fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Ukázka    Fotky    Podobné filmy    

56% 797 hlasů
film / drama, Životopisný, romantický, Velká Británie/Francie/Švédsko/Belgie, , 113 min., od 12 let
Kinopremiéra v ČR a SK 19.9.2013, DVD od 12.2.2014 Bontonfilm

Režie:
Herci: , , , , , více...


Ukázka
01:03



Její skutečný život. Její opravdová láska. Její pravdivý příběh.
Legenda je vždy jen část pravdy. Film Diana s Naomi Watts v titulní roli se zaměřuje na poslední roky života Lady Diany, princezny lidských srdcí. Roky, které vyvrcholily tragickou smrtí při honičce s paparazzi. Roky, které pro veřejnost skrývají nejedno tajemství.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Lady Dianu, princeznu z Walesu, zná téměř každý. Jen málokdo však zná skutečnou Dianu Spencerovou, jen málokdo v ní vidí obyčejnou ženu. Film Diana není klasickým životopisem, zaměřuje se na poslední dva roky jejího života, kdy opustila královskou rodinu a tísnivý život v Buckinghamském paláci. Na roky naplněné novou chutí žít, neúnavnou charitativní prací a milostným vztahem, v jaký už ani nedoufala. Jméno její lásky bude pro mnohé překvapením. Stejně jako vynalézavé triky a převlečení, které musela princezna Diana používat ke schůzkám se svým partnerem mimo dosah štvavých fotografů a ochranky.
Všechny komentáře k filmu 8+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Diana

Princezna Diana je už třetím rokem oficiálně odloučena od svého manžela, britského korunního prince Charlese. Je takřka izolovaná v Kensingtonském paláci, těžko se vyrovnává s Charlesovou nevěrou, odloučením od dětí a životem v osamění. Smysl života hledá v charitativní a humanitární činnosti. Když potkala kardiochirurga Khana, pochopila, jak je důležité lásku nejen dávat, ale také přijímat. Khan se obával pozornosti médií, a tak byl jejich vztah důsledně utajován. Diana v rozhovorech musela na přímé otázky novinářů lhát. Pákistán byl zřejmě jediné místo, kde by mohli společně žít bez každodenního pronásledování bulvárním tiskem. Dodnes není jasné, kdo z nich vztah ukončil, rozešli se však krátce poté, co byla Diana představena Dodimu Fayedovi. Jejich snímky na šedesátimetrové Dodiho jachtě, zveřejnily časopisy celého světa. Trávili několik dnů u břehů Sardinie, ovšem i tam je svou stálou přítomnosti obtěžovali paparazziové. Poslední večer předtím, než se princezna měla vrátit do Anglie za svými syny, se rozhodli trávit v Paříži. A právě tady, v tunelu Pont de l'Alma, došlo 31. srpna během honičky s novináři, k osudové dopravní nehodě, při níž zahynula princezna Diana, její nový přítel Dodi i Henri Paul, bodyguard z hotelu Ritz, který seděl za volantem.


O filmu

obrazek
Přenesení Dianina příběhu na plátno

Nápad natočit film Diana se zrodil před několika lety přímo v Ecosse Films. Tvůrci chtěli vyprávět milostný příběh Diany a britského kardiochirurga pákistánského původu Dr. Hasnata Khana. „Zdál se nám pro pochopení posledních dvou let jejího života klíčovým,“ říká Bernstein. Producenti věděli, že film chtějí natočit, ale nebyli si jistí, zda mohou přistoupit k jeho realizaci, dokud neskončí vyšetřování Dianiny smrti. Při vyšetřování Kahn existenci svého vztahu s Dianou oficiálně potvrdil. „Sdělil o něm hodně podrobností. To nás utvrdilo v názoru, že tato etapa jejího života skutečně existovala,“ vysvětluje Bernstein. „Usoudili jsme, že ji můžeme rozvinout, a natočit film založený na faktech.“

Bernstein od začátku věděl, že nechce natočit klasický životopisný film. Snímek se spíš než na Dianinu tragickou smrt soustřeďuje na to, kým se v posledních dvou letech svého života stala. „Chcete-li jako tvůrce objasnit život nějaké slavné osobnosti, musíte ho zasadit do konkrétního časového úseku a vyprávět ho prostřednictvím nějakého klíčového vztahu, který je do značné míry neznámý,“ vysvětluje.

„Diana se ve zmíněných dvou letech stala sama sebou a my jsme měli to štěstí, že se tato proměna pojila s milostným vztahem,“ dodává Bernstein. „Diana udělala mnoho dobrého a jako první dostala do povědomí osudy obětí nášlapných min. Její citový život zásadním způsobem přispěl k tomu, že získala sebedůvěru a ke konci svého života se stala tím, kým se stala. Hasnat v tom sehrál klíčovou roli.“ Producenti oslovili předního dramatika a scénáristu Stephena Jeffreyse, aby přenesl jejich příběh na plátno. Tou dobou s ním už spolupracovali na filmu o Florence Nightingalové. „Chtěli jsme se Stevenem spolupracovat, protože je to vynikající tvůrce postav a současně velmi zručný spisovatel,“ poznamenává Bernstein.

Producenti se s Jeffreysem setkali a seznámili ho s třístránkovým konceptem příběhu o Dianě a Kahnovi. O pár dní později přišel Jeffreys s barevnými schématy znázorňujícím filmový příběh. „Pamatuji se, jak jsme je s Ecosse Films a našimi výzkumníky v kavárně knihkupectví Waterstone’s na Picadilly prostudovali a shodli se na tom, že máme před sebou něco výjimečného,“ vzpomíná.

Jedním z klíčových odrazových můstků bylo pro scénáristu osobní setkání s Dianou v londýnském divadle Royal Court, kde z jejích rukou převzal ocenění za dramatickou tvorbu deníku Evening Standard. „Z rozhovoru s ní jsem si uvědomil, že obraz hloupé nány, který o ní vytvořila média, je naprosto chybný. Byla pohotová, důvtipná a inteligentní. Pětiminutový rozhovor mi sloužil jako inspirace při psaní filmu. Vracel jsem se k jejímu hlasu pokaždé, když jsem přemýšlel, co by mohla říkat.“

Malba věrného portrétu

Psát scénář o skutečných lidech a událostech, zvlášť pak o jedné z nejslavnějších žen světa, bylo pro Jeffreyse výzvou. „Klíčové momenty takových filmů jsou ty, kterým nebyli přítomni žádní svědci, soukromé scény, odehrávající se obvykle mezi čtyřma očima, o kterých nikdo nic neví. V případě takových scén jsem se musel vznést a létat za pomoci empatie a představivosti. To byla ta nejtěžší část.“

Tvůrci chtěli vylíčit Dianin život co nejvěrněji. Snímek vychází z archivních materiálů a konzultací s odborníky a osobami, které se s ní setkaly. „Pochopitelně je zčásti smyšlený, jelikož ne vždy jsme byli zasvěceni do toho, co se dělo za zavřenými dveřmi. V případě takových scén jsme se však snažili řídit instinktem, který nám říkal, jak to ve skutečnosti mohlo být,“ říká Bernstein. Jeffreys přečetl na dané téma mnoho knih a článků. Nejdůležitější z nich byla kniha „Diana: Her Last Love“ autorky Kate Snellové, která byla současně poradkyní při natáčení. Kniha, na kterou Ecosse Films získala přednostní právo, přímo pojednává o vztahu Diany a Khana a zkoumá události se zručnostní vlastní kriminálnímu vyšetřování. „Kate nás představila osobám, které byly Dianě blízké. Rozhovory s nimi nám velmi pomohly,“ vzpomíná Bernstein. „Některé části filmu nesporně vycházejí z jejího novinářského úsilí.“

Jeffreys četl i knihu Diana, „která je zdaleka nejlepší výpovědí o utváření Dianiny osobnosti,“ říká. Setkání s jednou z Dianiných léčitelek Oonagh Shalney-Toffolovou pomohlo autorovi scénáře pochopit spirituální aspekty Dianiny osobnosti. „A konečně i oběd ve sněmovně lordů s Davidem Puttnamem měl velký význam. Dianu dobře znal a řekl mi, že jsem její postavu zachytil věrně.“

<>Obrázek nenalezen<> Výběr režiséra: Oliver Hirschbiegel se ujímá Diany

Dalším důležitým krokem bylo pro producenty najít režiséra filmu. „Najít režiséra je část naší práce. Je to zásadní rozhodnutí a chtěli jsme učinit správnou volbu,“ dodává Bernstein. Hledání přivedlo producenty k Oliveru Hirschbiegelovi. Rozpoznali Hirschbiegelovu schopnost vytvořit dramatickou postavu z někoho, kdo je známý po celém světě. „Jedno mistrovské dílo o ikoně už natočil, v tomto případě ikoně zla v jejích posledních dnech života. Diana je také ikona a i ona žila svým způsobem v bunkru.“

V té chvíli se producenti nepozastavovali nad tím, jestli je Hirschbiegel Brit nebo ne. „Prostě jsme cítili, že je pro film ten pravý režisér,“ říká Bernstein.

Hirschbiegel princeznu Dianu znal, ale s příběhem, který chtěli vyprávět, natolik dobře obeznámen nebyl. Když mu poslali scénář, ani ho nechtěl číst. „Princezna Diana mě nezajímala, ale můj agent mi řekl, že Stephen Jeffreys je opravdu vynikající dramatik, tak jsem si ho přečetl. A byl jsem z něho celý pryč - po deseti stránkách mě doslova vtáhl a našel jsem v něm něco, co jsem nečekal - vzrušující a dojemný milostný příběh.“

V době, kdy se režisér k filmu připojil, byl už scénář v podstatě hotový, ale Hirschbiegel chtěl diváky více upozornit na tisk a princeznino bezpečí. „Co se týče způsobu, jakým je život celebrit neustále pod dohledem, vyřešil to velmi mazaně, a myslím, že to ještě umocnilo Dianin pocit izolace a emocionální prázdnoty ve filmu,“ zmiňuje Jeffreys.

Bernstein přiznává, že bylo zajímavé svěřit projekt německému režisérovi, protože ten na téma neměl žádný vyhraněný názor. „Myslím, že to bylo ku prospěchu věci, protože jsme našli režiséra, kterému záleželo pouze na příběhu a podstatě věci, místo toho, aby se obával o přijetí a vnímání, všechny ty věci, které se k tomu ve Velké Británii váží.“

Hirschbiegel souhlasí, že mu to při natáčení filmu velice pomohlo. „Jako Němec nejsem součástí toho, co se ve Velké Británii odehrává, a díky tomu mám jasný pohled na věc. Měl jsem pocit, že mohu film natočit autenticky, poctivě a opravdově, aniž bych se musel něčeho bát.“

Během příprav na natáčení provedl Hirschbiegel svůj vlastní důkladný výzkum. Přečetl stejné knihy, dokola studoval princezniny záběry a zeď si polepil jejími fotkami. „Setkal jsem se s mnoha lidmi, kteří jí byli blízcí, ale nejužitečnější nakonec byly fotografie. Její vzhled, držení těla, její oči, způsob, jakým se na ni lidé dívali - to všechno vypráví milion příběhů.“

Neocenitelným zdrojem informací byl pro Hirschbiegela také přístup k jejím osobním dopisům. „Denně napsala až šest dopisů, v nichž detailně popisovala svou situaci: svoje myšlenky a pocity. Také byla telefonický maniak a mluvila velmi otevřeně, vždy vyjadřovala své pocity a říkala, jak se cítí.“ Prvotní Hirschbiegelova vize postavy Diany byla jakási filmová hvězda ve stylu Marlene Dietrichové. „Vyzařovala z ní energie, kterou vidíte jen u takovýchto hvězd, a stejně jako všechny ikony ani ona nebyla perfektní, ale to z nich dělá skutečné lidi a proto je všichni milují. Ženy celého světa Dianu milovaly.“ Čím víc Hirschbiegel Dianu zkoumal, tím víc si její postavu zamilovával. Popisuje ji jako tu nejvíce fascinující postavu, se kterou kdy pracoval. „Opravdu to byla zásadní postava. Přivdáte se do královské rodiny a máte na výběr ze dvou cest. Buď hrajete jejich hru, což je velice osamělé a pro ženu těžké, anebo vzdorujete, jejich hru hrajete jen na oko a současně se proti ní bouříte.“ Přesně to Diana dělala a Hirschbiegel ji za to obdivuje. „Byla to rebelka. Na jednu stranu byla nejistá a ustrašená, ale na druhou stranu to byla bojovnice. Hasnatova babička ji přirovnává ke lvici a přesně taková ona byla.“

<>Obrázek nenalezen<> Příběh filmu

Jádrem filmu je přeměna Diany z lehce deprimované a osamělé ženy na někoho, kdo ve svém osobním životě našel naplnění, které se později promítlo i do jejího profesního života. V tomto příběhu je ještě další, příběh lásky mezi Dianou a Khanem.

Podle Hirschbiegela je to překrásný milostný příběh: „Je důležité, aby lidé věděli, že jejich láska byla neuvěřitelně upřímná a opravdová. Je to jako pohádka, obyčejný muž z odlišné kultury se zamiluje do nejslavnější ženy světa. Je to velmi poučné, tak jako každý dobrý příběh.“

Režisér chtěl při natáčení Dianina příběhu ukázat co nejvíce stránek její osobnosti. Poznamenává, že stejně jako v případě ostatních ikon, byl i Dianin život speciální. Takový život však může být velmi osamělý. V kombinaci s jistou mírou paranoie byl její život opravdu obtížný. „Když se na začátku filmu setkáváme s Dianou, její život se právě zastavil. Je takřka izolovaná v Kensingtonském paláci, ještě není rozvedená a hledá smysl života. Aby režisér zdůraznil její samotu, objevuje se ve filmu množství osobních momentů, kdy je Diana uvězněna ve svém bytě a vykonává každodenní činnosti, což tvoří kontrast s jejím veřejným životem princezny.“

„Když Diana potká Khana, pochopí, jak je důležité lásku nejen dávat, v čemž je ona výjimečná, ale také ji přijímat,“ vysvětluje Hirschbiegel. Sleduje jejich vztah až do bodu, kdy si oba uvědomí, že ačkoliv jsou citově a duševně spjati, jejich životy nelze sloučit. „Jejich vztah byl velmi oddaný, ale nakonec nedospěli do bodu, kdy by se jeden druhému odevzdali, a to jsme se snažili zobrazit,“ poznamenává Bernstein. Hirschbiegel věří, že Diana a Khan okamžitě našli jeden v druhém spřízněnou duši. „Oba patří k lidem, kterým říkám „lidé energie.“ Oba uzdravovali ostatní a byli velmi vnímaví vůči potřebám druhých. On je doktor, a ačkoliv ona nic takového nebyla, věřím, že měla stejnou schopnost uzdravovat. Všichni, se kterými jsem mluvil, se shodli na tom, že když Diana vzala někoho za ruku, zmíněný člověk se povznesl.“

S touto interpretací producenti souhlasí. „Oba chtěli zachraňovat lidské životy a to je klíčový prvek v našem milostném příběhu. Hasnat je kardiochirurg oddaný své práci a Diana chce pomáhat lidem, takže je k sobě přitahuje jakýsi vnitřní smysl.“

„Kdo ví, co by se stalo, kdyby byla dnes naživu,“ říká Bernstein. Poměrně nedávno při otevření nemocnice v Pákistánu prohlásil Hasnat, že ať už jako jeho žena, nebo vdaná za někoho jiného, Diana by rozhodně byla po jeho boku. „Z toho máte pocit, že z jeho pohledu nemuselo jít o definitivní konec, ale nedostalo se mu druhé šance, a to je na jeho příběhu tragické,“ dodává.

Převzetí role princezny: Naomi Wattsová jako Diana

Aby obsadili postavu Diany, nemuseli producenti hledat dlouho. Rozhodli se pro britskou herečku Naomi Wattsovou. „Nevím o nikom jiném, kdo by to zvládl tak dobře jako ona,“ říká režisér. „Naomi je vynikající herečka. Je jako chameleon. Víte, že je to ona, ale současně vidíte někoho jiného. V tomto případě se díváte na Dianu. Má mimořádný dar.“ Naomi Wattsová je známá spíš z filmů pojednávajících o současnosti. „Tento film je z nedávné minulosti, takže jsme potřebovali, aby působil opravdově a v lidech vyvolával emoce. Naomi všechno tohle na plátno vnesla,“ říká Bernstein. „Je to velmi odvážná herečka a její předchozí filmy z velké části pracovaly s velice intenzivními emocemi. Věděl jsem, že má dostatek schopností a odvahu, aby se role zhostila.“

Důležité pro štáb také bylo, že se narodila ve Velké Británii. „Naomi se narodila ve Velké Británii a role je v její DNA. Vzpomíná si, kde přesně byla, když Diana zemřela, a jaký to mělo vliv na ni a na celý svět. Roli si podmanila a její schopnost vystihnout Dianin hlas je nevídaná.“

Rozhodování, zda přijmout tak ikonickou roli, nebylo snadné. Když Wattsovou oslovili, natáčela zrovna v Austrálii film Two Mothers s režisérkou Anne Fontainovou. „Chvíli jsem s tou myšlenkou zápasila, samozřejmě proto, že Diana byla nejslavnější ženou naší doby a to obnáší obrovský tlak. Všichni mají pocit, že ji znají, tak jsem přemýšlela o tom, jestli bych vůbec byla schopná pojmout postavu za svou.“

Tvůrci se ji ale i nadále snažili pro film získat, a tak nakonec souhlasila, že si přečte scénář. Zhruba ve stejné době začala s vlastním výzkumem a rychle zjistila, že toho o Dianě hodně nevěděla. To pro ni bylo velmi vzrušující. „Rozhodně mě to fascinovalo a líbilo se mi, že jde o skutečný milostný příběh. Uvědomila jsem si, že jsem toho spoustu o jejím pozdějším životě nevěděla, například vztahu, který tvoří jádro filmu.“

Dianina postava herečku velmi rychle pohltila. Byla to role, která v sobě měla všechno, co jako herečka hledá. „Ráda hraju ženy, které jsou komplikované a plné protikladů, a Diana byla ještě víc než to. Někdy byla silná a vzdorovitá, ale uměla také být šťastná, hihňat se, flirtovat, zlobit a také oplývala obrovskou moudrostí. Takové ženy ráda pozoruji na plátně. A takové přítelkyně vyhledávám i ve skutečném životě.“

Role Diany by však nešla ztvárnit bez správného režiséra, který herečce poskytuje záchrannou síť. Wattsová již znala. „Když jsem se setkala s Oliverem, zjistila jsem, že ho Diana úplně pohltila a on se do jejího světa zcela ponořil. Seděli jsme a porovnávali příběhy a já věděla, že když se role ujmu, musím se zcela spolehnout na něj a na scénář.“ Věřila, že v Hirschbiegelových rukou bude film fungovat. O několik týdnů později se přesunula do Londýna a začala se měnit v Dianu.

<>Obrázek nenalezen<> Proměna v princeznu

Naomi Wattsová se během příprav na roli ponořila do výzkumu a zkoušení. „Rozhodně jsem se na tuhle roli připravovala více než na kteroukoliv jinou,“ připouští. Během této doby jí Hirschbiegel neustále posílal střípky informací, na které narážel, včetně jména parfému, který Diana používala. Při proměně v Dianu byl pro herečku nejdůležitějším prvkem její hlas. „Než jsme začali natáčet, podstoupila jsem intenzivní šestitýdenní přípravu s Penny Dyerovou a William Conacher byl přítomen při natáčení. Věděla jsem, že to musím zvládnout,“ říká. „Dianin hlas byl něco, co si všichni velmi dobře pamatujeme. Byla to aristokratka, ale ne taková ta staromódní upjatá s kamennou tváří. Její hlas patřil do moderní doby, byl hřejivý a měkký, zněl přitažlivěji. Musela jsem se naučit spoustu věcí. Dokonce i má matka mi říkala: „Pane Bože, nevím, jestli se ten hlas naučíš, Naomi!“

Největším zdrojem informací bylo princeznino interview pro pořad Panorama s Martinem Bašírem. „Pouštěla jsem si ho pořád dokola a v týdnech před natáčením a během něj ho denně poslouchala.“ Interview jí posloužilo ke studiu Dianina hlasu, jejího charakteristického projevu, toho, jak hýbala tváří, vlasy a očima. Díky němu také Wattsová hlouběji pochopila svou postavu, a čím více rozhovor poslouchala, tím více Dianě rozuměla a chápala její názory. „Myslím, že její odpovědi v tom rozhovoru byly geniální. Vím, že lidé mají smíšené pocity, ale myslím, že já bych se chtěla zachovat stejně, jen nevím, jestli bych našla stejnou odvahu. Byla to žena, která do tohoto života vstoupila v devatenácti letech absolutně bez přípravy. Obdivuji, jak přes to všechno bojovala za své štěstí a smekám před ní.“

Když začaly přípravné práce k filmu, spolupracovala Wattsová s Noriko Watanabe, která se starala o její účes a make-up. Společně s Hirschbiegelm prošli stovky fotografií Diany z let 1996 a 1997. Ačkoli se všichni shodli na tom, že bylo důležité vybrat vzhled, kterému by diváci uvěřili, nechtěli, aby z toho vzešla karikatura. „Naomi není Dianina dvojnice a tak jsme to ani nechtěli,“ vysvětluje Bernstein. „Je to náš výklad postavy a vzhled, který jsme vybrali, je samozřejmě jeho součástí.“

Účesy princezny Diany patřily mezi nejsledovanější na světě a definovaly různá období jejího života. Pro Naomi Wattsovou začala přeměna v Dianu u paruky. „Máme čtyři paruky, protože mezi lety 1995 a 1997 měla různě dlouhé a barevné vlasy. Bylo to docela náročné, protože během natáčení jsem paruky musela občas měnit i čtyřikrát za den,“ vypráví.

Dalším určujícím prvkem byl Dianin nos. „Naše nosy jsou úplně odlišné a tak jsem chtěla ten svůj nějak změnit, aniž by to příliš odvádělo pozornost,“ říká. Vyzkoušeli jsme několik různých možností a nakonec jsme zvolili malou úpravu horní části nosu.

Ačkoliv musela mít paruku a změněný nos, režisér tvrdí, že nejdůležitější roli hrají oči. To však zahrnovalo poměrně velké množství řasenky a pro interview s Bašírem také silně namalované oči. Wattsová si také vyholila obočí tak, aby připomínalo to Dianino. „Líčení bylo vlastně dost jednoduché, ale na jejích očích bylo něco zvláštního. Uměly se měnit z velmi plachých a zranitelných očí na oči plné síly s takřka konfrontačním pohledem,“ vysvětluje. Kromě některých fyzických aspektů musela herečka také trénovat pohyb obličeje. „Můj obličej směřuje spíše doprava, zatímco ten Dianin směřoval doleva a to jsem se musela naučit. Bylo to docela těžké, naučit svůj obličej na druhou stranu.“

V přeměně sehrály důležitou roli také kostýmy. Dianin šatník byl zdokumentovaný stejně dobře jako její účesy a lidé ho dobře znali.

Kostymér Julian Day se soustředil na jednoduché kombinace námořnické modré, černé, béžové a krémové. „V posledních letech života Diana svůj styl zjednodušila, byl mnohem elegantnější a klasičtější. Často nosila šaty bez rukávů a bez vzoru. Povídal jsem si s Naomi o tom, co jí sedí a o jejím vzhledu. Bylo důležité snoubit tyto věci dohromady - to, co sedělo jí, a co sedělo Dianě. Víc než o cokoliv jiného jde spíš o představu jejího stylu a elegance.“

Day oslovil několik návrhářů, aby pro film napodobili některé modely. U Versaceho, jednoho z Dianiných oblíbených návrhářů, vytvořili přesnou repliku modré róby, kterou měla Diana na sobě při otevírání institutu Victora Changa v australském Sydney. Jacques Azagury, další z jejích oblíbených návrhářů, dokonce filmu propůjčil dvoje šaty, které měla princezna skutečně na sobě. „Proporcionálně seděly Naomi výborně a museli jsme je jen nepatrně pozměnit,“ pochvaloval si. Všechny její kostýmy však nebyly přesnými replikami princeznina šatníku. „Snažili jsme se spíš napodobit její styl, než abychom vytvářeli repliku každého kousku z jejího šatníku. Někdo by tomu možná dal přednost, ale my jsme netočili dokument. Existuje spousta příležitostí, kdy lidé nevědí, co měla na sobě, tak jsem k tomu přistoupil jako k designu celku a ne jako ke znovuvytvoření jednotlivých prvků.“

Pro ikonické scény filmu ale bylo potřeba, aby kostýmy byly přesné, protože tyto obrázky jsou notoricky známé. Patří mezi ně interview s Bašírem, charitativní akce u příležitosti otevření institutu Victora Changa a Dianina kampaň proti nášlapným minám. „Tyto scény jsou velmi slavné a bylo důležité, aby se do nich publikum mohlo vcítit,“ vysvětluje Day.

<>Obrázek nenalezen<> Obsazení dalších rolí

Naveen Andrews, původem ze severní Indie, byl první a jedinou volbou pro postavu Khana. „Líbí se nám jeho přístup k práci.“

Stephen Jeffreys přiznává, že ze všech postav ve filmu byl Khan nejtěžší. „Je velmi odolný publicitě. Velice ho obdivuji a upřímně doufám, že ocení, že jsme ho vrátili na jeho právoplatné místo v Dianině příběhu.“ Producenti souhlasí s tím, že hrát někoho, kdo je stále naživu a kdo si střeží své soukromí, je velmi ošemetné, ale Andrews se toho zhostil na výbornou. „Myslím, že Naveen zcela vystihl Hasnatovu podstatu, s obrovským šarmem, citem a elánem.“

Andrews dostal scénář od svých agentů a zareagoval okamžitě. „Chtěl jsem natočit nějaký milostný příběh, něco čistého. Když jsem se setkal s Oliverem, vypadalo to, že rozumí duchovní stránce příběhu a to se promítá i do jeho vize milostného příběhu a příběhu jako celku.“

Andrews byl vděčný za možnost spojit se s přáteli kardiochirurga Hasnata Khana, kteří s ním ochotně promluvili. Díky nim se mohl lépe vcítit do člověka, kterým byl Khan v době, kdy se příběh odehrává. Těch pár jeho záběrů, které existují, obzvláště rozhovor z pozdější doby, mu také velice pomohlo. „Především jsem se dozvěděl, že Hasnat je naprosto oddán své práci kardiochirurga. Je také velmi mužný a zdá se, že netrpí žádnými neurózami běžnými u moderních mužů.“ Filmaři chtěli Khana zobrazit citlivě a s úctou. „Není to jen tak, natočit film s ním, přiznává Bernstein. „Vzhledem k tomu, že většina herců hraje skutečné postavy, cítíme vůči nim obrovskou zodpovědnost. Rád bych, abychom vyprávěli příběh tak, jak oni chtějí, aby byl vyprávěn.“

Přestože Khan o filmu ví, štáb přiznává, že neměli šanci se s ním setkat. Hirschbiegel připouští, že by to pro něj bylo velmi těžké. „Chápu, jaká tragédie to pro něj musela být. Kdokoliv, kdo byl někdy doopravdy zamilovaný, ví, jaké to je ztratit někoho milovaného, a je to opravdu smutná a bolestivá myšlenka. Vím o něm a vím, že nakonec ten film pravděpodobně uvidí, tak pouze doufám, že jsme vše udělali správně.“

„Například u Patricka Jephsona jsme hledali správný postoj a pocit. Skutečný Jephson je větší.“ Charles Edwards, souhlasí, že mu vůbec není podobný. „Je to spíš jakýsi jeho náznak, než otrocká napodobenina,“ upřesňuje. Edwardse na filmu zaujala jeho milostný příběh. „Další věc, která se mi líbila, je, že ve filmu nevystupuje princ Charles ani královna. Právě kvůli lidem, o kterých pravděpodobně víte méně, samozřejmě kromě Diany, je to příběh, který stojí za to vyprávět.“

Při hledání vhodného herce, který by ztvárnil postavu Paula Burrella, se Hirschbiegel rozhodl obsadit někoho sympatického, přestože o Burrellovi našel poměrně negativní informace. „Musíte si uvědomit, že toho času byl Paul pro Dianu velice důležitý. Miloval ji, a když umřela, musel být zničený.“

Douglas Hodge, vítěz ocenění Tony a hvězda představení La Cage aux Folles byl velmi opatrný, když zaslechl, že se točí film o Dianě. „Když jsem přemýšlel o Paulu Burrellovi, byl jsem ještě opatrnější. Ale pak jsem se dozvěděl, že režisér je Oliver, a věděl jsem, že jeho přístup bude jiný.“

Jakmile začal s výzkumem postavy, byl Hodge překvapený, kolik se toho o Burrellovi napsalo a kolik toho napsal on sám. Objevil nespočet knih, stovky hodin nahrávek, záběrů, rozhovorů a dokonce i reality show. „Viděl jsem to všechno, ale mě tolik nezajímá přesné zosobnění. Myslím, že mě spíše zajímá jeho oddanost Dianě, důraz, který klade na detaily, a podobné věci.“

Přestože Geraldine Jamesová vůbec nevypadá jako Oonagh Toffolová, měl režisér pocit, že v ní našel přesně to, co hledal. Několikrát se s Oonagh setkal a věřil, že bude s obsazením spokojená. „Geraldine vystihla její teplo a duchovnost perfektně,“ říká.

Ne všechny postavy jsou založeny na skutečných osobách. Postava Soniy, kterou hraje Juliet Stevensonová, není inspirována žádnou skutečnou osobou. „Ve skutečnosti je volně inspirována různými Dianinými přáteli, včetně léčitelů, duchovních rádců a terapeutů. Je to jakási směsice,“ vysvětluje Bernstein.

Natáčení začíná

Po devět týdnů se natáčelo na více než stovce lokací v Chorvatsku, jihovýchodní Anglii, Londýně, Pákistánu a Mozambiku. „Je to opravdu ambiciózní film,“ připouští Bernstein. „Začali jsme v Chorvatsku, které zastupovalo Austrálii, středozemí, Rimini a Bosně. Myslím, že během prvních dvou natáčecích týdnu jsme vystřídali asi třicet lokací.“ Jeden den strávil štáb v Terstu a pak se přesunul do Londýna natočit scény před hotelem Ritz.

Zpátky ve Velké Británii se natáčely scény v jazz klubu Ronnie Scott’s, Hyde parku a interiéry Kensingtonského paláce, vytvořené v jedné staré budově v Langleybury na okraji Londýna. Po přestávce kvůli zranění při natáčení se štáb přesunul do Mozambiku, který pro film nahradil Angolu, její nemocnice, nášlapné miny, ale i pákistánskou domácnost. Natáčení zakončil štáb v Pákistánu, kde natáčel exteriéry při příletu princezny Diany.

Pro producentku Kave Quinnovou byl výzkum, který její tým provedl, neocenitelný. „Ve scénáři máme scény, které se odehrávají v daném okamžiku, a Oliver chtěl, aby to všechno sedělo. Patří mezi ně scény z nemocnice v Angole, návštěva minového pole, aukce v aukční síni Christie’s, charitativní akce Victora Changa a Dianina návštěva Bosny. Raději používá skutečná místa než ateliéry a tak jsme museli najít vhodně exteriéry, abychom je nahradili.“ Výtvarníci měli větší svobodu při tvorbě soukromých scén za zavřenými dveřmi, které nebyly zdokumentované tiskem nebo veřejností. Jde o scény z paláce a Khanova bytu. Quinnová měla fotografie Dianina bytu v Kensingtonském paláci, ale nevěděla, jak to uvnitř vypadalo v době, kdy tam žila. „Opravdu jsem se snažila najít vše možné, co se dalo, o její kuchyni, obýváku, sebemenší detaily, a pak si z těch detailů vzít to nejdůležitější a zkusit je vytvořit znovu.“ Věděla, jak přibližně pokoje vypadaly, ale během různých období se mnoho věcí měnilo. „Měli jsme sice volnou ruku, ale moc jsme se od skutečnosti neodchýlili.“

Delší dobu, než štáb čekal, ovšem zabralo najít to správné místo pro vytvoření Kensingtonského paláce. Kvůli královské rodině se museli potýkat s mnoha různými omezeními. „Kvůli jejich vztahům s Princem Charlesem jsme nemohli použít domy chráněné památkáři, nechtěli jsme je naštvat. Prostě to všechno trvalo mnohem déle,“ vysvětluje Quinnová. Producenti jsou nicméně vděční za povolení filmovat před branami skutečného Kensingtonského paláce, protože jsou tak ikonické. „To, že jsme dostali povolení filmovat na této lokaci, je klíčové,“ dodává Bernstein.

Štáb také dostal povolení natočit scénu v Kensingtonských zahradách. „Královská rodina o filmu ví a povolila nám filmovat v těchto oblastech, takže doufám, že pochopí náš citlivý přístup. Jsme vděčni celé rodině a Dianiným dětem obzvlášť. Chtěli jsme natočit čestný film a udělali jsme pro to všechno.“

Při vyprávění tohoto příběhu chtěl režisér a producenti zobrazit ikonické momenty z posledních dvou let života princezny Diany. „Ve filmu o Dianě chcete vidět určité scény. Nejdůležitější je natočit je tak, aby vám připomněly, jak jste se cítili, když se to stalo, obzvláště pro lidi ve Velké Británii,“ vysvětluje Bernstein. „Je to jako významná chvíle, když je vidíte na plátně,“ dodává Hirschbiegel.

Režisér byl neobyčejně efektivní při vytváření těch momentů, které byly dopodrobna zdokumentovány a vstoupily do historie. Patří mezi ně scény, jak Diana pozoruje Khana při operaci srdce, chůze minovým polem v Angole, objetí staré ženy u hrobu v Bosně, dovolená na Dodiho lodi a pravděpodobně nejslavnější scéna, interview s Martinem Bašírem v pořadu Panorama. „Oliver je dokázal natočit tak, že vás při nich mrazí v zádech a vzpomínáte, jak jste se v tu chvíli cítili,“ vysvětluje Bernstein. Pro režiséra bylo také důležité zahrnout do filmu vztah Diany a reportérů. „Snažil jsem se znovu navodit tu atmosféru, kterou jsem viděl v dokumentech o ní. Jak na ni reportéři křičí a fotografové ji pronásledují jako hejno hmyzu,“ říká.

Nejikoničtějším momentem filmu je pravděpodobně rozhovor s Bašírem. Nejenže tento rozhovor posloužil Naomi Wattsové jako největší zdroj informací pro film, ale stal se i jeho nejdůležitější scénou. „Pro mě to byla asi nejtěžší část filmu, protože když hrajete tak známou ženu, nevyhnete se srovnávání. Snažila jsem se to interview zahrát tak dobře, jak to jen šlo.“ Wattsová cítila více volnosti při natáčení za zavřenými dveřmi místnosti v Kensingtonském paláci, protože nikdo vlastně neví, co se tam dělo, a nezáleží na tom, jaké knihy si lidé přečtou. „Nesmíte imitovat, váš výkon musí být interpretace, ale pravdivá,“ vysvětluje. „Ale u Bašírova rozhovoru jsem to chtěla udělat tak přesně, jak to jen šlo, frázování, výraz v očích a způsob, jakým se vyjadřuje. Bála jsem se, ale zároveň mě to bavilo.“

Filmaři se shodují na tom, že to byl perfektní výkon. V ten den se zdálo, jako by natáčení byla přítomna skutečná Diana. „Bylo těžké rozpoznat Naomin hlas od skutečného rozhovoru,“ prohlásili producenti. „Je to až zarážející, jak dobrá v té scéně byla,“ přidává se Hirschbiegel. „Jako bych viděl ducha, jak odpovídá na Bašírovy otázky stejně jako tehdy Diana.“

<>Obrázek nenalezen<> Památka a odkaz princezny Diany

Příběh filmu se odehrál v nepříliš vzdálené minulosti a Diana je, především ve Velké Británii, významnou součástí veřejného povědomí. Mimoto je mnoho postav zobrazených ve filmu stále naživu. „Při natáčení tohoto příběhu jsme museli být velmi obezřetní. Víme, že náš film bude pod drobnohledem. Snažili jsme se z příběhu, který jsme se rozhodli vyprávět, vytvořit to nejlepší, co bylo našich silách,“ prohlašuje Bernstein.

Naomi Wattsová cítila zodpovědnost vůči Dianiným synům. „Záleží mi na tom, co si o filmu budou myslet. Už jsou z nich muži a rozumí, že jejich matka byla nejslavnější ženou naší doby, takže o ní vždy bude zájem.“ Herečka vnímá princeznin příběh jako důležitou část historie a příběh, který musel být odvyprávěn.

„Myslím, že si na ni každý dobře pamatuje právě kvůli její tragické smrti, a všichni si pamatujeme ten obrovský příval smutku a květiny, které zaplavily Kensingtonský palác. Byla to skvělá matka a silná a inteligentní žena, která překlenula propast mezi královskou rodinou a veřejností. Doufáme, že náš příběh naváže na naše milující vzpomínky, které nám na ni zůstaly.“

Producenti pokračují: „Cítíme, že jsme vytvořili něco opravdu silného, co všechny osloví a pomůže nastínit poslední dva roky života této celosvětové ikony. Doufáme, že si z filmu lidé odnesou něco nového, něco objevného. Bude to první film o princezně Dianě a cítíme, že jsme vybrali ten správný příběh.“

Jako u všech milostných příběhů doufá režisér, že si z něj diváci něco odnesou. „Dobrý milostný příběh vždy nastolí otázky: Co je to láska? S kým jsem? Co chci od života? Tyto otázky jsou často smutné až tragické, ale stejně tak nás mnoho naučí, a přesně v to doufám,“ uzavírá Hirschbiegel.

Podobné filmy

Tvrdé palice
(Leatherheads) George Clooney je šarmantní majitel týmu amerického fotbalu. Poté, co jeho ...
dnes 08.25
Nova Cinema
Dohazovač
(The Matchmaker) Janeane Garofalo, asistentka senátora, který se snaží o znovuzvolení, jed...
dnes 14.25
Nova Cinema
Kronika temna
(Chronicle) Tři kamarádi ze střední najdou v lese zvláštní substanci mimozemského původu, ...
dnes 20.15
Prima Cool
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Čtvrtek 29. 7. 2021 Svátek má Marta
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz