Sdílet
Recenze
Jaké jméno se vám vybaví při slově megaloman? (Samozřejmě když napřed vyloučíte podpis pod touto recenzí). Jestli podle vás to jméno zní Roland Emmerich, potom to znamená, že jste se trefili. Tak fajn.
Emmerichův start byl pozvolný. Nejprve na sebe upozornil německo-americkým SF béčkem Měsíc 44, potom přifoukl kola bavoráku svého talentu Hvězdnou bránou, přesedlal na traktor přehlížeje svět fantastického filmu z výšku bombastického Dne nezávislosti, načež si udělal řidičák na několikatunový monstruck Godzillou. Díky jejímu vlažnému přijetí to s ním teď sice vypadá, že se pokorně vrátí ke svému rodnému tráboši, ale nepředjíždějme. Godzilla není vůbec tak špatná, jak by to mohlo vypadat podle odezvy amerických diváků. Ti zřejmě stiženi mořskou nemocí z opakovaných návštěv jiného velkofilmu - Titanicu, zůstali zalezlí na svých amerických pecích a ani velkoryse pojatá reklamní kampaň je nedokázala nahnat do kin. Možná zvolili pohodlný styl hloupý Honza, a vyčkávají, až jim draka přinesou kabelovky až pod okno. Dokonce není ani tak špatná, jak by to mohlo vypadat podle odezvy naší filmové kritiky, která na ni určitě vyrukuje jako Bruncvík na Soptíka. Například akční sekvence, která se rozpoutá po druhé polovině filmu, bere dech nejen art kiny rozmazlenému diváku astmatikovi, ale i zkušenému šlukerovi těch největších cine-cigars, jako jsou Terminátor 2 : Den zúčtování, Nebezpečná rychlost nebo Twister. Například slalom automobilu s hlavními hrdiny mezi paradentózou a zubem moudrosti (to přeháním) netvorovy tlamy a následný skok z jeho otevřených úst zpátky na silnici (to tam vážně je) působí se stejnou razancí jako kdysi únik Millennia Falcon z červovy držky ve SF klasice Impérium vrací úder. A když už jsem u téhle ságy, musím žalobníčkovským prstem upozornit (to je ten, který jsem si na základce při hodině vždycky nejvíc namohl) na nepěknou vlastnost Emmerichový filmů - kleptománii. tak otevřenou krádež, jakou je pocajcnutá větší část slavného gagu ze čtvrtého dílu Hvězdných válek (hrdinové zaběhnou za roh, aby se vzápětí vyřítili pronásledováni přesilou nepřítele), by si snad neovolila ani Eržika Lakatošová, i kdyby ji při tom podporovala celá Kally family. Tak touhle kritickou výtkou končí tvá pozitivní Máňa a začíná negativní Archa. Dokud si Emmerich lebedil s pokřikem na velikosti nezáleží , bylo to sice trochu perverzní, ale celkem zábavné. Jakmile ovšem zabloudil do klišé vztahových (stupidní milostný motiv hlavního hrdiny), začalo to připomínat revizi sbírky po útoku molů. Pocity, jako pozvracet se do vlastní čepice a pak ji Emmerichovi půjčit, aby do ní vyžebral pár lepších nápadů, dostatečně výstižně popisují divákovy pocity.
Takže Godzilla ano, ale v nevydýchatelných milostných momentech doporučuji odskočit si na dámskou toaletu a ověřit si, že co je velký, to je hezký. Tolik moje doporučení pánům. A pro ženy, mám otázku, proč myslíte, že jsem je posílal na dámy?
