Fimfárum 2

Čtyři zbrusu nové pohádky pro chytré děti a chytré dospělé z oblíbené knihy Jana Wericha. Klasik animovaného filmu Břetislav Pojar natočil slavný příběh maličkého Palečka, plný zvratů a dobrodružství o jeho cestě do světa a zase domů. Pod vedením Aurela Klimta ožijí tři navzájem si podobní hrbatí bratři. Hrbáči z Damašku přinášejí atmosféru exotického Blízkého východu s pestrostí orientálního vypravěčstvím, ale přitom o věcech nám všech dobře známých. Vlasta Pospíšilová ve Třech sestrách a prstenu vypráví vesnický dekameronský návod o tom, jak pro sázku o prstýnek zblbnout tři milující chotě. A Jan Balej dovolí bratrům Markovi a Koubovi prožít prastarý pohádkový příběh o kouzelném mlýnku, závisti, čertech s originálním vysvětlením jednoho přírodního úkazu v pohádce Moře, strýčku, proč je slané?

Naším tvůrčím záměrem bylo kvalitně zpracovat známou literární předlohu Jana Wericha, která vychází z celé škály světových pohádkových tradic, svébytně převyprávěných a obohacených o moderní výraz, při zachování předností, kterými je nadčasovost, hluboká lidská moudrost a laskavý humor. Důležitým předpokladem pro naši práci byl i fakt, že existují původní zvukové nahrávky Jana Wericha, které jsou nedílnou součástí našeho filmu a které dávají celému filmu pevnou výchozí linii.


Moře strýčku proč je slané
Natáčeno ve studiu Hafan film Praha.
Pohádkový příběh o dvou bratrech a kouzelném mlýnku, který dostal chudý z bratrů od samotného Lucifera, když ho bohatý bratr poslal k čertu. Když mlýnek začal pro mladšího bratra i ostatní vesničany čarovat, bohatý bratr jim to záviděl … Moderní variace na pohádku „Hrnečku, vař!“, o tom, jak lidská závist a chamtivost způsobila, že je moře slané. Jan Balej:
Příběh „Moře,strýčku,proč je slané?“ vyprávěný Janem Werichem, je o lidské touze vlastnit stále víc, víc a víc. Tím je asi aktuální i v dnešní době.Láká nejen samotným příběhem dvou bratrů, ale i rozmanitostí prostředí, ve kterých se odehrává. Navštívíme typicky českou vesničku, sjedeme výtahem k rohatým do pekla, na traktoru dojedeme až k moři do přístavu a nakonec plujeme na palubě veliké zaoceánské lodi. Modernější pojetí příběhu dovoluje využít technického pokroku, například traktor, pekelný výtah, televizi, rádio atd. To vše otevírá prostor fantazii, ale zároveň i velkou náročnost při výtvarné přípravě scén, prostředí a rekvizit.
Film je ztvárněn klasickou ruční animací loutek, místy doplněnou částečně o počítačové triky.

Postavy:
Marek a jeho rodina: Boháč, který má statek, lesy, vinice, rybníky, mnoho zvířat, ženu a dítě, ale ty do majetku nepočítal. Kvůli bratrovu mlýnku se žral a záviděl.

Kouba: Denně tuží svaly, dýchá čerstvý vzduch a střídmě jí. Má ženu, sedm dětí a pak už nic. Vlastně ještě zdravé ruce, kterými pro ně pracuje. A ještě štěstí, že mu bída nevzala humor. Kouba je hodnej a má radost, když se žena raduje a děti smějí, se sousedy se klidně rozdělí o to, co mlýnek namlel. Koubová: „Všechno od toho mlýnku nesmíme chtít, třeba by se vymlel a my bychom zlenivěli.“

Čert myslivec: Věčně s pobafávající fajfkou. Nějak se pohádal s Luciferem a zůstal mezi lidmi. Chodil s nimi do hospody a spíš jim pomáhal. Navíc byl rád, když mohl něco vyvést na truc Luciferovi. Zkrátka typický odpadlík.

Lucifer a čerti: „Když někdo sedí celý den v kanceláři, není tak rychlý jako třeba Kouba, který denně tuží svaly, dýchá čerstvý vzduch a střídmě jí.“ Všichni čerti navíc milují vepřové.

Sousedi: Nebyli zlí, protože si neměli co závidět. Díky mlýnku měli, co měli rádi a měli rádi, co měli.

Kapitán a námořníci: Odvážejí Marka s mlýnkem i traktorem za moře.

Kluk: Malý kluk, který se stále na něco ptá a je zvědavější, než ta nejzvědavější koza.

Strýček: Strýček, který musí odpovídat na ty nejzvídavější dotazy, vypravěč.


Tři sestry a jeden prsten
Natáčeno ve studiu ANIMA.
Moderní pohádka - nepohádka renesanční o třech sestrách, které cestou z jarmarku našly prsten a rozhodly se, že připadne té, která nejvíce zesměšní svého muže. Každá z nich vymyslela a provedla opravdu originální lotrovinu, ale která z nich vyhraje…? Jako každá z Werichových pohádek, i tato je plná plnokrevného rustikálního humoru, hluboké moudrosti a laskavého pochopení pro vše lidské na tomto světě.

Vlasta Pospíšilová:
V přístupu k pohádce Tři sestry a jeden prsten vycházíme z původního komentáře Jana Wericha: "Tři bratři a tři sestry, tři manželské páry byly živy po svém, ani ne moc chytře, ale zdaleka ne hloupě Za legrací uměli jít i pět minut pěšky." A právě to by mělo být v našem filmu metrem ve všech krušných situacích, které sestry připravily svým mužům. Společný závěrečný smích bude usmířením i projevem nadhledu prostých lidí na venkově. Děj pohádky se odehrává snad ve dvacátých letech minulého století v krásné krajině připomínající jižní Čechy. Při realizaci se ve filmu vedle klasické loutkové animace používají i dvourozměrné dekorace a rekvizity, představy postaviček jsou natočeny jako ploškový film. Postavy:
Tři sestry a jejich tři manželé (Tylda a Vilém, Hubert a Marie a Bára a Jan): nepatří mezi ty lidi, kteří jsou tak hloupí, že chtějí být za každou cenu chytří. Jsou živy po svém, ani ne moc chytře, ale zdaleka ne hloupě. Za legrací umějí jít i pět mil pěšky. Přes zimu zdobili kraslice, na jarmarku je prodali, ale peníze utratili při zábavě v hostinci. Když pak cestou domů najdou prsten, dohodnou se, že prsten připadne té, která vyvede svému muži ten nejsměšnější kousek.
Jejich manželé jsou pracovití, milující chlapi, kteří svým ženám leccos uvěří, leccos odpustí a nakonec se s nimi i rádi zasmějí.

Sousedé: Jako na každé vsi, i tady jsou vesnické babky, kostelník nebo rozdovádění kluci, kteří každou novinu záhy roztroubí. Navíc kostelník je z těch, které ženská umluví tak, že jí půjčí opatovo parádní roucho i s korunou. Všichni sousedé rádi podloží ujíždějící kolo u vozu, i kdyby jel zrovna na hřbitov.


Tři hrbáči z Damašku
Natáčeno ve studiu Studio ZVON.
Variace na pohádky Tisíce a jedné noci. Vyprávění o třech hrbáčích zbrojířích z Damašku, kteří si byli k nerozeznání podobní. O tom, jak se museli rozejít a jeden z nich se stál spolupracovníkem žárlivce v Bagdádu. A o tom, jak ho bratři zase našli, co je potom potkalo a jak tím prokázali Allahův smysl pro humor.

Aurel Klimt:
Tato pohádka si sama říká o hodně barvitý a dekorativní výtvarný přístup. V scénách v paláci se nebojí i třpytivé výzdoby interiéru a exteriéry jsou zase hodně stylizované. Jedná se o lidsky trochu lechtivé humorné vyprávění vycházející z tradic orientálních pohádek, takže i forma zpracování by měla být velice uvolněná a hravá.
Hlavní technologií je klasická ruční loutková animace, avšak hojně využívající možností následného počítačového zpracování. Poměrně hodně se v tomto příběhu chodí odněkud někam a pro urychlení a volný tok děje vytváříme na mnoha místech rychlé trikové změny prostředí vůči postavám, které jsou v dané chvíli statické, nebo v pohybu. Na těchto místech jsme se zaměřili na postavu a přitom se snažili vyhnout zbytečné popisnosti a zdržování a k tomu využíváme digitálního záznamu a obrazové postprodukce dovolující mi mnohem snadněji a zároveň s okamžitou kontrolou výsledné skladby točit loutky odděleně od pozadí. To zároveň umožňuje využít i třeba jediné okno a rozanimovat ho v počítači jako papírek (scéna neomezených kombinací tří identických hrbáčů) a podobným způsobem se pohybovat někde na pomezí více animačních technik, využívaných a kombinovaných volně podle potřeb. Postavy:
Tři hrbáči (Babekan nejmladší, Syahuk a Inad nejstarší): Během moru jim zemřelo deset sourozenců. Zruční šermíři, pracovali od rána do večera, aby neměli čas myslet na neštěstí, které je potkalo. Všichni slepí na levé oko, kulhaví na pravou nohu a k nerozeznání si podobní. Neutopitelní. Z Babekana se po svatbě brzy stane jeden z nejbohatších Bagdaďanů. Z rozumu žárlí na svou ženu.

Nahoud: Nožíř, člověk strašně žárlivý na svou ženu, žádný pomocník u něho nevydržel, kromě toho pijan. Když se nepral, tak pil, obchod mu upadal a žena byla nešťastná.

Nahoudová-Babekanová: Po smrti svého muže se znovu vdá za jeho pomocníka Babekana. A prozradí mu jak se z kvašených datlí destiluje kořalka.

Spratek Murad: Jedináček bohatého kupce, zlobou duše a sprosťáctvím jazyka vynikal nad všechnu chátru v Damašku. Navíc táta měl dlouhé prsty a všechno ututlal.

Kalif Wattik Billah: Vznešený a moudrý, vnuk Hárúna al Rašída, který se přesvědčuje o tom, zda cena ryb odpovídá námaze s jejich lovením. Má smysl pro humor a dovede se chechtat až padá na záda, nohy k nebi, bránice v křeči až po dechu lapá.

Otrok Nubijec: Silák, sice ne tak mohutný jako Hasan, ale dávající mohutné facky a umravňující už svým zjevem.

Nosič Hasan: Nejsilnější, ale také nejhloupější nosič v Bagdádu.


Paleček
Natáčeno ve studiu: Studio loutkového filmu - KRÁTKÝ FILM PRAHA - Studio loutkového filmu.
Tradiční motiv o hrdinovi velikosti lidského palce, o tom, že chytrost může přemoci hrubou sílu. Pohádka o tom, jak se splnilo přání bezdětných manželů , kterým se tak narodil synáček Paleček. Paleček prožil mnohá dobrodružství po boku náhodného kolemjdoucího, ze kterého se později vyklubal sám král; v družině lupiče Franty Jizvy; v rodině obrů a obryň Sněhového žrouta i jejich vládce Sněžného muže - jinak náruživého sběratele miniatur, aby se šťastně vrátil ke svým rodičům a stal se z něj královský posel v 7mílových botách .

Realizační poznámka Břetislava Pojara:
Werichova verze pohádky o této známé postavičce malinkého chlapíka je vlastně trochu krátký pikareskní román, okořeněný jeho osobitým humorem a filosofií.Rád bych z textu zachoval co nejvíce, tím spíše, že Werich pohádku sám namluvil.
Převést to všechno do filmu není příliš snadný úkol. Pohádka má hodně osob, dost velké množství prostředí, aktéři jsou rozdílní velikostí a děj se odehrává z větší části v exteriéru. Obojí patří v loutkovém podání k tomu nejobtížnějšímu. Z toho důvodu předpokládám užití možnosti počítače ve spojení s ruční animací. A vůbec pracovat kombinací různých technik: papírku a jejich naivní animace, pro popisné pasáže, náročné na dekorace, klasické trojrozměrné a poloplastické loutky pro herecké scény. Výtvarný styl kostýmů a dekorací by odpovídal asi konci první poloviny devatenáctého století. Postavy:
Paleček: Kluk, klučina, nebo spíš klouček, který se narodil z hrnečku očarovaného cikánkou. Nebyl o nic větší než palec. Možná trochu malý pro dnešní velkou dobu. Ale jak byl malý tak byl čilý, a myslilo mu to náramně, dokonce byl tak chytrý, že si v těžké chvíli hravě hrál na hloupého a ne jako ti hloupí, kteří si hrají na chytré.

Sněžný žrout a jeho rodina: platí pro ně pravidlo, že malí se často bojí velikých, ale velice velcí se skoro vždycky bojí nepatrných. Když dal své Žroutce hubičku, v údolí to mlasklo až lidé zavírali okna v domnění, že jde bouřka. Navíc zdědil kouzelné sedmimílové boty, které mění velikost podle nohy nositele.

Sněžný muž: panovník Sněžného žrouta žijící vysoko, v paláci na střeše světa a mající sbírku nejrůznějších miniatur a nepatrností.

Král: panovník, který chodí mezi lid sám a pěšky, který je pravdomluvný a i v ohrožení vlastního života si uchová čest a hrdost. Později zaměstná Palečka jako svého královského vrchního zpravodaje.

Ševcovi: Palečkovi rodiče, kterým mnozí radili, co dělat, aby mohli mít vytoužené děti. Když se jim pak narodil Paleček, jako vytoužené dítě ho milovali i se o něj strachovali.

Franta Kudla a jeho loupežnická parta jsou hroziví loupežníci přepadávající pocestné v lese U pěti křížků, kteří chtěli zneužít Palečka pro své nekalé spády.

Kniha pohádek Fimfárum je bezesporu kvalitní látka, obzvláště když bylo možné využít původních zvukových nahrávek hlasu Jana Wericha, které má ve svém archivu vydavatelství „Supraphon“. Garancí byli i vynikající čeští režiséři, výtvarníci a animátoři. Využili jsme tak mnohaleté kvality a tradice české loutková animace.

Film je svým obsahem i formou zábavou určenou pro rodinné publikum. Celkové náklady na film jsou více než 37 milionů Kč a důležitou skutečností byla jak podpora ze strany Státního fondu, tak z prostředků Evropské Unie z fondů Media Development.

Klasický celovečerní animovaný film by se v domácích podmínkách natáčel zcela určitě déle než rok, takto, protože film vznikal ve čtyřech štábech a ve čtyřech studiích současně, netrvala doba natáčení ani rok (ovšem pokud by se doby natáčení a přípravy jednotlivých pohádek sečetly, hravě se blížíme ke 3 rokům). Na druhou stranu slovy Járy Cimrmana - „když budete plánovat cestu k Severnímu pólu, nezapomeňte zásoby vynásobit dvěma - v našem případě dokonce čtyřmi. Takže ve finále se ve filmu objeví (i s převleky a dalšími úpravami) skoro ke stovce různých loutek a dozajista přes 50 - možná 60 různých prostředí. Takže by se určitě dalo v intencích animované tvorby mluvit spíše o velkofilmu … Nezbytná pro náš projekt byla skutečnost profesionálního zázemí ze strany všech koprodukčních a technologických parterů, protože jsme se pokusili pracovat naprosto novou, nevyzkoušenou technologií digitálního záznamu pomocí digitálních fotoaparátů a počítač. Teprve finální obrazová post-produkce probíhala vypálením digitálního záznamu do filmového negativu (UPP) s následným klasickým filmovým zpracováním ve filmových laboratořích České televize.

Stejně tak bylo důležité rozhodnutí České televize navýšit v závěru realizace svůj koprodukční vklad o tolik potřebné finanční prostředky a opravdu velmi výrazná podpora ze strany všech mediálních partnerů, zejména portálu Seznam a rádia Impuls.

Smutným zjištěním pro producenty bylo, že přes špičkovou kvalitu všech tvůrců i látky a přes enormní úsilí se nakonec nepodařilo najít osvíceného generálního partnera filmu, přestože náš animovaný film je svého druhu opravdu unikátní záležitostí, která má svým způsobem úplně jinou životnost v kinech i u publika (Fimfárum Jana Wericha mělo premiéru v roce 2002, ale stále ještě se v českých kinech promítá …).

Břetislav Pojar
Narozen 7. 10. 1923 v Sušicích, Československo. Studoval na AVU, VŠA 46 (nedokončil). S filmem začínal jako animátor u Jiřího Trnky - Staré pověsti české nebo Sen noci Svatojánské. Vedle scénáristy Ivana Urbana a výtvarníka Miroslava Štěpánka byl režisér Břetislav Pojar jedním z tatínků legendárního animovaného seriálu o dvou plyšových medvědech, kteří si chtějí hrát a sami sebe tak proměňují barevnými nápady vlastní fantazie. Vedle tohoto animovaného seriálu lze namátkou zmínit legendární moralitu O skleničku navíc nebo animované příběhy pěti kluků na motivy Trnkovy knížky Zahrada.

Vlasta Pospíšilová
Narozena 18. 2. 1935 v Praze. Animátorka, režisérka loutkových filmů, členka ASIFA, FITES - animovaný film. Vystudovala Vyšší školu uměleckého průmyslu, oddělení loutek a scénického výtvarnictví v Praze 54.

Jan Balej
Narozen 30. 5. 1958. V roce 1988 absolvoval UMPRUM - Atelier filmové a televizní grafiky. V roce 1990 spolu s kameramanem Miloslavem Špálou založil studio Hafan film Praha, zaměřený na tvorbu animovaných loutkových filmů. V letech 1992 až 1994 režíroval a byl výtvarníkem série čtyř patnáctiminutových filmů “Tom Paleček”, na které se podíleli spolu s Hafan filmem i Česká televize a Nashed s.r.o. Film získal Cenu Českého literárního fondu a cenu diváků na Mezinárodním festivalu ve Zlíně. V letech 1999 - 2000 realizoval pro Českou televizi 13 dílný seriál večerníčků “Jak to chodí u hrochů”. Koncem roku 2000 zároveň dokončil povídkový film “Jedné noci v jednom městě” (scénář Ivan Arsejev). Film byl vyroben s podporou Státního fondu kinematografie. Během následujících let byl film přijat na více jak dvacet mezinárodních festivalů, kde získal řadu cen (Brazílie, Anglie, Portugalsko, Mexiko, Austrálie ...). Spolu s Hafan filmem dlouhodobě spolupracuje s finskou režisérkou Katariinou Lillqvist (“Xenia of St. Petersburg” a série šesti romských pohádek “Mire bala kale hin”). Jeho stálými spolupracovníky jsou kameraman Miloslav Špála a animátor Alfons Mensdorff-Pouilly.

Aurel Klimt
Narozen 6. 8. 1972 v Žilině. Od čtyř let žil v Praze, kde také vystudoval na FAMU obor animovanou tvorbu. Nejdříve se věnoval kreslené animaci, potom v ateliéru Radka Pilaře videoartu a od třetího ročníku pod vedením pana profesora Břetislava Pojara pixilaci a loutkové animaci. Od dokončení školy pracuje především na svých autorských filmech, ale realizoval také divadelní představení, televizní znělky, či reklamy. Na svých filmech , ale i ostatních projektech si zajišťuji vždy scénář, střih, animaci, režii, technologii(scénografii) a většinou i námět.

Petr Poš
Narozen roku 1944. Absolvent Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (1958-1962) - ateliér filmové a televizní grafiky profesora Adolfa Hoffmaistera. Po ukončení studií získal stáž na Královské akademii v Bruselu (prof. Dewint). Dále působil tři roky na VŠUP v Praze jako asistent profesora Jágra. Pracuje v oblasti reklamní grafiky, ilustrace, výstavního designu. Za dobu své výtvarné činnosti vytvořil zhruba třicet ilustrovaných titulů a čtyřicet plakátů pro bývalou UPF a plakáty pro komerční účely, za něž získal. řadu čestných uznání.

Martin Velíšek
Narozen 21. 10. 1963. Absolvent ateliéru sklářského výtvarnictví na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1983-1989). Svou volnou tvorbou skleněných plastik, obrazů a kreseb (od roku 1987) zaujímá na mnohých výstavách, které každoročně pořádá, širokou veřejnost nejen u nás, ale i ve světě. Vedle volné tvorby je M. Velíšek známý i jako autor filmové animace a ilustrátor knih. Právě zde se mu výborně otevírá prostor pro jeho specifický smysl pro absurdní humor, který vnáší do svých děl především vyprávěným příběhem. Vystavoval v Paříži, Rouenu, Vídni, Hannoveru, Mnichově, Frankfurtu, New Yorku, Seattlu, Helsinkách, Stockholmu, Oslu, Segovii, Melbourne (National Gallery of Victoria), Mostaru a Varšavě.

Vladimír Merta
Narozen 20. 1. 1946 v Praze. Absolvent FAMU - filmová a televizní scénáristika a režie, hudebník, publicista, esejista a spisovatel. V mládí se zabýval malířskými a básnickými pokusy. Během studia architektury (člen studentského parlamentu v r.1968, diplom ČVUT 1971) a během pobytu ve Francii začal skládat vlastní písně. Vydal brzy první LP desku u francouzské společnosti Vogue. Další publikační možnosti byly silně omezený represivní politikou režimu. Na sklonku osmdesátých let mu Panton vydal dvojdesku s živým koncertem. S přestávkami vystupoval, publikoval a pokoušel se o vlastní filmařské projekty (scénář celovečerního filmu Opera ve vinici, FS Barrandov, režie J.Jireš, režie pořadu Tak ti ď... věnovanému památce J. Ježka a Semaforu v Lucerně, Čas her, Krajiny duše, krajiny těl, …). Člen OSA, pracoval dva a půl roku jako člen výboru - vedoucí analytické skupiny, která sledovala metody rozkrádání na půdě svazu. Zakládající člen Evropského kulturního klubu, za který se zúčastnil setkání sítí evropských kulturních sítí v Irsku v roce 1992. Psal podněty pro Ministerstvo kultury, ČT, úvahy a reflexe pro LN, Reportéra, MF dnes, AD, Jonáš, Sborník folkloristických studií národopisné aktuality. Fotografoval a účinkoval ve Strážnici. Během osmdesátých let psal a režíroval animované filmy.
Od roku 1991 vydává ve vlastním nakladatelství ARTeM knihy a zvukové nosiče. Doprovází soubor Mišpacha (dvě cd), Janu Lewitovou - (cd Sefardské inspirace), píše scénáře a realizuje dokumentární pořady, většinou s hudebním a humanistickým zaměřením (Divadlo světa Mezi ploty, Chci bejt černej, Tajná řeč těla, Mišpacha je rodina). Uváděl přímé přenosy z kavárny Paseka. Účastní se dobročinných akcí a koncertů (Nadace tolerance, Pro patria, Lapis et lucis, Nadace Kaple Ctibora Turby). Dělá scénickou a filmovou hudbu, píše náměty animovaných filmů, zhudebňuje verše a pokračuje ve vlastní skladatelské, textařské a koncertní činnosti. (festivaly: American folk life, Washington, Vancouver folk festival, Roskilde, Tokyo, Chelltenham). Kromě folkové a lidové hudby se zajímá i o jejich přesah do soudobých experimentálních žánrů (monoopera Ikariána, koncerty a cd s Mariánem Vargou). Multietnickou kulturu a její otázky reflektuje formou rozhovorů a esejů (spolupráce se slovenskými časopisy Mosty, Sme). O problémy animace kultury, kterou čtvrtým rokem přednáší na UK - Katedra kulturologie, se zajímá dlouhodobě, patří do sféry jeho profesionálních i obecně lidských zájmů.