Cizinec

Frank se v průběhu spontánního výletu po Evropě náhodou seznámí a začne flirtovat s Elisou, pozoruhodnou ženou, která mu ale zkřížila cestu zcela plánovitě. Snaží se přesvědčit všechny, kteří ji sledují, že to je její bývalý milenec Alexander, který ukradl jednomu mafiánovi obrovskou sumu peněz. Francouzská policie i Scotland Yardem očekávají, že bude neopatrná a zavede je za Alexandrem. Ten dluží 744 milionů liber na daních a vyšetřovatelé se domnívají, že má po plastické operaci změněný obličej. Příběh pokračuje v okouzlujícím prostředí Paříže a Benátek, kde oba hlavní hrdinové zjišťují, že se zapletli do smrtící hry kočky s myší.

Když Florian Henckel von Donnersmarck seznámil s nápadem na film Cizinec producenta Grahama Kinga, trvalo Kingovi pouhých třicet minut, než souhlasil, že film chce financovat a produkovat. „Chtěl jsem natočit film, který bude jedním z těch, u kterých se prostě uvelebíte a pár hodin si užíváte života,“ říká Florian Henckel von Donnersmarck.

„Když mi Florian poslal scénář, přimělo mě k tomu podílet se na jeho realizaci několik důvodů,“ říká King. „V posledních letech se mu do rukou dostala celá řada scénářů a odmítnul celou řadu filmů - chce si pečlivě vybírat - takže mě zaujalo, že si zvolil právě tenhle. A to, že se na projektu chtěla podílet Angelina Jolie, samozřejmě také sehrálo svou roli.“

Jolie na filmu zaujal potenciál pro silnou ženskou hrdinku a možnost spolupracovat s režisérem Henckelem von Donnersmarckem, který se podílel i na scénáři. Po jejich úvodní schůzce bylo jasné, že si režisér a herecká hvězda zcela rozumí a shodují se v tom, jaký film by chtěli natočit. „Životy těch druhých je krásný a inteligentní film, ale také velice náročný,“ míní Jolie. „Když jsme se sešli, bylo zcela očividné, že by chtěl natočit zábavný film, takový, který bude diváky bavit a nebude se brát příliš vážně. Dokonale jsme se na tom shodli.“

Nyní bylo pro režiséra a producenta nejdůležitější najít vhodného představitele hlavní mužské role. „Opravdu jsme potřebovali někoho, koho by Angelina nedokázala zastínit,“ svěřuje se Henckel von Donnersmarck. „Když jsme přemýšleli o tom, který z herců by dokázal být po stránce atraktivity, inteligence a hereckých schopností jejím skutečným partnerem, jediné jméno, které nás napadlo, bylo Johnny Depp.“

Johnny Depp a oscarový producent Graham King se přátelí už roky a v poslední době spolupracovali na několika projektech. Poté, co na jednom z nich ukončili práce a těšili se na další šanci na společnou spolupráci, mu King zmínil, že s Donnersmarckem hledají představitele hlavní mužské role v zábavném, vzrušujícím a sexy thrilleru s Angelinou Jolie a oba se domnívají, že by se pro tuto roli dokonale hodil.

Donnersmarck a Depp se tedy sešli a o snímku Cizinec si promluvili. „Vysvětlil jsem mu, jakou postavu bych po něm potřeboval zahrát, a jemu se to zamlouvalo,“ říká Henckel von Donnersmarck. „Naše schůzka trvala místo plánované jedné hodiny nakonec hodiny tři a nasmáli jsme se při ní tolik, že jsem si uvědomil, že do scénáře musíme zakomponovat mnohem více humoru, aby dokázal věrohodně zpodobnit Johnnyho šarm.“

Jolie a Depp jsou pochopitelně jedni z nejpůsobivějších, nejcharismatičtějších a nejtalentovanějších herců ve filmovém průmyslu, ale protože tento snímek vyžaduje, aby k sobě jeho protagonisté byli od samého počátku k sobě silně přitahováni, měli všichni zúčastnění dojem, že by bylo vhodné se před přijetím rolí sejít. A věřte tomu nebo ne, ale právě za takovýchto okolností se Angelina Jolie a Johnny Depp vůbec poprvé setkali. Ačkoliv jsou oba obrovskými filmovými hvězdami, až do této schůzky s producentem a režisérem snímku Cizinec se jejich cesty nikdy nezkřížily. King setkání mlčky sledoval a pozoroval jejich chování, aby získal představu, jak budou na plátně působit. Pravděpodobně nebylo žádným překvapením, že si od prvního okamžiku padli dokonale do oka. „Okamžitě jste mezi nimi zaregistrovali jasné pouto,“ popisuje King.

„Graham mi hned po schůzce zavolal a byl nadšený,“ dodává producent Tim Headington ze společnosti GK Films. „Později, když jsme už natáčeli a mohli se dívat na aktuální materiál, to bylo jako sledovat magii.“

Podle Henckela von Donnersmarcka byli tito dva pro film Cizinec dokonalí. „Oba jsou to velké filmové hvězdy, ale především jsou to skvělí herci a já jim chtěl nabídnout role, ve kterých by měli skutečně šanci ukázat, co v nich je. Elise je okouzlující a jemná a ženská a silná, vše současně. Frank je zábavný a šarmantní a je s ním legrace, prostě přesně jako Johnny ve skutečnosti.“

„Mít k dispozici Angelinu Jolie nebo Johnnyho Deppa by bývalo bylo skvělé, ale mít je k dispozici oba, to je kombinace snů, která se málokdy, málokdy realizuje,“ míní spoluautor scénáře Julian Fellowes.

Jolie ve snímku Cizinec představuje Elise Ward, milenku zločince Alexandera Pearceho, který zmizel. „Hledá ho spousta lidí,“ popisuje Jolie. „Ukradl jednomu gangsterovi hodně peněz. Gangster se mu chce pomstít - a chce zpátky své peníze - a Britové po něm zase chtějí daně za peníze, které ukradl. Všichni ho hledají, včetně Elise, která se s ním už dlouho neviděla a není si zcela jistá, kdy se zase objeví.“

Ve spojení s fámami o tom, že radikálně změnil svůj zevnějšek, pošle Pearce Elise vzkaz: aby nastoupila do konkrétního vlaku do Benátek, zvolila si cizince přibližně Pearceovy postavy, a všechny přesvědčila o tom, že onen muž je Pearce. Vybere si amerického profesora matematiky Franka Tupela, který jede do Benátek s cílem pokusit se vyléčit své zlomené srdce. „Vtáhne ho do dobrodružství, na které není připravený,“ dodává Jolie.

Samozřejmě že ne vše vychází podle Elisiných plánů. „Představte si ženu, která je elegantní, sofistikovaná a vzdělaná, která se zamiluje do muže, jež není ani jednoho z toho,“ vysvětluje Henckel von Donnersmarck. „Má dokonalý plán a láska v něm nijak nefigurovala.“

„Chtěl jsem, aby šlo o thriller, který bude lidi zkrátka dobře bavit,“ říká King. „Dva výjimeční herci, kteří společně na plátně působí dokonale, se ocitají na exotických a pozoruhodných místech. Kdo by se nechtěl vydat s Angelinou a Johnnym na dobrodružnou cestu po Benátkách a Paříži?“

Depp říká, že s Grahamem Kingem spolupracuje rád, protože je to rebel. „Chápe, jak tenhle průmysl funguje a jaká má pravidla, ale ne vždy se jimi řídí. Baví ho riskovat a proto je výjimečný. Má rád výzvy, má úžasný vkus a nezajímá ho, co dělají druzí. Zajímá se o to, v co věří sám.“

Scenáristé děj filmu zasadili do Benátek, což podle Henckela von Donnersmarcka filmu propůjčuje ojedinělou atmosféru krásy a nebezpečí. „Někdo kdysi prohlásil, že Kodak za většinu svého obratu vděčí Benátkám,“ říká von Donnersmarck. „Po stránce krásy a uměleckého dojmu jde o nejpozoruhodnější místo na světě - neexistuje žádné, které by se mu podobalo. Ve skutečnosti se to město potápí a rozpadá, ale chtěli jsme poukázat na jeho okázalost. Ptali jsme se sami sebe, jak ho ukázat v co nejlepším světle. V příběhu figurují nebezpečné prvky - ale díky Benátkám nejsou tak nebezpečné, aby vám to dokázalo zkazit náladu.“

„To město má něco do sebe,“ doplňuje ho výtvarník Jon Hutman. „Voda, architektura a dějiny, to vše společně vytváří specifickou atmosféru. Snažili jsme se vzít existující vizuální skvosty a zakomponovat je do příběhu.“

Nejenom, že rozhodnutí natáčet v Benátkách dávalo smysl po tvůrčí stránce, ale bylo logické i z praktického hlediska. „Zdá se to jako šílená volba, ale měli jsme velice omezený čas, během kterého jsme film potřebovali natočit. Nemohli jsme si dovolit stavět benátské interiéry někde v ateliéru. Z čistě praktických důvodů jsme se museli pokusit o ten neuvěřitelný risk.“

Místo, na kterém se odehrávají akční scény filmu, vyžadovalo, aby byly tyto scény výjimečné a navržené specificky pro toto město. Vedoucí kaskadérů Simon Crane - legendární kaskadér, který se podílel na filmech jako Cliffhanger, Zachraňte vojína Ryana či Hancock - byl pověřen návrhem akčních scén speciálně pro prostředí Benátek, které budou současně stavět především na jejich protagonistech.

„Každý dokáže vymyslet akční scénu,“ říká Crane. „Ale pokud neodpovídá atmosféře filmu, je naprosto k ničemu. Klíčem je uvěřitelnost.“

Dobrým příkladem je scéna, ve které Frank ve snaze uprchnout před potenciálními vrahy, kteří jsou přesvědčeni, že pronásledují Alexandera Pearceho, skáče po benátských střechách - přesně jako Casanova, když prchal před žárlivými manželi. „Napadlo mě to, když jsem si četl o Casanovovi. Frank je samozřejmě spíš anti-Casanova,“ domnívá se Henckel von Donnersmarck. „Říkal jsem si, že by to byl zábavný způsob, jak ho divákům ukázat - nikoliv jako úžasného a sebevědomého milence, který se snaží uprchnout před zneuctěným manželem, ale jako vyděšeného, obyčejného muže, kterému jde o život. Klade to důraz na jeho postavu a současně to má velký potenciál při zobrazování Benátek - byla to ohromná zábava.“

Další akční scénou, která plně využívala vše, co Benátky nabízejí, byla lodní honička po kanálech. Henckel von Donnersmarck ji natočil několika kamerami v průběhu sedmi nocí. Jolie se kvůli ní dokonce naučila řídit několik různých člunů. Crane s Jolie už na několika filmech spolupracoval - včetně snímků Salt a Pan a paní Smithovi - a podle herečky byl jako vždy odhodlaný natočit vše přesně tak, jak to bylo třeba.

„Každý den jsme se pokoušeli přidávat další detaily a vrstvy. Jednoho večera, krátce před natáčením téhle sekvence, jsem se vrátil nad ránem domů z natáčení a viděl jsem nádhernou mlhu, která zahalovala celé Benátky,“ popisuje režisér. „Říkal jsem si, že by bylo skvělé mít něco takového ve filmu. Takže jsme se snažili využívat v maximální míře stroje na mlhu, abychom tu krásu zkusili duplikovat. Byl to opravdu úžasný způsob, jak využít temnější tvář toho města, nebezpečí, které je s romantikou vždy spojené.“

Vytvořit takovouto stylizovanou akční sekvenci - a ještě k tomu v noci - byla velká výzva, nejen kvůli tomu, že štábu nebylo umožněno nacvičit si ji přímo na místě. Šlo ale o výzvu, která byla pro Cranea jako stvořená. „Zkoušeli jsme všechno na otevřeném moři, s bójkami a dalšími značkami,“ vysvětluje. „Bylo to náročné, ale prostě do toho musíte jít po hlavě.“

Angelina Jolie představuje Elise Clifton Ward, krásnou (pochopitelně!) a tajemnou ženu, která má milostný vztah s hledaným zlodějem Alexanderem Pearcem - ale svou skutečnou motivaci příliš neprozrazuje. „Od Alexandera dostane instrukce, že má nastoupit do vlaku z Paříže do Benátek, a ve vlaku najít muže, který bude mít podobnou postavu jako Alexander,“ popisuje Jolie. „Narazí na Franka a vtáhne ho do tohoto dobrodružství.“

„Moje postava v tomto filmu se dost liší od postav v jiných filmech,“ míní Jolie. „Florian mi dal velice specifické instrukce. Můj přirozený rytmus je rychlejší a drsnější. Na začátku natáčení mi Florian řekl, že mám zpomalit, protože Elise žije ve světě tichého luxusu a elegance.“ „Angelina je půvabná a ženská od samého rána a já toužil po tom, aby Elise byla právě taková,“ říká Henckel von Donnersmarck.

„Florian je dost možná jedním z nejinteligentnějších lidí, se kterými jsem se za svůj život setkala,“ pokračuje Jolie. „Jen si to představte - umí šest jazyků. Když jsme točili v Paříži, mluvil francouzsky. Když v Itálii, italsky. Pár našich kaskadérů bylo z Ruska a on s nimi mluvil rusky.“

Partnerem pozoruhodné Elise Ward je Frank Tupelo, americký učitel matematiky. „Mým hlavním zájmem bylo představovat naprosto obyčejného člověka,“ říká Depp. „Lidé, kteří jsou považováni za 'obyčejné', jsou pro mě těmi nejpozoruhodnějšími lidmi na světě: mají své tiky a chyby a zvláštní zvyky. Tenhle muž neprožil nijak působivý život, takže to bylo na téhle roli nejtěžší - zahrát ho jako samotnou esenci obyčejnosti.“

I Depp byl vděčný za příležitost spolupracovat s režisérem Henckelem von Donnersmarckem. „Nejenom že je to milý, skromný, štědrý, starostlivý, milující, chytrý a výjimečně inteligentní člověk, ale navíc si nedokážete představit nikoho, se kterým byste chtěli spolupracovat spíše,“ domnívá se herec. „Zastával z velké části názor, že všechno se musí odehrávat naprosto přirozeně. Věřil tomu, že když se s Angelinou do něčeho pustíme společně, tak z toho vznikne něco dobrého.“

Tvůrci filmu obklopili Deppa a Jolie celou plejádou skvělých herců a známých tváří. Paul Bettany představuje Achesona, policistu, který se snaží vystopovat gangstera Alexandera Pearceho. „Je posedlý lapením Pearceho,“ prohlašuje o své postavě Bettany. „Snaží se ho dopadnout už velice dlouho a neustále se mu to nedaří. Ale zásadním prvkem tohoto filmu je to, že nesmíte nikoho brát takového, jak se na první pohled jeví - ani moji postavu. Jeho vyšetřování je složité a spletité - a jeho motivace jsou komplikované z osobních důvodů.“

„Florian je přesný, náročný a specifický,“ soudí Bettany. „Ve svých instrukcích, které vám dává, myslí na neuvěřitelné množství detailů. Dělá to velice okouzlujícím způsobem, ale nenechá nic být, dokud nedostane přesně to, co chce.“

Timothy Dalton, který je samozřejmě nejznámější svou rolí agenta Jamese Bonda, ve filmu Cizinec ztvárňuje velice odlišného britského státního zaměstnance. Coby šéfinspektor Jones je pověřen vedením pátrání po Alexanderovi Pearce. „Ve filmu Cizinec jsem si zahrál šéfinspektora Jonese, rozpočty posedlého policistu, který je hlavním velitelem pátrání po Alexanderovi Pearce. Nezajímá ho morální stránka zločinu, jde mu jen o to, aby nalezl obrovskou sumu peněz, které Pearce ukradl. Alexander Pearce vlastní nelegálních 744 milionů, které bychom mu, protože jde o britského občana, mohli zabavit! A zajímavé je, že pátrání vede na základě vlastních specifických představ o tom, co je správné a co špatné, na základě své vlastní morálky.“

Steven Berkoff si zahrál zloducha Shawa, gangstera, který chce najít Alexandera Pearceho ještě silněji než Acheson, je-li to vůbec možné. „V mojí postavě se pozoruhodným způsobem kombinuje zákeřnost, šarm a vytříbenost,“ říká Berkoff.

„Mám ve filmu scény s Angelinou Jolie, které jsou velice intenzivní a objevují se v nich střelné i bodné zbraně,“ pokračuje Berkoff. „S ní se ale natáčely naprosto snadno, byla naprosto v klidu. Nemá strach a svým kolegům opravdu důvěřuje. Když dojde na intenzivní scénu, nehne ani brvou - je dokonale soustředěná.“

„Natáčení v Benátkách filmu propůjčilo výjimečnou, veselou a velice krásnou atmosféru,“ míní režisér Florian Henckel von Donnersmarck. „Samozřejmě nás ale stavělo také před celou řadu náročných úkolů, protože Benátky a Paříž patří k nejznámějším místům na světě a my jsme je chtěli ukázat novým stylem. Jon Hutman byl prvním, komu jsem po přečtení scénáře zavolal. Obdivoval jsem jeho práci na filmech jako Otázky a odpovědi Roberta Redforda, Po čem ženy touží Nancy Meyers nebo Tlumočnice Sydneyho Pollacka a věděl jsem, že mi bude schopen poskytnout to, co potřebuji.“

V raných fázích rozhovorů se shodli na tom, že výtvarný styl filmu musí odrážet krásu Benátek, ale současně zajistit, aby město na plátně působilo svěže a moderně. „Kde jinde než v Benátkách můžete točit honičky se čluny a po střechách, ale současně nechat hrdiny svého filmu procházet se po nejkrásnějších ulicích světa?“ vysvětluje Hutman. „Angelina Jolie, Johnny Depp a Benátky...dokonalejší kombinaci stěží najdete!“

Nápad situovat film do Benátek poprvé vzešel od spoluautora scénáře Juliana Fellowese. „V Benátkách se snoubí krása s děsivou pachutí rozpadu civilizace. Tohle město dokáže být i velice temné,“ míní.

Benátky, město kanálů, se rozkládají v mělké a bažinaté zátoce Jadranského moře v severovýchodní Itálii. Byly postaveny na souostroví 118 ostrůvků mezi zhruba 150 kanály. Jednotlivé ostrůvky spojuje zhruba 400 mostů. Doprava je zde buď lodní nebo pěší: nesmí tu jezdit žádná auta a dokonce ani kola.

Navzdory logistickým problémům, které se zdejším natáčením byly nutně spojené, nebylo těžké tvůrce filmu přesvědčit o tom, že právě tohle město je pro natáčení tím pravým. „Nikdy nemůžete říct, že Benátky znáte,“ objasňuje situaci výkonný producent Lloyd Phillips. „Mají spoustu podob. Zdejší architektura je ojedinělá. Nikde na světě nenajdete tak specifické světelné podmínky. Světlo se kouzelným způsobem odráží od kanálů do oken. Náš film je plný zvratů a jeho tajemnost se dokonale pojí s charakterem tohoto města.“

Benátky jsou především turistickou oblastí a kancelář starosty a náčelník benátské policie se snažili filmařům v práci pomáhat v maximální míře, aby soužití tvůrců filmu se zhruba dvaceti miliony návštěvníků, kteří do města každoročně přijíždějí, probíhalo pokud možno bez problémů. Z více než padesáti lokací, které se ve filmu vyskytují, byl tým výtvarníka Jona Hutmana pověřen především vytvořením tří zásadních scén: luxusní pokoj v hotelu Danieli, galavečer ve smokingu a Pearceův byt, kde se odehrává vyvrcholení celého filmu.

Luxusní apartmán se podle scénáře nachází v hotelu Danieli a štáb dokonce natáčel přímo v recepci tohoto hotelu, ale samotný pokoj byl vybudován mimo hotel. Ve skutečnosti se nacházel v Palazzo Pisani Moretta hned vedle Grand Canalu, takže měl dokonalý balkon, na kterém bylo možné natáčet intimní scénu mezi Elise a Frankem.

Benátky jsou postaveny z cihel a interiér apartmánu v zemitých barvách dokonale ladil s ozdobami jako křišťálové lustry. Hutman místnosti pojal po svém a díky dvoukřídlým dveřím a velkým oknům proměnil interiéry v nadčasovou kombinaci moderního a historického benátského stylu.

„Když jsme v tom pokoji natáčeli, celé tři dny jsem si jen říkal, jak je to úžasný hotelový pokoj. Pak mi někdo ukázal, že ty zdi nejsou skutečné a že to ve skutečnosti není mramor, ale dekorace,“ vzpomíná Angelina Jolie. „Bylo to vše vytvořené tak pečlivě, že jsem opravdu nebyla schopna poznat, co je původní a co je práce výtvarníků.“

V případě prostor pro konání galavečera strávil Hutman se svým týmem deset týdnů návrhem prostor o rozloze fotbalového hřiště. Hutman a Henckel von Donnersmarck společně s manažerem pro výběr natáčecích lokací Fabriziem Cerato objevili budovu Scuola Grande della Misericordia v benátské čtvrti Canneregio a od prvního okamžiku se do ní zamilovali. Interiéry této obrovské budovy z osmnáctého století jsou tvořeny neomítnutými cihlami, které jsou pro benátskou architekturu typické, a také sloupy pro zlepšení statiky budovy.

Hutmanovi a jeho uměleckému vedoucímu Marcovi Trentinimu trvalo ve spolupráci s týmem dvaceti špičkových stavitelů a malířů čtyři týdny upravit interiéry do podoby, jakou si pro film představovali. Protože se jednalo o památkově chráněnou budovu, museli zastupitelé města Benátek schvalovat každý prvek Hutmanova návrhu - doslova do posledního hřebíku. „Když spolu Elise a Frank tančí, vidíte v pozadí samé zářivé a lesklé prvky, zdůrazňující luxus. Jde o formální prostředí, ale plné syrové elegance,“ říká Hutman.

Ten se ujal i úkolu navrhnout Pearceho byt, kde se odehrává rozuzlení celého filmu, na ostrově Guidecca, jednom z ostrovů v sousedství Benátek. Na tomto ostrově se hned vedle hotelu Palladio nachází budova Villa Effe, kde měl Hutman k dispozici zcela prázdnou místnost, ve které mohl vybudovat překrásný byt s působivým výhledem na kanál Giudecca. „Bylo to jako začínat kreslit na zcela čisté plátno,“ říká Hutman.

Jemu a jeho týmu trvalo pět týdnů nepřetržité práce, aby prostory renovovali, vyzdobili a upravili. Byly zde vybudovány falešné zdi a sloupy, které měly rozlehlým prostorám dodat na detailnosti. Moderní návrhy byly kombinovány s klasickými. Sametové závěsy a plátěné rolety splývají k teracovým podlahám. Pět metrů vysoké stropy zdobí digitální repliky fresek z patnáctého století. Po celém interiéru jsou rozmístěny jak skutečné muzejní sochy, tak i repliky Modiglianiho obrazů. Knihovny plné knih o umění pak jsou finální třešničkou výtvarného návrhu, který zdůrazňuje zabydlený vzhled.

Protože byt obsahuje také charakteristická klenutá okna, která sahají od podlahy až ke stropu, bylo tvůrcům filmu jasné, že za nimi musí být velice působivý výhled. Kameraman John Seale a osvětlovač Mo Flam proto přišli se zajímavým nápadem - na druhém břehu kanálu nechali specificky nasvítit architektonické perly Benátek. Po celé dva týdny se tak Benátčané mohli těšit výjimečně úchvatnému pohledu na monumenty jako Madonna de la Salute a slavnou baziliku svatého Marka.

Dvojnásobná držitelka Oscara, kostymérka Collen Atwood, navrhla pro snímek Cizinec jeho nezapomenutelné kostýmy. Atwood pracovala za asistence svého mezinárodního desetičlenného týmu, který zahrnoval odborníky z Velké Británie, USA i Itálie.

Režisér Donnersmarck byl nadšený z toho, že se mu podařilo získat právě Atwood, která byla jeho první volbou. „Po Colleen Atwood touží každý. Rozhodně jsem po ní toužil já poté, co jsem viděl Chicago. Dokázala, že sexy styl může být současně i elegantní. V jejích kostýmech mohou vypadat sexy i mimozemské opice. Colleen ztělesňuje dobrý vkus v oblasti oblékání. Její kostýmy povznášejí každý film, každou scénu.“

V souladu s cílem ostatních uměleckých týmů, které se na filmu podílely, byly i kostýmy od Atwood navrženy v luxusním duchu. Každý byl zvolen specificky a jeho úkolem bylo zdůraznit eleganci a jednoduchost jednotlivých postav.

Atwood se pro inspiraci obrátila na svou rozsáhlou sbírku módních fotografií, konkrétně na práce Richarda Avedona a Louise Dahl-Wolfea. „V mých návrzích se pojí starý i nový svět,“ míní Atwood. „Vydala jsem se poněkud klasičtější cestou, na rozdíl od posledních módních trendů a zářivých barev. Opravdu jsem toužila složit poklonu architektuře tohoto krásného města, které je současně poměrně rušné. Takže jsem se snažila volit cestu spíše jednoduchosti.“

Atwood už v minulosti Johnnyho Deppa stylizovala do celé řady podob, od Střihorukého Edwarda přes Alenku v říši divů až po chystaný snímek The Rum Diary. S Deppem mají naprosto specifický způsob komunikace a rytmus.

„Colleen chápe postavy a dokáže toho využít při vymýšlení barev a látek a vzorů,“ říká Depp. „Nabídne vám pro postavu celou podobu a vy to zkombinujete s tím, co vychází z vašeho nitra, a výsledkem je úžasné spojení obou těchto složek. Mění styl, jakým chodíte, jakým stojíte, jak si sedáte, jak se chováte k ostatním. Je opravdu výjimečná.“

„S Johnnym jsme spolupracovali už tolikrát, ale nikdy jsme netočili film ze současnosti. Oba jsme chtěli, aby byl jeho Frank Tupelo co nejrealističtější. Je to obyčejný člověk, takže jsme se snažili oblékat ho prostě. Klasický šedý oblek, bílá košile, tmavá kravata.“

Dokonce i pro scény na galavečeru Atwood pro Deppa navrhla jednoduchý bílý smoking, který dokončili krejčí na slavné londýnské Saville Row. „Zkrátka veskrze klasické oblečení,“ potvrzuje Atwood.

Těsně spolupracovala také s Angelinou Jolie, aby se jim podařilo Elise prezentovat jako elegantní dámu. „Chtěly jsme, aby Elise působila současně velmi žensky a přitom mocně.“ „Co se týče oblečení, je to učiněná kouzelnice,“ míní Jolie. „Opravdu má dokonalý vkus. Já jsem obvykle dost specifická, co se mého oblečení týče, a měla jsem několik možností na vybranou, ale víceméně jsem ji nechala dělat to, co umí nejlépe. Jakmile Elise poprvé zahlédnete - má na sobě těsnou sukni a boty na podpatku - ihned víte, co je zač.“

Sofistikované šaty, které na sobě Jolie má ve scénách z galavečera, jsou vytvořeny z vrstev černého sametu, síťoviny a saténu. Atwood s jejím týmem trvalo celé týdny, než dva kusy těchto šatů ručně ušili. Šaty jí delikátně splývají z ramen a společně s extravagantním diamantovým náhrdelníkem dokonale zdůrazňují její tvář. „Chtěli jsme vytvořit šaty, které budou veskrze ženské, které možná odkazují na jinou dobu a jiný styl, ale současně neodvádí pozornost od náhrdelníku. Dokonale zdůraznily její tvář a tělo.“

Stejné černé šaty, ve kterých Elise na galavečeru tančí s Frankem, se objevují také v akční sekvenci, která je vyvrcholením celého filmu. Jedny byly použity pro detailní záběry a druhé pro odvážnější a akčnější záběry.

<>Obrázek nenalezen<> Kromě kostýmů pro Jolie a Deppa musela Atwood se svým kostymérským týmem navrhnout kostýmy i pro ostatní účastníky galavečera. Na této prestižní akci se podílely více než tři stovky statistů. Výroba kostýmů pro ně začala měsíc před natáčením scény samotné. Všechny kostýmy v této scéně ale nejsou jejím dílem: Paul Bettany si v ní oblékl svůj vlastní zakázkový smoking.

Všechny kostýmy, ve kterých se ve filmu objevuje Jolie, byly navrženy specificky pro ni a ušity ručně - s jedinou výjimkou: originál šedými šaty od Charlese Jamese z roku 1950. Atwood jim nedokázala odolat. „Doslova jí padly jako ulité. Byly ušity pro ni.“

Hudbu k filmu Cizinec složil oscarový hudební skladatel James Newton Howard. „James Newton Howard je jedním z mých nejoblíbenějších hudebních skladatelů od chvíle, kdy mě rozplakal při sledování filmu Moje první láska, rozbušil mi srdce v Uprchlíkovi a pak mi ho takřka zastavil v Ďáblově advokátovi. Tvůrčí diskuse s ním byly skoro jako odměna za všechnu tu tvrdou práci, kterou jsme do našeho filmu vložili,“ popisuje Florian Henckel von Donnersmarck.

„Když jsem se s Florianem sešel, bavili jsme se o tom, kde se film odehrává, a o romantických motivech, které bychom v Benátkách mohli uplatnit, ale současně i o temné stránce toho města, o vzpomínkách na jeho zašlou slávu. Hudba obsahuje napětí, které jí dodává skutečný pocit naléhavosti.“

„Hlavním úkolem jakékoliv filmové hudby je naleznout něco, co je pro daný film ojedinělé a individuální,“vysvětluje Howard. „Snažím se také vtisknout hudbě jistou poplatnost, vdechnout jí život, který přesahuje hranice filmu - dát jí zkrátka integritu po hudební stránce.“

Úkolem hudby je samozřejmě také dodat postavám patřičnou hloubku. „Elise má vše pod kontrolou - je velice sebevědomá,“ říká Howard. „To je jednou z věcí, které jsme chtěli hudbou vyjádřit - diváci si nemusejí být vždy stoprocentně jisti tím, co má zrovna za lubem - a díky hudbě vyplouvají na povrch jisté okamžiky, kdy je poměrně zranitelná. Ale v zásadě je podstatou její postavy absolutní kontrola. Frank je na začátku vřelý a solidární - je konstantou ve změti ostatních postav.“

Pro ústřední scénu na galavečeru složil hudbu skladatel Gabriel Yared, který je držitelem Oscara za svou hudbu k filmu Anglický pacient a byl na tuto prestižní cenu nominován celkem dvakrát. Měsíc před natáčením zmíněné sekvence nahrál v Londýně hudební doprovod s dvanácti celly, čtyřmi mandolínami, jedním kontrabasem a harfou. „Bylo to úžasné, mít zase po Životech těch druhých možnost spolupracovat s Gabrielem. Krása hudby, kterou složil, mi dokonce pomohla přesvědčit Johnnyho Deppa, aby před kamerou tančil - to se nepodaří jen tak někomu!“

Synchronizovaný tanec v této scéně vypracoval italský choreograf Luca Tommassini, který v minulosti pracoval například na turné s Madonnou, za pomoci týmu třiceti profesionálních tanečníků. Choreografie v sobě odráží řady stylů, od waltzu až po tango. Tommassini také úzce spolupracoval s Angelinou Jolie a Johnnym Deppem, kteří ani jeden neměli s tancem příliš zkušeností. Když se spustily kamery, dokázali přesto mezi profesionální tanečníky dokonale zapadnout.