fb  Sdílet
   Informace    Recenze    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Ukázka    Fotky    Podobné filmy    

60% 122 hlasů
film / komedie, Česká republika,
Kinopremiéra v ČR 29.9.2005, DVD od 1.9.2006 Bonton

Režie:
Herci: , , , , , více...


Ukázka
00:31



Černá barevná komedie.
Příběh černé vánoční komedie Doblba! se odehrává v rozvětvené rodině Mukových. Hlavním hrdinou je Karel Muk, jednoduchý chlapík s jednoduchými sny, žijící poněkud stereotypním manželským životem s Terezou, nevlastní matkou Karlovy dcery Valinky. Řečeno slovy scénáře: Karel pracoval dlouhá léta jako správce hřbitova a s oblibou říkal : Jistá je jen smrt, ale nikdy si nepřipustil, že by se ho mohla nějak dotknout. Nebylo toho moc, za co by se ho dalo pochválit. Bratr Robert Muk je naopak sebevědomý a praktický podnikatel a nejmladší Pavel jakoby se stále nemohl rozhodnout, zda najít smysl života v ochraně šumavských hvozdů nebo v erotických hrátkách se sekretářkami. Jednoho dne, krátce před Vánocemi spadne rodině Mukových do klína nečekané dědictví.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Při srovnání s dnešníma ubohejma komediema nemůžu jinak. Ani už nevím kolikrát jsem se smál, létající králíček byl luxusní:-) Starej dobrej Petr Čtvrtníček a jeho hlody, nezklamal. Místama to sice maličko uvadalo, ale nic hroznýho. Dokonce to relativně mělo i příběh. 69%
Všechny komentáře k filmu 36+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Recenze

Když člověk nepije, ale chlastá, chlastá jako duha, vidí bílé myši. Prý jde o poslední stádium alkoholismu. Popravdě, jakkoli jsem pití v životě nijak extra nešidil, bílé živé potvůrky se mi před očima nehonily nikdy (tedy co si pamatuji). Ne tak jedné z hlavních postav nového českého filmu Doblba!. Karel Muk (Jaroslav Dušek) v něm totiž vidí bílé králíky. Sice až poté, co si konzumaci alkoholu umocní všelijakými prášky, ale vidí. A právě scéna s přeludy a králíčkem patřila mezi ty, jež mě nahlodaly. Nehodlám tvůrce podezírat, že film točili ožralí (no, i kdyby občas, tak co), ale je možné že si náročnější divák z filmu odnese pořádnou kocovinu.    Dušek je filmu výborný, což se ale již předpokládá předem. I když někoho již může iritovat, jak pořád vystavuje v trenkách své špeky a snaží se o rezonanci první signální (třebas žvásty o vnitřní erekci), je těžké tohoto osobitého herce nemít rád (mně se to aspoň zatím nedaří). Žel o druhé postavě plakátu zvoucí k Vachlerovu debutu... Celá recenze
Archinek, 7 z 10

Popis filmu Doblba!

Karel Muk byl ženatý s Michalou, s níž má dcerku Valerii. Když Michala zemřela, zjistil, že o Valerii se nejlépe stará nejlepší přítelkyně nebožky Tereza, a tak se s ní dá dohromady. Bydlí s nimi i bratr Pavel, který tíhne k východním filozofiím. Nakonec zatouží přidat se k hnutí Hare Krišna. Prostřední bratr Robert je na tom finančně nejlépe. Jeho manželkou je peníze nadevše milující Věra. Babička, matka Karlova otce, dostane jednoho dne dopis z Vídně, v němž jí jakýsi šlechtic odkazuje hrobku v Čechách. Jelikož nikdo neví, kdo byl otcem jejího jediného syna Josefa, Karel s Robertem usoudí, že by to mohl být právě zmíněný aristokrat. Zároveň je ale napadne - zejména Roberta -, že babičce není třeba nic říkat. Rozhodnou se hrobku tiše zpeněžit. Dokonce vymyslí fintu, aby podepsala listinu o prodeji. Namluví jí, že podepisuje přihlášku na zájezd k pyramidám. Mezitím dědeček Josef opatří Valince králíčka, kterého ale Karel v rozčilení nechtěně nakopne a zabije. Dcerce pak namluví, že ho zakousl pes Rex. Když Karel s Robertem řeknou manželkám o podfuku s hrobkou, Tereza i Věra jsou ostře proti. Natolik, že odmítnou jet na Vánoce k rodičům svých manželů a rozhodnou se Štědrý den oslavit jen s Valinkou. K rodičům jedou Karel a Pavel, Robert má přijet později. Nepřítomnost žen omluví Valinčinou nemocí. Rodina se ale začne hádat, hlavně když Pavel vybalí dárek pro babičku - náhrobní kámen.


O natáčení

obrazek
Natáčení filmu probíhalo od ledna v exteriérech v Praze, v Žihobcích na Klatovsku a v pražském studiu Pokrok. Vzhledem k tomu, že děj snímku se odehrává o Vánocích, doufali tvůrci, že se podaří navodit atmosféru těchto svátků. Ukázalo se, že štáb a produkce mají přímluvce hodně nahoře, protože krátce před odjezdem štábu do Žihobců začalo sněžit a kolorit českých vánoc byl zaručen. Přestože natáčení začalo jednou neplánovanou autohavárií herce Petra Čtvrtníčka, vše proběhlo podle harmonogramu a termíny se podařilo dodržet. Během natáčení se filmaři dostali do řady kuriózních prostředí, mezi nimiž vyniká pracovní část krematoria ve Strašnicích, kam veřejnost běžně nemá přístup.

Nejnáročnější scéna čekala tvůrce na samý závěr natáčení, kdy se točila automobilová havárie (plánovaná a zapadající do děje). Díky partnerovi filmu, společnosti Renault se mohla náročná sekvence uskutečnit v co nejprofesionálnějším provedení. Točilo v sibiřských podmínkách v pražských Košířích na 3 kamery. Koordinaci celé akce měl na starosti Jiří Kuba z agentury filmových kaskadérů IPON. Agentura působí na filmovém trhu deset let, nabízí kompletní servis (výkony v autech na motorkách, jízdu na koni atd …). Pracovala již na 130 filmech a řadě reklam. Mezi nejznámějšími tituly, na nichž se kaskadéři IPONu podíleli patří například oba filmy Johanka z Arku, které se u nás natáčely, dále Bídníci, Bratři Grimmové, Mlhy Avalonu a řada dalších.
obrazek
Za volant automobilu usedl Jiří Kuba. Právě kvůli umístění kamer musel manévrovat na omezeném prostoru. Největší náročnost scény vycházela hlavně z toho, že „na ostro“ se může jet pouze jednou. Kaskadéra při havárii nechrání žádný ochranný rám, ale pouze speciální pásy. Zabudování rámu by podle Kubových slov bylo jak nákladné, tak technicky obtížné a navíc pro tento typ havárií se nejeví jako nezbytný. Rám totiž chrání především před zničením střechy, která by upevněného kaskadéra mohla ohrožovat. Taková je třeba praxe zahraničních kaskadérských skupin. Kaskadéři z IPON použili způsob, kdy si po nárazu kaskadér lehá na sedadlo a je od demolované střechy v dostatečné vzdálenosti.

„Základem je dokonalá příprava, která je nutnou podmínkou k tomu, aby nás ani štáb nic nepřekvapilo a vše proběhlo s maximálním důrazem na bezpečnost,“ říká Jiří Kuba, který si na základě mnohaletých zkušeností byl naprosto jistý, i když mu úkol zkomplikovala klimatická situace. „Původně jsem měl v úmyslu rychlost kolem 130 kilometrů v hodině, nakonec jsem jel něco lehce přes stovku. Na sněhu je auto přece jen hůře ovladatelné, navíc kolem byly postaveny agregáty, prokluz pneumatik je velký, kdyby auto dostalo v té rychlosti smyk, nikdo nedokáže odhadnout, co to udělá. Proto jsme nakonec po dohodě s režisérem ustoupili od záměru, že se po střetu pokusím auto dostat do kotrmelců přes střechu. Na sněhu by to bylo riskantní,“ říká Jiří Kuba.

Petr Vachler (rozhovor)
obrazek
O čem vypráví Doblba!?
Film Doblba! vypráví doblba o tom, co neustále děláme špatně a že jsme totálně v některých věcech nepoučitelní.

Jak vznikal scénář?
Scénář vznikal cca rok a půl. Když jsme s Honzou Stehlíkem začali psát námět, dali jsme si za cíl, aby to byl levný film, v létě, nenáročný, pokud možno v jednom prostředí. Když jsme napsali námět a začali pracovat na scénáři, vyšel z toho film, jehož první záběr byl na Kambodžu nebo Srí Lanku a zbytek se odehrával v zimě na různých místech po celé České republice. Takže jsme napsali snad nejdražší scénář, jaký v rámci toho příběhu šel. Tak jsme zase začali hledat cesty, jak to zredukovat a ten příběh neochudit. Nakonec zůstala hlavní složkou atmosféry zima a sníh. Měli jsme natolik štěstí, že sníh nám napadl dva dny před natáčením. I když scénu na hřbitově jsme třeba roztočili jeden den bez sněhu a druhý den jsme museli odklízet sníh z celého Slavína, protože přes noc ho napadlo tři čtvrtě metru. Ale bez sněhu bych si ten film nedokázal představit.

Jak jste se doplňovali při společné tvorbě?
Chvíli jsem psal já, chvíli on a podobně jsme se střídali i v rolích dramaturgů. Máme myslím velmi odlišné vidění a vnímání světa, a tak jsem rád, že se tyhle odlišné přístupy sešly na stejném základě a nakonec se to promítlo do scénáře. Já se moc těším, že další scénář napíšeme také ve dvou, pro mě je to lepší než být sám zavřený někde ve tmě.
obrazek
Do jaké míry čerpá film ze situací, které se skutečně odehrály?
Zaznamenali jsme minimálně dva příběhy, které se skutečně staly - jeden se přihodil našemu grafikovi Pavlu Šmerdovi - to je ten příběh s tatínkem. Hodně jsme ho změnili, ale gro zůstalo. Příhoda s králíčkem, jejíž část je tu použita a rozvedena, se stala naší bývalé spolupracovnici z VAC. Pak je tam řada situací, které jsem vypozoroval ve svém okolí. Hodně lidí se mě ptá, zda to je autobiografický příběh. Už proto, že jsme scénář psali dva a že jsme si řekli, že vybereme ty nejpikantnější scény ze života našich známých, tak toho autobiografického je tam poměrně málo.

Jako nejbližšího spolupracovníka jste si vybral kameramana Petra Hojdu?
Strašně dlouho jsem přemýšlel, kdo by mohl být kameramanem tohoto filmu. Sešel jsem se s několika kameramany a Petr Hojda byl ideálním řešením, především pro čistotu jeho obrazu. Shodli jsme se na tom, že máme oba rádi filmy jako Eyes Wide Shut nebo Amélie z Montmartru, které jsou vizuálně velmi čisté. Domluvili jsme se a celý film podřídili v rámci možností tomu, aby každé prostředí mělo vlastní barvu, včetně kostýmů, dekorací. Myslím, že jsem si s tím dost vyhráli, protože pro mě je film velmi vizuální záležitost.

Jste nejen režisérem, spoluautorem, ale také producentem filmu Doblba!. Jak se to dá zvládnout?
„Já jsem to udělal jednoduše. Celý projekt jsem připravil, a pak jsem vše předal výkonnému producentu Aleši Týblovi. Zhruba týden před natáčením jsem nechtěl o penězích nic slyšet, protože to už by ten film dopadl jako statistický údaj: příjem-výdej. Bohužel devadesát procent věcí, které dnes vznikají v oblasti kultury, je jen otázkou příjmů a výdajů, na vlastní obsah se už nikdo neptá. Celá řada režisérů se o to snaží, ale producenti nemají možnost výdělků v jiných státech, a tak jsou nuceni uplatňovat ten přístup příjem-výdej a to je hodně deprimující.
obrazek
Jaké parametry uplatňujete na režisérskou profesi?
Považuji režiséra za jakého uměleckého producenta. Myslím, že v českých podmínkách by si měl režisér odsouhlasit vše - od castingů, přes výběr exteriérů, interiérů, kostýmů. Nejsem zastáncem toho, že se režisér má v některých funkcích nechat stoprocentně zastupovat ostatními složkami, jak je to běžné v Americe, kdy přijde například k téměř k hotovému obsazení. Před natáčením jsem si třeba sám, bez architekta objel některé lokality a až druhé kolo jsem absolvoval s Milanem Býčkem, a už jsem mohl nabídnut svou představu, jak by vše mělo vypadat. Protože jsme oba ze Strakonic, nebylo k exteriérům v Žihobcích, které jsou na Klatovsku, daleko. I když celý interiér chalupy jsme nakonec točili ve studiu. U filmu ctím pravidlo, že film má mít alespoň tři prostředí, a to jsme snad dodrželi - pro nás je to vesnická chalupa, pražský panelák a různé pražské exteriéry.

Co považujete za úplně nejobtížnější při natáčení a co to bylo v tomto případě?
Úplně nejobtížnější je pro každého režiséra podle mého názoru práce s herci. Osobně to považuji za základ režisérské práce. Nalézt a smíchat lidi, kteří ve filmu vytvoří to, co člověk napsal. Já jsem zvolil tu obtížnější cestu - kombinaci herců a neherců. Ale jestli něco tenhle film dělá, tak jsou to herecké výkony.
Jednou z nejobtížnějších věcí pro mě osobně byla práce s mou dcerou Valinkou. Nevěděl jsem, kde je ta hranice, kdy hraje dobře nebo kdy přehrává. Tam jsem potřeboval vždy korekci. Když mi i pomocná režisérka a další potvrdili, že Valinka hraje výborně, začal jsem tomu věřit. Ale to byl jediný herec, u nějž jsem nevěděl, zda je to v pořádku nebo ne.
obrazek
Jak vzniklo obsazení Jaroslava a Vlasty Duškových?
Měl jsem na castingu nejrůznější herce, zkoušeli jsme například Jiřího Lábuse, ale když pak seděli s Jardou vedle sebe, tak rozdíl deseti let byl přece jen málo. A pak Jarda přišel s nápadem, aby na konkurz přišel jeho skutečný tatínek. A Vlasta vystřihnul něco pro mě naprosto neuvěřitelného. V tu chvíli jsem si vzpomněl na Šebánka z Homolků, vybavily se mi filmy Miloše Formana a věděl jsem, že je to jasný. Problém byl v tom, že jsem si nebyl úplně jist, jak se jeho neherectví skloubí s herectvím ostatních, ale nakonec to dopadlo absolutně skvěle a já jsem z něj nadšen. Oni všichni vytvořili takovou zvláštní „Homolkovskou“ rodinu roku 2005 - nebojím se to říct, i když to zní hodně nadneseně, ale kdo jinej by ten film měl chválil, než já… Jestli se pletu, to už posoudí diváci. A pak mi tam trochu pořád vychází i ten Spalovač mrtvol. Takže já vážně nevím, jestli jsem natočil komedii nebo tragédii, ale ona to vážně asi bude ta tragikomedie. A ty máme jako Češi nejradši, protože jsme svým způsobem tragikomický národ.

Jak jste vybral trojici bratrů?
Dlouho jsem přemýšlel, jak sestavit tři bratry. Jarda Dušek byl od počátku jasný, ale kdo k němu? Uvažoval jsem o řadě jmen, ale když jsem viděl na konkurzu, jak hraje Petr Čtvrtníček vážnou roli, protože tahle role je svým způsobem vážná, byl jsem nadšen. S Petrem se skvěle spolupracovalo. Byla to výborná soda v zákulisí, a co se týká jeho hraní před kamerou, jsem maximálně spokojený. Přesně mi sedí do role toho hajzlíka, kterého jsme potřebovali. Tuto dvojici jsem pak doplnil o Marka Daniela.
obrazek
Vy i scenárista Jan Stehlík jste relativně mladí muži. Proč tedy to téma smrti?
Myslím, že smrt je součást života. Když se člověk smíří s myšlenkou, že smrt mu sedí denně dvacet čtyři hodin na rameni a pořád se na něj dívá, žije se mu podle mě daleko lépe, odlehčeněji. Smrt se v mnoha zemích slaví jako odchod duše. Věřím v karmický život, člověk se na tento svět vrací. Všechno, co tu uděláte dobrého nebo zlého, se vám vrátí. Mně se s myšlenkou a přípravou na to, že člověk jednou umře, žije daleko zodpovědněji. Lidé by měli k fenoménu smrt přistupovat jinak, ne jako k tragédii. Smrt není smrt, je to jenom probuzení. Když si tohle uvědomíme, tak se nám bude žít lépe.

Věříte, že vše, co člověk udělá, se mu vrátí. Budete v příštím životě za film Doblba! potrestán nebo pochválen?
Já mám ve svém životě tolik negativních věcí, takže asi potrestán budu, ale zase věřím, že jsem udělal pár dobrých skutků, které to maličko vymažou. Až sednu do toho výtahu, který jezdí do nebe nebo do pekla, asi pojedu dolů, ale doufám, že ne tolik pater, jak to vypadalo v mých patnácti, dvaceti nebo pětadvaceti letech. Pomalu snad ten výtah přibržďuju a doufám, že se mi do konce života podaří popojet i trochu výše. Cokoliv bude od nuly nahoru, bude výborné.

Jak to bylo s vegetariánským stravováním při natáčení?
Všichni byli dopředu upozorněni na vegetariánský catering i na to, že kdo bude chtít maso, musí si jej koupit. Také všechny pokrmy, které se jedí v záběrech, byly vyrobeny z tofu, robi masa nebo dalších ingrediencí. Maso se opravdu nejedlo ani při štědrovečerní večeři. A samozřejmě žádné zvíře nepřišlo k úhoně.

Jaroslav Dušek (rozhovor)
<>Obrázek nenalezen<> Jak byste charakterizoval Karla Muka?
Karlova Muka? No tak daleko, abychom to přirovnali k Božím muká tedy jít nemůžeme, ale Karel Muk je takový světský Muk, ale určité utrpení, nějaký ten kříž nese, dokonce i pár křížků má na zádech a ta jeho muka se projevují převážně v soužití s dalšími Muky.

Co vás přesvědčilo, abyste roli přijal?
Před lety jsem dostal do ruky scénář, který se mi velice líbil. To byla ještě ta původní verze s pěti povídkami a jmenovalo se to úplně jinak. A to byl důvod, proč jsem řekl, že do toho půjdu. Pak dojde k tomu procesu, ta věc se proměňuje, pohybuje a nakonec se natáčí verze, která s tou původní sice souvisí, ale třeba i v poetice je odlišná. A proto je velice těžké na takovou věc odpovídat. <>Obrázek nenalezen<> Ve filmu jste nucen ulehnout do rakve. Jaké to bylo?
Ležet v rakvi samo o sobě by tak zvláštní nebylo, kdyby to nebylo přímo v krematoriu, vedle místností, kde jsou opravdu ti mrtví. To je dost zvláštní zážitek a dvojnásob zvláštní je, když vedle vás v rakvi leží váš tatínek - který tu hraje mého tatínka. To si nanečisto leccos prožijete.

Jak vás napadlo doporučit do role otce svého tatínka?
Napadlo mě to, když mi Petr Vachler řekl, že stále nemá tuto roli obsazenou. Říkali jsme si jména herců, kteří by to mohli hrát a já jsem v jednu chvíli řekl: A hele, co můj táta. Petr to nejdřív bral jako vtip, ale já jsem říkal: Pozvi ho, táta je dobrý herec. Taky jsem potřeboval vysondovat, zda by táta vůbec šel na konkurs. On na konkursy nechodí, neusiluje o to hrát ve filmech. Když řekl, že ano, asi v tu chvíli nevěděl, že ta role bude velká. Myslel, že udělá tatínka, projde, odejde… ještě při tom konkursu nevěděl, jak moc je ta role velká. Ale na konkursu se táta ukázal jako nejvhodnější a po kamerovkách se Petr rozhodl. Váhal jestli to risknout, ale já mu pořád říkal: komu se podaří objevit šestašedesátiletého herce?

Petr Čtvrtníček (rozhovor)
obrazek
Je pravda, že jste si roli vybral z recese?
Nevybral jsem si ji ani z recese ani ze secese. Vybral jsem si prostě jako roli, která tady ležela, tak jsem ji zvednul a vzal. Natruc Igorovi Chmelovi, který se mnou dělal zkoušky.

Jak byste charakterizoval postavu Roberta?
Je to takovej bohatej pitomec, kterého jsem dělal moc rád, protože lidi si teď budou myslet, že jsem bohatej a na toho pitomce zapomenou a já budu dostávat další, ještě lépe placenou práci, protože se bude vědět, že mám peníze. A tak je to vždycky. Když má člověk peníze, tak mu daj víc! Takže, byla to krásná role, vydělal jsem na ní a myslím, že do budoucna ještě vydělám!

Jak se vám spolupracovalo s Petrem Vachlerem?
Pro mě to byl velký objev, protože Petr to točil jako obyčejný chlapec, který dělá první film. Nebyl na něm vidět ten odraz prezidentsví. Byla to příjemná práce … i jídlo bylo vynikající. Když jsem si navykl na ty nudle s mákem, bylo to moc dobrý.

Proč by měli diváci jít na film Doblba do kina?
A kam by na něj měli jít? Mohou na něj jít někam na zahradu, ale tam ho asi neuviděj. Takže měli by na něj jít do kina, protože jinde to nebude!

Vlasta Dušek (rozhovor)
obrazek
Pane Dušku ve zralém věku debutujete jako herec. Jaký byl váš dosavadní, neherecký život?
Narodil jsem se v malé vesnici, která se jmenuje Tismice a jsem vyučený univerzální nástrojař. Později jsem se ještě vyučil elektrikářem, abych se mohl věnovat profesi osvětlovače. Počátkem šedesátých let jsem přišel do divadla Semafor a vlastně celý život jsem prožil v divadle. Ale celý život jsem se na divadlo díval zezadu. Původně jsem chtěl být herec, ale to se nepovedlo. Třikrát mě nechali dělat zkoušky na herectví a pak řekli, abych už nechodil. A tak jsem se vrátil do divadla zadem.

Říkáte, že jste se chtěl stát hercem. Byly to vaše klukovské sny?
Moje klukovské sny byly strašně prosté. Byl jsem vesnický chlapec, hrál jsem kopanou, běhal jsem po loukách a o tom, co mě čeká, jsem dlouho neuvažoval. Až v učení jsem začal pošilhávat po divadle, dlouho jsem ho hrál ochotnicky a chtěl jsem zkusit být herec. Což se ale nepovedlo. Naštěstí jsem neměl tu neutuchavou touhu být na divadle nebo ve filmu vidět. To, že jsem teď konečně mohl hrát ve filmu mě potěšilo, ale kdybych nehrál, tak jsem taky zůstal naživu.
obrazek
Při natáčení jste se projevoval jako zkušený herec. Jaký máte herecký recept, dbal jste třeba na zkušenosti vašeho syna ?
Kdepak, já se choval úplně normálně. Jako kdybych šel do restaurace na oběd.

Jak byste charakterizoval svou postavu ve filmu?
Je to starší pán, žije autoritářsky, autoritářsky vychovává i své děti. Jak sepíše ve scénáři: Je to cholerik hojně užívající alkohol. Tak to se mi docela dobře dělalo.

Jak se vám pracovalo s Petrem Vachlerem?
Já jsem to měl jednoduché, protože jsem byl režírován poprvé. Tak jsem poslouchal na slovo a snažil jsem se moc nekazit, abych nezdržoval štáb. Ono všeobecně říkává: byla tam velká parta, velká legrace, pořád jsme se jenom smáli. Já myslím, že my jsme se pořád jenom nesmáli, museli jsme docela tvrdě pracovat a občas nám byla pěkná zima. Myslím, že se musí všechno podrobit tomu, aby film byl podle představ režiséra a o to jsme se všichni snažili.

Lenka Krobotová (rozhovor)
obrazek
Co je pro vás důležité při přijetí role?
Na prvním místě určitě scénář, pak jména kolegů, s nimiž se ve filmu objevím a pochopitelně režisér. Protože nemám ještě tolik filmových zkušeností, pak musím třeba v případě Doblba! přiznat, že ve výběru na tu roli byly herečky, kterých si vážím, a tak mi lichotilo, že jsem uspěla mezi nejlepšími.

Považujete casting za něco podřadného nebo je to přirozená součást práce?
Rozumím tomu a považuji casting za přirozenou součást práce především pokud jde o hlavní nebo velkou roli, nebo pokud film má komplikované obsazení a je důležité souznění herců.

Říkáte, že kolegové jsou důležití. Kdo převážil tu misku vah v Doblba!
„Určitě Jarda Dušek, protože je to velká osobnost. Jako každá taková osobnost má své příznivce i odpůrce, ale právě proto je strašně zajímavé si s ním zkusit pracovat. Ale ono celé obsazení Doblba! bylo skvělé, měla jsem z něj radost.

Ve filmu hrajete nevlastní matku čtyřleté holčičce. S takovým parťákem to asi není jednoduché?
„Musím říct, že jsem malou slečnu Vachlerovou docela obdivovala. Měla kolem sebe tolik lidí, tolik vjemů, do toho svého tatínka, s nímž to také není vždy lehké… Byla jsem překvapená jak byla klidná, přizpůsobivá a dokázala reagovat na připomínky, jak svého otce-režiséra, tak i ostatních.“

Je potřeba si s dítětem vytvořit nějaký kamarádský vztah i mimo roli?
„Spíš bych viděla jako důležité, aby k vám mělo určitou důvěru a tu jsme si myslím vytvořily.“
obrazek
Tereza z filmu je taková zvláštní holka s trošku tajemnou minulostí …
„To mě na ní právě lákalo. Ona tak trošku mlží, vlastně pořádně nevíme, proč si svého manžela-hrobníka vzala. Řekla bych, že je to holka, kterou život trochu nudí, a tak sama sobě dává laťky, které přeskakuje, vyzývá sebe sama k soubojům. Bavilo mě do ní šťourat. Ale Doblba! není psychologické drama, je to komedie.“

Ve filmu se setkáte se třemi bratry Mukovými. Jeden je typ jednoduchého hrobníka, druhý vypočítavý podnikatel, třetí trochu naivní ekolog. Který z nich by byl jako muž nejzajímavější pro Lenku Krobotovou?
„Myslím, že dohromady by se z nich dal složit docela zajímavý mužský.“

Jarda Dušek hraje ve filmu se svým otcem. Vy máte podobnou zkušenost, s tatínkem jste se sešla na jevišti Dejvického divadla ve hře Příběhy obyčejného šílenství.
„Táta nejdřív hrát nechtěl, ale Petr Zelenka ho přemluvil. Já na jevišti ho beru jako rovnocenného kolegu, partnera. Táta je dost dobrý herec, to se pozná, když nám předehrává při zkouškách. Při zkoušení Příběhů… mi pomohl ale řadou rad i z pohledu režiséra. Spíš jsem z něj měla ostych jako z táty, ale pak se to nějako začalo doplňovat a dneska jsem ráda, že spolu hrajeme.“

Natočila jste letos dva filmy a jeden televizní seriál. Zůstane divadlo pro vás jedničkou?
„Natvrdo? Asi ano! Ale čestně - v našich podmínkách si nemůžete moc vybírat. Divadlo je pořád meta. Stále ho dělám s lidmi, s nimiž mě práce baví a mám pocit, že se mohu někam posouvat. A co se týká filmu, víte jak to je: Málo co má takový koule, aby byl člověk pyšnej na to, že v tom hraje!“

Věra Křesadlová (rozhovor)
obrazek
Jaké bylo vrátit se po letech k filmování?
Bylo to velmi příjemné. Nejdřív jsem moc nechtěla. Když člověk dlouho netočí, má pocit, že vše pustil z hlavy a že už by ani možná ve filmu hrát neuměl. Tak jsem se vymlouvala a vymlouvala, ale na konkurs jsem přece jen šla. Nechtěla jsem vypadat jako zbabělec. A Petrovi Vachlerovi se to líbilo a roli jsem dostala.

Co byl ten impuls, který vám dodal odvahy?
Řekla jsem si, že by to chtělo nějakou změnu, že už sedím doma příliš dlouho. A když tu příležitost dostanu, budu mezi jinými lidmi a budu dělat něco, co jsem dlouho nedělala. A při natáčení- musím říci - jsem velmi pookřála.

Byla vám postava maminky Mukové blízká?
Trochu to znám z vlastní rodiny, mám také tři syny, takže ty rodinné situace, zmatky kolem Vánoc, kolem štědrovečerní večeře jsou mi docela blízké. Ve filmech jsem vždy většinou hrávala sama sebe, nepovažuji se za klasickou herečku. A tady to byla stejná cesta, jak obstát: hrát samu sebe - maminku tří synů.

Ve filmu jste prokázala obrovskou zručnost při štípání dříví?
Umím štípat dříví. Na chalupě jsem vždycky dělala vše sama a fyzická práce mě docela baví. Ale přiznám se, že velký špalky raději nechám nějakému mužskému.

Kdybyste měla diváky pozvat na film Doblba! do kina, na co byste je lákala?
Já bych na to šla, protože je to černá komedie a ta není tak obvyklá. Černý humor je mi bližší než ten klasický.

O hercích

Jaroslav Dušek
Filmový a divadelní herec, pedagog, režisér a scenárista. Divadelní veřejnosti byl dlouhá léta znám jako vynikající improvizátor. V roce 1981 založil se spolužákem Janem Bornou divadlo Vizita. V souboru vystupuje dnes společně s Martinem Zbrožkem a s dalšími partnery vytváří improvizační představení na řadě pražských scén - divadlo Archa, divadlo Ponec, Dejvické divadlo. Pravidelně hostuje v divadle Sklep, je pedagogem Konzervatoře Jaroslava Ježka, stál u zrodu dnes již neexistujícího Rádia Limonádový Joe. Od počátku 90. let se objevuje v menších rolích ve filmech mladých režisérů. Filmová hvězda J. Duška vyšla s výraznou rolí Saši Mašlaně v komedii Jana Hřebejka Pelíšky. Stejný režisér jej obsadil i do svého dalšího snímku Musíme si pomáhat (2000). Za roli kolaboranta Prohasky byl nominován na Českého lva. Vytvořil role ve filmu Divoké včely (2001, r. B. Sláma), nominaci na Českého lva získal rovněž za úlohu v další Hřebejkově komedii Pupendo v roce 2003. Zahrál si v hořké komedii Horem pádem (2004, r. J. Hřebejk) a zombie hororu Chocking Hazard (2004, r. M.Dobeš). Jaroslav Dušek je rovněž vyhledávaným moderátorem - v této roli se proslavil především díky úspěšnému průvodcovství slavnostním vyhlášením ankety Český lev. Byl protagonistou řady zábavných televizních pořadů - např. reality show Taxi, prosím, televizního multimagazínu Dokoláč ( na něm se podílel i jako spoluautor scénáře), pořadech Přesčas a To snad není možný.

Petr Čtvrtníček
Vystudoval střední umělecko-průmyslovou školu, účinkoval v divadelním souboru Vrata. Proslavil se jako spoluautor, moderátor a režisér parodických televizních pořadů Česká soda a Šteindler, Vávra, Čtvrtníček uvádějí. Skeče uvedené v tomto pořadu byly v několika případech doprovázeny veřejnými skandály a soudními spory. Od roku 1999 je členem souboru pražského Divadla Na zábradlí, kde se objevuje v inscenacích Kosmonautův poslední vzkaz ženě, kterou kdysi v Sovětském svazu miloval a Ivanov. Své názory vyslovuje také pomocí billboardových kampaní.
Je spolurežisérem filmu Česká soda (1998), který vznikl na základě úspěšné televizní parodické série. Autorsky a režijně se podílel také na řadě reklamních spotů (např. džusy Hello). Velký ohlas měla jeho originální scénické čtení přepisů odposlechů zkorumpovaných fotbalových rozhodčích a funkcionářů v Divadle Na zábradlí.

Marek Daniel
Absolvent brněnské JAMU, dlouholetý člen brněnského HaDivadla, hostuje i na dalších divadelních scénách ( Dejvické divadlo). Ve filmu se poprvé objevil r. 1996 v Koljovi, výraznější příležitost mu přinesla hořká komedie Divoké včely (2001, r. B. Sláma). Společně s Pavlem Liškou, Janou a Lumírem Tučkovými byl průvodcem televizním cyklem Kinetická encyklopedie Všehomíra. Na obrazovce jsme jej mohli vidět v televizní podobě úspěšné inscenace HaDivadla Komediograf. V říjnu 2004 byl společně s Tomášem Matonohou průvodcem předávání televizních cen Elsa.

Vlasta Dušek
Je otcem herce Jaroslava Duška a roli ve filmu Doblba! získal právě na základě jeho podnětu. V mládí hrál ochotnicky divadlo, vyučil se řemeslu a neúspěšně se pokoušel o studia herectví. Od počátku 60. let pracoval jako osvětlovač v divadle Semafor. Role otce je jeho hereckým debutem v hraném filmu.

Lenka Krobotová
Pochází z umělecké rodiny, od dvanácti let se věnovala lidovému, později scénickému tanci. Když dostala nabídku od P. Špalkové zaskočit v představení divadla Kašpar, rozhodla se pro herectví. Absolventka DAMU je stálou členkou souboru Dejvického divadla v Praze, kde vytvořila úlohy v představeních Oblomov, Bratři Karamazovi, Příběhy obyčejného šílenství, Tři sestry, Kouzelná flétna a další. Vystupovala na řadě dalších scén - v divadle ABC v inscenaci Charleyova teta či v Divadle na Vinohradech, kdy ještě během studií hrála v inscenaci Bratři Karamazovi, dále v pražském Rubínu, Labyrintu nebo Činoherním klubu. Zajímavé role jí nabídl i rozhlas, vytvořila například titulní úlohu v inscenaci Maryša. Jako členka tanečního souboru Impuls si zahrála ve filmu Šakalí léta (1993, r. Jan Hřebejk).

Věra Křesadlová
Herečka, zpěvačka a výtvarnice vystudovala střední umělecko-průmyslovou školu. Svůj umělecký start spojila ve filmu především s tvůrci nové vlny 60. let a v divadle s prkny Semaforu, jehož členkou se stala v roce 1963 a s nímž spojila svůj herecký a zpěvácký život na plné čtvrtstoletí. Přesto se v rozhovorech nechala slyšet, že se za herečku a zpěvačku v pravém slova smyslu nepovažovala. Její talent naplno odhalil film Miloše Formana Konkurz (1963). V šedesátých letech pracovala s řadou dalších výrazných osobností s Ivanem Passerem natočila Intimní osvětlení ( 1965), s Jaromilem Jirešem adaptaci slavného Kunderova románu Žert (1969), hrála ve filmu Jiřího Suchého Nevěsta ( 1970), v debutu Jaroslava Papouška Nejkrásnější věk (1968) a v Menzelových Skřiváncích na niti ( 1969). V roce 1972 si spolupráci s Jaroslavem Papouškem zopakovala na třetí části komediální trilogie o jedné rodince Homolka a tobolka. Hlavní dětské role ve všech třech filmech vytvořili její synové, dvojčata Matěj a Petr Formanovi. Dnes je Věra Křesadlová vnímána především jako výtvarnice, tvůrkyně originálních lamp tzv. Tifanek.

Nela Boudová
Po absolvování Státní konzervatoře byla v angažmá v Karlových Varech v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a v Divadle za branou II. V roce 1993 se stala stálou členkou souboru pražského Činoherního klubu. Ve filmech se začala objevovat v polovině 80. let například ve filmech Mravenci nesou smrt (1985, r. Z.Brynych), Dotyky (1988, r. Vladimír Drha), Muka obraznosti (1989, Vladimír Drha), Jestřábí moudrost (1989, r. Vladimír Drha). V roce 1996 si zahrála manželku Ondřeje Vetchého ve snímku J. Svěráka Kolja. Natočila také řadu televizních inscenací, filmů a seriálů. Nela Boudová má bohatou filmografii i dabérskou - pravidelně propůjčuje hlas Julii Robertsové, Melanii Griffithové nebo Jodii Fosterové, na obrazovkách České televize ji můžeme slýchat v seriálu Sex ve městě, kde dabuje Mirandu. Nela Boudová je již řadu let vegetariánkou.

Olga Schmidtová
Olga Schmidtová je ve svých devětasedmdesáti letech nejstarší členkou štábu. Narodila se na Slovensku, studovala v Praze a po té mnoho let hrála na slovenských divadelních prknech především v divadle v Martině. Můžeme ji znát také z filmu. V snímku Jiřího Věrčáka Ceremoniář vytvořila roli maminky hlavního hrdiny Jana Hrušínského, dále se objevila v menších rolích ve filmech Fany (r. Karel Kachyňa), televizním snímku Nepodepsaný knoflík, zahrála si v Životě na zámku a mohli jsme ji vidět v jednom z dílu televizního seriálu Redakce. Hostuje v Divadle ABC.

Valerie Vachlerová
Nejmladší člence štábu jsou pouhé čtyři roky, ale osvědčila při natáčení velkou trpělivost a profesionalitu. Přesto respektive právě proto, že je dcerou režiséra, prošla konkursem a její obsazení bylo konzultováno s řadou nezávislých subjektů. Ve filmu Doblba! - podobně jako její otec - debutuje v celovečerní hrané tvorbě.

Tomáš Matonoha
Narodil se v roce 1971 v Brně, a tamtéž vystudoval JAMU po té, co se neúspěšně pokoušel o přijetí na právnickou fakultu. V roce 1994 se stal členem brněnského HaDivadla a s pojmem nezávislé scény jsou spojeny i některé jeho televizní projekty, především alternativní zábavný pořad Komediograf, který vyšel z úspěšného divadelního představení, které Matonoha s kolegou Pavlem Liškou uvedli v HaDivadle a na dalších brněnských i pražských scénách. Tomáš Matonoha se účastní též dalšího originálního hereckého projektu - komických vystoupení typu stand-up, které natočila stanice HBO pod titulem Na stojáka. Především ho ovšem televizní diváci znají ze seriálu TV Prima Rodinná pouta. Objevil se rovněž v seriálu Strážce duší a v televizní komeii Muž, kterého chtějí.

O tvůrci

Petr Vachler
Absolvent Vysoké školy pedagogické, studoval na pražské FAMU. Počátkem 90. let založil nezávislou produkční filmovou společnost VAC, z počátku zaměřenou na výrobu reklamních spotů a videoklipů. Zde vznikla i řada úspěšných televizních pořadů, na nichž se Petr Vachler podílel jako autor, kameraman, režisér a producent - Kinobox, Prology, Dotkněte se hvězd, Vsaďte se, To snad není možný, Tváře českého filmu a řada dalších. Petr Vachler vybudoval projekt Český lev, anketu odborníků, která každoročně odměňuje nejúspěšnější domácí hrané filmy. Petr Vachler se aktivně podílel na založení České filmové a televizní akademie, v jejímž čele stojí jako výkonný ředitel. Snímek Doblba! je jeho celovečerním hraným debutem.

Podobné filmy

Auta 2
(Cars 2) Hvězdné závodní auto Blesk McQueen a jeho přítel, jedinečný odtahový vůz Burák, s...
dnes 20.00
Nova Cinema
Zralé víno
Volné pokračování hořké komedie z prostředí moravské vesnice. Předseda JZD a vinařský odbo...
dnes 22.00
Prima
Jak se zbavit celulitidy
(Jak sie pozbyc cellulitu) Zbavit se pomerančové kůže bývá většinou dost zapeklitý oříšek....
zítra 02.05
Nova Cinema
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Pátek 23. 7. 2021 Svátek má Libor
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz