Ocenění: Oscary oceněný snímek (2 ocenění za nejlepší zvuk a nejlepší střih).
Dne 3. října se odehrála v Mogadišu operace, jež měla trvat necelou hodinu a jejímž účelem bylo zadržení dvou členů vlády diktátora Aidída, účastnících se tajné schůzky. Aidídova milice však během akce sestřelila ve městě dva vrtulníky Black Hawk a Američané se museli soustředit na záchranu vlastních mužů. Po osmnácti hodinách velkých bojů se vojákům podařilo dostat na základnu sil OSN. Během bojů zahynulo devatenáct amerických vojáků z elitních oddílů Rangers a Delta Force a asi tisíc Somálců.
Černý jestřáb má za sebou už skoro čtvrtstoletí existence, ale za tu dobu mu pírka ani trochu nezešedivěla a vůbec se nedivím, že se dodnes bere jako měřítko pro moderní válečné filmy. Žánrové klasiky typu Ryan většinou mají dvě tři větší akční scény a k tomu pár přestřelek, mezi kterými si vojáci povídají a sypou ze sebe moudra nebo emoce. Tady nic takového (snad až na úplný závěr) není, Jestřáb je extrémně intenzivní a nonstop akční jízda prakticky od první do poslední minuty, a to i když se zrovna nestřílí. Nedávno na mě trochu podobně zapůsobil Lone Survivor, jenže tady se pohybujeme na mnohonásobně širší škále, která místo speciální vojenské operace (v původním významu) o pár lidech připomíná skutečnou válku. Vtažení do víru boje je absolutní. Je to celé jeden obrovský chaos svištících kulek, řevu, výbuchů, zvířeného prachu, padajících helikoptér a běsnícího davu. Jistě se dá polemizovat nad jednostranným pohledem, který nám servíruje hollywoodský trhák o tom, jak se hrdinní bílí Američané pokoušejí zachránit před tlupou černých opic, které neumí nic jiného, než dělat bordel a zabíjet (S chutí bych si dal somálskou verzi s opačným vyzněním), jenže právě tohle zkreslení umožní našinci ponořit se až po uši do kůže vojáků v naprosto cizím a nepřátelském světě s pocitem maximálního ohrožení na každém kroku. Filmu se také vyčítá, že je to válečná propaganda, jejímž cílem bylo povzbudit americký patriotismus po 9/11. I tohle tvrzení je přinejmenším sporné, protože se zde nijak nezastírá, že celá akce skončila jako obrovský průser, který v důsledku vedl k odchodu amerických vojenských sil ze Somálska. A byť možná nechtěně, tak se tu zpochybňuje celý ten koncept „no one left behind“, kdy se kvůli čtyřem členům posádky havarovaného vrtulníku (z nichž dva už jsou mrtví) spustí rozsáhlá záchranná akce, která v důsledku stojí obrovské množství životů na obou stranách a vede k destrukci půlky města. 75 %

Snímek Černý jestřáb sestřelen je aktuální příběh založený na skutečných událostech. Zprávou o hrdinství elitní skupiny amerických vojáků vyslaných do Magadišu v Somálsku v rámci mírové operace Organizace spojených národů v říjnu 1993. Jejich úkolem je unést dva vysoké somálské důstojníky jako součást strategie na potlačení občanské války a hladu, které devastují zemi. Američtí vojáci tváří v tvář feudálním somálským poměrům, kdy jeden klan už po tisíciletí bojuje proti jinému, však brzy pochopí, že původně plánovaná mírumilovná mise může vzít nečekaný obrat. Čeká je nejstrašnější boj zblízka od dob Vietnamu.
V Mogadišu se totiž proti americkým vojákům postaví každý muž, žena i dítě a promění celé město ve smrtící bojovou zónu. Poté, co jsou sestřeleny dvě bojové helikoptéry Black Hawk (Černý jestřáb), změní se původně mírová mise v zoufalý zápas za záchranu bojové techniky a vojáků. Proti rozzuřeným hordám bojují bok po boku mladí příslušníci elitních jednotek Rangers i veteráni speciálních sil Delta Force. 3. října 1993 mají všichni pouhých osmnáct hodin na to, aby zachránili, co se dá.

Černý jestřáb sestřelen sleduje příběh výjimečných mužů ve složité situaci krok za krokem na zemi, ve vzduchu i v řídícím centru. Většina událostí je nahlížena očima seržanta Matta Eversmanna, idealistického mladého Rangera. Jeho charakter prochází bolestivou zkouškou, když musí neočekávaně převzít velení malé skupinky, která chrání obklíčenou budovu.
Dalšími postavami, s nimiž se divák ve filmu setká, jsou:
Grimes (EWAN McGREGOR) je milovník desek a silné kávy, který vždycky toužil po dobrodružství. Potká ho v ulicích Mogadiša, daleko od bezpečí svého psacího stroje.
Poručík Danny McKnight je chladnokrevným velitelem "Ztraceného konvoje", který pod palbou somálské milice hledá zbytky sestřelené helikoptéry.
Seržant "Hoot" Gibbson je pro všechny své kolegy v elitních speciálních jednotkách legendou.
Jeff Sanderson je důstojníkem Delta Force, jehož vysokou profesionalitu prověří bitva.
Generálmajor William F. Garrison sleduje celou operaci z velícího centra.
Mike Durant je pilotem druhé helikoptéry sestřelené nad městem.
Cliff Wolcott je oblíbený a kamarády přezdívaný Elvis. Pilot helikoptéry, který padne jako první v boji.

Od chvíle, kdy si producent Jerry Bruckheimer přečetl knihu Marka Bowdena, věděl, že ji chce převést na plátno. "Zamiloval jsem se do ní.Vždycky jsem měl rád příběhy o bratrství mezi muži, kteří zachraňují život svého kamaráda s větší vervou než svůj," říká producent. "A přesně tohle příslušníci elitních jednotek Rangers a Delta Force dělají. Je pro ně daleko důležitější dostat kamaráda do bezpečí než zachránit sama sebe. Hrdinství v boji je atraktivní námět pro jakýkoliv film."
Novinář Mark Bowden začal na knize pracovat asi dva a půl roku po skutečných událostech. Začal se zajímat o muže, kteří se účastnili bojů: kdo to byl, jaké byly jejich pocity. Seznámil se s otcem Jamieho Smithe, který padl v této bitvě. Ten ho pozval na slavnostní ceremoniál k poctě svého syna a tam se Bowden setkal s dalšími dvanácti příslušníky jednotek Rangers, kteří společně s Jamiem bojovali v Mogadišu. Všichni souhlasili, že se nechají vyzpovídat. Bowdenova kniha ČERNÝ JESTŘÁB SESTŘELEN: Historie moderní války vyšla v roce 1999.
Bruckheimer oslovil režiséra Ridleye Scotta, kterého kniha okamžitě nadchla. Mohl se stejně jako v Gladiátorovi soustředit na studii mužů v bojové akci, u které nezáleží na čase, kdy se odehrává. Nastal však problém, jak boj, který trval šestnáct hodin, nahustit do dvouapůlhodinového filmu. Bruckheimerovi a Scottovi v tom nakonec pomohl mladý scénárista
Ken Nolan.
"Kniha sleduje osudy více než stovky vojáků. My jsme do scénáře vybrali asi čtyřicet postav a sledujeme bitvu jejich očima," vysvětlil Bruckheimer.
Východní Afrika na severu
Zatímco před padesáti lety se všechno natáčelo v Hollywoodu, dnes se Paříž filmuje v Paříži, Tokio v Tokiu a Káthmándú v Káthmándú. Bohužel Somálsko je v současnosti stejně nebezpečné, jako bylo v roce 1993.
"Mogadišu je zakázaná a nebezpečná zóna," vysvětluje výtvarník scény Arthur Max. "Nakonec jsme se proto rozhodli pro oblast okolo hlavního města Rabat na atlantickém pobřeží Maroka, kde je terén i architektura připomínající Mogadišu."
Do Maroka jezdí natáčet mnoho společností z celého světa, takže je tu k dispozici kvalitní technický štáb.
Casting na mezinárodní úrovni
Do filmu bylo potřeba obsadit čtyřicet důležitých rolí. Ridley Scott se neomezil při hledání herců jenom na Ameriku a nakonec obsadil kromě Američanů i několik Britů a jednoho Dána.
"Hledal jsem dobré herce a bylo mi jedno, odkud jsou," říká. "Všech těch čtyřicet postav je důležitých. Spousta herců nám řekla, ale já tam mám jen čtyři scény, a já musel odpovědět, ale opravdu dobré scény."
Nejdůležitější však bylo obsadit role Everesmanna a Hoota Gibbsona. Pro tu první měl Bruckheimer brzy jasno: Josh Hartnett, jeden z nejtalentovanějších mladých amerických herců, který zazářil v Pearl Harboru. Australský herec Eric Bana udělal na Scotta a Bruckheimera dojem už při prvních setkáních a roli seržanta Gibbsona nakonec dostal.
Pro třetí důležitou postavu získal Scott Ewana McGregora, jehož hvězda na hollywoodském nebi stále stoupá. Herec vzpomíná, že ho nabídka zastihla v honduraské džungli. Když souhlasil, doporučil mu režisér, aby absolvoval trénink ve výcvikovém středisku armády. "Řekl jsem, že mám pocit, jako bych ten výcvik právě absolvoval," směje se McGregor.
Tom Sizemor a William Fichtner už hráli ve filmech produkovaných Bruckheimerem, Pearl Harboru, Nepříteli státu a Skále. Sizemore je veterán válečných filmů, kromě Pearl Harboru hrál taky ve Spielbergově snímku Zachraňte vojína Ryana.
Roli generálmajora Williama F. Garrisona režisér nabídl americké legendě Samu Shepardovi, dramatikovi, který získal Pulitzerovu cenu a patří k nejuznávanějším světovým autorům. Shepard přiznal, že mu zůstal v mysli obrázek těla amerického vojáka vlečeného ulicemi Mogadiša a zaujaly ho i detaily v Bowdenově knize, a proto bez problémů souhlasil.

Trénink
Herce však pobyt ve výcvikovém táboře americké armády neminul. Navštívili Fort Benning v Georgii, kde se cvičí jednotky Rangers, Fort Bragg v Severní Karolíně pro speciální síly včetně Delta Force, jejíž existenci Spojené státy dosud nepřiznaly, a Fort Cambell v Kentucky, kde se cvičí piloti.
"Cítili jsme, že je důležité, aby se herci stali aspoň na čas součástí armády," vysvětluje Bruckheimer. "Udělali jsme to už při natáčení Pearl Harboru a poslali jsme herce do opravdového výcvikového tábora. Není nad realitu. Chtěli jsme, aby herci cítili k vojákům respekt a porozuměli tomu,odkud čerpají své psychické i fyzické síly. Když mluvíte s někým, kdo prošel bojem, vždycky vám řekne, že mu život zachránil kamarád nebo výcvik."
Josh Hartnett prošel výcvikovým táborem jednotek Rangers. "Učili jsme se jak se pohybovat a myslet jako Ranger. Vtloukali nám do hlavy své slogany, kterými se učí zvládat různé situace."
"Hodně jsme pochodovali, ale taky jsme se hodně učili ve třídě. Nakonec jsme museli projít vesnicí, kde nás mohl kdykoliv někdo zastřelit," říká Ewan McGregor. "Samozřejmě, že mě zastřelili, ale psychologické aspekty tréninku Rangers jsou fascinující. Navíc jsme se setkali i s pár vojáky, kteří se stali předobrazem našich postav."
Také pro Toma Sizemorea to byl zážitek: "Najednou máte dvě stě nejlepších kamarádů a každý z nich je pro vás ochotný umřít. Lhal bych, kdybych říkal, že jsem to pochopil. Asi v sobě nemám to, abych riskoval vlastní život pro záchranu kamaráda nebo aspoň jeho těla, pokud padl. Je to zkrátka jiný typ osobnosti... je to Ranger."

Natáčení
Štáb filmu byl mezinárodní. Největší část tvořili Maročané z nejrůznějších koutů země a druhá velká skupina byla z Velké Británie. Dále byli ve štábu specialisté na stavbu scény z Itálie, asi padesát Američanů a stejný počet Chorvatů, krajanů producenta Branka Lustiga. Nejlepší kaskadéři byli z České republiky. Somálce představovali Afričané z nejrůznějších koutů kontinentu, kteří žijí či studují v okolí Rabatu. Padesát z nich, kteří hráli somálské vojáky, prošlo speciálním tréninkem. Nejdůležitější postavy pak hráli černí britští herci.
Samotné natáčení pak připomínalo těžko popsatelný zmatek: stovky herců a komparsu v uniformách i tradičních somálských oděvech, vybuchující ohně, nad vším kroužily helikoptéry a kolem tisícovky fascinovaných zevlounů. "Vypadalo to jako zmatek, ale byl to organizovaný zmatek," říká výkonný producent Branko Lustig. "Všichni věděli, co mají dělat. Každý mluvil jiným jazykem, ale když Ridley zařval Akce!, všechno fungovalo."
Všichni byli fascinováni především perfekcionismem a profesionalitou režiséra Ridleye Scotta. Hlídal každý detail a nikdy nevycházel z klidu. Každou scénu měl pečlivě rozkreslenou do storyboardů, pro které se vžil název Ridleygramy.
"Ridley je vizuální génius," říká Josh Hartnett. "Když jeho náčrtky pak porovnáte s výsledným obrazem, je to totéž."
K tomu se připojil i Ewan McGregor: "Nevzpomínám si, že bych kdy pracoval s režisérem, který tak přesně ví, co chce. Nikdy ho nic nevyvedlo z míry, je absolutně precizní."
"Na světě není nikdo druhý, kdo by pracoval pod takovým tlakem a zůstal přitom tak klidný," souhlasí Eric Bana.