatý otec, který jí odmítnul financovat studium v zahraničí. Florence odešla z domova a živila se jako profesorka klavíru. V roce 1900 se usadila v New Yorku a rozhodla se stát zpěvačkou. V roce 1909 došlo ke dvěma zásadním událostem, které jí pomohly splnit její sen. Zemřel její otec a zanechal jí obrovské dědictví. A Florence potkala St. Clair Bayfielda, nemanželského syna anglického hraběte a neúspěšného herce. Florence začala brát hodiny zpěvu. Založila vlastní hudební klub - Verdiho klub. Jako hudební režisérka a producentka hrála v takzvaných populárních živých obrazech pro vybrané soukromé publikum. Velmi brzy si troufla zpívat árie Verdiho, Mozarta či Johanna Strausse a dokonce Brahmsovy lieder, a to za doprovodu jejího klavíristy Cosme McMoona. Přesto - nebo možná právě proto - nedostatek jejího pěveckého talentu lákal další a další nadšence a její sláva se rozšířila do všech salónů, kam chodila nevyšší newyorská smetánka. Florenciným absolutním triumfem byl její výkon v Carnegie Hall dne 25. října 1944. Vstupenky byly vyprodané za pouhé dvě hodiny a mezi nadšeným publikem byly takové osobnosti jako Cole Porter, Gian Carlo Menotti, Lily Ponsová. Florence zemřela o několik měsíců později v 76 letech.

Podobné filmy

Šíleně smutná princezna
Panovníci dvou sousedních spřátelených zemí se dohodli na svatbě svých urozených potomků. ...
dnes 12.55
Nova Cinema
Čtyřicítka na krku
(Flirting with Forty) Heather Locklear, rozvedená matka dvou dětí, chce oslavit čtyřicátin...
dnes 14.15
Nova Cinema
Okno
O složité cestě starého mládence do chrámu manželství. Povídka z oblíbeného cyklu Bakaláři...
dnes 14.30
ČT1
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Středa 25. 5. 2022 Svátek má Viola
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz