Elysium

V roce 2154 existují dva druhy lidí: velmi bohatí, kteří žijí na nedotčené umělé kosmické stanici s názvem Elysium, a zbytek, živořící na přelidněné zničené Zemi. Tajemnice Delacourtová (Jodie Fosterová) je ochotna udělat cokoli, aby pro obyvatele Elysia zůstal zachován jejich luxusní životní styl. A naopak lidé na Zemi jsou ochotni udělat cokoli, aby se jim povedlo získat místo na Elysiu. Max (Matt Damon) se zapojí do nebezpečné operace, která by mohla přinést rovnost dvou polarizovaných světů.

V roce 2009 vtrhl na filmovou scénu režisér Neill Blomkamp se svým prvním celovečerním snímkem District 9. Film sklidil bouřlivý úspěch u kritiky i diváků: kritici vyzdvihovali Blomkampův tvůrčí styl, a diváci ocenili originalitu a inovativnost tohoto snímku. Ale hlavním důvodem, proč byl tento film tak úspěšný, bylo to, že diváky zaujal svými tématy: tím, jak dokázal dokonale spojit příběh o invazi mimozemšťanů s nemilosrdným a velice relevantním společenským komentářem, dokázal oslovit nejenom diváky, ale také členy filmové Akademie, kteří ho nominovali na Oscara v kategoriích Nejlepší film a Nejlepší adaptace.

V tomto novém filmu Blomkamp představuje dva specifické a jednoznačně oddělené světy: přelidněnou a zničenou Zemi, a Elysium, vesmírnou stanici pro ty nejbohatší. Zatímco v roce 2013 žije a pracuje ve vesmíru na vesmírné stanici šest astronautů, v Blomkampově verzi budoucnosti se z těchto skromných počátků v průběhu 150 promění v domov pro nejbohatší lidi světa, vybavený těmi nejluxusnějšími výdobytky lidstva. „Svým způsobem je ta představa absurdní,“ míní Blomkamp. „Představa, že vezmete cihly, maltu a beton a bazény - a vůbec cokoliv, co byste potřebovali k tomu, abyste dokázali ve vesmíru vybudovat taková honosná sídla - je velice satirická. Zdůrazňuje ústřední myšlenku celého filmu - lidé na Elysiu jsou nepředstavitelně bohatí a své prostředky využívají k tomu, aby si vybudovali oddělené, syntetické, téměř hermeticky uzavřené prostředí. V tomto ohledu je Elysium pravým opakem příběhu o mimozemské invazi - stále tu jde o lidi, kteří se snaží udržet svůj život takový, jak jsou na něj zvyklí, ale namísto boje za svou planetu tak činí tím, že se vydají do vesmíru.“

Blomkampova vize dokonalého světa, odděleného od zoufalé a zničené Země, se zakládají na skutečných konceptech. „V sedmdesátých letech lidé skutečně hovořili o možnosti opustit Zemi a vybudovat vesmírné stanice, na kterých bychom jednou mohli teoreticky žít. Jednou z hlavních odpovědí na takovéto diskuse byl Stanfordský prstenec. Líbila se mi představa toho, že vezmu tenhle velice známý koncept a poházím po něm peníze, diamanty a luxusní vily - představa těch neuvěřitelně opulentních staveb v prostorách prstencové vesmírné stanice mi připadá neskutečně humorná, a chtěl jsem o ní natočit film.“

Simon Kinberg, který film společně s Blomkampem a Billem Blockem produkuje, prohlašuje, že neutuchající akční scény Elysia se s politickým podtextem filmu snoubí velice dobře, protože obojí staví na tom, jaký je Blomkamp coby scenárista a režisér. „Elysium je v první řadě akční film, ale Neill se velice zajímá i o svět a politiku,“ říká. „V tomto filmu se objevují témata, která byste v letním akčním filmu nečekali. Doufáme, že si divák vychutná akční část filmu, ale současně do sebe vstřebá i něco málo o skutečném světě, ve kterém žije.“

„Neill má schopnost představit divákům svižný akční thriller, který se současně zaobírá vážnými tématy a věcmi,“ dodává Block, CEO společnosti QED International, která produkovala i District 9. „Po zkušenostech z Districtu 9 jsme velice toužili po možnosti produkovat i tento snímek.“

„Toužím vyhazovat věci do povětří úplně stejným dílem, jako chci natáčet vážné filmy,“ říká Blomkamp. „Více než cokoliv jiného jsem vizuální umělec. Nechci točit filmy, které by byly příliš vážné - mám rád akci a vizuální prostředky, a od toho se pro mě všechno odvíjí. Ale současně se zajímám o politiku, takže jakmile přijdu s nápadem na svět, ve kterém se děj odehrává, a začnu se věnovat postavám a příběhu, začnou do něj prosakovat také politické myšlenky, které mě zajímají. Většinou mě zajímají širší společenské koncepty, a líbí se mi možnost točit o nich filmy, které divákovi tyto koncepty příliš nevnucují - doufám, že pokud tato témata představím v tomto kontextu, umožním divákům, aby se na ně podívali trochu jinýma očima. Ze všeho nejdůležitějším je pro mě to, abych natočil zábavný film, ale jsem rád, když stojí na kvalitních základech a není to jen čistě popcornová zábava.“

„Myslím, že se jedná o pozitivní poselství,“ hodnotí Matt Damon, který ztvárnil ve filmu hlavní roli. „Dokonce i v budoucnosti, ve které hraje každý sám za sebe, si budou lidé schopni zachovat své lidství.“

Stejně jako District 9 zkoumal otázky sociální spravedlnosti, třídního rozdělení a vztahů mezi rasami, pokládá Elysium důležité otázky na téma toho, kde se nyní nacházíme v kontextu toho, kam míříme. „Celý film je alegorie,“ říká Blomkamp. „Poměrně hodně přemýšlím o majetkových rozdílech a o tom, jaký mají vliv na imigraci, a myslím, že čím déle to bude pokračovat, tím více se budeme blížit světu z Elysia. V tomto smyslu jsou myslím otázky, na kterých film staví, velice přesné.“

Blomkamp dokonce prohlašuje, že podstata celého konfliktu je reálnější, než bychom si mohli myslet. „Když diváci vidí bohatství Elysia v přímém kontrastu s chudobou na Zemi, myslím, že si někteří z nich řeknou, že je to poněkud extrémní - jenže není. Přesně takové kontrasty už na Zemi v současnosti existují,“ říká. „V Mexico City, v Johannesburgu, v Riu, tam všude najdete skupinky velice bohatých lidí, komunity, oddělené ploty, obklopené mořem chudoby. A myslím, že americká města se tímto směrem vydají také - proto se náš film odehrává v Los Angeles. Ale tato nerovnováha nemůže vydržet. A nevím, jak to dopadne - zda se díky tomu posuneme kupředu, nebo nás to naopak zničí. Elysium je v tomto ohledu rozcestím.“

V centru všeho zmatku na Zemi, na pomezí dvou světů, se nachází Max, představovaný Mattem Damonem. „Max se potřebuje dostat na Elysium, aby si zachránil život, ale ve svém zoufalství se zaplete do událostí, které mu pomohou uvědomit si, že je třeba řešit mnohem zásadnější problémy, nikoliv pouze své vlastní,“ popisuje Blomkamp. „A nakonec bojuje za něco víc, bojuje za záchranu ostatních na Zemi.“

„Max se, stejně jako spousta dalších obyvatel Země, odjakživa toužil dostat na Elysium,“ říká Damon. „To byl jeho sen. Ale vyrostl z něj. Působí na vás jako nějaký zlodějíček, ale na Zemi, kde je všeho takový nedostatek, že každý nějakým způsobem obchází zákon, prostě jen dělá to, co musí, aby přežil. Život mu udělil tvrdé lekce a on už na svůj život na Zemi rezignoval. Už o Elysiu nesní. Ale ve filmu je postaven do pozice jediného člověka, který může něco změnit.“

Max je pro Damona po fyzické stránce něčím zcela novým - má vyholenou hlavu, je potetovaný a samý sval. „Neill se velice specificky vyjadřoval ke každému detailu a k tomu, jak má tahle postava vypadat,“ popisuje Damon. „Poskytl nám všem obrázky našich postav. Myslím, že něco takového pro mě ještě nikdy nikdo neudělal - aby mi doslova podal obrázek mojí postavy, svlečené do půli těla. Takže jsem šel za svým trenérem a řekl mu, že chci vypadat takhle, a kvalitní trenér je zajištění takové proměny schopen.“

Damon prohlašuje, že se o film zajímal kvůli možnosti spolupráce s Blomkampem. „Stejně jako všichni jsem byl z Districtu 9 u vytržení,“ vzpomíná. „Neill se okamžitě vyhoupl na přední příčky žebříčku těch, se kterými bych chtěl spolupracovat. Takže když jsem se doslechl, že by se se mnou chtěl sejít stran svého dalšího filmu, zašli jsme společně do kavárny. Vytáhl z tašky něco jako obrovský comics, který sám nakreslil a který popisoval kompletně celý svět Elysia. Všechno to už měl vymyšlené, všechno to zkonstruoval. Potřeboval nás jen k tomu, abychom tomu vdechli život. A to byla příležitost, kterou jsem si nemohl nechat uniknout.“

V roli ministryně Delacourtové, neústupné úřednice, odhodlané Elysium pro jeho bohaté obyvatele ochraňovat, se objevuje Jodie Foster. „Jako ministryně obrany považuje za svou povinnost chránit Elysium před imigranty,“ svěřuje se Foster. „Vnímá Elysium jako Utopii - jako něco, čím se Země mohla stát, ale nestala. Nová, liberálnější vláda jí svazuje ruce, ale ona je na světě už 108 let. Pamatuje doby, kdy nastal úpadek Země, a důvody, proč Elysium vzniklo. Ví, co se stane, když tam všechny vpustí - Elysium dopadne stejně jako Země. Pokud se ho pokusíte dát všem, nedostane ho ve finále nikdo.“

„Podtext tohoto filmu mě zaujal,“ prohlašuje. „Boháči ještě více zbohatli a chudí zchudli - což má dopad na naprosto vše, včetně toho, kdo bude zdravý a kdo ne, kdo může mít děti, kdo může vychovat rodinu a kdo smí uprchnout z otráveného světa. Ta propast je tak obrovská, že se ve filmu jedná doslova o dva odlišné světy.“

Sharlto Copley - Blomkampův kamarád z dětství a hvězda snímku District 9 - se znovu vrací, aby se ujal klíčové role padoucha Krugera. „Je to bývalý člen speciálních jednotek, nyní nájemný žoldák, profesionální voják, který pracuje na Zemi pro elitu z Elysia,“ vysvětluje Blomkamp.

„Sharlto vždycky najde způsob, jak být vtipný - dokonce i podvědomě,“ tvrdí Blomkamp. „I v těch nejextrémnějších, nejkritičtějších situacích je schopen přirozeného humoru. Nikdy nic nebere smrtelně vážně. Já mu dodám vlastnosti jeho postavy, a on předvede pozoruhodný herecký výkon, který mě opravdu velice baví sledovat.“

Copley se mohl při práci na své postavě inspirovat svými pozoruhodnými zkušenostmi. „Kruger není ve scénáři Jihoafričanem, ale já našel způsob, jak ho tak ztvárnit,“ říká. „Využil jsem dva Jihoafrické stereotypy a pokusil se z nich vytvořit ojedinělou postavu, kterou jste ještě neviděli. Především, co se týče jeho přízvuku a sarkastického humoru, jsem se inspiroval 'Jižany' - obyvateli drsné čtvrti na jih od Johannesburgu. Co se vojenských prvků týče, existovala během apartheidu jednotka, zvaná Batalion 3-2. Byl to nechvalně známý, ale velice respektovaný batalion - bojovali v Angole, kde se snažili zabránit šíření komunismu. Krugerovy vousy, krátké kalhoty a vražedné schopnosti jsou inspirovány právě členy tohoto batalionu.“

Herecký tým Elysia je doplněn několika herci, kteří možná nejsou příliš známí ve Spojených státech, ale ve svých domovinách jsou to hvězdy první velikosti. „Tenhle film je multikulturní a vícenárodnostní už ze své samotné podstaty,“ míní Kinberg. „Máme tu dva představitele zásadních rolí původem z Brazílie, Alice Braga a Wagnera Mouru - Wagner je v Brazílii hvězdou na úrovni Willa Smitha, Brada Pitta nebo Toma Cruise. Diego Luna je obrovskou hvězdou v Mexiku. Chtěli jsme, aby náš film vypadal jako svět, ve kterém žijeme.“

„Takové obsazení není samoúčelné,“ prohlašuje Moura, který je hvězdou brazilského nejvýdělečnějšího filmu všech dob Elitní jednotka 2. „Neill si mohl poručit libovolného herce z LA, pokud by býval chtěl. Proč shánět nějakého Brazilce? Ale myslím, že s ohledem na námět tohoto filmu - který se z velké části zabývá společenskými rozdíly - je lepší, když má mezinárodní herecký tým.“

Moura v Elysiu představuje Spidera, mafiánského bosse, kterého popisuje jako „něco mezi revolucionářem a obchodníkem s bílým masem. Pomáhá lidem dostat se nelegálně na Elysium. Otázkou je, proč tam nezůstane sám? Jde o to, že se nechce stát součástí Elysia - má za lubem něco většího.“

Moura prohlašuje, že Max se Spiderem kdysi spolupracovali na nějakých ne zcela legálních záležitostech - ale to už je dávno. Teď, když je Max zoufalý, je Spider více než ochotný toho využít. „Max byl velice dobrý v tom, co dělal, ale nechal toho. Prostě jen prohlásil, že odteď bude žít poctivě,“ vysvětluje Moura. „A pak se jednoho dne vrátí a potřebuje, aby mu moje postava pomohla na Elysium, a já to považuji za troufalé a ironické. Ale dohodnou se, protože Spider odjakživa plánoval jistou věc, ale byla pro něj příliš nebezpečná.“

Luna představuje Julia, Maxova kamaráda, který ho ve chvíli, kdy Max nemá příliš na vybranou, láká opět k nečestnému životu. „Obvykle v takovýchto filmech máte lidi dobré a špatné - ale v Elysiu jsou jen lidé, kteří se snaží přežít,“ říká. „Je to jen člověk, který se pokouší vydělat si na živobytí. Kdokoliv se může stát zlodějem, pokud k tomu má důvody - pokud jde o přežití, o jídlo pro děti, o bezpečnost našich rodin, uděláme cokoliv. Julio je ve skutečnosti velice milý a hodný člověk.“

Pro Lunu bylo zajímavé ve své postavě tyto vlastnosti odhalovat, protože komplexnost je něčím, co prostupuje celým filmem. „V Neillových filmech je lidskost,“ míní. „Je to režisér, který má co říct a má názor - prožívá životy svých postav. Přistupuje k akčnímu filmu stejným způsobem, jako by točil intimní milostný příběh: záleží mu na postavách, jejich cílech, specifických okamžicích.“

Braga představuje Frey, Maxovu kamarádku z dětství - ačkoliv se jejich cesty rozešly. „Vyrůstali spolu v sirotčinci,“ vysvětluje Braga. „Stali se z nich téměř sourozenci, ačkoliv je život zavál různými směry. Vždycky toužila po tom, že se stane zdravotní sestrou, a za svým snem si šla a bojovala za něj. Max byl naproti tomu vtažen do velice nemilosrdného světa. Takže ačkoliv o sobě jistou část svých životů nevěděli, jejich vztah stále přetrvával. Když se znovu setkají, pokračují tam, kde skončili.“

„Jde o velice zajímavý způsob, jak ve filmu pojmout nějaký vztah - je to milostný příběh v tom smyslu, že se navzájem milují a záleží jim na tom druhém, ale není to standardní milostný příběh - nejde tu o nic fyzického,“ říká Braga. „To je něco, co se mi na tom scénáři vždycky moc líbilo.“

Bragu také velice lákala možnost zahrát si dle jejího názoru velice unikátní postavu. „Je jí 28 let - je tak stará, jako já - a je to svobodná matka s nemocnou dcerou. Říkala jsem si, že to je pozoruhodná výzva - ztvárnit postavu s tak těžkým životem. Musela být silná, ale nesměla trpět depresemi nebo být nešťastná - prostě jen čelí realitě svého života s odvahou a odhodláním udělat vše, co je třeba, aby své dceři pomohla.“

Když se Max musí dostat na Elysium, slíbí mu Spider dopravu výměnou za pomoc s jistou velkou věcí: unést Johna Carlyle - konstruktéra Elysia - a ukrást tak jedinou věc, kterou si nelze koupit: informace v jeho hlavě. „Získají všechna hesla a přístupové kódy na Elysium. A Spiderovi je okamžitě jasné, jak cenná jejich kořist je. Může Elysium otevřít pro kohokoliv,“ říká Moura. „Zničehonic se začíná měnit z obyčejného zloděje spíše v revolucionáře.“

„Carlyle vytvořil počítačový program, který obsluhuje celý svět na Elysiu,“ popisuje William Fichtner, představitel Carlylea. „Droidi, brány, to všechno tam je. Neexistuje nic, po čem by toužil víc, než být na Elysiu. Takže když je jeho krásná loď Bugatti sestřelena, nedokáže si představit nic děsivějšího.“

Pro zobrazení světa Elysia bylo třeba představit divákovi dva naprosto odlišné světy - na dvou různých lokacích a se dvěma různými styly natáčení. „Kontrast sehrál při natáčení tohoto filmu velkou roli, protože jsme chtěli Zemi a Elysium prezentovat bok po boku,“ říká Blomkamp. „Takže abychom zachovali tu velice konkrétní, černobílou hranici mezi oběma těmito světy, přistupovali jsme i k jejich natáčení zcela odděleně.“

Hlavním úkolem výtvarníka Philipa Iveyho při práci na filmu bylo podtrhnout kontrast luxusu Elysia a chudoby na Zemi. „Jde o to, že veškeré peníze světa skončily na Elysiu,“ říká Ivey. „Ale i když musí Země působit na diváky drsně a věrohodně, totéž musí dokázat i Elysium. Máme tu roboty, kteří stříhají živé ploty, všechno je velice pečlivě upravené. Vše je vyrobeno z těch nejkvalitnějších materiálů.“

Film se primárně natáčel na dvou místech: v Mexico City, které ve filmu zastupuje Los Angeles roku 2154, a ve Vancouveru, který představuje Elysium. „Neill po estetické stránce touží především po věrohodnosti, a to se odráží jak v lokacích, tak v akci samotné,“ míní Kinberg. Jedním z dalších aspektů Districtu 9, který uchvátil diváky i kritiky, bylo to, že příležitostně film působil velice reálně - obsahoval dramatické scény, falešné i skutečné dokumentární záběry. Podle Kinberga Blomkamp přistupuje k Elysiu velice podobně. „Slunce je skutečné, kouř je skutečný, zápach je skutečný. Zmatek, boj a nebezpečí města prostupují celým filmem. Akce působí drsně a věrohodně.“

Natáčení v Mexiku - zejména v některých nejchudších částech země - bylo pro štáb poněkud ironické. „Když jsme natáčeli, nemohl jsem se ubránit pocitu, že sami žijeme v jakémsi soukromém Elysiu - že prožíváme vlastní verzi téhož příběhu,“ vzpomíná William Fichtner. „Skutečnost, že si lidé v Elysiu chtějí nechat své dokonalé sídlo pro sebe, se docela podobá situaci, ve které se dnes sami nacházíme.“

Dalším způsobem, jak ukázat, že Fichtnerova postava žije v naprosto odlišném světě, než v jakém žijí obyvatelé Země, byl jeho dopravní prostředek - zastoupený jednou z nejexkluzivnějších značek světa. „Oslovili jsem Bugatti s prosbou o návrh kosmické lodi, sloužící pro cestování mezi Zemí a Elysiem,“ popisuje Cameron Waldbauer, koordinátor speciálních efektů filmu. „Během dvou dnů nám dodali několik různých ilustrací - Neill z nich vybral jednu, která se mu opravdu líbila, my udělali 3D model a poté jsme ji vyrobili z polystyrénu a laminátu.“ Kosmická loď má dokonce i znak společnosti Bugatti.

V případě návrhu Elysia se tvůrci filmu vydali opačným směrem. Přestože si boháči z Elysia mohou dovolit vše nejlepší, „vkus si za peníze koupit nemůžete,“ dodává Ivey. „Máme tu falešné toskánské sídlo, moderní domy z Malibu, nejmodernější architektonické výstřelky. A za okny díky kouzlům vizuálních efektů vidíte opačnou stranu prstence a prolétající kosmické lodě.“

S jistými návrhy kulis se tvůrci filmu obrátili na legendárního futuristického výtvarníka Syda Meada (Blade Runner, Tron, Vetřelci). „Bylo pro mě poctou se s ním setkat a spolupracovat s ním,“ svěřuje se Ivey. „Hned v počátečních fázích pro nás připravil několik koncepčních ilustrací prstence. Později, jak projekt postupoval, se Syd podílel především na celkových tvarech řídící místnosti a konferenčního sálu. Tyhle místnosti jsou ve filmu mými nejoblíbenějšími.“

Na kaskadéry dohlížel Mike Mitchell, vedoucí kaskadérského týmu. „Pro mě celý proces natáčení začal tím, že jsem poskakoval po Neillově kanceláři, stěhoval gauče, chytal padající sklenice a předstíral, že to jsou rekvizity,“ směje se. „Od tohoto okamžiku jsme si s Neillem skvěle rozuměli.“

Podle Mitchella byla spolupráce s Mattem Damonem velice přirozená a snadná. „Má pozoruhodnou schopnost zapamatovat si pohyby,“ říká Mitchell. „Hovoří takříkajíc naším jazykem. Jsem si jistý, že mu v tom velice pomohlo natáčení filmů ze série o Bourneovi - ale je to neskutečné. Ukážete mu šest nebo sedm bojových pohybů, pak jdete na oběd, a když se vrátíte, tak on prohodí něco jako 'fajn, takže to bylo doleva, skluz, doprava a pak takhle loktem?' Podívám se na Shauna Beatona, jeho dublera, a odvětím, že asi ano. My si to v tu chvíli už ani nepamatujeme, ale on ano.“

Elysium je kombinací speciálních a vizuálních efektů - kamera zaznamenává vše, co bylo možné fyzicky vybudovat, a poté je počítačově doplněno to, co vybudovat nešlo. Případně dochází ke kombinování obou technik.

„Neill chce natočit film, jaký diváci ještě neviděli,“ říká vedoucí týmu vizuálních efektů Peter Muyzers. „Všichni režiséři si jsou v tomto ohledu podobní, ale Neill to posouvá na docela jinou úroveň. Vytváří příběh, rozvíjí ho a nabízí divákům zážitek, který se nedá s ničím srovnat.“

Blomkamp začal tím, že dal výtvarníkům ze společnosti WETA Workshop, kteří se podíleli také na tvorbě mimozemšťanů a zbraní pro film District 9 jasné instrukce stran toho, jak by podle něj měli vypadat droidi a zbraně. Vytvořili také oblek HULC - biomechanický exoskelet, který má Max na sobě a který mu, přestože umírá, dodává nadlidské schopnosti.

„Jde o mou nejoblíbenější rekvizitu z celého filmu,“ prohlašuje vedoucí týmu speciálních masek a kostýmů Joe Dunckley. „Když jsme dostali první instrukce od Neilla, bylo obtížné představit si, jak to celé zvládneme. Nakonec to ale dopadlo skvěle.“

Podle Dunckleyho vyžadoval oblek HULC osm měsíců příprav a testů a než byl dokončen, vzniklo 75 různých verzí. Herec, který ho měl nosit, ho ale nakonec hodnotil velice vysoko. „Nejdůležitější ze všeho byla pohyblivost,“ říká Damon. „Elysium je skutečný akční snímek plný běhání a skákání a šplhání a bojů, takže se chtěli ujistit, že v tom obleku budu takových pohybů skutečně schopen, a lidé z WETY to zvládli na jedničku. Moje pohyblivost nebyla naprosto nijak omezená. Všechno vypadalo kovově, ale bylo to neuvěřitelně lehké, šlo jen o něco přes 11 kilogramů, rozprostřených po celém mém těle. Mohl jsem v něm zůstat celý den a cítil jsem se naprosto v pohodě.“

Svět Elysia obývá několik různých typů droidů - policejní, vojenští, vládní, lékařští - a ačkoliv většinu z nich vytvořili odborníci na vizuální efekty v Image Engine (kteří také vytvářeli mimozemšťany v District 9), podoba těchto droidů se rodila ve WETA Workshop. „Proce návrhu droidů se velice podobal tomu, jaký jsme použili při práci na Districtu 9,“ vysvětluje Dunckley. „Neill chtěl, aby měli podobné rozměry a proporce jako lidé, ale vypadali mnohem elegantněji.“

A volba humanoidů se dvěma nohama nebyla náhodná. „Museli jsme zajistit, že půjde o design, který nám umožní zamaskovat herce,“ objasňuje Dunckley. V průběhu natáčení totiž byly role droidů představovány kaskadéry v šedých oblecích, kteří byli později z filmu vymazání počítačovými grafiky.

„Nejdůležitějším prvkem v hereckých výkonech droidů bylo zajistit, aby Neill mohl během natáčení vše režírovat s herci v šedých oblecích a dosáhl tak maximální možné interakce mezi herci a prostředím,“ říká Muyzers. „Pak jsme mohli herce nahradit při postprodukci droidem a zachovat jeho herecký výkon. Nepoužívali jsme motion capture, ale animátoři byli schopni všechny nuance droidova pohybu rychle převést snímek po snímku přesně tím způsobem, jak to Neill chtěl.“

Muyzers už s Blomkampem spolupracoval na snímku District 9. „Ten byl celkem jednoduchý - měli jsme k dispozici skutečné prostředí a do něj jsme co nejrealističtějším způsobem zasadili postavy,“ říká. „V případě Elysia to bylo takřka obráceně - Neill chtěl stvořit svět, který neexistuje, ale vypadá naprosto věrohodně. Vytvořili jsme prostředí, do kterého jsme zasadili živé herce. Kvůli tomu, čím Elysium je - domovem těch nejbohatších - jsme vše důkladně studovali. Neill nám poskytl obrázky a záběry z Beverly Hills a Hollywoodu a obecně luxusního stylu života. Úzce jsme spolupracovali s Philem Iveym, výtvarníkem filmu, abychom zhodnotili rozměry celého prstence, jeho šířku, to, kolik lidí by na něm mohlo žít a kolik domů by tam bylo, jak by vypadaly, jaká by tam byla infrastruktura a samozřejmě také jak se na Elysium dopravit. Nakonec jsme skončili s prstencem širokým tři kilometry, o průměru 60 kilometrů - to znamená zhruba půl milionu lidí, žijících na vesmírné stanici.“

Nejnáročnějším vizuálním efektem byly podle Muyzerse úvodní záběry Elysia. „Muselo se jednat o návrh, o prstenec, který byste na obloze viděli i ze Země. Dokonce i z dálky musí být poznat, že se jedná o prstenec, jako kdybyste na oblohu zavěsili svůj snubní prsten,“ říká.

Poté musel záběr pokračovat zcela věrohodným způsobem dál a blížit se k vesmírné stanici. „Elysium se tam vznáší jako obří prsten a pak se k němu blížíme a vidíme stále více a více detailů - rostliny, ptáky, budovy. Prolétáte vesmírem a najednou se ocitnete v Beverly Hills,“ popisuje Muyzers. „Vytvořit něco takového je velice náročné, ukázat to uvěřitelným způsobem, a nejsem si jistý, zda jsem to v nějakém jiném filmu někdy viděl na takové úrovni, na jaké to tu prezentujeme my.“

Podle Muyzerse vychází návrh Elysia ze skutečných vědeckých konceptů. „Neill vše konzultoval s vědci a techniky v Jet Propulsion Laboratory v NASA, v podstatě aby se ujistil, že jdeme správnou cestou. Byl by takovýto návrh udržitelný, s ohledem na dostupnou technologii?“ říká Muyzers. „A ukazuje se, že se víceméně jedná o něco, o čem NASA uvažovala - samozřejmě v odlišném měřítku. Ale rotující prstenec, který by tak měl i vlastní gravitaci - to je velice reálný koncept.“ A nejen že rotace prstence poskytuje stanici gravitaci, ale velká vodní plocha stanice současně funguje jako protizávaží, které ji udržuje v rotaci. „Abyste získali udržitelnou atmosféru, musíte celý prstenec uzavřít,“ pokračuje Muyzers. „Po jeho obvodu se vinou čističky vzduchu, které současně vytvářejí tlak a nutí vzduch zůstat u povrchu.“

Atmosféra ostatně představovala další výzvu. „Když se nacházíme na Zemi, díváme se skrz atmosféru do vesmíru, a proto máme modré nebe, které je v nadhlavníku tmavší a u horizontu světlejší,“ objasňuje. „Ale na Elysiu je to obráceně. Na Elysiu se nacházíte takříkajíc v nafouknuté duši velké pneumatiky, takže se atmosféra chová poněkud jinak. A den a noc fungují také odlišně. Na Zemi nevidíte noc přicházet - prostě se jen stmívá. Ale na Elysiu můžete vidět části prstence, ve kterých je jiná denní doba - mohou být ponořeny do tmy, zatímco vy se nacházíte ve slunečním světle. Vymyslet, jak tohle všechno zobrazit, nebylo jednoduché.“

Muyzersovi při návrhu a práci na vizuálních efektech nejvíce pomohla možnost zúčastnit se přímo natáčení samotného, vidět, jak režisér filmu pracuje. „Strávili jsme s Neillem spoustu času v Johannesburgu při natáčení Districtu 9, a tentokrát to byl naprosto stejný zážitek,“ říká. „Neill je odborníkem na vizuální efekty - pracoval v tomto oboru. Má proto spoustu zkušeností - chápe omezení efektů a to, jak co nejlépe využít prostředky, které máme k dispozici. Je to úžasný, tvůrčí režisér.“