fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Ukázka    Fotky    Podobné filmy    

64% 78 hlasů
film / komedie, drama, Island/Dánsko/Německo/Francie, , 92 min., od 12 let
Héraðið
Kinopremiéra v ČR 23.1.2020 v SK 26.2.2021 s titulky

Režie:
Herci: , , , , , více...


Ukázka



Inga vlastní malé krachující hospodářství v odlehlé vesničce na Islandu. Po tragické smrti svého manžela se rozhodne bojovat proti korupci a nespravedlnosti ve své komunitě. Ovdovělá farmářka konečně začne žít tak, jak chce.
Uprav informace o filmu

+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Daleko od Reykjavíku

Film "Daleko od Reykjavíku", který se odehrává v malé zemědělské komunitě na Islandu, sleduje mlčenlivou Ingu, majitelku malého hospodářství, která se bouří proti chamtivému farmářskému družstvu. Inga se snaží přesvědčit místní zemědělce, aby se k ní připojili v boji proti zkorumpovanému družstvu, ale naráží na tvrdý odpor, který ji nutí čelit závislému postavení a loajalitě komunity vůči této dominantní společnosti. Inga musí použít svou vynalézavost a mazanost, aby se vymanila ze spárů družstva a konečně začala žít tak, jak chce.


Grímur Hákonarson (Rozhovor)
obrazek
Po Beranech znovu ukazujete lidi v odlehlých oblastech, jejichž životy se točí kolem jejich statků a zvířat. Tentokrát ale v mnohem větším rozsahu.

V Beranech jsem sledoval dva bratry, kteří se navzájem odcizili - přestože žili na sousedních ovčích farmách a oba bojovali o přežití svých stád. Byl to příběh o rodině, zatímco Daleko od Reykjavíku je víc o společnosti. Skrze konkrétní ženu Ingu, která přišla o manžela a zatímco prochází jednotlivými stadii truchlení, se rozhodne bojovat proti zkorumpovanému establishmentu vykořisťujícímu ji i její komunitu, ukazujete politickou realitu jednoho velmi specifického regionu. Na severozápadě Islandu je oblast jménem Skagafjörður. A právě zde existuje poslední fungující družstvo v zemi. Vzniklo během hnutí v 19. století, jenže všechny ostatní podobné iniciativy v devadesátých letech minulého století zkrachovaly. Kromě této jediné, které se nějak podařilo přežít. Patří jí skoro všechno - dokonce i jediné místní noviny. Tím, jak drží všechno ve svých mocných chapadlech jako nějaká obří chobotnice, tak trochu připomíná všechny ty uzavřené společnosti jako třeba Sovětský svaz. Řekl bych, že tento film je zároveň o islandské společnosti jako takové. Jsme malí, a proto máme sklon k monopolům. Kontrolu a vliv má jen pár lidí a ostatní jsou zkrátka vykořisťovaní.

Inga - v podání Arndís Hrönn Egilsdóttir - na první pohled nepůsobí jako typická aktivistka. O to překvapivější je její rozhodnutí se družstvu postavit.

Inga je zcela běžná islandská venkovanka. Není taková ta typická silná ženská, která vykřikuje do světa: „Jsem rebelka!“ Je mnohem nenápadnější. Islandskému zemědělství vždy dominovali muži, ale v poslední době se zde začíná objevovat mnohem více žen, které spravují vlastní farmy. Mnoho mužů to ještě pořád nedokáže akceptovat. Tento konflikt mě zaujal a možná mě také inspirovala obecná diskuze o roli žen ve filmu probíhající uvnitř zábavního průmyslu. A to je druhá vrstva tohoto snímku - žena, která si hledá vlastní cestu v maskulinní společnosti. Manažeři družstva a většina Inžiných protivníků jsou koneckonců muži.

Ve filmu opakovaně zaznívá, že na farmě chtěl zůstat její muž. Tak proč bojuje ona?

Schválně si to může každý interpretovat podle svého, ale v každém případě chce Inga napravit, co se mu stalo. Nebo udělat vše pro to, aby se to už nikomu jinému nestalo. Zneužívaní nebo utlačovaní lidé někdy promluví, protože nechtějí, aby si ostatní museli projít tím samým. Zbankrotovala, přišla o manžela - nemá co ztratit. Nemůže to jen tak vzdát a odejít, aniž by se o něco nepokusila. Znám mnoho párů, jako je Inga a Reynir, kteří žijí na venkově. Milují se, ale zároveň jsou jako v pasti - mají dluhy, pracují dnem i nocí, strašně dlouho neměli dovolenou. To je naprosto běžná islandská realita. Inga tam zůstává, protože očividně miluje svého manžela. Jinak by odešla už dávno. Ale když o něj přijde, dává jí to možnost věci přehodnotit.

obrazek
Jak jste chtěl vykreslit ono družstvo? Mohlo z toho klidně vyjít jako temná organizace podobná těm z románů Johna Grishama.

Nechtěl jsem, aby z nich byli typičtí padouši. Každý příběh má dva úhly pohledu a myslím, že ve snímku Daleko od Reykjavíku je to dobře vidět, i když přirozeně fandíme Inze. Možná je to jen tím, jaký jsem filmař. Padouši mají pro své činy vždy nějaké ospravedlnění a vždy za něco bojují. Chtěl jsem ukázat, že jsou to lidi, a proto jsem jim dovolil promluvit. Kdyby se tento film točil v jiné zemi, umím si snadno představit, jak by tihle lidé byli obklopeni zbraněmi a bodyguardy. Ale na Islandu žádné pistole nemáme! Tak místo toho hrozí lidem esemeskami. Nechtěl jsem se příliš vzdálit naší realitě a sklouznout do nějakého „mafiánského“ stylu. Přesto je nepřehlédnete: jezdí v černých džípech, mají ponuré kanceláře, a kdykoli se objeví na scéně, je špatné počasí.

Vší tou temnotou nicméně probleskuje jisté světlo. Jenže se objevuje až relativně ke konci příběhu.

Říkali jsme si, že by kamera měla sledovat Inžinu duši a její vnitřní život, když postupně prochází jednotlivými fázemi truchlení. Celé to začíná v zimě a ona očividně není šťastná - jsou zadlužení a pak dojde k té tragické nehodě. Takže film začíná v temnotě, ale pomalu se rozjasňuje, protože jak postupuje na své pouti, stává se čím dál silnější. Ale celkově se vizuální styl se širokými statickými záběry a dlouhými scénami podobá tomu v Beranech.

Velmi vás potěší, když slyšíte, jak tato osoba říká: „Jsem k smrti naštvaná a už to nebudu dál snášet!“ Svým chováním mi připomíná Frances McDormand ve filmu Tři billboardy kousek za Ebbingem.

To, jak její náhlá rebelie dopadá na obyčejné farmáře, má v sobě trochu humoru. Jak už jsem řekl, na Islandu nemáme žádné pistole, takže musíme občas sáhnout k jiným prostředkům - třeba k rozmetadlu hnoje. Sám pocházím z venkova a na statku jsem pracoval. Moc dobře tento svět znám, a když jsem byl mladší, tyhle stroje jsem řídil. Odsud to tedy asi pramení.

Ano, z Ingy se stane postava podobná té, kterou ztvárnila Frances McDormand, ale nebyla taková od samého začátku. A vzhledem k tomu, odkud pochází, není divu, že jí trvalo, než přesvědčila ostatní, aby se k ní přidali. Strašně dlouho byli utlačovaní a každý se družstva hrozně bojí. Všichni jsou na něm v mnoha směrech závislí. Inga svůj boj začíná na Facebooku - řekl bych, že na Islandu ho používá asi 90 % populace. Hlavně na venkově, kde žijí lidé v izolaci. Ale Inga si uvědomuje, že jestli chce dosáhnout skutečné změny, bude muset jít dál a konfrontovat lidi fyzicky. Navíc by to byl dost nudný film, kdyby se celý děj odehrával prostřednictvím postů na Facebooku.

V tomto filmu i v předchozích Beranech ukazujete velmi specifický, náročný životní styl. Rád na kameru zachycujete osamělost?

Možná takhle vnímám islandský venkov. Žijete tam sám nebo ještě s někým dalším a lidi kolem vás neustále odcházejí. Stěhují se do města a vy jste čím dál osamělejší. Chci ukazovat změny na islandském venkově. Když jsem byl mladý, bylo to úplně jiné: bylo tam víc lidí a společenských událostí, dalo se tam toho dělat mnohem víc. Hodně se to změnilo. Když ve filmu posloucháte ředitele družstva, mluví o tom, jak se z jejich kraje stalo místo pro turisty i s jejich chatami na léto. Naráží právě na tento vývoj, kdy se tradiční farmaření ocitlo pod palbou a boháči z města tam začínají jezdit na prázdniny. Tohle je asi hlavním tématem všech mých filmů: staré islandské hodnoty proti kapitalismu a moderní společnosti.

Když lidé z družstva mluví o svém kraji, zní to skoro, jako by to byla nějaká mystická země - spíš jako filozofická idea než skutečné místo. Myslíte si, že názor, že komunita je přednější než potřeby jedince, stále přežívá?

Na severu Islandu je rozhodně ještě velmi rozšířený. Tito lidé jsou také proti Evropské unii, chtějí, aby Island zůstal nezávislý, a vyhýbají se spolupráci se „zlými“ zahraničními institucemi. Ve filmu mají strach z velkých obchodních řetězců v Reykjavíku. Je to ta samá ideologie. Akorát to, že jde o družstvo a kolektivní vlastnictví, i když to dávno není demokratická instituce, je docela ojedinělé - ve většině zemí by to byly soukromé společnosti. Tady aspoň kdysi mívali nějaké ideály. Takže ano, takovýto specifický zemský okres je filozofická myšlenka. Jen už nikdo netuší, co si s ní počít.

Podobné filmy

Neuvěřitelná cesta 2: Ztraceni v San Francisku
(Homeward Bound II: Lost in San Francisco) Jaké příhody čekají na dva psy a kočku na cestě...
dnes 06.25
Nova Cinema
Bravo Girls: Ukaž se!
(Bring It On: Worldwide #Cheersmack) Destiny se svým týmem Rebels právě vyhrála mezinárodn...
dnes 09.40
Nova Cinema
Au Pair 3 aneb Dobrodružství v ráji
(Au Pair 3: Adventure in Paradise) Caldwellovi odjíždějí na dovolenou do Portorika, a zdá ...
dnes 12.05
Nova Cinema
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Úterý 20. 4. 2021 Svátek má Marcela
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz