Colette: Příběh vášně

Poté, co se provdá za úspěšného pařížského literáta “Willyho,” vlastním jménem Henry Gauthier-Villars, je mladinká Sidonie-Gabrielle Colette z klidného venkovského prostředí katapultována do světa zářivých pařížských salónů a opojných večírků francouzské smetánky. Inspirativní svět v ní probouzí kreativitu a spisovatelský talent. Krátce nato ji Willy přesvědčí, aby publikovala pod jeho jménem. Napíše napůl autobiografický román o vtipné a nestydaté venkovské dívce jménem Claudine, z něhož se stane bestseller a kulturní senzace. Fenomenální úspěch Claudine dělá z Willyho slavného spisovatele a z manželského páru opravdové celebrity. Emancipovaná Colette však touží po uznání. Je to příběh ženy, která se nebála pokládat otázky ohledně společenských mravů, sexuality a rovnosti pohlaví. Zasadila se o velké změny ve společnosti.

Sidonie-Gabrielle Colette byla zdrojem inspirace a fascinace pro mnoho čtenářů od doby vydání jejích prvních románů, tedy na počátku 20. století ve Francii. Ačkoliv její první částečně autobiografické novely psala pod jménem svého vykořisťovatelského manžela Henry Gauthier-Villarse, známého pod pseudonymem Willy, podařilo se jí osvobodit. Romány Chéri a Gigi, které vydala pod vlastním jménem, se staly bestsellery. Román Gigi byl v roce 1958 adaptován jako muzikál MGM a stal se obrovským hitem.

Anglický režisér Wash Westmoreland se rozhodl odhalit prvky jejího někdy skandálního osobního života, který ho fascinoval téměř dvě desetiletí. „Hodně let jsem na scénářích a režii pracoval s Richardem Glatzerem,“ říká Westmoreland. „Byli jsme spoluscenáristé, spolurežiséři a životní partneři. Někdy kolem roku 1999 začal Richard číst o Colette, a to jak její díla, tak i různé biografie. Uvědomili jsme si, že její příběh je jak dělaný pro film, hlavně pokud se soustředíte na její první manželství. Byla to převratná doba, počátek moderní éry, posun v rolích pohlaví. Ženy požadovaly více rovnoprávnosti ve všech oblastech života a muži se snažili vší silou odolávat. Tohle vše reprezentoval sňatek Colette a Willyho.“
O osmnáct let později, kdy Westmoreland postupně získával zkušenosti a uznání např. dramaty Patnáctiletá či Pořád jsem to já, se konečně odhodlal přenést příběh Colette na velké plátno. Jedná se o jeho první sólovou režii. Jeho partner Richard Glatzer zemřel v důsledku komplikací z nemoci ALS 10. března 2015, pouhé dva týdny poté, kdy Julianne Moore získala Oscara za svůj herecký výkon ve filmu Pořád jsem to já.

„Colette je fascinující příběh, který považuji za velmi důležitý,“ říká producentka Pamela Koffler ze společnosti Killer Films, která produkovala i předchozí dva filmu Westmorelanda a Glatzera. „Navíc jsem měla pocit, že mnoho lidí v současnosti o této umělkyni nemá ponětí.“

Producentka Elizabeth Karlsen ze společnosti Number 9 Films se také rozhodla film podpořit: „Je to příběh ženy, která byla neuvěřitelně důležitá z hlediska historie ženské literatury a politiky. Pokládala otázky ohledně společenských mravů, sexuality, rovnosti pohlaví. Zasadila se o změny ve společnosti.“

Příběh Colette je téma, které je Westmorelandovi velmi blízké, i proto, že na scénáři pracoval se svým zesnulým partnerem Glatzerem. Keira Knightley, dvakrát nominovaná na Oscara se do projektu zamilovala, byl pro ni velmi inspirující. „Washovo pouto ke Colette je obrovské,“ říká Knightley. „Jeho láska k ní je absolutní. Vášeň a úsilí, které tomuto projektu věnoval, je ohromující. Nemohla jsem si pomoct, prostě mě to dostalo.“

Colette je příběh manželství, které je v jádru vykořisťující, ale jako u každého vztahu, jejich příběh byl složitější.
„Potřebujete vidět složitost jejich vztahu, abyste natočili skutečně dobrý film,“ říká Westmoreland. Jejich manželství obsahovalo hodně - lásku, nenávist, něžnost, zvrácenost, despotismus a neustálé vykořisťování. A hodně z toho se odehrávalo před očima veřejnosti. Colette a Willy působili v mnoha ohledech jako současné celebrity.“

„Colettin a Willyho vztah obsahoval hodně naléhavé kreativity,“ říká Karlsen, „vlastně oba těžili ze svého spojení. Vidět naivní a nejistou osmnáctiletou Coletty, která vstoupí do svazku s výrazně starším mužem a postupem času se stává úspěšnou ženou, která bojuje za nezávislost, to jsme věděli, že je silný, dramatický příběh.“

Natáčení
Westmoreland a jeho tým dokázali rekonstruovat venkovskou Francii na anglickém venkově v Northamptonshire a Oxfordshire. Samozřejmě natáčení probíhalo i v Paříži, ale jen po dobu pár dnů, potřebných pro exteriérové scény, které vyžadovaly digitální odstranění mnoha prvků 21. století.

„Neexistoval žádný způsob, jak bychom mohli film natočit v Paříži, ani kdybychom měli dvojnásobný rozpočet,“ vysvětluje Carlin. „Myslím, že všichni očekávali, že ve filmu uvidí mnohem víc „staré Paříže“, ale ta už prostě neexistuje. Mohli jsme se podívat přes řeku na siluetu města. Ale při bližších záběrech už je to prostě jiné.“

Pro dokonalou realizaci města od roku 1890 do roku 1910 našel štáb lokace v maďarské Budapešti. V Budapešti byl také ve studiu Origo vytvořen byt Willyho a Colette.

Herecké obsazení
Není divu, že první rozhovory před natáčením se týkaly obsazení hlavní role. A nebyly to moc dlouhé rozhovory.

„Keira Knightley byla první jasnou volbou,“ říká Westmoreland. „Protože má v sobě kombinaci neuvěřitelné inteligence, vtipu a vrozené schopnosti pro pochopení postav, které musí ztělesňovat v postupujícím věku. Věděl jsem, že je ta pravá, která dokáže zahrát ženu od jejích 19 do 34 let a budu jí to věřit. Keira je jedna z mála lidí, kteří v sobě mají vlastnosti, aby mohli Colette ztvárnit.“

Producentka Pamela Koffler souhlasí: „Keira má v sobě spoustu inteligence a vtipu,“ říká, „ale zároveň dokáže zahrát naivitu mladinké vesnické dívky, která je krásná, miluje přírodu a zároveň je natolik inteligentní a nespoutaná, že se dokáže pohybovat v prostředí pařížské společnosti.“

Takže produkce se rozhodla pro roli oslovit Keiru Knightley přímo. „Naštěstí řekla ano,“ dodává producentka Karlsen. Navíc bylo pro film přínosem, že Keira je ve Francii populární. „Vybrat pro ztvárnění francouzské ikony anglickou herečku je děsivá výzva,“ dodává Karlsen. „Ale naštěstí je Keira ve Francii zbožňovanou herečkou.“

Westmoreland vzpomíná na jeho první rozhovor s Keirou Knightley. „Bylo to o půlnoci, byl jsem na filmovém festivalu v Šanghaji. Měl jsem skoro vybitý telefon, když se mi na displayi objevilo, že volá Keira. Byl jsem šťastný. A tak jsem se snažil přemýšlet a mluvit co nejrychleji, než se mi vybije baterka. A když mi zbývala 2%, zpanikařil jsem, že bych jí měl dát v řeči taky prostor. A tak jí říkám, že prostě vím, že tu postavu zahraje líp než kdokoliv jiný. A Keira řekla: Ano! Jdu do toho! A pak mi „kleknul“ telefon. Nevěřícně jsem se díval na černý display telefonu. Bylo tak nepravděpodobné, že hvězda jejího formátu bude souhlasit tak snadno. Byl to pro mě malý zázrak.“

A proč Keiru Knightley postava Colette zaujala? Keira se směje: „Prostě jsem měla pocit, že Colette byla ve své době cool. Ne, teď vážně. Byla opravdu zajímavá, její vztah s Willym byl pro mě fascinující. Cítila jsem mezi ní a mnou určité paralely. Byla ženou, která se snažila zapojit a pracovat ve světě mužů.“

Druhým, neméně důležitým, kouskem castingové skládačky byla postava Willyho. Bylo potřeba najít herce, který by vyzařoval charisma a kouzlo Gauthier-Villarse stejně dobře, jako by dokázal zahrát jeho významné nedostatky.

„Naše castingová ředitelka Susie Figgis přišla s návrhem na Dominica Westa, který právě exceloval v Nebezpečných známostech na West Endu. Šli jsme se na něj podívat a bylo snadné rychle rozpoznat, jak dokáže divákovi zprostředkovat bouřlivost, sebevědomí a neodolatelný šarm, které Willy měl, a kterým dokázal maskovat opovržení. Věděli jsme, že potřebujeme herce, který se nebude stydět hrát postavu, která rozhodně není skvělý člověk,“ říká Koffler, „ale která dokáže být vtipná, milá, chytrá a okouzlující určitým způsobem. A Dominik byl jak inkarnace takové postavy.“

West si ale podobností rozhodně jistý nebyl. „Většina lidí netuší, kdo Willy byl, ale ti, kteří vědí, ví, že Willy byl plešatý, s vousy a kloboukem a byl opravdu tlustý. Takže nevím, jak přišli zrovně na mě: štíhlý, mladý, atletický…“, směje se West.

West sice s Willym nesdílí jeho fyzickou podobu, ale producenti a režisér věděli, že dokáže vystihnout jeho ducha, takže se diskutovalo, jak moc je nutné ho vybavit falešnými vousy a „tlustým“ oblekem. „Chtěli mi vytvořit pořádnou pleš, ale pak zjistili, že mi stačí pořádně ulíznout vlasy. A to bylo všechno,“ uzavírá West.

Velmi důležité bylo také obsazení jedné z vedlejších rolí. Postava Colettiny milenky, Missy, byla svěřena uznávané irské divadelní herečce Denise Gough. Ta si pro roli Missy dokonce nechala ostříhat nakrátko své dlouhé vlasy. „Síla postavy Missy je důležitá pro pochopení přeměny Colette,“ říká Koffler. „Potřebovali jsme výraznou herečku se silnou osobností, aby s Keirou dobře fungovala ve vztahu a Denise je jako plnokrevník. Je opravdu dobrá. Skutečná Missy byla zajímavou kombinací odvahy a seberealizace, ale nerada byla středem pozornosti. Byla tichá, ale její důležitá přítomnost v Colettině životě Colette ukázala jinou cestu. Denise dokázala Missy pochopit a ztvárnit dokonale.“

„V té době bylo pro ženu neuvěřitelně odvážné veřejně říkat, že se cítíte jako muž, oblékat se a chovat jako muž,“ říká Gough. „Missy byla v popředí tohoto hnutí. Chtěla jsem, aby moje první velká filmová role byla něco, na čem opravdu záleželo. Často vás obsadí jako něčí ženu nebo přítelkyni bez vlastních názorů, politických postojů. Takže jsem opravdu vděčná za nabídku role ženy, která byla vnitřně mužem. Bylo pro mě privilegium vdechnout jí opět život.“

Westmoreland a Colette
Dokončení Colette představuje pro Washe Westmorelanda závěr dlouhé, emocionální a osobní cesty. K žádnému se svých projektů neměl nikdy tak blízko. V průběhu let se s Glatzerem dokonce identifilovali s některými postavami. „Myslím, že kdykoliv ve svém scénáři vytváříte nějakou postavu, najdete způsob, jak se s ní spojit. Pro nás jako spoluautory bylo zajímavé dívat se na vztah Colette a Willyho jako na spoluautory. Samozřejmě šlo o to, kdo z nás byl Colette a kdo byl Willy,“ směje se Westmoreland. „Tohle jsme nikdy nevyřešili…“

Není pochyb, že Westmoreland má k Sidonii-Gabrielle Colette obdiv a potvrzuje, že je pro něj zdrojem inspirace i v osobním životě.
„Byla přeživší. Prostě pořád šla dál. Osvobodila se a zůstala věrná svému uměleckému já. To jsou věci, které se snažím dělat. Takže musím říct, že jsem se během celého procesu od Colette toho hodně naučil.“