Dinosaurus

Dinosaurus jménem Aladar žije v bezpečí a dostatku na nádherném ostrově společně se svými malými přáteli lemury. Z jejich pozemského ráje je ale náhle a nečekaně vyžene zničující srážka planety s rojem meteoritů. Aladarovi a několika lemurům se jen zázrakem podaří vyváznout životem. Na kontinentě, kde se přidají ke skupině mírumilovných dinosaurů hledajících nový domov, na ně čeká řada veselých i notně dramatických dobrodružství. Často se dokonce ocitají i ve velmi nebezpečných situacích díky následkům vesmírné katastrofy a krvelačnosti hladových predátorů. Aladarova odvaha, originální způsob řešení problémů a soucit se slabými se stanou světlem, které v temnotě katastrofy ukáže dinosaurům cestu k přežití.

Recenzi poskytl měsíčník Cinema

Snímek Dinosaurus, výjimečná podívaná a další milník ve vývoji vizuálních efektů, převratně kombinuje digitálně upravené reálné scenérie, natočené dvěma štáby okolo celého světa, rozsáhlý rejstřík zvláštních efektů a počítačem stvořené hrdiny - dinosaury. Snímek nabízí více než 1300 náročných trikových záběrů a zavádí nás mezi více než třicet druhů pravěkých tvorů - od třiceticentimetrového plachtícího ještěra až po 40 metrů velkého a 100 tun vážícího brachiosaura. Kvůli filmu dokonce vzniklo nové prvotřídní digitální studio; to se po dokončení Dinosaura spojilo s Dream Quest, další Disneyho trikovou dílnou, čímž vznikl nový subjekt: The Secret Lab (TSL). Jeho odborníci se už podíleli na některých Disneyho hraných projektech (mj. 60 sekund) a zároveň zahájili práce na dalších digitálních animovaných projektech. Výroba Dinosaura si vyžádala mamutích 45 miliónů megabytů diskového prostoru (což odpovídá zhruba 70 tisícům CD-romů) a přes tři milióny hodin počítačové práce (na 250 vyhrazených procesorech, nepočítaje další tří stovky desktopů na jednotlivých pracovištích). Veškerý naprogramovaný počítačový kód, nutný k vytvoření potřebného softwaru, by vydal na téměř dvanáct tisíc stránek textu. Thomas Schumacher, šéf celovečerní animace studia Walta Disneyho, dodává: "Co se týče technické stránky filmu, něco takového by dříve nebylo možné. Mohli jsme na to jít tisícem jiných způsobů, jenže je to právě kombinace digitálních postav, reálných scenérií a trikových prvků, co všechno na plátně spojuje dohromady - zvířata se zvířaty i s jejich prostředím a pozadím. Při běhu zvedají prach, vrhají stíny, čeří vodu." Když si odmyslíme neobyčejnou technickou stránku projektu, navazuje Dinosaurus na slavnou tradici filmů o dinosaurech. Producentka Pam Marsdenová dodává: "Je tu všechno, co diváci na těchto filmech milují. Vynikající nové technologie ovšem tvůrcům umožňují vyprávět dosud nevídaný příběh. Máme tu možnost nabídnout divákovi detailní pohled na pravěký svět očima dinosaura." A Marsdenová pokračuje: "Na příběhu se mi vedle jiného líbilo i to, že nekončí vyhynutím dinosaurů. Podle některých vědců žili dinosauři ještě 150 tisíc let po střetu Země s obrovským meteoritem."

Trocha faktů: Slovo dinosaurus pochází z latiny a doslova znamená "obrovský ještěr". Tito plazové vládli naší planetě po 150 miliónů let během druhohor, tzv. éry plazů. Hrdinou příběhu je Aladar z býložravého rodu Iguanodonů, který je vychováván mimo svou komunitu na ostrově lemurů. Ačkoliv si tvůrci při ztvárnění pravěkých obyvatel Země dopřávali značné volnosti, režiséři a animátoři si přesto dali práci se studiem látky a setkali se s několika předními odborníky na paleontologii. Režisér Leighton se vydal do Hornerova muzea v Montaně, kde studoval 100 miliónů let starou kostru Tenontosaura, rodu podobného Iguanodonovi. Aby si udělali jasno, jak se pravěcí tvorové pohybovali, studovali tvůrci i slony či žirafy. Výsledná podoba dinosaurů je pak kompromisem mezi (pra)historickou realitou a její karikaturou. "Měli jsme stále na paměti, že jde především o postavy," vysvětluje David Krentz, který se na designu zvířat podílel. "Dinosauři měli minimální obličejové svalstvo, takže jsme chtě nechtě provedli několik úprav. V případě Aladara a dalších Iguanodonů jsme na obličeji přidali několik koňských svalů. Taky jsme jim opatřili obočí a rty, čímž jsme zvětšili jejich mimické možnosti. Co se týče těla, dost se realitě blíží a jejich muskulatura je v podstatě přesná." Souběžně s přípravami na výrobu filmu se dva štáby filmařů vydaly do celého světa, aby tam pořídily záběry přírody, která by posloužila jako náhražka pravěké krajiny. Za 18 měsíců filmaři navštívili snad celý svět: od floridských močálů přes vodstvo a nížiny Venezuely až po pobřeží Austrálie. Záběrům natočeným v nejrůznějších koutech světa pak počítačoví odborníci dali jednotný vzhled. Nejvíce si pohráli s oblohami. Pouze ve dvou scénách se ponechaly ty původní; v ostatních případech je odborníci na přání tvůrců nahradili některou z jiných natočených obloh. Pro záběry z perspektivy vysokánských dinosaurů filmaři vyvinuli speciální kamerové zařízení nazvané Dino-cam. Jednalo se o počítačem vybavenou kameru, která se upevnila na kabelu spojujícím dvě dvacetimetrové věže. Kamera se mohla pohybovat nahoru a dolů, mohla jezdit rychlostí až 20 km/h po dráze tří set metrů, mohla se libovolně otáčet kolem své osy a navíc byla programovatelná: filmaři měli její pohyby plně pod kontrolou. Velké množství náročných vizuálních efektů kladlo značné nároky na produkci filmu; tvůrci začínali prakticky na zelené louce. Jak říká koproducent filmu Baker Bloodworth: "Na začátku jsme měli třicet umělců. Přitom nám bylo jasné, že jich bude potřeba celkem 350. Neměli jsme prostory, neměli jsme mašiny a neměli jsme software. Museli jsme dát dohromady tým odborníků a osm měsíců jsme to celé promýšleli. Chtělo to dva roky, než jsme postavili naše digitální studio, a další dva, než začala výroba filmu."

Celý tvůrčí proces se skládal ze šesti fází: 1. Jednotlivé záběry se nejprve rozkreslily do trojrozměrného manuálu; na základě skic měli vedoucí jednotlivých oddělení získat představu o rozčlenění záběru - kde budou dinosauři, kam se postaví kamera ap. Začalo se výběrem vhodného prostředí, do kterého se postupně zasazovala zvířata. Díky tomuto nástroji si režiséři mohli naplánovat přesné pohyby kamery, rychlost pohybu jednotlivých postav, umístění jejich pohybu, ale i osvětlení, náladu a návaznost záběrů a další prvky. 2. Jakmile štáby s kamerami natočily reálné scenérie, oddělení plánování digitálního obrazu mělo zajistit, aby se virtuální kamera uvnitř počítače shodovala s polohou skutečné kamery, s níž se záběry z celého světa pořizovaly; shodovat se muselo postavení, úhel a pohyby kamery, použité čočky ap. 3. V další fázi vytvořilo modelové oddělení na základě dodaných skic virtuální zvířata uvnitř počítače. Pohyboví techničtí režiséři vyvinuli nástroje, s nimiž pak animátoři uvedli tvory do pohybu. Modeloví techničtí režiséři se zase postarali o svalstvo a kůži - naprogramovali pohyb svalů a napínání a smršťování kůže. Oddělení rovněž vygenerovalo druhotné pohyby - jako kolébání, vlnění či vytáčení těla - které se použily později při samotné animaci. 4. Oddělení vzhledu se pak postaralo o konečnou podobu zvířat (včetně detailů jako šupiny, vrásky, barva očí či lemuří srst) a také o rekvizity a kulisy. 5. Po provedení hrubé animace se zvířatům přidala kůže a provedla se druhotná animace (sem patří třeba pohyby svalů), která jim dodala potřebnou dávku realismu. V dokončovací fázi se také zkontrolovalo, zda se tvorové v záběru pohybují na správném místě a dotýkají správného prostoru. 6. A následovala konečná úprava celé scény. V ní se daly dohromady jednotlivé prvky záběru (tj. reálné pozadí, počítačová animace a různé vizuální efekty), upravovalo se osvětlení a barevná škála, přidaly se stíny, odstranily různé nadbytečné objekty atd. Některé efekty - jako exploze, oblaka prachu či šplouchání vody - natočili filmaři v reálu, pak je nascanovali do počítače a jako masku přenesli do záběru. Tvůrcům šlo o to, aby digitální zvířata vypadala jako živá. Proto si dali záležet na muskulatuře, kůži i srsti malých lemurů. Ty měl na starost Charles Colladay. "V minulosti se toho s digitální srstí nedalo moc dělat. Tento film představuje veliký průlom: naše srst je ta nejrealističtější a nejovladatelnější vůbec. Softwarovému specialistovi trvalo šest měsíců, než napsal program, a další rok, než nám předal použitelný model pro Plia. Nakonec jsme vytvořili rysovou mapu, díky níž jsme mohli upravovat délku, hustotu a rozmanitost chlupů. Každý chlup dostal svoje číslo a každý mohl být jiný. Tak například, chlup s číslem 500 009 jsme mohli - kdyby to bylo zapotřebí - oproti okolním chlupům trochu zesvětlit." Dodejme, že lemur má v průměru přes milión chlupů - přibližně jako člověk. Producentka Marsdenová uzavírá: "Měli jsme k dispozici tým lidí, schopných použít nejrůznější metody k tomu, aby dosáhli žádoucího efektu. Nakonec, když si film projdete záběr po záběru, zjistíte, že se tu převratná technologie mísí s těmi nejstaršími triky."

Eric Leighton (režisér)
Snímek Dinosaur je Zondagovým režijním debutem u studia Walta Disneyho a v jeho úspěšné kariéře animátora, storymana a režiséra představuje další krůček vpřed. Zondag začínal u animovaných projektů pro televizi. První celovečerní snímek, na kterém se jako animátor podílel, byl Americký ocásek z roku 1986. Na to se přesunul do Dublinu, kde čtyři roky spolupracoval na několika filmech a reklamách režiséra Amerického ocásku Dona Blutha - pod jeho rukama prošli animovaní hrdinové filmů jako Charlie či Rock a Doodle. Se svým bratrem Dickem se potom vydal do Londýna, aby tam pro Stevena Spielberga jako výkonného producenta společně režírovali animovaný film We're Back: A Dinosaur's Story. První Zondagovou zakázkou pro Disneyho bylo rozpracování námětu snímku Pocahontas.

Eric Leighton (režisér)
Leighton se proslavil jako jeden z předních představitelů klasické animační techniky zvané stop-motion (používané mj. při loutkových filmech) - jako takový dohlížel na animaci snímku The Nightmare Before Christmas, vrcholné ukázky stop-motion z produkce Tima Burtona; Leighton byl za snímek nominován na Oscara. Snímkem Dinosaurus debutuje, tentokrát už na poli počítačové animace, jako režisér.
Když mu bylo deset, začal rodák z kalifornského San Diega natáčet své první animované filmy. Film a animaci studoval na San Francisco State University. Jeho prvním projektem byla (stop-motion) animace televizního seriálu "Gumpy". Pro společnost Colossal Films ze San Francisca dohlížel mimo jiné na třicet reklam pro potravinářskou společnost Pillsbury Doughboy. Leighton má dále na kontě podíl na snímku RoboCop 2 a zakázky pro trikařské dílny ILM a Phil Tippett Studios.