Dítě Bridget Jonesové

Utrpení největší smolařky v dějinách dosud neskončilo. Bridget Jonesová je stále bez chlapa. Jak název třetího dílu slavné série napovídá, tím hlavním malérem bude tentokrát neplánované těhotenství. Taková věc dokáže vykolejit i životem otřískanou Bridget, zvlášť když naprosto netuší, s kým počala. Jak se to rýmuje s faktem, že je stále bez chlapa? Celkem jednoduše. Stačí v doprovodu kolegyně navštívit odvázaný hudební festival a v jeho průběhu se vyspí s pohledným cizincem. A když se záhy na jedné společenské akci na vlastní tělo přesvědčí, že stará láska nerezaví, byť před pár lety definitivně skončila, je štěstí hotovo. Protože jí s rozluštěním zapeklitého rébusu nepomůže ani lehce cynická gynekoložka, ocitne se Bridget ve velmi nezáviděníhodné situaci. Jak seriózní právník Mark Darcy, tak úspěšný provozovatel internetové seznamky Jack Quant se sice k situaci postaví jako praví chlapi, odhodlaní s Bridget a jejím potomkem vytvořit spořádanou rodinu, to ovšem netuší, že jejich šance na otcovství je přesně padesátiprocentní. Jak se blíží termín porodu, Bridget cítí, že bude muset s pravdou ven a hlavně že si bude muset vybrat, komu bude její dítě říkat tatínku. Normální člověk by poslal oba dva na testy otcovství. Jenže Bridget Jonesová není normální, ale výjimečná.

O produkci

Jonesová přichází do let:
Sestavování filmového týmu

28. února 1995 se v britském listu The Independent objevil malý nenápadný sloupek tehdy neznámé autorky Helen Fielding. Byl psaný z pohledu mladé single ženy Bridget Jonesové, věk: 32, váha: 58,5 kg, která žije a pracuje v Londýně. Sloupky si rychle získaly popularitu a během 10 let od první zmínky o Bridgetině existenci se Bridget objevila ve dvou mezinárodně nejprodávanějších knihách a dvou celosvětově velmi úspěšných filmech. Fielding nikdy nezamýšlela vytvořit vzor a přesto ve své hrdince vytvořila někoho, koho popkultura přehlíží, ženu, která se navzdory své nezávislosti nebojí odhalit své nedostatky a nejistoty.

S výjimkou autorky nezná Jonesovou nikdo lépe než ten, kdo jí celé roky propůjčoval své tělo a tvář. „Bridget je nekonečně optimistická, nenápadná a se schopností čelit s humorem i nepříznivým životním situacím,” shrnuje Renée Zellwegerová. „Houževnatá a odhodlaná, nikdy nebude tou poraženou. Je bezchybně chybující a to je to, s čím se lidé ztotožňují.”

Bridget zpět na obrazovku přivedli producenti Tim Bevan a Eric Fellner z Working Title Films se svým filmovým týmem. Fellner přemýšlí o dlouhodobém souznění diváků s hlavní postavou: „Bridget je bytostná optimistka a se vším, co jí osud hodí do cesty, se vypořádá v pozitivním duchu. Má smysl pro humor, který zaujme a lidé ji milují, protože se identifikují s jejími strastmi. Bridget dělá všechno ve velkém stylu a s humorem, takže je radost s ní trávit čas. Ať se na ni navalí cokoliv, vrátí se zpátky stoicky klidná, pevná a obvykle se smíchem.”

Jádrem dilematu hrdinky filmu je její strach, že zůstane sama, což se odráží v její nezávislosti za každou cenu. „Jedním z důvodů, proč byl první film tak úspěšný, nebylo jen to, že byl vtipný, ale proto, že se lidé identifikovali s Bridgetiným strachem z osamělosti,” říká Sharon Maguire, která tento příběh režíruje. „Je to univerzální strach a navíc je stále předním tématem Bridgetiny postavy v průběhu celého příběhu. To je klíčovým bodem, který umožňuje divákům vcítit se do Bridgetiných pocitů a soucítit s ní. Všichni se bojí osamělosti.”

Když se objevila Bridget, singles po celém světě zjistili, že nejsou sami s protichůdnými ambicemi a nejistotami. Posedlost kaloriemi, pravidla make-upu a holení, konflikty srdce a rozumu - nic neskrývala. Hláška „Mám Bridget“ zlidověla, stejně jako „chlípná sexuální bohyně.” Bridget zavedla nový druh ženy. Tak proč návrat Bridget trval tak dlouho? „Po prvních dvou filmech jsme stále doufali, že se najde pokračování,” říká Haywardová. „Před několika lety jsme o tom začali mluvit s Helen a vytvoření příběhu trvalo pár let. Zabralo to nějakou dobu, ale chtěli jsme to udělat dobře.”

Bridget je nyní oceňovaná producentka hlavního zpravodajství. Přestala kouřit, omezila chardonnay, nevyšiluje kvůli své váze a knihy o osobním rozvoji nahradila politickou literaturou. „Dali jsme Bridget výrazně lepší práci,” pokračuje Haywardová. „Je to poměrně významné zpravodajství, které musí držet vážné a seriózní a zároveň je pod velkým tlakem, protože by je měla zpopularizovat a zvýšit tak sledovanost.”

Když se diváci s Bridget potkali poprvé, bylo jí 32 a v S rozumem v koncích 34. V Dítěti Bridget Jonesové oslaví 43. narozeniny. Když do projektu nastoupila režisérka Maguire, bylo pro ni jednou z nejdůležitějších věcí to, aby příběh odrážel, co se skutečně děje s dospělými lidmi v těchto klíčových přechodových letech, a to jak emočně, tak profesně.

Přes veškerý svůj úspěch si i v novém příběhu Bridget zachovává tu úžasnou nemotornost, která ji dělá přitažlivou. „Všichni v něco doufají a zklamávají se. Způsob, jakým se Bridget podaří vytrvat - navzdory okolnostem, které ji mohou srazit - lidi inspiruje,” říká Zellweger. „Dějí se jí ty samé věci, které se dějí nám všem a - hlavně v momentech, které se týkají jejího soukromého života - jsme schopní se s ní propojit.”

„Bridget je možná potrhlá a neohrabaná, ale je dost chytrá, sečtělá, inteligentní a vzdělaná, ale přesto dokáže věci pořádně zpackat,” dodává Haywardová. „Popsat a ztvárnit Bridget je ošemetná věc, protože pokud příliš popustíte uzdu fantazii jedním směrem, bude vypadat jako hlupák. Jde o správnou vyváženost a právě tohle je na filmu to nejsložitější. Bridget je člověk a určitě dělá v lásce chyby, ale stejně je jedinečná a osobitá.”

Navzdory své nezávislosti zůstává Bridget single. „Chtěli jsme ji izolovat,” vysvětluje Hayward. „Úplně všichni její přátelé se někam posunuli, dokonce i Tom, její nejlepší přítel gay, se usadil a adoptoval dítě. Ona zůstává poslední.”

„Bridget se stále potýká s těmi samými problémy,” říká Maguireová. “Stále má hrůzu z osamělosti a hledá smysl svého života. Není dokonalá, má spoustu chyb. Nic nejde úplně hladce, všechno se nějak zašmodrchá.”

Jak podotýká její blízká přítelkyně Miranda, „díky Bridget sbíráme ceny, v důsledku čehož nemá žádný život, protože všichni nemilosrdně zneužívají to, že je osamělá, single, bezdětná SPKO - stará panna k ošu**í, která maká od nevidím do nevidím.” „Čímž je řečeno, že to je stále ta samá Bridget, kterou známe a milujeme,” konstatuje Hayward. „Pořád se ráda podívá na dno láhve Chardonnay, ale je rozumnější.”

Přes všechno Bridgetino popírání jsou ale stále ve hře sny o romantice a dětech. „Mluvili jsme o tom, proč to tak je a důvodem je částečně to, že nikdy úplně nedostala z hlavy Marka Darcyho, i když jinak, než jak jsme ji viděli na začátku filmu,” vysvětluje Hayward. „Zpočátku to vypadá, že to bude příběh o tom, jak Bridget zjistila, že je těhotná a neví, kdo je otcem,” uzavírá Haywardová.

Helen Fieldingová byla do projektu od začátku aktivně zapojená, ale vzhledem k dalším závazkům souhlasila, aby se na něm podílel další autor. „Původní myšlenka byla Helenina, potom nastoupil Dan Mazer,” vysvětluje Hayward. „Se souhlasem Helen jsme roli dalšího scenáristy nabídli Emmě Thompson.”

„Máme velké štěstí, že jsme s herečkou a scenáristkou Emmou Thompson mohli v uplynulých letech poměrně hodně spolupracovat - například v Lásce nebeské a ve dvou filmech o Nanny McPhee,” říká Fellnerová. „Hledali jsme někoho, kdo by nám pomohl se scénářem a Emma byla přirozenou volbou. Odvedla neuvěřitelný kus práce a stvořila postavu dr. Rawlingsové. Řekli jsme jí, že když si tu postavu vymyslela, bude si ji muset i zahrát. Udělala to brilantně.”

Maguireová byla ráda, že Thompsonová do filmu přinesla víc překážek a smíchu. „Bridgetin svět je důvěrně známý, tak jsme divákům museli přinést více zvratů a překvapení,” říká režisérka. „Chtěla jsem také do filmu vnést čerstvou mladou krev. Vytvořili jsme Bridget přátele v práci, třeba Mirandu, která patří ke generaci mladší než je Bridget a která má lehce odlišný pohled na vztahy - výrazně volnější a méně morální. Myslím, že s Mirandou a s maskérkou Cathy bude určitě víc legrace.”

Zcela nezbytnou byla kromě humoru také pravdivost. „Chtěla jsem, aby byl příběh věrohodný, ale legrační,” pokračuje Maguireová. „Sama znám lidi, kteří se ocitli ve stejné situaci, takže mě zajímalo, jak to Bridget zvládne.” Nějakou dobu se v jejím životě žádný muž nevyskytoval a najednou se kolem točí dva a oba chtějí být otcem. „Když jsem se dostala k příběhu, začali jsme pracovat s touto jeho částí a rozvedli jsme ji do ošemetnějších situací, jakými jsou například dva ultrazvuky a dotlačení lékařky do malého úskoku.”

“Ráda o tom přemýšlím jako o filmu o dozrávání, který se odehrává někdy později v životě postavy,” uvažuje Zellwegerová. „Jak procházíte životem, zjišťujete, že není žádný bod, kterého dosáhnete přesně tak, jak jste to vymysleli. Tahle kapitola Bridgetina příběhu ukazuje rozdíl mezi tím, jak si představujete, že se vás život bude vyvíjet a realitou, ve které se najednou ocitnete.”

Maguire se do Bridget dovedla vžít stejně dobře jako v prvním filmu. Po skončení natáčení Deníku Bridget Jonesové přesídlila Maguireová za prací do Los Angeles a kde se také sama stala matkou. V roce 2014, když dostala nabídku na spolupráci na další Bridget, se právě vracela do Londýna. „Měla jsem strach a zároveň jsem byla zvědavá, protože jsem chtěla vědět, co se všemi těmi postavami za 11 let stalo,” říká režisérka. „Chtěla jsem vědět, jestli se jim splnily sny. Bylo to pro mě zvláštní, protože jsem se musela sama vrátit o 15 let zpět a podívat se na svoje vlastní sny a na to, jestli se mi splnily.”

Maguireová se stala matkou také až v pozdějších letech, takže ji některá témata příběhu oslovila jasně. „Byla inspirací pro postavu Shazzer/Sharon,” vzpomíná Zellweger. „Ale vždy jsem cítila, že je spíš Bridget. Když se během, natáčení směje, je to jako kdyby do místnosti vstoupila Bridget. Je někde mezi Sharon a mnou.”

Američanka v Anglii:
Zellweger je Jonesová

Kdysi, předtím, než se film o Bridget Jonesové stal světově úspěšným, se fanoušci knihy zděsili, když roli Bridget dostala Američanka s jižanským přízvukem. Dnes si už nedokáží představit, že by Bridget hrál někdo jiný. Jednoduše: žádná Zellweger, žádná Bridget. „Renée ví lépe než kdokoliv jiný, co by Bridget řekla nebo udělala,” přemýšlí Haywardová.

Co se týká fanoušků, má jich Zellweger spoustu nejen před filmovým plátnem, ale i za ním. „Renée je největší komediantka své generace,“ chválí ji Fellner. „K tomu je navíc brilantní herečka, což dokazuje její dramatická práce. Přestože jsme ji už před 15 lety, kdy se dělal casting na Bridget Jonesovou velmi obdivovali, nikdy jsme neuvažovali o tom, že by Renée Zellwegerová měla Bridget Jonesovou hrát, protože je Američanka. Ale když jsme se s ní potkali, úplně nás dostala. Teď tu postavu vlastní a není možné si představit, že by Bridget hrál někdo jiný.”

„Nedokážu si představit lepší spolupráci, než máme se Sharon,” říká Zellweger, která si během natáčení svou postavu hluboce zamilovala. „Miluji její lidskost” pokračuje. „Miluji její věrohodnost a všechny její trapné zážitky. Lidé v ní vidí sami sebe, protože je naprosto nedokonalá a přesto nějak dokáže ve vypjatých situacích vyhrát. Odmítá se vzdát. Je skromná a nenápadná a svým problémům čelí s humorem.”

Pro Zellwegerovou byl návrat do Bridgetina světa radostný nejen kvůli Bridget samotné, ale i kvůli opětovnému setkání s postavami kolem ní. „Chtěla jsem vědět, co se se všemi jejími přáteli stalo, co dělají máma s tátou, stejně jako to, kde bude samotná Bridget v této fázi svého života.”

Renée si oprávněně vysloužila respekt i od svých hereckých kolegů. „Renée je větší profík než kterýkoliv jiný herec, kterého jsem kdy poznal,” říká její kolega Colin Firth.

Renée se však nestala Bridget přes noc. Kromě týdnů zkoušení se Zellweger intenzivně připravovala s hlasovou trenérkou Barbarou Berkeryovou. „Jakmile je na scéně, mluví pouze jako Bridget,” říká Firth, „což mě dost mate, když se s Renée bavíme o něčem z jejího skutečného života. Když začne mluvit o životě v Texasu s přízvukem holky ze Surrey, motá se mi z toho hlava…”

„Do tréninku správného přízvuku s Barbarou jsem dala opravdu hodně práce,” souhlasí Zellweger, „a zase jsem musela trochu přibrat, i když už ne tolik jako předtím. Sharon s producenty mysleli, že by bylo fajn vidět, jak Bridget dosáhla jednoho ze svých životních cílů a jak se vyvíjela. Nemusí mít úplně srovnané jiné oblasti života, ale dělá zdravá životní rozhodnutí.”

Darcy a Jack:
Milostný trojúhelník je komplet

Bridget je ztělesněním rozporu. Na jednu stranu vyrovnaná, nezávislá žena s vlastní kariérou a na druhé straně beznadějná romantička hledající dokonalého muže. Bridget si dlouho myslela, že mužem jejích snů je Mark Darcy, kterého Fieldingová vytvořila podle literární postavy staré více než 200 let. „Je to archetypální úžasný Angličan, vtipný, chytrý a kultivovaný,” říká Haywardová. “V roli Darcyho je těžké si představit kohokoliv jiného než Colina Firtha.”

„Miluji Marka Darcyho a miluji Colina Firtha,” svěřuje se Maguire. „Je pro mě jednoduché tuto postavu režírovat a režírovat Colina, protože on je prostě idol žen. Je vším, čím je pan Darcy - s jeho povýšeností, nedůtklivostí, inteligencí… a vypadá jako Colin Firth…”

Stejně jako Zellweger byl i Firth ochoten se k roli vrátit, pokud bude vše dobře načasované. „Když jsme natočili druhý film, řekl jsem, že o třetím pokračování bych uvažoval pouze v případě, pokud by vyprávěl příběh o lidech v naprosto odlišné fázi jejich životů,“ směje se Firth. „Chtěl jsem znovu potkat ty samé lidi, ale posunuté do další generace, abych viděl, jak se vypořádávají se životem.” Bylo to komplikovanější, než předpokládal. „Vím, že to zní divně, protože jsem toho chlapíka hrál stokrát. Možná jsem se bál, že by mohl vypadat jako parodie.”

Přesně takhle Firth pojal první film. „Bridget Jonesová byla evidentně zamýšlená jako nesmělá parodie Pýchy a předsudku a takhle jsem do toho šel. Myslel jsem, že jdu předvést napodobeninu někoho, koho jsem hrál v BBC. Je to jako zrcadlový sál. V Heleniných knihách jsem existoval jako já sám a pan Darcy v knihách existoval jako pan Darcy. Teď je tady ten pan Darcy v Bridgetiných představách. V tom se dá jednoduše ztratit. Přesto jsem tu roli dostal, takže jsem se domníval, že jde o to, abych pana Darcyho trochu zparodoval. Ale jakmile se začalo točit, zjistil jsem, že je specifičtější a daleko lidštější.”

Ve třetím filmu je Mark Darcy stále uznávaným právníkem v oblasti lidských práv a v podstatě na vrcholu kariéry, ale trochu unavený, popudlivý a za sebou má zklamání v milostném vztahu. „Setkáváme se s ním v době, kdy skončilo jeho manželství, které prostě nefungovalo,” říká Firth. „Přesto ale na Bridget pořád myslí.”

„Nepěstuje zdvořilé konverzace; chová se jako trouba a Bridget se vedle něj stále cítí jako kdyby měla slovní průjem,” říká Maguire. „Emoční odtažitost pozvedl na další úroveň, ale ona ho stále miluje.”

„Časová mezera mezi tímto příběhem a dobou, kdy jsme tyto postavy viděli naposledy, sama vypráví příběh,” pokračuje Firth. „Pokud někdo myslí i po 15 letech na tu samou ženu, pak to vypadá jako láska. Navzdory času, který uběhl, navzdory tomu, že vzájemně znají své nedostatky a slabá místa a navzdory všem zklamáním, která spolu zažili, po sobě stále touží. Otázkou je: dokáží se smířit se svými odlišnostmi a po té době opět najít jeden druhého?”

Odpovědi, zda ano nebo ne, poněkud brání nový milostný objekt v Bridgetině životě, absurdně bohatý spisovatel a internetový závislák a nadšenec Jack Qwant. Poslední dva filmy stály na předpokladu, že v lásce jde o volbu mezi hodným klukem a špatným klukem maskovaným za skvělého chlápka, a na Bridget, která opakovaně volí špatně. „Vymysleli jsme Jacka jako Američana ve velmi anglickém prostředí. Je okouzlující, zábavný a velmi americký,” říká Maguire. „Vynalezl algoritmus lásky a myslí si, že ví, co funguje, když přijde na lásku. S Bridget se shodují v 97 %, takže by měli být spolu, zatímco Bridget s Markem se shodnou pouze v 8 %.”

Jack je velkým protikladem Daniela Cleavera. „Ať už si o těch dvou myslíte cokoliv, Jack je vlastně docela fajn chlap,” míní Firth. „Nemusí se nám líbit algoritmus lásky a způsob, jakým dělá to, co dělá, ale má své kouzlo, zbožňuje Bridget a vypadá to, že má Marka docela rád. To je docela k vzteku: máte soupeře, kterého nemůžete zmlátit za to, že by měl příšerné postranní úmysly.”

Dempseyho si producenti poprvé všimli jako doktora Dereka Shepherda v seriálu Chirurgové. „Patrickovo jméno padlo velice brzy,” říká Hayward. „Má ten správný věk, je to krásný chlap a je Američan, což je oproti Danielovi změna. Chtěli jsme, aby to byl někdo jiný, ale někdo stejně úžasný. Kromě toho je skvělý herec. Je americkou obdobou Colina.”

„Patrick je jako Jack úžasný,” rozplývá se Zellweger. „Je elegantní a hezký a okouzlující a zábavný a nemravný a legrační, stejně jako postava Daniela Cleavera. Přesto je v mnoha ohledech Danielovým pravým opakem.”

„Darcy je typický Angličan, Jack typický Američan,” říká Dempsey. „Hledali jsme způsob, jak ukázat obě postavy sympatické, zranitelné, ale zároveň silné, s jejich přáními a touhami ohledně Bridget a dítěte.”

Jedna z nejvtipnějších scén je ta, kde muži nesou Bridget do porodnice. „Je to největší scéna a trochu jsem se jí bála,” přiznává Maguire. „Ale šli jsme do toho a hledali jsme momenty, o které bychom se mohli opřít. Chudák starý Mark Darcy se nabídne, že ji odnese, ale pravdou je, že Bridget je opravdu hodně těžká a jeho výraz to potvrzuje. Ona ho kontroluje, jestli je v pořádku a on ztrápeně říká, ‘Bude nejlepší, když budu zticha!' To je typicky anglické - lidé se snaží k sobě být zdvořilí v extrémních situacích. Potom přispěchá na pomoc Jack, typický Američan, ale ani on ji není schopen unést.”

Při příchodu do porodnice jsou muži konfrontováni s otáčivými dveřmi. „Když jsme přemýšleli, jak to udělat, úplně jsme nedomysleli, kam ji položí, až budou uvnitř,” směje se Maguireová. „Ale protože tam nebylo žádné kolečkové křeslo, prostě ji hodili na pult. Renée to zahrála naprosto věrně - pohled plný hrůzy zachycuje komično okamžiku. Je to trochu jako z Tří moulů.”

Bridget patří do Londýna:
Design a lokace

Synonymem k Bridget Jonesové je samotný Londýn. Podle Fellnera je „Londýn složitý, matoucí, úžasný a rozmanitý. Doufejme, že jsme zachytili tuhle krásu a současnou a historickou architekturu - všechno je zahrnuté do Bridgetina příběhu a do příběhů jejích přátel.”

O vytvoření fyzických kulis Bridgetina světa se postaral umělecký tým vedený výtvarníkem Johnem Paulem “JP” Kellym. „Bridgetin úspěch byl důležitý,” říká. „Z toho důvodu jsme si dali záležet na tom, aby se změnilo nejen její domácí, ale také pracovní prostředí. Připravili jsme pro ni poměrně ambiciózní zaměstnání.”

Nic neodráží Bridgetiny roztomilé nedostatky víc než její byt, ten samý malý byt nad hospodou The Globe. „Vkus se samozřejmě změnil” upozorňuje Kelly. „Bridget nyní žije v moderně zařízeném bytě. Líbila se mi myšlenka světlejších tónů jako něco, co odráží její vyspělost.” Malé detaily ale pořád ukazují Bridgetiny drobné nedostatky - kalhotky pohozené na podlaze, kabát visící na dveřích, zásuvky přeplněné změtí knih, dopisů a pohledů, prázdný obal od čokolády na nočním stolku.

Dobré úmysly by byly, ambice na designově zařízený byt také, ale realizace trochu pokulhává. Bridgetin svět se změnil úspěšně, ale ne bezchybně. „Komický aspekt Bridgetiny postavy se ukazuje třeba v situaci, kdy na se jedné straně postele válí knihy o politice, které potřebuje přečíst kvůli práci a na druhé straně knihy o hubnutí a o osobním rozvoji a obaly od Kit Kat. Tuhle její rozpolcenost - na jedné straně uznávaná a důvěryhodná osoba a potrhlá Bridget na straně druhé - všichni milují. To jsme chtěli ukázat i na tom, jak vypadá její byt.”

Bridgetin byt přeměnil tým návrhářů ve velmi pěknou rezidenci v samém srdci Borough Market. Na koupi takového bytu byste v současnosti potřebovali milióny, protože Borough se stal poměrně módním místem. Ironií je, že v minulých letech byla přímo u okna bytu postavena železniční trať, takže celá budova je v současnosti sevřená dvěma vlakovými linkami.

Pro filmaře to bylo skvělé. „Přesně to odpovídalo Bridgetině současné situaci,” poznamenává Kelly. „Koupíte si byt ve slibné lokalitě, bohatém Borough Market, abyste vzápětí zjistili, že všude kolem vás jsou železniční tratě, ať kouknete, kam kouknete. Nádherně to ukazuje ambice a pokrok, ale zároveň to, že ne vše funguje tak, jak by se vám líbilo.”

O tom, jestli by Bridget zůstala v tom samém bytě, se vedly dlouhé diskuse. V posledních 10 letech se Borough Market dramaticky změnil, a to způsobem, který odráží jak londýnský život, tak Bridgetino dozrání. „Téměř přesně to odráží její změny,” říká Kelly. „To místo si stále drží určitou skromnost a legrační stránku, ale fakticky začalo prosperovat. Bylo zajímavé ji udržet ve světě, který se tolik změnil.”

Od úspěchu prvního filmu o Bridget se stal Borough Market místem, kde fanoušci vzdávají poctu hlavní hrdince. A přes všechny změny, kterými trh od roku 2001 prošel, její domov zůstal nedotčený - dokonce i vstupní dveře mají stále tu samou modrou barvu. „Jedním z kultovních obrazů byl Bridgetin byt nad hospodou,” říká Haywardová. „Reprezentuje starý gregoriánský Londýn. Když jsme točili první film, Borough Market nebylo žádné extra místo. Když skočíme o 15 let dál, hospoda je tady pořád, ale jinak se to místo neuvěřitelně zlepšilo. Přímo za ním je Shard, mrakodrap, který tam před pěti lety nebyl. To je další symbolika filmu - obsahuje starý i nový Londýn, starou a novou Bridget.”

Film se natáčel v Borough dva dny a jedna ze scén vyžadovala, aby se trh změnil uprostřed léta na vánoční trh. Camilla Stephensonová, location manažerka filmu Bridget Jonesová, říká: „Hned zpočátku jsme se rozhodli, že na trhu nebudeme měnit vůbec nic, a praví zůstanou i stánkaři. Řemeslníci a bio řezníci přišli během svého volna, aby se stali součástí natáčení. Na jeden den jsme koupili celý trh, takže všechno, co ve filmu uvidíte, je pravé.”

Od přízvuku až po své jedinečné výstřednosti je Jonesová typickou Angličankou. S rozumem v koncích ji zavedl mimo její komfortní zónu a do Thajska, Dítě Bridget Jonesové se zabývá jejími kořeny v Anglii a používá přitom některé nejznámější lokality země.

Haywardová podotýká, že Londýn je pro Maguireovou jednoznačně samostatnou postavou: „Vždycky jsem si myslela, že to krásně ilustrují první záběry, které jsme natočili v Bridgetině bytě nad hospodou. Ta lokalita byla v prvním filmu docela ošuntělá a teď tam je Shard tyčící se jako symbol obnovy celé oblasti. Je to kontrast mezi starým a novým, a to bylo pro Sharon podstatné.”

Filmaři si Londýn osvojili do té míry, že točili na jeho nejvýznamnějších místech, aniž by je kvůli natáčení uzavírali víc, než bylo nezbytně nutné. Zpráva byla hlasitá a jasná: Bridget Jonesová patří Londýňanům. „Takhle to bylo vždycky,” přemítá Haywardová. „Dlouho jsme natáčeli na kultovních místech, ať už to bylo Primrose Hill, Nejvyšší soud nebo místa jako Market.”

Naštěstí pro Stephensonovou byla většina organizací, které oslovili, nadšená možností napomoci při filmování Bridget Jonesové. „Ani jediný člověk se nás nezeptal, o čem bude další příběh. Stačila pouhá zmínka o Bridget a uslyšeli jsme ‘To by bylo skvělé!' Přitom obvykle k tomu, aby vás pustili do dveří, se musíte ohánět jménem herce nebo režiséra. Bridget prokázala návštěvníkům Londýna velkou službu.”

Další lokace, včetně Nejvyššího soudu a Londýnského centra plaveckých sportů v Olympijském parku královny Alžběty, otevřely své dveře filmařům poprvé, stejně jako Old Bailey, Islington, Highbury, letiště Gatwick, Cornbury Estate v Oxfordshire, Swinbrook village, Southwark a Albertova mostu. „Pokud jste nikdy nepracovali pro lokační oddělení, tohle je film, kde podobný zážitek získáte, protože je plný rozmanitých míst,” říká Stephensonová.

„Vybudovali jsme velkou scénu na zelené louce, točili jsme v impozantním domě, hlavní železniční stanici, v olympijském bazénu, zavřeli jsme hlavní londýnský most, uzavřeli jsme londýnské silnice a vytvořili velké dopravní zácpy, využili velkou nemocnici, cokoliv vás napadne, to jsme udělali. Použili jsme všechny typy lokací, které si dovedete představit, od vesnických po městské.”

V přímém kontrastu se světem Bridget je svět, ve kterém je doma Mark a kde se, kromě jeho vzestupné kariéry, změnilo jen velmi málo. „Upravili jsme mu titul, ale jeho svět je konzervativní a ten se moc nemění,” poznamenává Kelly. „Markův svět vidíme v jeho kanceláři na Lincoln Fields a na Nejvyšším soudu. Nejvyšší soud je v samém srdci politické moci na Parliament Square.”

Toto je svět Marka Darcyho, svět pořádku a konzervativní korektnosti. Je to svět, který dává smysl Darcymu a je světelné roky vzdálen od Bridgetina světa. Díky Stephenson je Dítě Bridget Jonesové prvním filmem, který se točil v prostorách Nejvyššího soudu. „Parliament Square je zajímavým místem, které se přesně hodí pro Marka stoupajícího v kariéře stále výš a pracujícího teď u Nejvyššího soudu” vysvětluje Kelly.

V budově Nejvyššího soudu se pracuje, takže natáčení mohlo probíhat pouze o víkendu. Filmaři měli jediný den na přípravu prostor a jeden den na natáčení. Nenatáčelo se ale jen v reálných kulisách. Kromě interiéru Bridgetina bytu, který byl postaven v Pinewood, jsou ve filmu dvě velké scény: festival a studia Hard News. Festivalová scéna představuje v příběhu situaci, ve které se Bridget cítí naprosto mimo a nepříjemně, když se neočekávaně vydá s kamarádkou Mirandou na festival. V domnění, že jede na víkend někam ven do módního hotelu, je šokovaná, když přijedou na zablácený, přelidněný a na všechny smysly útočící festival.

„Chtěli jsme, aby to na festivalu vypadalo jako na Glastonbury v jeho nejhorších časech,” říká Kelly. „A jak příběh pokračuje, Bridget si připadá, jako kdyby přijela do Pekla na zemi. Všude je bahno a zdrogované děti a ona jen nechápavě vrtí hlavou, proč tam je. Každopádně o pár drinků a nějaké to poskakování v tanečních stanech později to všechno začíná vypadat trochu růžověji - až se z toho nakonec stal nejlepší víkend jejího života.”

Festivalová scéna byla vybudovaná v Great Windsor Park a přestože tým získával inspiraci z různých zdrojů bohaté britské festivalové scény, nejdůležitější roli hrál Bestival. „Přemýšleli jsme o tom, že hudební stránka festivalu bude víceméně v rozsahu Bestivalu, takže jsme strávili spoustu času s Robem Da Bankem a s jeho ženou Josie, která je kreativní ředitelkou,” říká Kelly.

Stejně jako byli skuteční stánkaři v Borough Market, stejně opravdoví byli mnozí prodejci na festivalu, kteří si do Great Windsor Park přivezli vlastní stánky a pulty. Třešničkou na dortu bylo natáčení scény s Edem Sheeranem živě na scéně v Croke Park v Dublinu, které se potom ve filmu posloužily vedle záběrů z Bestivalu.

Další důležitou scénou byly pro Bridget Hard News, které měly předvést její úspěch. Když jsme Bridget viděli naposledy, pracovala na spodních příčkách kariérního žebříčku v televizní produkci a přesto teď produkuje seriózní zpravodajství pro hlavní televizní stanici. Inspiraci vzali filmaři ze zpravodajství BBC a ITN a postavili kompletní zpravodajské studio včetně režie zpravodajství, studiové podlahy a kanceláří, které byly vytvořeny tak, aby snímaly 360 stupňů, takže ať už se snímalo z jakéhokoliv úhlu, záběr byl vždycky na celé zpravodajské zázemí. Kelly vysvětluje: „Tato scéna byla hodně unikátní, protože pořád bylo všechno v záběru. Filmovali jsme natáčení zpráv.“

Ve skutečnosti točili zprávy v reálném čase způsobem, který zprávy přenášel živě. Filmový štáb se obrátil na zpravodajství televize ITV Good Morning Britain, aby produkce Hard News působila věrohodně. Zellweger strávila spoustu času stínováním zpravodajského týmu, když hledala správnou polohu pro svou roli, a právě tehdy se zrodila myšlenka použít tým ITV pod vedením ředitele Good Morning Britain Errona Gordona, který ve filmu hraje Ryana Coopera výrobě Hard News. Opět tedy to, co uvidíte na plátně, je skutečné: skuteční kameramani natáčeli Hard News naživo se skutečným televizním týmem, který zprávy vysílal.

Gordon vysvětluje svou roli: „Sharon a Renée přišly do ITV udělat výzkum a sledovaly živé vysílání Good Morning Britain. Druhý den mi volali, jestli bych nechtěl být ve filmu, protože by chtěli autentické Hard News. Šli jsme do toho s kolegou Johnem Webem z relace This Morning na ITV a s dvěma kameramany z ITV.”

Od křtin po pohřby:
Filmové kostýmy


„Bridget má pořád v šatníku pár svých starých kousků. Kultovní tílko na ramínka s krajkou z Jigsaw a svetřík z Brora jsou stálicemi Bridgetina šatníku.“ Bridgetin šatník je charakteristický třemi klíčovými kousky - krátkými sukněmi, botami na vysokém podpatku a punčocháči - ale to, jak skládá dohromady kousky od Weisela, Jimi Choo, Jigsaw, Brora a H&M, dělá její vzhled specifický. „Pro Bridget je typická černá manšestrová sukně a blůza od Niny Ricci s ručním potiskem - high-street sukně a designový top a k tomu krátký propínací svetřík.”

Pro časové období 18 měsíců, ve kterých se Bridget z pracující a úspěšné ženy stane nastávající matkou, pro ni Noble se svým týmem vytvořil více než 60 kostýmů - ale co z toho jsou podle něj ty klíčové kousky, které definují Bridget? „První, v čem Bridget po těch letech uvidíme, jsou šaty na pohřeb a i když jsou velmi krásné, mají pro tuto příležitost poněkud nevhodný výstřih, takže další faux pas. Dalším outfitem jsou šaty na křtiny, které vycházejí z přelomu 30. a 40. let,” pokračuje Noble, „protože jsme chtěli skryté knoflíky s poutky na zádech, které Mark Darcy nedokázal rozdělat. A potom tady jsou svatební šaty. Rozhodl jsem se je udělat jednoduché, kultovní a nadčasové. Vypadá v nich naprosto úchvatně. Je to jediná chvíle, kdy spolu všechno ladí - její vlasy, make-up, šperky a šaty.”

Noble na návrzích těchto nádherných šatů spolupracoval se svým dlouholetým kamarádem a kostýmním výtvarníkem Gilesem Deaconem. Na svatbu bylo potřeba vybrat Bridget i prstýnek, pro který tým zamířil k Tiffanymu. Prsten s diamantem v hodnotě 55 000 liber je přiměřený, protože odkazuje k Bridgetinu mladšímu já - jedna z věcí, která přežila 15letou odmlku je její řetízek se srdíčkem také od Tiffanyho. „Tiffanyho srdíčko měla Bridget v prvním i ve druhém filmu,” říká Noble. „Je to nadčasový kousek, který navrhla Paloma Picasso - možná dárek od rodičů k 18. narozeninám. Je to něco, co k Bridget neodmyslitelně patří.”

Po 15 letech se i Markův styl stal promyšlenějším. Obleky nadměrných rozměrů z pozdních 90. let jsou pryč a nahradily je obleky na míru. „Tenkrát to bylo všechno Burberry, zatímco teď je to mix Toma Forda a Gievese & Hawkesea,” vysvětluje Noble. „Silueta je ostřejší.”

Noble mu zamýšlel přidat sex appeal, pokud to je ovšem možné u muže, který byl v ten samý rok zvolen Brity za nejvíc sexy muže současnosti. „Je velmi pohledný,” souhlasí Noble. „A má skvělou figuru.” Markův svět je samozřejmě mnohem konzervativnější než ten, který obývá Bridget a kostýmy hrají při tomto srovnávání velkou roli. „Jeho svět je bezpečnější a mnohem konvenčnější,” říká Noble, „vsadili jsme na sladěný a upravený vzhled. Vše dělají správné detaily: střih obleku, doplňky.”

Jackův svět není divákům zpřístupněný stejně jako Bridgetin a Markův. Víc než u kterékoliv jiné postavy o něm tedy vypovídaly kostýmy. „Patrick chtěl, aby Jack vypadal více anglicky,” říká Noble. „Takže Paul Smith, Private White, Folk, Sunspel - krásné, kvalitní anglické obleky.”

Natáčení skončilo a producent Fellner přemýšlí, jaké to bylo, setkat se starými přáteli. „Na dalším uvedení filmu o Bridget Jonesové do kin je něco mimořádně potěšujícího. Cítil jsem se emočně velmi spřízněn s těmi postavami a rád jsem v jejich světě trávil čas - a díval se, k čemu se chystají, těšil se z jejich vzestupů i pádů. Doufám, že to diváci budou cítit stejně a že si na konci řeknou, že jsme to udělali dobře.”