fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    Podobné filmy    

74% 1597 hlasů
film / drama, romantický, USA, , 145 min., od 11 let
Memoirs of a Geisha
Kinopremiéra v ČR 16.2.2006, DVD od 1.9.2006 Bonton

Režie:
Herci: , , , , , více...

Ocenění: 2005, Oskar, Kamera (D. Beebe)


Ukázka
01:54



I gejša může milovat.
Příběh filmu, který je zasazen do tajemného a exotického světa, jenž si dodnes uchovává své kouzlo, se odehrává v letech před Druhou světovou válkou, kdy je malá japonská holčička odtržena od svých chudých rodičů, aby pracovala jako gejša. Přestože má v domě nebezpečnou rivalku, které se téměř podaří zlomit její vůli, vyroste z malé dívky legendární gejša Sayuri. Krásné a zkušené Sayuri se daří okouzlit nejmocnější muže své doby, avšak sužuje ji tajná láska k muži, který je mimo její dosah.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Vizuálně krásné, ale překvapivě prázdné a nudně dlouhé.
Všechny komentáře k filmu 43+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka 1, Oficiální stránka 2    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Gejša

Píše se rok 1929 a devítiletou Čijo a její starší sestru Sacu jejich otec, chudý rybář, prodá. Čijo se dostane do jednoho z domů gejš, který řídí přísná paní Nitta. Kromě ní je tu ještě stará babička, zlá gejša Hacumono, která svým uměním všechny živí, a starší Dýně, jež se o zoufalou Čijo postará. Obě musí tvrdě pracovat a učí se ve škole pro gejši. Když Čijo zjistí, že je její sestra nucena k prostituci, tajně ji navštíví a domluví se na útěku. Když se však pokouší utéci, spadne ze střechy a zraní se. Rozzlobená matka rozhodne, že z ní nebude gejša, ale jen služka. Jednoho dne ji však na mostě osloví Předseda v doprovodu dvou gejš. Líbí se mu její oči, koupí jí sladkosti a Čijo se rozhodne, že se také stane gejšou, aby se s ním mohla znovu setkat. Když je jí patnáct, ujme se jí gejša Mameha. Vysvětlí jí, že gejši jsou umělkyně a naučí ji spoustu věcí. Po čase ji pod jménem Sajuri poprvé představí v jedné čajovně. Dívka svým tancem okouzlí všechny přítomné včetně Předsedy. Je představena řadě vlivných mužů, mezi nimiž je patron Mamehy Baron, Předseda a jeho nadřízený, šéf elektrárenské společnosti Nobu či vlivný doktor Krab. Všechny je okouzlí svým půvabem a uměním, stává se jednou z nejvěhlasnějších gejš své doby. Ve skrytu duše stále myslí jen na Předsedu, kterého miluje. Její další osudy poznamená válka. Vojáci evakuují celé čtvrti Ósaky kvůli možnému bombardování a Nobu s Předsedou se postarají, aby Mameha získala práci ošetřovatelky a Čijo se dostala do bezpečí jedné horské vesničky. Dívka si zvykne na těžký a prostý vesnický život, o čtyři roky později ji však vyhledá Nobu. Potřebuje, aby svým uměním zaujala amerického plukovníka Derrickse, který by mu mohl zprostředkovat kontrakt na stavbu nové elektrárny. Dívka souhlasí a vrátí se do města. Přesvědčí Mamehu a Dýni, aby jí pomohly, a odletí v doprovodu Předsedy do luxusního letoviska. Čijo, která stále tajně miluje Předsedu, vymyslí tajný plán, jak se zbavit Nobua, který se chce stát jejím patronem, a být volná pro Předsedu. Požádá o pomoc Dýni, ta ji však zradí. Zdá se, že naděje získat Předsedovo srdce je ztracena. USA 2005, historické melodrama.


O filmu

obrazek
Gejši byly po dlouhou dobu fascinujícími osobami nejen v Japonsku, ale i celém zbytku světa. Po celá staletí opouštěly své domovy, aby absolvovaly noční kolečko svých závazků v čajovnách. Společenské večery byly vždy důležitou součástí japonského byznysu a přítomnost gejš poukazovala na vysokou úroveň hostitele, který si mohl tak oslňující doprovod dovolit.

Gejša není ani manželka, ani prostitutka - je to umělkyně, která se živí bavením mocných mužů. Každá z nich má průpravu v tanci, zpěvu a hře na hudební nástroje a zvládá inteligentní konverzaci. Směje se vtipům svého zákazníka a nikdy neprozrazuje jeho tajemství. Dokáže navodit dramatickou atmosféru pouhým mávnutím vějíře.

Po letech tvrdé práce a sebedisciplíny se stává kultivovanou loutkou, ale pod kimonem a neutrálním make-upem je stále opravdová žena se svou vlastní minulostí, zklamáními a sny. Tajemství, která střeží nejvíce, patří jejímu srdci.

Čtvrti gejš, které jsou živě popisovány v románu Arthura Goldena, existují dodnes a skutečné gejši nadále baví společnost ve stylových čajovnách. Oblékají, zušlechťují se a vystupují stejně jako jejich předchůdkyně po celá staletí. Ženy, které se stávají gejšami, si tuto profesi vybírají zejména kvůli zájmu o tradiční umění a většina z nich se jí věnuje pouze několik let. Až do doby, kdy v Japonsku začala začalo platit, že „moderní“ znamená „západní“, byly nejprestižnější gejši supermodelkami a jejich oblékání bylo symbolem módy.
obrazek
Příběh filmu začíná v roce 1929, kdy se zlatá éra gejš už pomalu blížila ke konci. Odehrává se ve fiktivní čtvrti a připomíná pohádku z pomalu mizejícího světa. Když Sayuri do tohoto skrytého světa vstoupí, naučí se, že gejša nesmí dát průchod své lásce ani snům. Její učitelka, legendární gejša Mameha, zná hranice intimního vztahu k zákazníkům a učí Sayuri, aby své city držela zkrátka. Na rozdíl od úhlavní rivalky Sayuri Hatsumomo Mameha dobře ví, že si správná gejša nesmí dovolit oddat se vášni ke kterémukoliv muži. Sayuri však nedokáže zapomenout na okamžik nečekané něhy, který zažila v mladém věku. Vzpomínky na osudnou chvíli působí jako přelud a během let strádání jsou jí oporou.

„Nemohla jsem uvěřit, že tuto knihu o životě ženy napsal muž,“ říká herečka Ziyi Zhang. „A už vůbec jsem nemohla uvěřit tomu, že Američan dokázal tak detailně popsat málo známou japonskou subkulturu.“

Režisér Rob Marshall obdivoval exotický svět, v němž se příběh odehrává, avšak stejně tak jej uchvátila univerzálnost nepříznivé situace osamocené Chiyo a to, jak nakonec dokázala díky náhodnému setkání, které změní její život, nad osudem zvítězit. „Tento příběh se odehrává ve velmi specifickém světě, ale rámcové téma o vítězství lidského ducha nad nepříznivými okolnostmi je působivý v každé kultuře,“ říká Marshall. „Skutečnost, že tohle dítě dokáže poté, co bylo odtrženo od rodičů a prodáno do otroctví, nejen přežít, ale ještě navíc najít lásku, je pro mě velmi dojemná. Zejména pak v případě, že se jedná o zakázanou lásku.“
obrazek
Gejša během svého života stráví spoustu času ve škole, kde zdokonaluje své umělecké schopnosti. Právě díky nim je považována za symbol japonské kultury. V době, kdy žila Sayuri, začínaly gejši s učením tance a hry na třístrunný nástroj shamisen už dlouho předtím, než se z nich staly maiko - tedy jakési učnice na gejšu. Když se pak blížil jejich přerod v plnohodnotné gejši, jejich jemné charakteristické pohyby - způsob, jakým si klekaly na podlahu, jakým vstávaly od stolu, jakým plynule přecházely po místnosti nebo nalévaly saké - se už stávaly jejich druhou přirozeností.

Aby Marshall hercům pomohl si základy tohoto chování osvojit, zařídil jim šest týdnů před začátkem natáčení intenzivní kurs, sestávající z výuky a cvičení pod vedením týmu expertů, kteří je komplexním způsobem seznámili se světem a zvyklostmi gejš.

Natáčení filmu začalo na podzim 2004 ve studiích Sony Pictures Culver City a skončilo pod deštivým nebem japonské prefektury Shizuoka.

Přenést dekorativní atmosféru prostředí tohoto příběhu na filmové plátno byl náročný úkol, ale také příležitost ukázat publiku mizející svět. Poté, co si filmaři uvědomili, jaká úskalí by skýtalo natáčení ve skutečné čtvrti gejš, a následném hledání vhodné natáčecí lokace po několika kontinentech, se rozhodli postavit si filmovou čtvrť sami. <>Obrázek nenalezen<> Exotický a propracovaný filmový svět vytvořil Marshall se svým týmem ve třech studiích v Los Angeles. Na rozlehlém ranči v kalifornském Ventura County byla zároveň postavena celá čtvrť v její historické podobě, což obnášelo věrohodně vytvořit starověké uličky a dokonce i vlnitou řeku. Hlavní výtvarník John Myhre vytvořil spolu s Marshallem detailní plán prostorového uspořádání vesnice. Poté přišel na řadu soubor technických výkresů k cca. 40 budovám a sestrojení malého modelu celé vesnice - se všemi detaily včetně malých autíček, rikš a vyřezaného koryta řeky. Model byl pak používán při mnoha rozhodnutích, souvisejících s natáčením. „Umístili jsme do modelu malou kameru velikosti rtěnky, díky níž jsme mohli na monitoru vidět, jak to vypadá zevnitř,“ říká Myhre. „Rob a Dion [Beebe, kameraman] si s ní téměř neustále hráli a dokonce model využili k naplánovaní komplikovaného záběru, natáčeného z jeřábu.“ Výsledná stavba se rozléhala na ploše 125 x 125 metrů a protékala jí řeka o šířce 7 metrů a délce okolo 80 metrů. Oběh vody zajišťoval cirkulační mechanismus, díky němuž budila dojem skutečné tekoucí řeky.

Čtvrť bylo nutné postavit tak, aby byla co nejvhodnější pro účely natáčení. „Polohy všech budov jsme si nejdříve vyznačili na zemi pomocí kolíků a provazů, abychom je mohli překračovat,“ říká Myhre. „Pak jsme si nanečisto přehráli všechny scény a provedli jsme na budoucím rozmístění budov všechny potřebné úpravy.“

Scéna byla postavena pomocí cedrového a jedlového dřeva a bambusu. Černý bambus a tabule cedrové kůry, které nejsou v USA k dostání, byly dovezeny spolu s ploty z tkané trávy z Japonska. Výtvarnice scény Gretchen Rau, která pracovala na filmu Poslední samuraj, koordinovala nákup materiálu pro film v Kjótu, odkud do Ameriky přivezla velké množství okenic, rákosových výrobků a rohoží. Vzhledem k tomu, že se během filmu mění roční období, vytvořil Danny Ondrejko - vedoucí oddělení, které mělo na starost veškerou zeleň - čtyři verze ručně vymodelovaných třešní, jednu pro každou část roku. <>Obrázek nenalezen<> Většina z budov sloužila pouze pro záběry exteriérů, avšak několik z nich bylo postaveno včetně kompletního vnitřního vybavení. Patřil mezi ně dům gejš Nitta, čajovna Yukimoto, klinika Dr. Craba, veřejné lázně a byt Mamehy. Dvoupatrový dům gejš byl navržen tak, aby působil jako 150 let stará budova. Většina příběhu Sayuri se odehrává mezi jeho stěnami - od jejího příjezdu, kdy byla ještě malou Chiyo, přes první noc ve městě až po explozivní souboj mezi Hatsumomo a Sayuri o několik let později.

Životní cesta Sayuri je často přirovnávána k plynoucí řece a její záliba ve vodě je ve filmu téměř neustále připomínána vizuálními motivy. „Téměř na každém z jejích kimon jsou nějaké prvky, související s vodou,“ říká oscarová návrhářka kostýmů Colleen Atwood. „Nejlepší kimono má ke konci - průhledné modrošedé s motivem vodopádu, který plyne od ozdobné šerpy, ovinuté okolo kimona, směrem k jeho lemu.“

V dílně Culver City vyrobila Atwood se svým 30členným týmem více než 250 ručně dokončovaných kostýmů. Patřila mezi ně kimona pro lidi všech sociálních vrstev a pro každé roční období. Oddělení výroby ženského oblečení ušilo pro gejši dokonce i spodní prádlo a jejich speciální bílé bavlněné ponožky, které se zapínají zboku a mají oddělený palec.
obrazek
Dnešní gejši jsou spíše symbolem tradiční japonské kultury a nikoliv současných módních trendů, avšak dříve tomu bylo jinak a některé prvky jejich výjimečného stylu se objevují i v západní kultuře. „Jejich vzhled je velmi výjimečný a krásný,“ říká Atwood. „Myslím si, že módní svět si už brzy znovu všimne nízkého límečku vzadu na krku.“

Bledá pleť, charakteristický účes a rudé rty patřily k výrazným znakům gejš po celá staletí. Specialistka na masky Noriko Watanabe, která pochází z Japonska, dodržela při líčení hlavních hrdinek příběhu tradiční principy, avšak některé aspekty vzhledu změkčila a jiné naopak zvýraznila, aby tak podtrhla jejich krásu. „Jen vyvolené se mohly stát gejšami,“ podotýká. „Aby se mohly stát vyvolenými, musely být natolik krásné a inteligentní, aby působily téměř nedotknutelně.“

Ve filmu přichází přelomový okamžik ve chvíli, kdy se Sayuri nečekaně projeví při svém tanečním čísle a stává se hvězdou celého domu. „Chtěl jsem, aby publikum při tomto tanci pocítilo spolu se Sayuri, jaká vášeň a zmatek panuje v jejím srdci,“ říká choreograf John DeLuca, který působil jako vedoucí choreograf u Marshallova filmu Chicago. „Bylo pro nás nesmírně vzrušující, že jsme při vyprávění příběhu Sayuri mohli propojit naše umělecké vize s nádhernými tradicemi japonského tance.“

„Japonský tanec je velmi kontrolovaný a založený na jemných, ušlechtilých pohybech,“ říká odborný konzultant Miyako Tachibana, který učí na Fujima Kansuma School v Los Angeles. „Rob, John a Denise [Faye, pomocná choreografka] vzali naše základy a obohatili je o jejich vlastní dramatické cítění. Výsledek působí magicky.“
obrazek
Složit hudbu, která by podkreslovala dramatickou životní cestu Sayuri, byl mimořádně náročný úkol. Vyžadoval zkušeného skladatele, jenž by dokázal spojit jeho intimnost, exotické prostředí a velkolepost. Marshalla velmi potěšilo, když tuto nabídku přijal držitel pěti Oscarů John Williams.

Jeho hudební doprovod využívá východních i západních hudebních nástrojů - mezi jeho hudebníky se tentokrát ocitli mistři ve hře na nástroje jako shamisen, koto, shakuhachi nebo taiko. Méně exotické hudební směry reprezentovali mj. legendární houslista Itzhak Perlman a světově uznávaný cellista Yo-Yo Ma - dva koncertní hudebníci, kteří mají na kontě již spoustu nezapomenutelných filmových momentů.

„Doufám, že se nám podařilo zhostit se této látky se ctí,“ říká Marshall. „Práce na tomto filmu byla náročná, vzrušující a někdy i hrůzná, ale vždycky vděčná. Rozhodli jsme se tento příběh odvyprávět jako pohádku, odehrávající se ve světě, který je stejně lákavý a nedostižný jako samotná Sayuri.“

O hercích

Ziyi Zhangová
Postupem času si vybudovala reputaci herečky, která dokáže jedinečným způsobem vyvážit éterickou vznešenost s nebývalou intenzitou hereckého projevu. Ještě během vysokoškolského studia herectví v Beijingu dostala příležitost obsadit hlavní roli ve filmu Zhanga Yimoua Cesta domů. Hned její první role jí katapultovala do centra pozornosti.

Ken Watanabe
Stal se celosvětově známým díky roli ve filmu Poslední samuraj. Role válečníka Kasumota, posledního vůdce samurajů, mu v roce 2004 přinesla nominaci na Oscara. Kromě toho získal Zlatý glóbus a byl nominován na cenu SAG. Watanabe začal svou profesionální hereckou kariéru v tokijském divadelním souboru Madoka. V roce 1982 debutoval na televizní obrazovce ve filmu Michinaru Hanran a v roce 1985 si zahrál v mezinárodním komediálním hitu Tampopo.

Michelle Yeohová
Mezinárodnímu publiku se představila jako zdatná šermířka ve filmu Anga Leeho Tygr a drak a jako šarmantní tajná agentka v úspěšné bondovce Zítřek nikdy neumírá. Asijští diváci ji však znají již déle než dvě desetiletí - od okamžiku, kdy v roce 1984 vstoupila do světa akčních hongkongských filmů, si zahrála již ve více než 20 snímcích a svým energickým ztvárněním postav nabourala tradiční chápání role ženy v asijské kultuře. Yeoh je také filmová producentka - v roce 2000 založila společnost Mythical Films, která se bude zabývat produkcí čínských filmů.

Podobné filmy

Honey
Nadějná a talentovaná Jessica Alba pracuje jako barmanka. Ale vždy, když jí skončí směna, ...
dnes 09.15
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Nezlomný
(Unbroken) Louis Zamperini, jako přistěhovalec z Itálie, neměl lehké dětství. A tak se pra...
dnes 13.25
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách
Bytový referent Jaromír Hanzlík má před sebou nelehký problém - vystěhovat z vlhkého domu ...
dnes 14.50
NAHRAT
ZDARMA
Prima
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Neděle 20. 9. 2020 Svátek má Oleg
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz