Čtvery Vánoce

Oba pocházejí z rozvedených rodin a tak sami nechtějí žádnou svatbu, žádnou klasickou rodinu, žádné děti, žádné příbuzné a to znamená, mimo jiné, žádné Vánoce v rodinném kruhu. I proto se každý rok pod různými záminkami omluví svým rozvedeným rodičům i zbytku příbuzenstva a odletí si užít svátky někam hodně daleko, třeba na Havaj. Letošní cesta na Fidži však skončí dřív než začala. Padla totiž mlha a všechny lety byly zrušeny. Bradovi a Kate se nejen nepodaří sehnat žádnou náhradní dopravu, ale navíc je osloví televizní reportérka do živého vstupu k situaci na letišti. Vzápětí jim začnou volat příbuzní, kteří je viděli v televizi, a tak dvojici nezbývá nic jiného, než slíbit, že během jednoho, bláznivého dne oslaví čtvery rodinné Vánoce. Jsou sice odhodlaní zkrátit návštěvy na minimum, zdaleka však netuší, co všechno je čeká. Hned během první návštěvy vyjde najevo, že Brad se ve skutečnosti jmenuje Orlando, že jeho otec je opilec a jeho bratři rváči, kteří si Brada náležitě podají. Když je Kate nucena pochovat si miminko Bradovy švagrové a Brad při instalaci satelitní antény uklouzne a zdemoluje otci pokoj, zatroubí dvojice k ústupu, rychle se rozloučí a spěchá na další návštěvu. Ani ta však nedopadne nejlépe. Tentokrát se zase Brad dozví, že Kate byla jako dítě obézní a měla lesbické sklony, Kate si opět musí pochovat miminko, tentokrát své sestry Courtney, nechat se jím pozvracet, prožít děsivý zážitek v gumovém skákacím hradu a zúčastnit se podivného vánočního náboženského představení. Začíná být jasné, že tyto Vánoce budou rozhodující zkouškou jejich vztahu. Každá z návštěv totiž odhalí některou jejich horší vlastnost nebo dosud tajenou stránku jejich života. Navíc začne mít Kate pocit, že jejich vztah nikam nesměřuje, a že třeba takové dítě není špatný nápad. Brad ji nechápe, a tak se zdá, že poslední návštěvu už stráví každý sám.

Doma o svátcích

„Tenhle film popisuje univerzální téma veškerých svátků, kterým je nervozita“, říká režisér Gordon. „Kombinace svátky, domov a rodina jako nic jiného vede k tomu, že se lidé vracejí ke svým kořenům a odhalují svá zranitelná místa. A to samozřejmě nabízí spoustu prostoru pro komedii,“ dodává.

„Film ‘Čtvery Vánoce’ je kromě toho také o věčném boji mezi tím, kým bychom měli být podle představ těch, kdo nás vychovali, mezi tím, kým ve skutečnosti jsme, a mezi tím, kým se chceme stát“, vysvětluje dále režisér. „Právě proto bývají návraty domů tak obtížné. Jakmile totiž vejdete do dveří svého dávného domova, narážejí na vás všude obrázky toho, kým jste kdysi byli, jak vás pořád vidí vaši rodiče a sourozenci - což ale možná už vůbec nejste vy. Je to vlastně trvalý nesoulad“, dodává Seth Gordon.

Horší, než prožívat takovéto ponižující a trapné zážitky, už může pouze být sdílet tyto zážitky se svým partnerem, tj. jedinou osobou, u které vám opravdu záleží na tom, aby si myslela, nakolik jste skvělí. Anebo alespoň normální. Anebo úplně v nejhorším případě aspoň nikoli geneticky méněcenný v důsledku sounáležitosti k sociálně nefunkční jednotce, kterou nazýváte svoji rodinou.

„Brad i Kate se ve filmu ‘Čtvery Vánoce’ cítí až extrémně nepříjemně, protože je to poprvé za trvání jejich vztahu, kdy mají možnost vidět minulost toho druhého na vlastní oči“, říká Jonathan Glickman, který je společně s Rogerem Birnbaumem a Gary Barberem jedním z producentů filmu. „Chodili spolu tři roky jako chytří, atraktivní a sebevědomí lidé. Během jednoho dne se pak o tom druhém dovědí to úplně nejhorší, to, co se snažili před tím druhým schovat a před čím ho chtěli chránit. Tohle všechno najednou vyjde najevo“, vysvětluje Glickman.

„Je pravda, že ať už člověka znáte jakkoli, nejvíc se toho o něm dovíte, když ho pozorujete v jeho vlastní rodině a když se dovíte o jeho dětství“, říká představitel Brada Vincent Vaughn. „Právě rodiče a sourozenci přesně vědí, na kterou strunu mají hrát,“ dodává.

„Lidí mají ve skutečnosti tendenci hodnotit svůj vztah porovnáváním se vztahem jejich rodičů, což může ze mnoha důvodů být docela odstrašující“, říká představitelka Kate Reese Witherspoonová.

Podle Vaughna je právě to důvodem, proč Brad a Kate chodili okolo své minulosti a jejího převypravování jako kolem horké kaše. „Jeden druhého doopravdy milují, a nechtějí svůj vztah zničit. V průběhu příběhu budete postupně zjišťovat, nakolik jim jejich dětství a krachy manželství jejich rodičů ublížila. Mají znovu šanci spatřit obtíže a povinnosti manželského života, ale nevidí žádné jeho radosti. A tak si vytvoří nové životy jako nezávislí dospělí a od svých rodin se drží dál, aby neopakovali chyby svých rodičů a měli šťastnější životy“, vysvětluje Vaughn.

Tenhle plán jim také dobře fungoval až do okamžiku, kdy je jejich vánoční únik překažen a kdy jsou náhle donucení se vypořádávat se vším a najednou.

<>Obrázek nenalezen<> Jakmile jsou Brad a Kate odhaleni na letišti a vrženi do víru rodinných návštěv, je vyústěním této situace řada nepříjemných, dávno odkládaných a často i velmi legračních momentů způsobených tím, jak oba postupně odhalují řadu ne tak hvězdných okamžiků z minulostí toho druhého“, říká Peter Billingsley, jeden z výkonných producentů filmu. „Náhle již nejde o to, jestli jejich vztah ve světle této otevřenosti obstojí v dlouhodobé perspektivě, nýbrž o to, zda přežije tento jediný den“, dodává. I Billingsley se ostatně ve filmu objeví, a to v epizodní roli prodejce letenek, který je konfrontován s frustrací mladého páru v okamžiku, kdy jejich dovolená nenávratně mizí v mlze.

Natáčení filmu „Čtvery Vánoce“ začalo příhodně na počátku prosince, s vánoční přestávkou umožňující hercům a štábu oslavit Vánoce s jejich milovanými blízkými. Téma filmu je přitom logicky pronásledovalo i do jejich domovů. Většině z nich jejich vlastní zážitky z vánočních svátků přinesly inspiraci pro další natáčení.

„Během pauzy mi došlo, proč je ten příběh tak univerzální“, vybavuje si Gordon. „I u nás doma bylo dusno: sestra na mě byla naštvaná, všichni řešili, kdo vezme babičku na večeři, a já jsem si říkal: ‘Právě tohle je na Vánocích legrační’. Mnoho detailů ve filmu je opravdu ze života a já se v těchto chvílích cítil stejně, jako když jsem četl scénář a smál se nahlas. Tenhle film ukazuje dynamiku rodinných vztahů, která je každému blízká, a jen posouvá věci ještě o něco dál“, říká Gordon.

„Každý do filmu přenesl i své vlastní negativní zkušenosti,“ potvrzuje Glickman. „Ať už to byl režisér, scenáristé, herci - každý tohle v nějaké verzi zažil. Všichni si příběh můžeme vztáhnout na naše životy, ať už si o našich rodinách myslíme cokoli, a všichni máme své vlastní příběhy. Ve filmu jsou některé zkušenosti Vince, jiné zkušenosti Reese - je to prostě mix nápadů všech“, dodává.

„Seth coby dokumentarista sice respektoval základní strukturu filmu tohoto typu, nicméně současně dal věcem do určité míry volný průběh“, konstatuje navíc Glickman. „A přesně to jsme právě v tomhle filmu potřebovali“, říká.

Seth Gordon získal široké uznání, včetně nominace na cenu Chicagské asociace filmových kritiků, za dokument „The King of Kong: A Fistful of Quarters“, kronikou těžké rivality mezi dvěma účastníky turnaje ve videohrách. Tento dokument plný humorných i dráždivých scén zaujal producenty filmu „Čtvery Vánoce“ i Vince Vaughna, jehož první myšlenka byla: „Tenhle chlapík je fakt něco nového a legračního mimo běžné škatulky“.

Hvězdy velikosti Vaughna a Witherspoonovou ve filmu „Čtvery Vánoce“ podporuje skvělý tým uznávaných herců, kteří se vypracovali v divadle, ve filmu, na televizní obrazovce či v hudbě. Robert Duvall a Sissy Spaceková představují Bradovy dlouho rozvedené rodiče Howarda a Paulu, jejichž životy se od jejich rozchodu vydaly natolik odlišnými cestami, že je skoro neuvěřitelné, že ještě sdílejí tentýž jazyk. Mary Steenburgenová a Jon Voight představují Katiny obdobně nekompatibilní rodiče Marilyn a Creightona. Dwight Yoakam představuje Pastora Phila, posledního z řady Marilyniných mužů, kvůli kterým vždy úplně změní svůj život. Jon Favreau a Tim McGraw vystupují v rolích Bradových dvou dospělých bratrů Denvera a Dallase. Kristin Chenowethová coby Katina sestra Courtney Kate usměrňuje prostřednictvím sesterské rivality.

„Tohle jsou někteří z nejlepších herců své generace, nebo spíš všech generací, a jejich nadšení pro film bylo obrovské“, říká Gordon. „Byl bych šťastný i za příležitost natáčet byť jen s některými z nich“, dodává.

Spolupráce během natáčení měla obvykle podobu improvizace, v jejímž čele byl Vaughn udávající krok ostatním, využívaje komického potenciálu klíčových scén a vytvářeje nové vtipné pointy.

„Vince je živel,“ potvrzuje Whitherspoonová. „Stačí mu nechat prostor a reagovat na jeho vtípky. Dokáže být neskutečně vtipný, i když ne za každou cenu. Nikdy neztrácí přehled o tom, kam postava směřuje a jaké emoce jsou zrovna na místě. Mě s postupným rozvojem příběhu při scénách s ním i s dalšími herci napadala spousta vtipných point. Někdy jsme měli vyloženě pocit, že už jsme scénu nějak zafixovali, a pak někdo jiný dodal nový úhel pohledu a my jsme se k ní vrátili a přidali něco dalšího. Takhle jsme postupně přidávala další a další vrstvy a sledovali jsme, které z nich fungují a které ne. Bylo skvělé pozorovat tým lidí, jež příběh tolik inspiroval a nadchl“, vzpomíná Whitherspoonová.

„Reeseiny reakce a odpovědi byly velice inspirující a skvěle se na ně reagovalo“, říká Vaughn. Reese svoji postavu natolik pochopila, že vlastně ani nemusela hrát. Improvizace totiž není jenom o tom mít jakékoli nápady, když kamera zrovna běží; musíte totiž hlavně mít v hlavě plán. Je hlavně třeba vědět, co scéně prospěje.

První Vánoce: Bradův otec Howard

Svátky Brada a Kate začínají katastrofou v domě, ve kterém Brad vyrůstal a v němž celých 20 let od odchodu Bradovy matky žil jeho otec svůj staromládenecký život. A je to také znát. Na zdech jsou plakáty z boxerských zápasů a sbírka trofejí zvířat, jež vlastnoručně skolili a vypreparovali Bardovi bratři, je tam Howardova hodně zastaralá televize a lednice je plná piva. „Prostě typický příklad šílenství způsobeného přebytkem testosteronu“, říká Glickman. „Bez ženské ruky chybí jakákoli brzda umírňující Howardovo chováni a Howard tak naprosto zdivočel“, dodává.

„Howard není špatný člověk“, říká Duvall. „Jen má řád, když jeho život probíhá přesně tak, jak chce on sám. Jde o docela dysfunkční existenci, což jsme se snažili zdůraznit. Pravdou ale je, že ať už použijete svoji představivost jakkoli, vždy nakonec víte, že něco podobného se odehrává v mnoha podobách někde jinde. Nechci ukazovat na nikoho konkrétního, ale klidně se vsaďte, že takové rodiny jsou“, směje se Duvall.

Bradovi bratři Denver a Dallar snící o kariéře boxerů ho přivítají přepadením, po kterém Brad skončí na zádech a jež mu připomene dny jeho ne tak bezstarostného mládí.

Jon Favreau, přítel a častý herecký partner Vaughna od dob zlomu jejich kariér v podobě komedie „Proutníci“, se pro roli Denvera rozhodl během přestávky v jeho režisérských povinnostech na velkofilmu „Iron Man“. „Denver podle mého názoru není příliš velký myslitel“, připouští Favreau. „Je to spíš muž akce než muž přemýšlení. On i jeho bratr by se rádi stali slavnými boxery, a i když zatím neuspěli, rozhodně to nebylo nedostatkem tréninku. Když dojde na Brada, myslím že mu tak trochu závidí, že se z něj stal úspěšný právník“, dodává.

„Protože jsou to starší bratři, je jejich úkolem srovnat bratra do latě“, dodává mnohonásobný vítěz platinových desek, zpěvák a skladatel Tim Graw, jehož vynikající výkon v dramatu „Světla páteční noci“ vedly tvůrce filmu „Čtvery Vánoce“ k nabídce role Denverova hlavního sparring partnera Dallase. „K téhle roli jsem nemusel dělat moc velký výzkum“, směje se McGraw. „Oba bratři jsou sice dospělí, ale chovají se jako šestnáctiletí, což pro mě není příliš těžké zahrát. Ale musel jsem se vážně dát do kupy na všechno to zápasení. Favreau totiž není žádná lehká váha. Musel jsem fakt tvrdě cvičit, abych ho dokázal porazit“.

Vaughn oceňuje Favreaua za to, jakým způsobem dokázal rozvinout posedlost bratrů boxováním. „Dívali jsme se na ně jako na sice fanatické boxery, ale nikoli na takové, za jejichž videa na internetu platíte, nýbrž spíše za takové, kteří budou bojovat někde na dvoře a pak svá videa umístí na YouTube“, vysvětluje Vaughn. „Favreau tu myšlenky vzal a rozšířil jí o Mohawky a tetování“, vysvětluje Vaughn.

Nevyhnutelným výsledkem jejich rivality je souboj, který se bohužel odehraje na střeše Howardova domu, kde se Brad snaží uplatnit své technické schopnosti instalováním satelitní antény, zatímco jeho bratři mu dali šňůru pouze tak dlouhou, že by se na ní mohl akorát tak oběsit. A to doslova.

Kate mezitím nalezne útočiště v kuchyni s Denverovou těhotnou ženou Susan, představovanou Katy Mixonovou, která nechá Kate hlídat své první dítě, a to s podobně traumatizujícím výsledkem.

Když se Brad očistí od prachu, aby mohl vyrazit, je tak rád, že dům opouští bez zlomených žeber, že si ani nevšimne menší změny v chování Kate. Kate si totiž v jednu klidnou chvilku, když Brad neochotně držel svoji malou netře, prohlédla pokoj a spatřila svého milého ve zcela novém světle...

<>Obrázek nenalezen<> Druhé Vánoce: Katina matka Marilyn

Absence Marilyniných obvyklých vánočních dekorací je plně vynahrazena sochou Ježíše s napřaženýma rukama v životní velikosti. Socha pochopitelně v Kate vyvolává otázku, kdo je posledním matčiným milencem a jaké další výsledky jeho působení jí ještě v domě překvapí.

„Marilyn měla spoustu mužů“, vysvětluje její filmová představitelka Mary Steenburgenová. „Vlastně neustále hledá tu pravou lásku, a i když se jí pořád vyhýbá, ona pořád věří, že ten příští muž bude tím pravým. S každým novým přítelem znovu a znovu přizpůsobuje sebe i svůj život jeho chutím a zájmům. Kate tak vlastně nikdy neví, co vlastně při některé ze svých návštěv u matky doma najde“, říká Steenbugenová.

Zatímco Marilyn ze zvyku obskakuje Brada jako každého jiného vysokého a pěkného muže, Kate absolvuje pichlavý rozhovor se svoji sestrou Courtney, představovanou Kristin Chenowethovou. Courtney je coby bývala roztleskávačka „jednou ze žen, které prožily svá nejlepší léta na střední škole a od té doby to s nimi jde spíš z kopce, i když je pořád celkem optimistkou“, říká Gordon. „Potřebovali jsme pro tuhle roli herečku, která sice dokáže na svoji sestru být opravdu hnusná, ale současně zůstane do určité míry každému blízkou a sympatickou postavou. V tomhle byla Kristin naprosto perfektní“, dodává Gordon.

„Jsme obě z jihu, obě malé a obě blonďaté, takže vlastně vypadáme jako z jedné rodiny“, konstatuje Reese Witherspoonová. „Pro mě bylo skvělé moci s Kristin pracovat a vytvořit s ní sourozenecký vztah, kde jedna sestra druhé sice rve vlasy z hlavy, ale i tak je mezi nimi láska pevná jako skála“, dodává.

„Courtney měla velký úspěch na střední škole, zatímco Kate byla nemotorná a neoblíbená“, říká Kristin Chenowethová. „Courtney doufala, že se jí podaří získat skvělého manžela a prožít skvělý život v roli lvice salónů, jenže v praxi to tak vůbec nefungovalo. Z Kate se mezitím naopak vyklubala opravdická labuť, která má skvělou práci a úžasného přítele. Takže teď má její sestra příležitost připomenou jí - a také vysvětlit jejímu příteli - jak kdysi vypadala a jak ztraceným případem byla“, popisuje vztah obou sester Chenowethová.

Celá společnost se vzápětí přesune do Marilynina kostela, kde se vysvětlí její nenadálé náboženské prozření. Jeho příčinou je charismatický pastor Phil, ztělesněný countryovou superstar a uznávaným hercem Dwightem Yoakamem, který se se svoji postavou vyloženě sžil.

„Pastor Phil měl původně pouze hrát na kytaru a přednést krátké kázání, jenže Dwight své postavě dodával neskutečnou velikost a vychloubačnost, umocněnou jeho zvednutými pažemi a mocným hlasem, který kostel rozezvučel až do nejzadnějších lavic“, říká Gordon. „Výsledkem našeho brainstormingu bylo nakonec obrovské plátno s detailem jeho obličeje, světelná show a živá hudba na pozadí jeho kázání“, dodává.

„Díky tomuhle filmu jsem si připomněl okamžiky, které jsem prožil ve svém vlastním životě“, odhaluje Yoakam. „Vyrůstal jsem ve fundamentalistické církvi, což říkám zcela v dobrém. Nejlepší kazatelé fundamentalistické tradice dokázali být ve svých prezentacích i řečnickém stylu velice dramatičtí, což někdy dosahovalo až absurdních podob, nicméně v pozadí veškeré této snahy byla naléhavá snaha předat své poselství druhým. V tomto případě jde o univerzální lásku. O tom je celý pastor Phil“, dodává.

Jak se věci postupně mění od špatných k ještě horším, jsou Brad i pódia nesnášející Kate vytaženi na jeviště, kde v přerušovaném světle a za pozornosti všech jejich nedorozumění vynikají mnohem více než obvykle. V okamžiku jejich odchodu z kostela směrem za dalším programem tak jeden s druhým už skoro nemluví.

Třetí Vánoce: Bradova matka Paula

Naopak Paulin obřad v Marin vypadá na první pohled lákavě a mile: vzdušný, neopohanský svatostánek je naprostým protipólem show pastora Phila… takže proč se tu Brad cítí tak napjatě? Možná je to proto, že Pauliným nadšeným společníkem na její cestě k sebepoznání je Bradův bývalý spolužák ze střední Darryl, představovaný jedním z herců z filmu „Proutníci“ Patrickem van Hornem. Darryl, který je nyní Paule spřízněnou duší i životním partnerem, se najednou nemůže rozhodnout mezi návratem do dob dávného kamarádství s Bradem a rolí otčíma, který ví všechno nejlépe.

„To byl typický Vince“, vybavuje si Gordon. „Byl to on, kdo navrhl, že by ‘mohla spát s nejlepším kamarádem svého syna ze střední školy’. Právě tahle scéna pak vysvětlovala, proč se Brad své matce tolik odcizil“, dodává.

Paulu představuje Sissy Spaceková, která si užívala „vzácnou možnost odvázat se ve svižné komedii“. Svoji zkušenost s tímto filmem přirovnává ke „skoku do jedoucího vlaku se současnou snahou vyhnout se pádu pod jeho kola“.

Není pochyb o tom, že to byla právě Spaceková, kdo Bradovi a Kate určila rytmus během hry Taboo, kde mají partneři uhodnout tajné slovo na základě zakódované nápovědy. I když scéna měla svůj scénář, na poslední chvíli padlo rozhodnutí, že herci nepoužijí předem vybrané karty a naopak si vyberou na stole náhodně, jakoby hru hráli doopravdy. „Nakonec to bylo pro příběh lepší, protože jsme v téhle scéně dokázali ukázat více vrstev jejich vztahu“, říká Gordon.

Paule zjevně pravidla nejsou příliš jasná. „Paula si myslela, že hru hraje správně, ale neustále ji kazila“, říká Spaceková. Měla napovídat Kate, ale místo toho napovídala Bradovi, a to ještě v nesprávných okamžicích. Všichni se na ní pak dívali s nevěřícím výrazem. Přestože Paula má představovat vzdělanou a kultivovanou terapeutku, její IQ s postupem této scény klesá níž a níž. Její pacienty bychom měli ve skutečnosti litovat“, směje se Spaceková.

Rychlost a spontánnost hry často vede hráče k tomu, že odpověď vyhrknou bez přemýšlení aniž by o ní přemýšleli, a dají tak najevo své skryté pocity. Hra navíc do značné míry spoléhá na osobní vztahy, protože hráči se často uchylují k frázím, kterým jejich partneři porozumí. To, že vystoupení Brada a Kate neukáže jejich komunikační schopnosti v nejlepším světle naznačuje, že jeden druhého možná ani zdaleka nezná tak dobře, jak si mysleli. Anebo, jak si začíná myslet Kate, zda by dokonce spolu být vůbec měli.

<>Obrázek nenalezen<> Čtvrté Vánoce: Katin otec Creighton

Když dojedou na místo čtvrté návštěvy, kterým je útočiště Katina otce Creightona (Jon Voight) u Lake Tahoe, mají za sebou Kate a Brad dost těžká rozhodnutí. Po příjezdu z auta vystupuje pouze Kate.

Rozhovor Kate uvnitř domu má následně nečekaný průběh.

„Je to sice jednoduchá scéna, ale je od srdce a mnoho lidí ji myslím vyhodnotí jako opravdovou“, říká Voight, který s Reese Witherspoonovou poprvé spolupracoval v roce 1993 na westernovém seriálovém dramatu „Return to Lonesome Dove“. „Creighton se snaží vysvětlit své dceři některé chyby, které v životě udělal ať již sám, nebo jako otec, a dává tak Kate hodně prostoru k zamyšlení“, dodává Voight.

„Creighton byl jednou z nejtěžších postav“, říká Gordon. „Ve filmu se sice neobjeví hned na začátku, ale až v jeho průběhu jako důležitá šachová figurka, která shrne vše, co se ve filmu dosud stalo, a připraví prostor pro jeho závěr. Creightonovo setkání s Kate je odrazovým můstkem ke všemu dalšímu“, vysvětluje.

„Jon v sobě má potřebnou důstojnost“, říká Witherspoonová. „Je to velice přemýšlivý a upřímný herec. Svým scénám dodal neskutečně moc zejména ve chvílích, kdy se snaží vysvětlit, proč byla Kate tolik zklamána. Jeho výkon byl neuvěřitelně silný a dojemný“, vzpomíná Witherspoonová.

„Vince navrhoval obsadit Jona od samotného počátku jako herce, který dokáže scény s Kate emocionálně zvládnout, aniž by byly příliš hutné“, říká Glickmann. „Scény v jeho podání jsou naléhavé a dramatické, ale současně v sobě mají i určitou lehkost ladící s celkovým vyzněním filmu. Než abychom obsazovali vyloženě komediální typy jsme raději dali přednost velkým hercům - všichni z nich byli držitelé Oscara - známým pro jejich dramatické role a dali jsme jim možnost se uvolnit a užít si legraci“, dodává.

Deck the Halls

Natáčení začlo 4. prosince 2007, kdy už všichni mysleli na Vánoce.

Gordon, který je sám architektem, měl o základních rysech čtyř rodinných domů Bradových a Katiných rodičů stejné představy jako autor scény Stephen Frankel. „Seth rozumí půdorysům, modelům i prostorovému využití“, pochvaluje si spolupráci Frankel. „Pracovalo se mi s ním skvěle“, dodává Frankel, který vystudoval architekturu na kalifornské univerzitě UCLA. Jednotlivé detaily získaly na významu v průběhu snímku s vývojem jeho postav. Frankel využíval jejich postupně odhalovanou minulost jako impuls pro tvorbu scén. „Nevytvářeli jsme pouze čtyři domy, nýbrž čtvero různých živoucích prostředí“, vysvětluje svůj přístup Frankel.

„Každá domácnost, stejně jako její majitel, vyvolává své odlišné vibrace“, říká Glickmann.

„Vytvářeli jsme promyšlené flashbacky a časové smyčky pro všechny členy rodin, aby následně dával smysl okamžik, kdy se všechno rozpadlo - jaké dítě bude žít se kterým rodičem a podobně“, vysvětluje Gordon. „Brad například pochopitelně šel jako mladý chlapec ke svoji civilizovanější matce, se kterou si následně byly velmi blízcí, zatímco jeho bratři utekli za otcem do jeho staromládeneckého doupěte. Paula začala žít nový život, nastoupila do školy, stala se terapeutkou a přestěhovala se do Marin. Umíte si tudíž představit, z čeho se asi její život skládal - barevné sklo, světový nábytek, ručně vyšívané polštáře, stohy knih, vzpomínky z cest… prostě tak trochu akademicko - hippiesácký vkus. Její dům byste si nikdy nespletli s jiným domem ani naopak, a to právě díky Shepherdovým magickým schopnostem. Možná jsme naši snahu až trochu přeháněli, ale chtěli jsme dosáhnout výsledku, který nikdo nezpochybní“, popisuje Gordon.

Paulin exmanžel a Bradův otec Howard naopak přesedlal do stavu nenapadnutelného mužského pohodlí, který Gordon popisuje jako „rančerský styl domu, jenž již zažil svá lepší období“.

„Dům v nás vyvolává pocit, že na něm od doby Paulina odchodu a od doby ničitelských stop Bradových bratrů nebyla vylepšena jediná věc“, říká Frankel. „Dům je plný různých prvků typických pro 70. léta, jako jsou vytapetované stropy, blikající světla, stará televize apod.“, dodává.

„Pokud v domě vůbec za posledních 20 let nastaly nějaké změny, pak jedině v důsledku Howardových nových výzdob reflektujících koníčky jeho a jeho synů, a zejména pak lov a boj. Dům je tak plný sbírky veverek, deněk a skunků umístěných na zdech“, říká tvůrce scény. „Dokonce i vánoční výzdoba vyvolává dojem, jakoby byla jednou za rok vytažena z garáže“, dodává.

Vánoční dekorace, resp. jejich nápadná nepřítomnost, hrají svůj značný význam i v domě Katiny matky Marilyn. Kate je hned jasné, že Marilyn má nového muže ovlivňujícího jí natolik, že eliminovala tradičního Santu a soba a místo nich dala prostor něčemu duchovnějšímu.

Marilynin dům odráží její tvárnou postavu tím, že jsou všude „plochy a obklady bez jakékoli osobitosti či identity“. Dům současně ukazuje Marilyninu oddanost symetrii a pořádku, kterou lze pozorovat například na tapetách přizpůsobených čalounění, naznačujíc ruku ženy toužící po standardním domácním designu stejně jako po perfektním vztahu.

Konečně jedná se taky o scénu vytvořenou tak, aby znervózňovala Kate, na kterou zde číhají různé předměty vyskakující z její minulosti jako nášlapné miny. Konkrétně jde třeba o fotky ukazující úplně nejhorší chvíle jejího mládí. Úplně ze všeho nejhorší je nafukovací dům hrůzy, kterému říkávala „jump-jump“ a jenž v ní vyvolává jednu z nejbolestnějších vzpomínek na dětství.

Jako přídavek k Marilyninu domu se společnost přemístí do unisonistického kostela Sjednocené církve víry a pobožnosti v Piedmontu, aby zažila pastora Phila v akci.

Kostel je jedno z míst, které od původních představ doznalo značné proměny, vysvětluje Frankel. „Bohoslužba pastora Phila byla původně napsaná jako scéna s rozpadající se věcí vytvářející dým na prázdném pódiu. Jakmile jsme do toho ale zapojili Dwighta, změnila se bohoslužba na rock’n’rollovou show s video projekcí, světly a neony osvětlujícími celý kostel. Kouř jsme nicméně ponechali také a udělali jsme z něj klíčový vizuální prvek celé scény“, říká Frankel.

Všechny interiéry kromě jednoho byly natáčeny ve studiích Ren-Mar.

Pouze moderní bohoslužba pastora Phila byla natáčena v existujícím kostele v Hawthorne v Kalifornii. Exteriéry Paulina zenově laděného bydliště byly natáčeny před soukromým domem v Topanga Canyonu, zatímco minimalistický vstup do Marilynina domu byl natočen ve studiu. Venkovní fasádu a střechu Howardova domu nicméně bylo třeba postavit od píky na stráni Shadow Hills v jižně kalifornském San Fernando Valley.

„Měli jsme trochu obavu o bezpečnost, protože stavba musela udržet herce na střeše a současně být přístupná štábu, který se v jejím okolí pohyboval s kamerami a vybavením“, poznamenává Gordon. „Howardův dům jsme postavili od základů a měl maskované dveře umožňující přístup na střechu. K natáčení jsme používali různé výtahy a plošiny, abychom se mohli kolem scény pohybovat ze všech stran“, vzpomíná Gordon. Celá iluze byla tak dokonalá, že oklamala i některé členy štábu, vybavuje si Frankel. „Někteří členové štábu byli v šoku, když prošli vstupními dveřmi a za nimi nic nebylo. Ptali se: ‘A to je všechno?’ Tohle pro mě byl ten nejlepší kompliment - mysleli si, že vcházejí do opravdového domu“, říká Frankel.

Exteriéry se natáčely v San Franciscu a jeho okolí, a to včetně lokalit jako je Golden Gate Bridge, Fisherman’s Wharf, Union Square, Embarcadero, čínská čtvrť či letiště. Při natáčení úvodní scény na letišti byl využit stávající terminál, do kterého bylo umístěno 500 statistů.

Natáčení na letišti bylo čirá šťastná náhoda, jež má svůj původ v jednom večeru, kdy se režisér vracel z natáčení mimo San Francisco. „Zamířil jsem na špatný terminál a musel jsem nakonec projít celou částí letiště zavřenou z důvodu rekonstrukce, bránu za branou“, vzpomíná Gordon. Bylo to naprosto dokonalé místo. Museli jsme mu pouze dodat náš rukopis“, dodává.

Čtvrtou a poslední zastávkou Kate a Brada je dům Katina otce na Lake Tahoe. Aby navodil tu správnou náladu pro danou návštěvu, vytvořil Gordon scénu jako nejklasičtější ze všech čtyř. Jedná se o dům v klasickém až téměř nostalgickém stylu, počínaje vstupními dveřmi přes prostorný obývací pokoj, teplé osvětlení a látky na stěnách.

Interiéry i exteriéry Creightonova domu byly natáčeny v Boddy House v Descanso Gardens, veřejné zahradě a historickém místě v La Canada Flintridge v jižní Kalifornii. Ta byla kdysi rezidencí vlastníka Los Angeles Daily News a zakladatele Descano Gardens Manchestera Boddyho. Jde o dům ve stylu hollywoodské šlechty podle návrhu architekta hvězd Jamese E. Dolena z roku 1938. Dům nabízí úchvatný panoramatický výhled na San Gabriel Mountains skrze koruny dubů.

„Jako poslední zastávka na dlouhé cestě muselo toto místo současně nabídnout nejtradičnější obrázky Vánoc“, říká Frankel. „Ozdobili jsme stromky a z vánočních hvězd a světel jsme vytvořili stromy, protože jsme chtěli vytvořit romantickou noční scénu. Uvnitř jsme postavili velký krb, abychom dostáli ikonickému obrazu rodinného shromáždění. Ze studovny jsme udělali obývací pokoj tak, že jsme dřevěnými deskami zakryli knihovny“, vzpomíná Frankel.

Creightonův dům není pouze faktickým koncem cesty, ale také místem, kde Brad a Kate dotáhnou do konce svůj den plný emocí a konečně si nově uvědomí, co vlastně jeden pro druhého znamenají.

„Věděli jsme od první chvíle, kdy jsme se tenhle film rozhodli točit, že v sobě musí mít srdce a emoce. Chtěli jsme sice vzhledem k zápletce primárně točit komedii, ale také jsme věděli, že jeho jádrem je příběh dvou lidí vyrovnávajících se s jejich minulostí tak, aby mohli mít společnou budoucnost“, říká Glickmann.

„Již během návštěvy druhého domu musí divákům začínat být jasné, že i když naše hrdiny kvůli pobavení diváků necháváme prožít ponižující zážitky, hlavním smyslem filmu je ukázat, co jeden z partnerů před druhým tajil. Pravda se však ukáže a může naše hrdiny nasměrovat dvěma zcela odlišnými směry. Ale pokud tuto skutečnost nebudou akceptovat a nevyrovnají se s ní, nedovědí se vlastně nikdy, kým vlastně jsou“, konstatuje Gordon.

Podobně se ani nenaučí poznat a milovat své rodiny právě proto, jaké jsou.

„V pozadí příběhu je myšlenka, že člověka nevytáčí nikdo jiný víc než vlastní rodina“, říká Glickmann. „Přesto ale jedete 150 km sněhem nebo sedíte hodiny na letišti, jen abyste byli o svátcích všichni spolu. Tak prostě člověk funguje a nelze to popřít“, dodává.

„Na začátku si řeknete, že Brad i Kate jsou blázni, když nechtějí trávit svátky se svými rodinami“, vysvětluje situaci Billingsley. „Když pak postupně navštíví své rodiny, budete si chvíli myslet, že jedinými normálními postavami v celém příběhu jsou právě Brad i Kate. Nakonec vám ale dojde, že ani ostatní členové jejich rodin nejsou šílení, nýbrž že pouze chtějí najít lásku a mít lepší život“, říká Billingsley.

„Rodina je neskutečně důležitá“, konstatuje Reese Witherspoonová. „Musíte ji přijímat takovou, jaká je, protože její členové se prostě nezmění“, doplňuje.

„Příběh je ve výsledku hlavně o tom, o čem jsou vlastně i Vánoce, a totiž o vděčnosti rodině za dobré i špatné a o ocenění lásky, kterou máte“, říká Vaughn.