Firewall

Jack Stanfield má vše, po čem může muž jako on toužit. Jako specialista na ochranu bankovních kont má dobrou práci vbance v Seattlu a šťastnou rodinu. Jednoho dne se v jeho voze objeví elegantní Billy Cox a oznámí mu, že komplicové právě unesli jeho rodinu, a že zpět ji získá pouze pokud podle přesných pokynů převede z účtů nejbohatších klientů banky po deseti tisících dolarů na jeho účet, celkem sto milionů. Což se však zdá nemožné, protože potřebný terminál byl v rámci probíhající fůze převeden na ústředí ve Wichitě. Jack se proto pokusí uplatit Williho - jednoho z únosců. Cox je odposlouchává a Williho před Jackem a jeho ženou Beth chladnokrevně zavraždí. Zatímco Jack se další den v práci snaží najít způsob jak Coxovi vyhovět a provést požadovanou transakci, Beth doma přesvědčuje jeho komplice, že se jich bezohledný šéf po akci chladnokrevně zbaví. Situace je stále napjatější, protože nepříjemný Gary Mitchell, který v bance dohlíží na probíhající fůzi, začne tušit, že s Jackem není něco v pořádku. Se vzrůstajícím podezřením ho začne sledovat. Navíc Jack pochopí, že se je zločinec po skončení akce chystá všechny bez milosti zlikvidovat a vše nastražit tak, aby podezření padlo na samotného Jacka. Když Cox nechá jeho rodinu odvést neznámo kam, rozhodne se jednat.

"Výbušniny, doutnáky, auta - na to zapomeň. Sejf je dnes někde jinde. Binární kód. Virtuální peníze. Samé jedničky a nuly."

Pokaždé, když se bankovní odborník Jack Stanfield vrací každý večer z práce domů, pořádně se mu uleví. Ne že by snad nepociťoval uspokojení ze své práce a nebo ji nedělal s plným nasazením, jen je rád, když může být z dosahu všudypřítomných kamer, kontrol identity, a mimo prostředí neustálého dohledu nad elektronickým obranným systémem, který navíc musí průběžně modernizovat. To, co Jack dělá, se stalo pro bankovní sektor, kterému vládne Internet a každodenně hrozí proniknutí do jeho systému, běžným standardem. Když Jack parkuje auto, otvírá svůj honosný předměstský dům, netuší, že každý jeho krok je do detailu sledován.

Vymění si pozdrav s manželkou Beth a zatímco se jejich děti přetahují o dálkový ovladač k televizi, povídají si o tom, co každý z nich ten den prožil. Netuší, že každé slovo, které zazní, je zaznamenáno dokonalými senzory, jež někdo rozmístil do každé místnosti v domě. Když Jack s někým telefonuje, jeho rozhovor je nahráván. Když si čte emaily, platí účty, loguje se do své schránky, je sledován někým. Někým, kdo chce do detailu znát jeho zvyky, zájmy a každodenní program, stejně jako intenzitu vztahů s ostatními, aby odhalil všechny jeho slabosti. "Myšlenka, že by se na vás někdo mohl zavěsit a jako červ se dostat do vašeho života, mě vždycky fascinovala i děsila," říká scenárista Firewall Joe Forte, který tím otevírá okruh nepříjemných otázek týkajících se iluze našeho bezpečí a soukromí. "Je to film o zranitelnosti," dodává s tím, že většina lidí se s podobným průnikem do soukromí nikdy nesetká a tudíž si ani neuvědomují jeho možnost. Realita je však nevypočitatelná. "Potenciálně by se daný příběh mohl stát komukoliv". Na to reaguje Harrison Ford slovy: "Přesvědčení lidí, že jejich počítače jsou bezpečné, je hodně vzdáleno pravdě. Záleží jen na tom, zda někdo nepojme tak smělý plán, Stačí mít trochu zkušeností, vytrvalost a nějaký uspokojující důvod. Domnívám se, že spousta lidí se cítí bezpečná jen kvůli tomu, že ví, že nemají nic, co by nějakým gaunerům stálo za to". V tomto případě nejde zlodějům o rodinu Stanfieldových jako takových. Jde jim o banku. "Atak na bankovní účty současnosti by nebyl veden přímým fyzickým vyloupením, ale skrze kyberprostor," domnívá se odborník na ochranu počítačů Lawrence T. Levine, zakladatel SecurePipe, která poskytuje informace o zabezpečení všem současným podnikatelům a byl technický poradce filmu.

"Bankovní sektor zaznamenává stále větší převody peněz," říká. "Množství peněz v sejfech ve vztahu k tomu, co je "na počítačích", je tak jedna ku stu. Takže jestliže 99 procent peněz je pouze virtuálních, není se co divit, že pro hackery jsou velmi atraktivním cílem". Producent filmu Armyan Bernstein, který stojí za filmy Hurikán v ringu (na němž byl i spoluautor scénáře), Třináct dní a trhák Harrisona Forda Air Force One, říká: "Dostáváme se mimo svět staromódních bankovních loupeží. Jsme ve světě elektronickém, kde jsou obrovské částky peněz kontrolovány jen kódy a klávesnicemi". Přípravný tým filmu Firewall se ponořil do bankovního sektoru, aby tam zjistil, že ochrana kont je záležitost celodenního nasazení týmů a odborníků, kteří se snaží zabránit "zákeřným zlodějům, aby se skrze Internet dostali do systému. Když se teď spolu bavíme, někde na Síti se právě tohle děje. Někdo se pokouší projít bankovními firewally a ´odejít´ s vašimi penězi". Inspirací pro příběh fiktivního odborníka Jacka Stanfielda bylo vědomí křehkosti současných systémů a přirozený strach ze vpádu do soukromí. Ve Firewallu jde o střet jednoho muže se silným protivníkem, který chce ovládnout celý jeho život. Jack ví, že každý systém, ať už jakkoli dokonalý může být narušen a v jednom okamžiku dokonce musí ukrást z banky, ve které pracuje, částku 100 miliónů dolarů, aby ji únosci svých blízkých vyplatil jako výkupné. "Je to muž, který celý svůj život zasvětil tomu, aby si vybudoval úspěšnou kariéru a dobré jméno, milující rodinu, bezpečný domov, štěstí - prostě svůj americký sen. A tohle všechno je mu jakoby lusknutím prstů odňato," říká producent Firewall Basil Iwanyk, který zaštiťoval takové projekty jako jsou Terminátor 3, Pravidla vášně a který s Fordem spolupracoval na K-19: Stroj na smrt.

Zde podle něj spočívá i emoční rozměr filmu. "Je to o ohrožení jakési základní životní roviny, proto si myslím, že film osloví hodně lidí". Filmového zločince, který se na veřejnosti prezentuje jako Bill Cox, ztvárnil Paul Bettany, jehož role Dr. Mutina v Master & Commander: Odvrácená strana světa, mu v roce 2003 vynesla nominaci BAFTA. Bettany nahlíží zákeřného Coxe jako člověka, jenž není poháněn vášněmi. "Ve své podstatě je to chladně uvažující podnikatel. Dělá vše pro to, aby se dílo zdařilo. Je to zloděj a psychopat. Ale nemyslím si, že by sám sebe viděl jako násilného člověka. V jeho případě není krádež nic osobního, pouze vidí tu příležitost takřka nechráněných peněz. Rozhodl se, že rychle vydělá hodně peněz a to, že do toho namočí Jacka, je pro něj logický krok k dosažení cíle". Cox se úzkostlivě připravoval téměř rok a svůj útok chce vést ve dvojí rovině: v prvé řadě a to nejdramatičtěji, skrze průnik do soukromí a následný únos, za druhé skrze elektroniku chce, aby to vypadalo, že Jack propadl hráčské vášni a půjčoval si bankovní peníze, čímž mu Cox dokonale zničí reputaci a udělá z něj "pravého bankovního lupiče". Sám si zatím bude užívat peněz někde daleko a jen se bude smát. "Cox využije skutečnosti, že banka, ve které Jack přes dvacet let pracoval, fúzuje s větší bankou, a je zde jistá pravděpodobnost, že v nových podmínkách už ho nebude potřeba, což mu vytváří dokonalý důvod své bývalé nadřízené potrestat," osvětluje Ford. Nikdo jiný by pro to neměl náležité prostředky, příležitost a motivy. A i kdyby Jack o celé věci vypověděl pravdu, kdo by mu věřil? První Jackovo vodítko, že je něco v nepořádku, se vyjeví v okamžiku, kdy jej navštíví věřitel kvůli nesplaceným dluhům z hazardu, což je manévr, za nímž Jack později odhalí Coxovu vějičku.

Nejprve ji však odloží stranou jako jednu z mnoha malých pokusů o krádež na způsob zneužitého čísla kreditní karty, což je sice nepříjemné, ale rozhodně řešitelné. Ostatně, o těchto malých řešitelných věcech jeho práce vždycky byla a bude. Teprve v okamžiku, kdy mu přes mobilní telefon přijde foto jeho spoutané a vyděšené rodiny, Jack zjistí, čemu vlastně bude čelit. Ale i tehdy se jen může dohadovat, kam až Coxova snaha o naprostou kontrolu všech věcí zajde. Od té chvíle proti sobě v čím dál intenzivnější bitvě mozkových závitů stojí dva muži, jimž jde opravdu o všechno - Coxovi by se mohly zhatit plány, na nichž dlouhé roky pracoval, a Jack by mohl jediným špatným rozhodnutím ztratit tři lidi, kteří pro něj znamenají všechno. Režisér filmu Firewall, Richard Loncraine, nabízí svůj pohled na žánr filmu: "Je to spíše thriller než akční film. Vládne v něm napětí". Loncraine je držitel ceny Emmy za sérii z 2. světové války Bratrstvo neohrožených z produkce HBO, který získal další nominace na Emmy a cenu DGA za dramata z produkce HBO Stahující se mračna a Můj dům v Umbrii. Jako scenárista také v roce 1995 získal nominaci BAFTA za Richarda III., kterého zároveň režíroval. "Ve filmu je několik zlomových momentů, dramatických soubojů a akčních sekvencí, ale podstatou je příběh muže, který čelí hrozbě a je součástí hry, jejíž pravidla se z minuty na minutu mění, a který musí užít vše, co má, aby z ní vyšel jako vítěz." "Jack rozhodně není žádný tvrďák," říká Ford. "Ve hře je spousta emocí a úzkosti, protože jakkoli se snaží spolupracovat, úkol se neodvíjí tak snadno, jak by chtěl".

Tento renomovaný herec, který byl několikrát nominován na Oscara, připouští svou oblibu ve scénářích, "v nichž je postava v nějaké extrémní situaci. Jde mi o postavu jako takovou v rámci uspokojujícího příběhu. Nenahlížím je jako hrdiny, ale jako lidi, kteří se dostali do určité zlomové situace a musí se jí postavit". To je i případ filmu Firewall, kde dochází ke spojení Landrock Pacific Bank a nadnárodní Accuwest a všechny "životní funkce" malé banky už byly odpojeny od sítě. "Coxův původní plán nejde uskutečnit. Jack najednou musí vymyslet alternativní plán, jak proniknout do systému nad jehož zabezpečením strávil spoustu času. A je to mnohem nebezpečnější". Paralelně s tím se Jackova činnost dostává do hledáčku jeho rivala z Accuwest, Gary Mitchella, se kterým už měl kdysi konflikt ohledně zabezpečovacích postupů. Ředitel Landrocku, Arlin Forrester tlačí na Jacka, aby spolupracoval s novým managementem a byl svolný zodpovědět všechny jejich otázky. Cox se však snaží, aby byl Jack odříznut od kohokoliv, kdo by mu mohl poskytnout pomoc, nutí jej aby propustil svou asistentku Janet a vysílá jeho starého přítele Harryho mimo město. Jack se snaží splnit všechny Coxovy příkazy bez toho, aby byl chycen, ale zároveň musí přeprogramovat systém, aby pracoval přesně podle jeho plánu a záměrů - dosáhnout čehokoliv, co by mu umožnilo získat nad Coxem, který vězní jeho rodinu, kontrolu a výhodu. Jestli však Cox zjistí, že na něj políčil past, je vše ztraceno.


Dokonalý plán. Dokonalé provedení...Špatný muž na špatném místě.
"Kombinace Harrisona a Paula z toho dělá hodně vzrušující záležitost," říká Loncraine. "Je mezi nimi dokonalá chemie, která se nikde nedá koupit ani vyrobit". Režisér, který o svém charismatickém představiteli hlavní role vypovídá jako o "velkém prevítovi" uznává, že za hloubku jeho výkonu před kamerou mohou především jeho herecké instinkty, cvičené desítkami rolí. "Zvláště dobře zvládá scény bez dialogů, v nichž, řekněme, pouze zírá skrze trhlinou ve zdi na něco, co se odehrává ve vedlejší místnosti, a reaguje na to. Je schopen zahrát scénu, která na papíře vypadá dost fádně. Dokáže své herecké umění skvěle usměrňovat, tam přitlačí, onde ubere, prostě ví, jak a kde tlačit na pilu". Příběh začíná relativně bezpečnou situací, nad níž má Jack plnou kontrolu. Jeho hlavním zájmem je, aby uspokojivě vyřešil drobné nesrovnalosti ve firemní komunikaci, zejména s rýpavým a soutěživým kolegou. Zároveň má dojem, že mu někdo ukradl jeho kreditní kartu, což mu zabere nějaký čas. A ten moment Cox udeří. Během několika minut se Jack až po uši zaboří do problému, který zastíní všechny ostatní. Kvůli záchraně těch, jež miluje, bude přinucen k tomu, aby jednal násilně, čemuž se vždy vyhýbal, a za své vezmou i mnohé korektivy jednání, jimiž se až dosud řídil. Změny, které se v něm odehrají, jsou tak dramatické, že letmý pohled do zrcadla mu o několik dní později ukáže muže, kterého nezná. "Jack je někdo, s kým se můžete dokonale identifikovat, je to váš zástupce v dané situaci," říká Bernstein.

"Je to chlapík, se kterým spadnete do problému, ale on vás z něj vyvede. Bere na sebe všechna rizika, cítí bolest. Je to skvělý otec, milující manžel, dobrý přítel, dokáže se pořádně naštvat a bojuje za to, co je správné. Přinutí diváky, aby si řekli: Přesně tohle bychom udělali také, kdybychom byli ve stejné situaci". Ford se k projektu dostal již v raném stádiu příprav a měl velký podíl na budování Jackovy postavy: "Největší výzvou je určit směřování postavy a pak to, jak to vyjádřit. Nejtěžší je rozhodnout o "co", "jak" už je pohoda. Dostat se před kameru znamená, že už tu nejtěžší část máte za sebou. Pak už je to jen zábava". Ford je často nazývám zosobněním amerického hrdiny do každého počasí. Jak říká Iwanyk: "filmového žánru pro sebe samého". A právě Fordova kombinace akčního a emocionálně čistého muže promlouvá k divákům po celém světě. Jeho kolegyně z filmu Firewall, Virginia Madsen říká: "Je jedním z mála mužů současnosti, který si může dovolit hrát hrdiny typu Gary Cooper, John Wayne nebo Robert Mitchum. Dříve takoví muži byli nejen ve filmu - měli mravní integritu, vzdělání a vysokou míru citlivosti. Takové muže ženy milovaly a dodnes milují. Ne snad kvůli tomu, že by byl takový ten tichý nemluva, ale proto, že ve svých filmech působí velmi emocionálně a křehce. Daný hrdina potřebuje důstojného nepřítele. Manipulátora Coxe skvěle ztvárnil britský herec Paul Bettany, jemuž se dostalo shakespearovského vzdělání." Paul je neobyčejně fyzický a instinktivní herec," říká Ford. "Každý herec do role vnáší nejen pravdivost, které musí diváci uvěřit, ale i citlivost pro celek. Paul tohle má. Je schopen ze své role vystoupit, aby viděl celek a zaměřit se na posílení těch prvků, které by jinak v celkovém dojmu mohly vyjít méně kvalitně".

Pravděpodobně největším komplimentem, který se Bettanyho postavě Billa Coxe dostal, vzešel z úst Basila Iwanyka: "Toho chlapa prostě nenávidíte". Bettany srdečně souhlasí a připouští, že "raději hraje ´záporáky´ než kladné hrdiny". Coxovo zlo je naprosto bez emocí, což bylo Bettanymu na roli sympatické a chtěl ji zahrát "tak čestně, jak jen to bylo možné. A zároveň jsem se chtěl vyhnout všem těm zachmuřeným zloduchům, kteří si neustále prohrabávají bradku, které lze vidět v každém druhém thrilleru". Cox přistupuje k únosu jako k peněžní transakci. Je jako prodavač koberců, který zákazníkům suše vyjmenovává body z brožury záručního listu od výrobce. "Ve scéně, kdy Jackově manželce vysvětluji, kdo jsem a o co mi jde, jí říkám: ´Když se budete řídit mými příkazy, všechno dobře dopadne. Jestliže ne, zabiji vás i vaše děti´. Je to jednoduché jako facka". Iwanyk říká: "Cox ke kauze přistupuje naprosto pragmaticky. A toto pragmatické násilí nás děsí. Zdá se, jakoby z toho, co dělá, neměl nejmenší potěšení a pocit zadostiučinění. Máte z něj pocit, že je to člověk, který by byl schopen všeho. Je nepředvídatelný". K tomu Richard Loncraine, který už s Bettanym v roce 2004 spolupracoval na komedii z tenisového prostředí Wimbledon, za níž herec získal nominaci časopisu Empire, dodává: "Paul je chvíli tvrdý jako křída a rázem změkne jako sýr. A rodina mu do jisté míry věří, že všechno bude v pořádku. Je lidskou přirozeností takovým bludům podlehnout. Cox dokonce simuluje to, že se s přátelil s Jackovým synem. Ale Jack se nenechá oklamat.

Jackovu manželku Beth hraje všestranná herečka Virginia Madsen, jejíž série tématicky i žánrově rozrůzněných filmů typu Elektrické sny a Duna, ve kterých započala hrát v 80.letech, předloni vyvrcholila rolí ve filmu Bokovka, za níž byla nominována na Oscara. Madsen si na této roli cenila, že Beth je "realistická postava, dokonalý protějšek svého muže, dobrou matkou a ne pouhou bezbrannou ženou v ohrožení. Na začátku jsem o postavě Beth mluvila s Richardem a Harrisonem a shodli jsme se na tom, že by měla být součástí veškerého dění. Chtěla jsem, aby se na povrch dostala síla její ženskosti a mateřské pudy". Když Cox odjíždí s Jackem do kanceláře, aby provedli loupež, Beth je s dětmi zajatá doma. Jejím zájmem je, aby byly děti co možná klidné a žádným způsobem nepodnítily únosce k nějakému násilnému činu. Její mysl však pracuje na 150%. S manželem si sice nemohou vyměnit více než několik vět pronesených polohlasem, ale ona naprosto důvěřuje jeho vedení. Mezitím se také snaží navázat kontakt s Coxem najatými únosci a několika psychologickými triky využít jejich slabosti. Vzhledem k začátku filmu, který měl být velmi intenzivní a osobní, Madsen připouští, že Loncrainem zvolená úvodní sekvence filmu, která zachycuje rodinu pod drobnohledem cizích kamer, měla navodit základní atmosféru filmu a seznámit nás s jeho postavami. Režisér chtěl dosáhnout co možná nejpřirozenějšího a nejautentičtějšího vzhledu filmu, takže navrhl, aby se úvodní sekvence natočila na vybavení, jež by mohli použít reální kriminálníci, což také hercům ztěžovalo orientaci - nevěděli, kde se ve kterou chvíli nachází štáb.

"Bylo to zvláštní, naprosto jsem netušila, kde se nachází štáb," vzpomíná Madsen. "Carly a já jsme hrály ve scéně, v níž nakupujeme v centru města. Vůbec jsme nevěděly, kde byli. Když jsem si třeba myslela, že mají přestávku, zrovna nás natáčeli a naopak. Později jsem třeba zjistily, že jeden z náhodných kolemjdoucích měl kameru ukrytou v peru. To vědomí, že vás někdo poslouchá, sleduje a nahrává, a vy o tom vůbec nevíte, bylo hodně děsivé". V den, kdy Madsen získala oscarovou nominaci za Bokovku, se pozdě večer vrátila z úmorné tiskové konference, na níž více než deset hodin odpovídala na dotazy a na domácím záznamníku si přehrávala vzkazy. "Byly tam samé gratulace a až v tom úplně posledním vzkazu se ozval někdo, kdo se představil jako Harrison Ford". Tento herec si chtěl s Madsen promluvit o roli Beth. "Myslela jsem si, že to byl nějaký nejapný žert. Protože takovou roli jsem opravdu chtěla. Naštěstí ´ten někdo´ na sebe nechal i telefonní kontakt. Ale já bych v tom hrála s kýmkoliv. Po deseti vteřinách rozhovoru jsem konečně i já uvěřila, že je to Harrison. Byl to prostě dokonalý konec dokonalého dne". V kanceláři, ve které se Bill Cox vydává za federálního bankovního kontrolora, který však sleduje každý Jackův pohyb, se objevuje i Jackova schopná asistentka Janet, kterou hraje Mary Rajskub. Cox Jackovi poručí, aby jí vyhodil z práce. Janet netuší, že Jack je v tomto momentě nucen říkat a dělat věci, které jsou na hony vzdáleny jeho skutečné vůli, a náhlým propuštěním je velmi citelně zasažena. V tom momentě má však Jack příliš málo času, než aby zkoumal, zda nějak nezranil city Janet. Mnohem více ho zajímá drama, které se odehrává v jeho domě. Ve hře je ještě někdo jiný - Garry Mitchell v podání Roberta Patricka, který ztvárňuje neomaleného a panovačného zaměstnance Accuwest, který dohlíží na průběh připojení banky k nadnárodní společnosti. Mitchell slídí už celé týdny kolem a zpochybňuje vše, co má souvislost s bankou Landrock, počítaje v to i počítačové ochranné systémy.

Mitchell nahlíží Jackovo zvláštní chování a stále častější chyby jako důkaz jeho postradatelnosti pro společnost a dohlíží na něj ještě nesmiřitelněji a zrovna v té době se Jack snaží, aby Coxův převod peněz nevzbuzoval žádné podezření. "Přímo cítíte, jak se přibývá vrstev strachu a narůstá tlak, který ho málem zlomí," říká Patrick. "Už i tak má problémů až nad hlavu a tak to poslední, co potřebuje, je agresivní chlápek z kanceláře, který mu ještě utáhne kravatu. Kvůli Mitchellovi je málem několikrát po sobě chycen. V této scéně se dostanete přímo do jeho hlavy. Cítíte, jak se potí, jak nemůže popadnout dech a jak si přeje, aby už byl z budovy". Janet už je ze scény pryč, Mitchell mu zatápí a jediným spojencem v práci, na kterého se Jack může obrátit, je jeho dlouholetý kolega Harry, jehož se zhostil renomovaný herec Robert Forster, který byl nominován na Oscara za Jackie Brown. Harrison Ford jej do této role navrhl a tvůrci jej ochotně podpořili. Harryho prostřednictvím vstoupí Cox do Jackova života. V tomto případě se Cox vydával za soukromého podnikatele, který hledá počítačového odborníka na zabezpečení pro novou poradenskou firmu. Během příběhu začnou být Coxovy motivy čím dál jasnější a Jack se nestačí divit, jak moc si jeho starý přítel s tímto kriminálníkem rozumí, kolik toho o něm ví ... a že možná hraje nějakou soukromou hru. Během své takřka čtyřicetileté kariéry u filmu se Forster objevil na obou stranách zákona. "Od dob Delta Force jsem nějak zatuhl v rolích záporáků a už mi to lezlo krkem. Pak mě naštěstí Quentin Tarantino obsadil jako kladnou postavu a tak jsem si mohl užívat i druhé stránky.

Obě polohy mají něco do sebe. Na téhle roli se mi líbí, že si nejste jistí tím, kam ji na škále umístit". Mezitím se Jackovo nevysvětlitelně zmatené a roztržité jednání upoutá pozornost jeho šéfa, ředitele Landrock, Arlina Forrestera, jehož se ujal ceněný divadelní a filmový herec Alan Arkin. Obsazení Arkina bylo dotažením slibů, které vzešly z jednoho londýnského rozhovoru na konci 70. let, kdy se Loncraine a Arkin sešli a vzájemně se ujistili v tom, že se respektují a že by spolu chtěli pracovat. "Tehdy jsme si povídali o tom, že bychom spolu rádi dělali. No a vidíte, trvalo to jen dvacet pět let," říká Arkin se svým charakteristickým humorem. Forresterův přístup je mnohem vstřícnější než Mitchellův, ale po pravdě řečeno, ani ten Jackovi moc nepřidá. Nemají mezi sebou tradiční vztah ředitele a zaměstnance. "Mají velmi otevřený vztah," říká Arkin. "Chodí spolu na večeři, jejich rodiny se vzájemně znají. A najednou vidím, že se chová nějak divně a nechápu proč". Forrester předpokládá, že jde o osobní konflikt mezi Jackem a Mitchellem a žádá jej, aby se dal dohromady, protože takové jednání by mohlo ohrozit hladké sloučení obou bank, čímž nevědomky přilije do již i tak třaskavé situace ještě více oleje.

Harrison Ford
Během let se stal jedním z nejpopulárnějších herců současnosti. Hrál ve 38 filmech, z nichž jedenáct na výdělcích překonalo hranici 100 miliónů dolarů. Díky rolím v trhácích jako jsou trilogie Hvězdné války a Indiana Jones, Uprchlík, Air Force One, Vysoká hra patriotů se pro diváky na celém světě stal ztělesněním pravého amerického hrdiny. Byl nominován na Oscara a Zlatý globus za svou roli v thrilleru Svědek, Ford také získal nominace na Zlatý globus za role ve filmech Sabrina, Uprchlík, Pobřeží moskytů. Národní asociace majitelů kin mu v roce 1994 udělila titul Hvězda století. V roce 1998 udělil časopis People Fordovi titul "Nejvíce sexy muž", v ten sám rok získal People's Choice Award v kategorii Nejlepší herec. V roce 1999 získal tu samou cenu v kategorii Favorite All Time Movie Star a v roce 2000 získal cenu v kategorii Oblíbený filmový herec. V roce 2000 získal od Amerického filmového institutu prestižní cenu Life Achievement Award. V roce 2002 mu porota Zlatých globů udělila Cecil B. DeMille Award v kategorii Lifetime Achievement.
Harrison Ford se narodil v Chicagu, navštěvoval Ripon College ve státě Wisconsin a poté se přestěhoval Los Angeles, aby tam zahájil svou hereckou kariéru. Stal se smluvním hercem studia Columbia Pictures, u nějž v roce 1966 debutoval kriminálním dramatem Vyloupení banky v L.A. Po malé roli v Getting Straight se rozhodl, že nebude závislý jen na příjmech z herectví a proto se chvíli živil i jako tesař. Při tom čekal na další roli. Po tříleté herecké přestávce v roce 1973 jej režisér George Lucas obsadil do filmu Americké nápisy na zdech. O rok později získal jednu z hlavních rolí ve snímku Francise Forda Coppoly Rozhovor.
Ford patří mezi silné stoupence ochrany životního prostředí a je aktivně zapojen do skupin ekologických aktivistů. Pracuje v Board of Directors of Conservation International. V Jacksonu ve státě Wyoming věnoval 389 akrů ze svého majetku nadaci Jackson Hole Land Trust. Dne 30. května 2003 získal svou hvězdu na hollywoodském Chodníku slávy.

Paul Bettany
Je britským hercem, který je kvůli svých filmovým rolím uznávaným hercem i v zámoří. Objevuje se také na britských pódiích a v televizi. Americké publikum jej poprvé objevilo díky snímku Příběh rytíře, ve které hrál po boku Heathe Ledgera roli komického básníka Chaucera. Za svůj výkon získal London Film Critics' Award za Nejlepší vedlejší roli a v roce 2001 jej Variety jmenovalo jedním z deseti herců, na něž se máme v budoucnu zaměřit. Bettany získal klasické herecké vzdělání v londýnském Drama Centre a debutoval ve hře An Inspector Calls pod režijním vedením Stephena Daldryho. Hra se hrála ve West Endu. Poté strávil jednu sezónu v Royal Shakespeare Company, kde se objevil v produkcích jako Richard III, Romeo and Juliet a Julius Caesar. V té době také získal svou první roli ve filmu Bent. Hned na to se vrátil na divadelní prkna, aby se objevil ve hře Love and Understanding v londýnském Bush Theatre. V této roli se objevil i v Longwharf Theatre v americkém státě Connecticut. Tato role jej navedla do britské televize, kde hrál v Killer Net od Lyndy La Plante a Coming Home. V roce 2000 byl Bettany nominován na British Independent Film Award a London Film Critics' Award v kategorii Nejlepší nováček za film Nejlepší gangster v režii Paula McGuigana.

Virginia Madsenová
Je blond herečkou klasické krásy se skvělým nadáním pro dramatické role. Madsenová získala velmi příznivé kritiky za svou roli ve filmu Alexandra Paynea Bokovka, za níž byla nominována na Oscara a Zlatý glóbus. Tato herečka, která získala Independent Spirit Award, si zahrála po boku těch nejlepších a nejvyhledávanějších herců a hereček Hollywoodu. A její filmografie utěšeně roste. Role v její filmografii přibývají a zdá se, že se brzy zařadí mezi hollywoodské hvězdy nejlepší pověsti. Její kariéra má vzestupy a pády, stejně jako postavy, které běžně ztvárňuje. Objevila se také v ceněné sérii televizního kanálu NBC American Dreams.
Madsenová se narodila ve státě Illinois, ale vyrůstala na sever od Chicaga. Její otec byl hasič a její matka byla filmařka, která získala cenu Emmy. Jako dítě milovala černobílé a němé filmy. Její nadšení pro herectví proměnilo tuto neprůbojnou dívku v odvážnou divadelní herečku. Zdá se, že hvězdný úspěch byl jejím osudem a její odhodlání a talent se zúročily. Když si režisér David Lynch prohlížel herecký rejstřík, vypadla její polaroidová fotografie na zem, a on ji posléze obsadil do svého filmu Duna, jednoho z jejích prvních filmů. Bezprostředně poté si Madsenová zahrála v tehdy "prvním" počítačovém filmu Elektrické sny. Když Madsenová otěhotněla s její tehdejší láskou Antonio Sabato Juniorem, pověsila úspěšnou hereckou kariéru na hřebík a oddala se radostnému očekávání narození chlapce. Teprve poté, co chlapec začal chodit na první stupeň základní školy, se rozhodla obnovit svou hollywoodskou kariéru. Když se Francis Ford Coppola doslechl, že by znovu ráda hrála, pozval ji na konkurz jeho tehdejšího projektu podle románu Johna Grishama, aby vznikl thriller z právnického prostředí Vyvolávač deště. Tato role pro její kariéru znamenala velký návrat. Příznivý kritický ohlas, který získala za svou roli Mayi v Bokovce a také její následující role ukazují, že její přirozené rozhodnutí soustředit se na rodinu nijak neovlivnilo její herecké nadání.

Mary Lynn Rajskubová
Je považována za jednu z nejvšestrannějších a nejdynamičtějších hereček/scenáristek současnosti, která se objevila v řadě pozoruhodných rolí jak na plátně a v televizi, tak na pódiu. Díky roli počítačového génia Chloe O'Brian si vybudovala velkou fanouškovskou základnu. Poté přešla do show The Larry Sanders Show od stejného kanálu. Po úspěchu na tomto poli prošla v rychlém sledu komediálními show The Army Show v produkci Warner Bros a The Downer Channel v produkci komika Steve Martina a NBC. Objevila se ve spoustě epizodních rolí. Rajskubová začala navštěvovat výtvarnou školu, ale brzy objevila svůj zájem o herectví. Po její první show, v níž vystupovala sama, získala velmi kladné ohlasy. Od té doby začala pracovat na rozvinutí svých komediálních a dramatických dovedností. V současné době žije ve Venice v Kalifornii.

Robert Patrick
Je herec, který na plátně většinou hraje postavy s velmi vysokým sebevědomím. Diváci si jej pamatují jako Johna Doggetta z posledních dvou sezón série Akta X, ale Patrickova televizní a filmová kariéra je mnohem delší. Jeho patrně nejznámější rolí je T-1000 z komerčně úspěšného hitu Terminator 2: Den zúčtování. Za svůj výkon ve druhé sérii Rodiny Sopranů z produkce HBO si získal příznivý ohlas kritiky.
Patrick se narodil v Mariettě ve státě Georgia a v období dospívání byl nadšeným atletem, ale když se dostal na střední školu, naprosto jej pohltilo herectví. V roce 1984 se přestěhoval do Hollywoodu a byl obsazen do beatnické hry Go. Průlom se u něj dostavil když jej objevil režisér Roger Corman. Patrick se rád pohybuje v prostředí filmu i tehdy, když momentálně nehraje. V současné době žije se svou ženou Barbarou a dvěma dětmi v Los Angeles.

Robert Forster
Byl mnohokrát nominován na nějakou cenu. Role Maxe Cherryho ve snímku Quentina Tarantina Jackie Brown mu napomohla oživit jeho kariéru a zajistila mu nejen uznání kritiky, ale i nominaci na Oscara v kategorii Nejlepší herec ve vedlejší roli. Jeho kariéra, která v tu dobu trvala bezmála 40 let, se znovu nastartovala a tento herec se stal velmi žádaným. Od doby, kdy se Forster objevil po boku Samuela L. Jacksona, Pam Grier a Roberta De Nira v Jackie Brown, se nezastavil a hrál spoustu rolí jak na stříbrném plátně, tak v televizi. Tyto snímky lze označit jak za vysokorozpočtové, tak nezávislé. Během roku 2005, kdy pracoval i na Loncraineově filmu Firewall, točil tři další snímky: fantastickém příběhu na podkladě korejských legend D-War a nezávislých snímcích Wild Seven a Rise. Forester se na herecké scéně objevil s rokem 1966, kdy hrál ve filmu Páv se zlatým okem v režii Johna Hustona. Forster také hrál v několika televizních sériích, jednou z nich je i noirová Banyon. V sérii těchto nepříliš úspěšných a dobrých snímků Forstera napadlo, že pokud daný nápor vydrží, jednou ho jistě obsadí nějaký režisér, který je obeznámen s jeho předchozími filmy. Nečekal však, že takoví režiséři budou hned dva. Prvním z nich byl Quentin Tarantino, který už o něm uvažoval i pro Gaunery a Pulp Fiction, ale nakonec mu přímo na tělo ušil roli Maxe Cherryho. Druhým z režisérů byl Angličan Paul Chart, který pro Forstera napsal roli Dr. Jake Nymana v Panna nebo orel. V roce 1964 se přestěhoval do města New York, kde debutoval dvojrolí v broadwayské hře Mrs. Dally Has a Lover. V roce 1986 si produkoval i točil Hollywood Harry, detektivní příběh, v němž hrála i jeho (tehdy) čtrnáctiletá dcera Kate. Během své kariéry vytvořil hereckou tvůrčí dílnu a dále rozšířil svůj repertoár. Mimo jiné je znám jako zdatný rétor a proto namlouvá motivační kazety.

Alan Arkin
Je na divadelních prknech, na plátně a v televizi uznávaným hercem velkého talentu. Arkin se narodil v New Yorku a započal svou kariéru v Chicagu, kde vystupoval s improvizační revue Second City. Tato role jej navedla na Broadway, kde se ujal hlavní role ve hře Carla Reinera Enter Laughing, za níž získal cenu Tony. V roce 1998 zrežíroval, zahrál si a spolupodílel se na realizaci úspěšného titulu Eh?, v němž se objevil i Dustin Hoffman. Poté získal cenu Obie za hru Little Murders. Jeden z jeho prvních filmů The Russians Are Coming, The Russians Are Coming mu vynesl oscarovou nominaci a cenu Zlatý glób v kategorii Nejlepší herec. V době, kdy netočí - ať už jako herec nebo režisér, věnuje většinu svého času psaní a hudbě. Napsal šest knih, které vydalo nakladatelství Harper/Collins. Poslední z dětských knih Cassie Loves Beethoven vydal Hyperion. Jedna z jeho ranných knih The Lemming Condition se velmi obstojně prodává i po dvaceti letech, nadace The Book Sellers of America jeho knihy umístila na prestižní místo do knihovny Bílého domu.

Joe Forte
Vystudoval NYU a psal scénáře pro vysokorozpočtové i nezávislé snímky. Forte se dostal do filmařského cechu tím, že se mu podařilo napsat a prodat scénář k filmu Soviet Cowboy, který napsal pro dvojnásobnou držitelku Oscara Jodie Foster a její produkční společnost Egg Pictures. Příběh se odehrává v poválečné Moskvě. Forte žil v Moskvě s ruskými rodinami a prováděl výzkum pro scénář na místě. V lednu 2005 podepsal Forte smlouvu s New Line Pictures pro ně román Out od Natsua Kirina, držitele japonského vyznamenání za nejlepší mysteriózní literaturu roku. Před tím, než se Forte dostal k filmu, pracoval v reklamních kancelářích v New Yorku a Los Angeles. Psal reklamní slogany a vymýšlel koncepce v reklamních agenturách Scali, McCabe, Sloves, Saatchi & Saatchi, Foote, Cone, Belding a Daily & Partners. V době, kdy pracoval ve Scali, získal za svou koncepci na Volvo cenu Cleo. Získal take několik cen za své krátké filmy, počítaje v to i cenu Cine Golden Eagles a grant od Mobil Oil. Firewall je Forteho první zadaptovaný scénář. Jeho manželkou je producentka Meg LeFauve (Skandál v katolické škole, Dítě na prodej) a žijí v Los Angeles. Mají dva syny, dva psy a Forte o sobě prohlašuje, že je "nevyléčitelně závislý na espressu".

Armyan Bernstein
Je bývalý ředitel Beacon Communications. Bernstein založil společnost Beacon Communications v roce 1990 a ta se záhy stala jednou z nejúspěšnějších nezávislých produkčních společností v zábavním průmyslu. Jejich prvním filmem byl The Commitments od Alana Parkera, který byl nominován na Zlatý globus v kategorii Nejlepší film a získal čtyři ceny BAFTA. Bernstein se narodil v Chicagu a navštěvoval University of Wisconsin. Pracoval jako reportér PBS a poté pro ABC. Bernstein napsal kultovní klasiku Thank God It's Friday s Debrou Winger a Jeffem Goldblumem. Poté napsal a spoluprodukoval romanci Francis Ford Coppola's z prostředí Las Vegas One From The Heart. Bernstein režijně debutoval filmem Windy City podle svého vlastního scénáře. Mimo jiné napsal a produkoval The Earth Day Special od televize ABC, která za ně získala Emmy Award.

Jonathan Shestack
V současné době je producentem na volné noze, který zajišťuje projekty Warner Bros. Předtím byl presidentem produkce u Artisan Entertainment a výkonný vicepresident produkce a rozvoje v Beacon Communications. Shestack je spolu se svou ženou, producentkou Portií Iversen, zakladatelem a vicepresidentem nevýdělečné organizace rodičů, dětí, lékařů a odborníků, kteří se snaží najít efektivní léčbu a prevenci proti autismu a spřízněné choroby. Během pěti let se tato organizace stala největší soukromou organizací pro výzkum autismu v zemi. Každoročně rozšiřují Autism Genetic Resource Exchange (AGRE) - největší banka informací o autismu. Shestack se narodil v Philadelphii a má tři dcery. Jedna z nich trpí autismem.

Basil Iwanyk
V současné době šéfuje své vlastní produkční společnosti Thunder Road Pictures, která je úzce spolupracuje s Warner Bros. Iwanyk započal svou kariéru v filmovém průmyslu jako pomocný agent v United Talent Agency, v roce 1995 byl zaměstnán Warner Bros. a nastoupil na pozici "creative executive", přičemž byl o dva roky později jmenován vicepresidentem produkce. V listopadu 2000 se stal presidentem celosvětové produkce v Intermedia Films, díky tomu dohlížel na vznik několika filmů.

Marco Pontecorvo
Svou kariéru u filmu zahájil před více než 20 lety jako asistent kamery. Pracoval pod dohledem italského kameramana Pasqualino De Santise (Morte a Venezia, Romeo a Julie) skoro deset let. Je synem významného režiséra Gillo Pontecorva. Jako kameraman debutoval filmem režiséra Francesca Rosiho Příměří, podle vzpomínek Primo Leviho s hercem Johnem Turturrem v hlavní roli.

Alexandre Desplat
Složil hudbu k více než padesáti filmům, přičemž byl nominován na francouzské ceny Cézar. Desplat se dostal na hollywoodskou scénu díky své jemné hudbě pro film Dívka s perlou, za nějž dostal Zlatý glóbus. Získal také nominace na cenu BAFTA a další nominace od Evropské filmové asociace. Jeho reputace byla ještě posílena hudbou k filmu Zrození od Jonathan Glazera s Nicole Kidman, díky němuž si získal uznání kritiků a řadových posluchačů. Desplat se snaží udržet rovnováhu mezi svou americkou a evropskou kariérou a proto čas od času propůjčuje svoje nadání i evropskému filmu. Desplatova řecká matka a italský otec se potkali v čase studií na Berkley v USA. Desplat byl nadaný na řeči a získal klasické vzdělání, ale konstantně poslouchal americký jazz a hollywoodskou orchestrální hudbu. Tyto vlivy zapojil při svém skládání a díky tomu vzniká originální filmová hudba.