Fakjů pane učiteli

Zeki Müller nemá na vybranou. Někdo totiž postavil školní tělocvičnu přímo nad jeho úsporami. Tedy nad místem se zakopanými ukradenými penězi, které tam pro něj ukryla jeho přítelkyně. A tak, aby se po propuštění z basy dostal ke své kořisti, musí se vydávat za suplujícího učitele na Götheho gymnáziu, čímž vznikne už tak sužovanému vzdělávacímu systému další problém, protože od toho okamžiku zaměstnává nejbláznivějšího učitele všech dob. V noci se Zeki snaží tajně prokopat ke své uloupené kořisti a během dne používá sice drastické, ale účinné metody, aby zkrotil neukázněné teenagery ve třídě 10. B. Jeho upjatá, korektní kolegyně, učitelka Lisi Schnabelstedtová, sice odsuzuje jeho neortodoxní pedagogické metody, ale nemůže si pomoct a do nového kolegy se zamiluje. Dokonce mu pomůže vykopat něco cennějšího než je hotovost, zbytky jeho vlastní morální integrity.

Bora Dagtekin (rozhovor)
I když Fakjů pane učiteli není pokračováním Vašeho filmového debutu „Turečtina pro začátečníky“, tým, který na obou filmech pracoval, jak před kamerou, tak i za ní, je téměř stejný. Jak k tomu došlo?

Když jsme natáčeli Turečtinu pro začátečníky, Lena Schömannová z Constantin Filmu i já jsme věděli, že bychom rádi udělali další film s Elyasem M'Barekem. Věděli jsme, že po všech těch rolích teenagerů, by ho bylo zajímavé vidět v roli dospělé postavy a chtěli jsme zjistit v jaké. Začal jsem tedy přemýšlet o prostředí, které by nejlépe fungovalo pro komickou, ale zároveň úžasnou mužskou postavu. A protože jsem chtěl už léta udělat středoškolskou komedii, došlo mi, že Elyas by byl skvělý v roli poněkud drsného anti-učitele.

Tuší Elyas M'Barek, že ho považujete za ideální typ pro role drsňáků?

Elyas má velký smysl pro humor. Miluje šílené postavy. A myslím si, že by to bylo plýtvání jeho talentem, kdybych napsal postavu „měkkoty“právě pro něj. V Německu žije spousta jiných lidí, kteří tento ideál splňují. Navíc, Elyase si nejvíce užijete, když hraje extrémní role. Jeho komediální talent nejlépe zazáří v intenzivních postavách, v těch, které se angažují v opaku politicky korektního dialogu. Je velmi přesvědčivý v obhroublých, svalnatých mužských rolích. V tomto ohledu dnes zaplňuje „mezeru na trhu“ a nemá žádnou konkurenci.

Bylo těžké dostat zelenou pro tento film?

Film jsme představili distributorovi relativně brzy. Námět byl velmi dobře přijat, všude kam jsme šli. Spolu s Lenou Schomannovou a Martinem Moszkowiczem jsme měli pocit, že to byla ideální doba pro to natočit něco o učitelích a studentech. Je to už dávno, co někdo udělal takový film v Německu, i když tzv. „Paukerfilm“-středoškolská komedie je ve skutečnosti jedním z určujících německých žánrů. John Hughes a bezpočet dalších amerických režisérů se tímto žánrem inspirovalo a mělo obrovský úspěch na mezinárodním trhu.

Je pravda, že máte spoustu učitelů ve své vlastní rodině?

Moje matka a sestra jsou učitelky, i můj švagr. Moje matka učila na základní škole, kam jsem chodil. Mnoho z mých učitelů navštěvovalo náš dům a dost brzy jsem pochopil, jak se učitelé chovají, když nejsou ve škole. Slyšel jsem, o čem se baví ve sborovně a zjistil jsem, že jsou v soukromí celkem ironičtí a ne nutně přechytřelí suchaři, za které je lidé považují. Také jsme si udělali obsáhlý průzkum. Podívali jsme se do učitelských příruček a přímo vedli hovory s několika učiteli.

Musel jste se při psaní scénáře držet zpátky, abyste zcela nezlehčil profesi své matky?

Naše producentka Lena Schömannová také pochází z učitelské rodiny. Takže i pro ni bylo důležité, abychom se po učitelích „nevozili“, což se často stává v jiných filmech. V mnoha komediích z let 1980 a 1990 jsou učitelé často zobrazováni jednorozměrně, jako úplní idioti, do kterých si ostatní postavy promítají věci jako je nenávist nebo první láska; ale to se obvykle provádí velmi neohrabaným způsobem. Chtěli jsme ukázat, že být učitelem, je tak trochu i vášní. Průzkumy ukazují, že učitelství je jednou z nejuznávanějších profesí v Německu. I přes jejich pedagogické sekýrování, učitelé na nás mají stále ohromný vliv, když vyrůstáme. A to je jeden z důvodů, proč jsme je chtěli ukázat v pravém světle, i když to děláme s lehkostí. Například postava Karoline Herfurthové chce pro své studenty jen to nejlepší. Jenže nemá schopnost být asertivní, jak by měla. Ale v průběhu filmu se to učí s pomocí Elyasovy postavy. Na filmu Fakjů pane učiteli je skvělé, že učitelé mají stejné problémy jako teenageři. Zamilovávají se do sebe, hledají svoje místo ve společnosti a prochází významnou fází osobního vývoje.

Ve Fakjů pane učiteli se Karoline Herfurthová objeví v komediální roli, pro ni první po velmi dlouhé době. Co Vás vedlo k jejímu obsazení?

Karo odstartovala svou kariéru filmem Holky to chtěj taky a nic nemůže být víc komediální než tato komedie. Pak natočila spoustu žánrových filmů, a protože je tak skvělou herečkou, hrála také mnoho hlubokých a dramatických rolí. Nebyl jsem si jistý, že by měla zájem dělat další komedii, ale doufal jsem, že to zváží. Přišla na první kamerové zkoušky s Elyasem a ti dva spolu byli prostě fantastičtí. Také si myslím, že se jí role Lisi Schnabelstedtové líbila. Vždy se při psaní scénáře snažím, aby měli herci s čím pracovat. Dávám si pozor na to, aby postava prošla všemi emocionálními fázemi tak, aby to bylo pro dobré herce skutečně zajímavé. A myslím, že se Karo líbilo, jak se film zabývá mnoha aspekty jejího charakteru. Lisi Schnabelstedtová je potrhlá a zábavná, ale zároveň má velmi klidné a emocionální momenty. Ztělesňuje morální jádro příběhu.

Je pro Vás jednodušší psát dialog, když už víte dopředu, kdo bude danou roli hrát?

Rozhodně ano. Když píšu, vždy přemýšlím o tom, kdo by mohl tu roli hrát. V případě televizních seriálů, které jsem v minulosti napsal, jsem byl vždy hned od prvního momentu zapojen do castingu. Tento proces je mnohem důležitější v televizním seriálu, než v celovečerním filmu, protože v televizním seriálu máte dostatek času na to, abyste z jednotlivých postav vyždímali absolutně všechno. Pokud herci nedokáží přijít s vlastními nápady a neinspirují nás svými výkony, pak to dostává autora do svízelné situace. Sledoval jsem Elyase a Josefinu Preussovou a Dianu Amftovou a rozvíjel nové nápady, jakým směrem by se jejich postavy mohly vyvíjet. Zároveň se domnívám, že i když jste scénárista, měli byste s herci spolupracovat. Musíte poznat jejich talent a psát věci, které jim jsou šité na míru. Nemyslím si, že by se mělo očekávat, že herci prostě zvládnout udělat všechno: to by bylo absurdní. Úkolem režiséra je pro ně role vytvořit, nebo danou roli v koordinaci s nimi rozvíjet - roli, kterou jako herci přivedou dokonale k životu, a která jim umožní herecky zazářit.

Lena Schömannová (rozhovor)
Kde se vzal nápad na film Fakjů pane učiteli?

Bora Dagtekin uvažoval o námětu na tento film dlouhou dobu. Hlavní myšlenkou bylo - přivést drobného zlodějíčka na místo suplujícího učitele ve škole. Bora si pro tuto roli vždy představoval Elyase M'Bareka. Pověděl mi o tomto nápadu, když jsme točili Turečtinu pro začátečníky a hned se mi to zalíbilo. Velmi nám záleželo na tom, aby byl náš další film středoškolskou komedií. A protože oba pocházíme z učitelských rodin, toto téma je nám blízké a hodně nám na něm záleží. Kdybych nebyla filmovou producentkou, asi bych byla učitelkou. Vlastně… asi bych byla stejným typem exota jako Lisi Schnabelstedtová.

Herecké obsazení ve Fakjů pane učiteli je plné vynikajících talentů. Jak těžké bylo přilákat tak silný kalibr německých herců?

Když máte vynikající scénář, zaujmete vynikající herce. Bora Dagtekin je autorem a skutečným umělcem. Píše své postavy s rozhodností a odhodláním. Dialogy zpracovává do nejjemnějších detailů. Jeho postavy nejsou nikdy hloupé nebo groteskní. Z toho také vyplývá, že herci jsou vždy nadšení hrát jeho postavy a vyzkoušet své vlastní hranice.

Propagátoři německé kultury by mohli protestovat, že jméno Johanna Wolfganga von Goethe není v názvu filmu Fakjů pane učiteli zcela správně napsáno.

Název filmu byl Borův spontánní nápad, včetně poněkud neobvyklého pravopisu. A teď se obávám, že nebudu schopná napsat Goethovo jméno správně po zbytek svého života. Původní záměr byl použít Fakjů pane učiteli jako jakýsi druh záchodového humoru, ale pak to ve filmu začalo hrát klíčovou roli, obzvlášť ve chvíli, kdy Zeki, Lisi a studenti pomalují vlak graffiti - jakýsi druh výtvarné výchovy. Název filmu jsme diskutovali dlouho. Lidé tím mohou být zpočátku zaskočeni, ale to je přesně ten moment a lákadlo tohoto filmu, to je, že vás donutí se podívat dvakrát.

Dodal Vám úspěch „Turečtiny pro začátečníky“odvahu, abyste použili ostřejší tón, pokud jde o jazyk filmu Fakjů pane učiteli?

Již v Turečtině pro začátečníky nebyl použitý jazyk politicky korektní. Dávali jsme si pozor, aby to tentokrát nebylo příliš vulgární nebo se moc nenadávalo. Přesto bylo důležité, aby ve filmu zazněl určitý druh běžné mluvy. Mladí diváci budou film brát vážně pouze tehdy, pokud se bude v dialozích odrážet jejich vlastní řeč. A chtěli jsme, aby jazyk ve Fakjů pane učiteli zněl autenticky. Jedním z hlavních vtipů je, že Zeki Müller ani v nejmenším nemluví jako učitel, ale spíš jako teenager. Z toho vyplývalo, že jsme museli použít i nespisovné výrazy.

Christian Becker (rozhovor)
Co dělá tento film tak přitažlivým?

Na myšlence, kterou Bora rozvíjel s koproducentkou Lenou Schömannovou, je skvělé to, že se může každý v příběhu najít. Všichni známe učitele a všichni jsme měli spolužáky. Většina z nás školu nenáviděla a některým se v ní líbilo. Bora Dagtekin se toho všeho ve svém filmu dotýká. Je to kriminální a romantický příběh v jednom. Podle mého názoru je dnes Bora Dagtekin nejlepším komediálním scénáristou v Německu. Martin Moszkowicz z Constantin Filmu velmi brzy rozpoznal jeho talent a podepsal s ním exkluzivní smlouvu. Jeho dialogy jsou neuvěřitelně chytré a mají tolik dobře napsaných point. Tento druh humoru baví velmi mladé publikum, ale i dospívající a dospělé. Bora dokáže vymyslet jednu vtipnější hlášku za druhou a vy se popadáte za břicho i při čtení scénáře.