fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Ukázka    Fotky    Podobné filmy    

65% 103 hlasů
film / komedie, Česká republika, , 96 min., od 12 let
Kinopremiéra v ČR 12.10.2006 v SK 10.5.2007, DVD od 23.4.2007 Bonton

Režie:
Herci: , , , , , více...

Ocenění: 2006, Český Lev, Zvuk (J. Čech, P. Rejholec), Hudba (J. P. Muchow)

Ukázka
02:08



Lidi jsou jako mraky, nikdy neví, kdy se srazí a zase roztrhnou, taky je něco žene...
Hlavní postavou je třicetiletý hotelový portýr Fleischman, sympatický ztracenec, který zatím neměl holku a nikdy neopustil své rodné město. V dalších rolích uvidíme Ladislava Mrkvičku, Jaromíra Dulavu, Jaroslava Plesla a Ditu Zábranskou. Hudbu komponoval Ondříčkův dvorní skladatel Jan P. Muchow. "Příběh se odehrává ve městě Liberec a především v hotelu Ještěd. Je to okouzlující, tajuplné místo, někde mezi nebem a zemí. Já doufám, že Grandhotel bude těžko zařaditelný, zábavný a inteligentní film, s neopakovatelnou atmosférou a silným magnetismem," uvedl David Ondříček.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Chtělo by to rozpohybovat . Škoda není to hloupej film.
Všechny komentáře k filmu 28+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Grandhotel

Grandhotel je místo mezi nebem a zemí. Místo, kudy plují mraky a lidské touhy. Metaforický příběh je zasazený do slavného hotelu, tyčícího se nad Libercem. V něm, jako strážný a vězeň zároveň, pracuje Fleischman, údržbář a amatérský meteorolog, který chtěl mít k nebi tak blízko, jak jen mu to život dovolí. A výš to už nejde. Výš můžou jen ptáci a blázni a Fleishmanovi chybí ještě jeden rok, aby se jím stal. Liberec je pro Fleischmana klec, místo, které ho svazuje dávným slibem a nechce ho pustit za své hranice. Každý den Fleischman myslí na jediné, vznést se k nebi a uletět z hotelu, z Liberce, ze života, který se mu vůbec nedaří. Blázen by sestrojil křídla, Fleischman si šije balon, ve kterém uletí. On není blázen. Mohlo to být už brzy, kdyby mu do života nevstoupila Ilja. Tichá pokojská, která jeho myšlenky táhne znovu k zemi, protože tam patří člověk srdcem. Jenže Ilja není sama, už dlouho se trápí ve vztahu s Patkou, arogantním číšníkem, který je přesně tím důvodem, proč se schovat do mraků. Patka nechce Ilju pustit, všechno, co v životě dělá, dělá přeci pro ně. Pro ni. Pro štěstí na zemi. Jenže Ilju to táhne vzhůru za Fleischmanem.


O hercích

Marek Taclík
Po ukončení studií na DAMU v roce 2000 přijal angažmá v CD 94 v Celetné, příležitostně hrál v mimopražských divadlech a rovněž spolupracoval s Divadelním spolkem Kašpar, dalším ze tří souborů Divadla v Celetné. V současné době působí v Činoherním klubu, Dejvickém divadle a v Divadle Na Jezerce v Praze. V Činoherním klubu v Praze hraje např. v inscenaci Osiřelý západ, která získala Cenu Alfréda Radoka 2002, byla vyhlášena hrou roku a činoherní inscenací roku.

ROZHOVOR
David Ondříček říkal, že pro něj bylo velmi těžké obsadit hlavní roli. Dlouho se prý rozhodoval. Měl jste z té nabídky radost? Jak casting probíhal?
Dlouho se rozmýšlel mezi Martinem Myšičkou a mnou. Zkoušel nás dohromady s Klárou Issovou i s Járou Pleslem. Když se konečně rozhodl, měl jsem obrovskou radost.

Ve filmu hrajete hlavní roli - postavu Fleischmanna. Jak byste ho charakterizoval? Je Vám ta postava něčím blízká? A jak se Vám hrál?
Přesto, že postava charakter jakýsi má, nejde v podstatě charakterizovat. Je to třicetiletý panic, introvert, amatérský meteorolog, údržbář. Blízký mi není, já jsem přišel o panictví v šestnácti, ale i tak se mi hrál dobře.

Co pro Vás bylo při natáčení nejnáročnější a co Vás naopak nejvíc bavilo?
Natáčení pro mě bylo velmi náročné. Poslední měsíc jsem spal tak čtyři hodiny denně. Nejvíc mě bavila jízda na kole, která snad ve filmu ani není. Výlet vrtulníkem, který mi David Ondříček slíbil před natáčením, se nakonec nekonal.
B Fleischman má jediný sen. Touží vznést se k nebi a uletět z hotelu, z Liberce, ze života, který se mu vůbec nedaří. Toužil jste někdy v životě po něčem podobném a podařilo se Vám toho dosáhnout?
Ne. Já si lítám poměrně svobodně už od narození.
Film se celý odehrává na Ještědu v Liberci. Jaký máte vztah k tomuto místu?
Je to krásná stavba. Výborné místo. Na lyže, na kolo. Tak na jeden víkend. My jsme tam byli dva měsíce.

Jste velmi obsazovaným divadelním hercem, co je Vám bližší film nebo divadlo?
Momentálně jsou mi nejbližší prázdniny. Ale ideální je samozřejmě kombinace obou, teda vlastně tří, filmu, divadla a prázdnin.

Klára Issová
Klára Issová se herectví věnuje od svých 6ti let, nejdřív v dramatickém kroužku u profesorky H. Kostečkové a po úspěšném složení talentových zkoušek studovala dalších 6 let na Konzervatoři Praha. Hostuje v Divadle pod Palmovkou, kde vytvořila role např. v inscenacích Amadeus, Výstřely na Broadwayi, Ubohý vrah, Pohled z mostu, Kean. Hraje také v Divadle v Řeznické v inscenaci Veřejné oko ve vlastní produkci.

Hrála v několika zahraničních filmech, které se točily v ČR, jako např. Johanka z Arku, Duna a Děti Duny, Deník Ann Frank a dalších.

ROZHOVOR
Ve filmu hrajete hlavní ženskou postavu - servírku Ilju? Jak byste ji charakterizovala? Je Vám něčím blízká?
Je to křehká a citlivá holka, trochu uzavřená do sebe, protože má strach ze smrti, že nestihne vychovat své děti, po kterých touží. Pak ale potká někoho, kdo je na tom podobně - Fleischmana. Jejich strach jim brání dosáhnout toho, po čem touží, ale zároveň je to právě strach, který je pojí a pomáhá jim se sblížit. Oba pak postupně odkrývají svá tajemství a potlačovaný cit. Teprve díky jeden druhému najdou odvahu a chuť své životy změnit nebo to alespoň zkusit.

Podle čeho si role vybíráte?
Kde žijete? Tady nejste v Holywoodu. :-) Když vás osloví jeden z předních českých režisérů jako je David Ondříček a ještě vás chce do hlavní ženské role, tak vás v první chvíli ani nenapadne se pídit, co je to vlastně za roli. Né, ale vážně. V Čechách se natočí v průměru 20 filmů za rok…Ještě si myslíte, že je možné si filmové role vybírat? Hahaha

Vašimi hlavními hereckými partnery jsou ve filmu Jaroslav Plesl a Marek Taclík? Jaká to byla spolupráce?
Úžasná. Natáčení jsme si všichni užívali. Byla to jedna z nejpříjemnějších prací, kterou jsem zatím zažila. S Jardou Pleslem jsme se při natáčení už jednou potkali. Šlo o film Pravidla lhaní. Vždycky je lepší, když s lidmi, se kterými pracujete, se už znáte a navíc jste kamarádi. S Markem jsme se potkali až na castingu, ale protože jsme před natáčením Grandhotelu intenzivně zkoušeli, tak jsme všechno dohnali. Navíc jsou oba skvělí improvizátoři, kteří mě dokázali strhnout. A i David Ondříček nás v tom podporoval. Kolikrát zaznělo „stop“ dlouho poté, co dialog už skončil.

Jste jednou z nejobsazenějších českých hereček. Hrála jste ve filmech řady mladých režisérů. Saši Gedeona, Vladimíra Michálka, Romana Vávry, Jiřího Stracha ad. Byla spolupráce s Davidem Ondříčkem v něčem specifická?
Určitě, každý je jiný. David umí vytvořit skvělou atmosféru, a to už i při castingu. Vlastně mě poprvé v životě casting opravdu bavil. Zvýší vaše herecké sebevědomí, pak se nebojíte zkusit udělat cokoli, improvizovat. Společně jsme na hereckých zkouškách probírali nejen své postavy ale i celý příběh filmu. Zkoušeli jsme různé varianty, jak postavy hrát, jaký mají vývoj ve filmu. A při samotném natáčení jsme v tom pokračovali. Každý večer po natáčení jsme probírali program na další den, zkoušeli, upravovali si dialogy. Prostě skvělá práce.

Snažíte se postavu, kterou hrajete nějak ovlivňovat, komunikovat s režisérem nebo bezvýhradně přijímáte jeho představu?
Samozřejmě, že se snažím svou roli ovlivňovat tím, že ji pochopím, porozumím a dám něco ze sebe. To je naše práce.

Ilja je tichá servírka, která se drží…Co vy osobně, necháte se táhnout vzhůru?
Asi jako každý. Je fajn, když máte vedle sebe někoho, kdo vás táhne vzhůru. Co je to vlastně vzhůru? Když tak o tom teď přemýšlím, všichni TO chceme pořád NĚKAM dotáhnout, ale mám pocit, že zapomínáme, CO vlastně chceme táhnout a KAM. Myslím, že Ilja a stejně tak já cítíme, že je důležité najít si v životě rovnováhu, zachovat si zdraví rozum a klid v duši.

Co bylo pro vás na natáčení nejnáročnější a co Vás naopak nejvíc bavilo?
Myslím, že budu marně vzpomínat, co bylo nejnáročnější. Spíš naopak. Kdybych měla natáčení charakterizovat jedním slovem, tak bych řekla „ lehkost“.

Film se natáčel na Ještědu v Liberci. Máte k tomuto místu nějaký vztah, jak na Vás Liberec zapůsobil?
Liberec je město, které žije kulturou a nejen tím. Každý si tam může najít to své, co ho baví a zajímá, je tam vždy co dělat. Ještěd jsem navštívila už několikrát předtím a stavba je to opravdu unikátní. To místo se mi vždycky líbilo a po natáčení se ten „vztah“ ještě víc umocnil.

Jaroslav Plesl
V roce 1999 absolvoval JAMU v Brně. Působil v Městském divadle ve Zlíně, od roku 2001 hraje v Dejvickém divadle, hostuje v Divadle Na Jezerce v Praze a v Divadle F. X. Šaldy v Liberci.

ROZHOVOR
Ve filmu hrajete číšníka Patku, přítele hlavní hrdinky Ilji. Jak byste ho charakterizoval? Je Vám ta postava něčím blízká?
Byl mi sympatický! Vždyť je to moje dítě. Dávali jsme ho s Davidem a Járou Rudišem dohromady, snažil jsem se ho nějak uchopit. S takovýmhle člověkem bych asi nechtěl kamarádit, ale chtěl bych s ním třeba občas strávit víkend. Je to typ člověka, který, aniž by chtěl, je zábavný. Musí se mu člověk smát. Bavil jsem se při té práci, u některých scén jsem se musel dlouho soustřeďovat, abych se sám nesmál, jaký ten Patka je.

Máte s ním něco společného?
Moc toho společného nemáme. Patka je povrchní frajírek, zlodějíček, který byl zavřený a říká, že byl v Americe, nikde nebyl, prodává Happy life, aby si přivydělal. Společnou máme patku, kterou nosím odjakživa, „fyzickou zdatnost“ - on je strašný chcípák a já taky, lásku k autům a Kláře Issové.

Jak se Vám hrál?
Hrál se mi dobře. Nedokážu o něm říci, jestli je to pozitivní nebo negativní postava, i když je to vlastně takový prevít.

Snažíte se při hraní svou postavu ovlivnit, diskutovat o ní s režisérem?
Snažil jsem se nabízet různé varianty, hodně jsme s Davidem diskutovali o tom, jaký ten člověk je. Pár takových frajírků jsem zažil a něco od nich odkoukal a udělal jsem pak z toho takovou kompilaci.

Opravdu jste někoho takového potkal?
Zažil jsem v podstatě takového Patku. Bylo mu už tak kolem padesátky. Nerad bych byl konkrétní, protože je to člověk, který dnes působí ve veřejné sféře.

Byl to pro Vás filmový debut?
V podstatě to byl filmový debut. Pracoval jsem na dvou filmech těsně po sobě, během léta a podzimu 2005. Nejdříve jsem natáčel s Robertem Sedláčkem Pravidla lži a pak v srpnu a v září Grandhotel. Ty filmy teď jdou do kin těsně za sebou.

Prý jste musel projít poměrně dlouhým castingem, jaké to bylo?
Castingem jsem procházel a až po té jsem zjistil, že jsem byl jediným kandidátem. David si mě jednoduše chtěl vyzkoušet, protože jsem před tím nikdy nic nenatočil. Dlouho se rozhodovalo o hlavní postavě Fleischmana, kterého nakonec hraje Marek Taclík, ale já jsem chodil na castingy a nahrával jak Taclíkovi, tak kolegovi, který byl druhým kandidátem. Během tohoto nahrávání, jsem byl ale strašně špatný. Byl jsem hrozně nervózní, protože jsem nevěděl, že David nikoho jiného nemá a tak jsem se fakt snažil. Nedokázal jsem se krotit, protože jsem zvyklý z divadla na výraznější herectví, kdežto kamera potřebuje civilnější projev. David se pak přišel podívat do divadla a říkal mi, že to bylo špatné. Za pár dnu mi zavolal a řekl, dám ti tu roli, ale chci s tebou zkoušet, a když to nepůjde, tak jsem takový blázen, že tě přeobsadím. Naštěstí to ale při zkouškách začalo jít. Cítil jsem, že mi David důvěřuje, že mě přeci jen viděl i v divadle. Při tom zkoušení jsme si na sebe úžasně zvykli a bylo to bezvadný, přestal jsem mít strach, teda kromě prvního dne na place, to jsem se bál strašně.

Co pro Vás bylo při natáčení nejnáročnější a co Vás naopak nejvíc bavilo?
Bavilo mě snad úplně všechno. Byla tam úžasná atmosféra, štáb se o nás perfektně staral. Nejtěžší byl opravdu ten první den.

Patka touží po úspěchu, plánuje. Jak je to s Vámi, jdete si systematicky za svým nebo berete život tak, jak přijde?
Jakmile se hodně snažím nebo něco hodně chci, tak mi to nejde, proto raději nic moc neplánuji, ale snažím se být pilný, pracovat na sobě. Nechci to zakřiknout, ale mám pocit, že se to vyplácí.

O tvůrcích

David Ondříček
V letech 1987-1992 studoval FAMU, katedru dokumentární tvorby. Po několika dokumentech natočil první celovečerní hraný film Šeptej, který byl oceněn, na mnoha mezinárodních festivalech a stal se druhým nejnavštěvovanějším filmem roku v České republice. V roce 2000 uvedl Samotáře, další celovečerní film úspěšný doma i v zahraničí, zejména v Polsku. Na Českého lva byl nominován v 10 kategoriích. Zatím posledním Ondříčkovým filmem je Jedna ruka netleská (2003). Snímek získal dva České lvy a stříbrnou cenu na světovém festivalu v Houstonu v kategorii Nezávislý celovečerní film. Poslední dva filmy se řadí mezi nejnavštěvovanější v ČR, každý z nich shlédlo více než 500.000 diváků.

ROZHOVOR
Kdy a jak vznikla myšlenka Vašeho nového filmu GRANDHOTEL?
Prapodivně. Dostal jsem od producenta nabídku dělat film Nebe pod Berlínem podle knížky Jaroslava Rudiše. Usoudil jsem ale, že by to byla dost komplikovaná produkce. Párkrát jsme se sešli s Járou Rudišem, kterého jsem znal už z dřívějška. Připadal mi jako skvělý a sympatický člověk, říkal jsem si, že bychom mohli v budoucnu něco zkusit udělat společně. Začali jsme se o tom bavit. Nejdříve mě napadla taková vlaková road movie. Když jsem ale námět viděl sepsaný, tak se mi to moc nelíbilo. A tak jsme se sešli ještě jednou a on mi vyprávěl, o čem chce psát. Byl to jeho životní příběh z dob, kdy pracoval v hotelu v Liberci. Z jeho příběhu jsme společně vytáhli jednu dějovou linku, ze které vznikl námět na tento náš film.

Najdou v něm diváci paralelu s Vašimi předchozími filmy?
Stoprocentně. Člověk vlastně točí pořád jeden film dokola. Podvědomě tam cítím pořád ty stejné dialogy. Když to člověk dělá upřímně, zjistí, že vlastně vytváří vlastní styl a rukopis. A to je, myslím si, důležité. Divák, který na mě jde, tak vlastně uvidí malinko to, co čeká. Jsou tam určité stylotvorné prvky, které očekáváte a které budou vyslyšeny.

Jak vzniklo herecké obsazení?
Samotného mě překvapilo, jaké herce jsem vybral. Tentokrát jsem třeba v žádné roli neviděl Jirku Macháčka nebo Ivana Trojana. Do hlavní role jsem si vybral Marka Taclíka, kterému jsem trochu vyčítal, že to nezvládl ve filmu „Jedna ruka netleská“, a přesto jsem ho obsadil. Hlavně také proto, že se skvěle hodil do kombinace k ostatním hercům. Do hlavní ženské role jsem si vybral Kláru Issovou. Klára se mně líbila ve filmech „Co chytneš v žitě“ a „Indiánské léto“. Do role Patky jsem obsadil Jardu Plesla z Dejvického divadla, s čímž nejdříve moji spolupracovníci nesouhlasili. A tak jsem musel udělat něco, co zpravidla moc nedělám - postavil jsem se proti všem. A mám pocit, že mi to vyšlo. Plesl je pro mne vlastně obrovským překvapením a myslím, že to uznávají i ti, co mi ho tenkrát vymlouvali. V další roli se objevuje Jaromír Dulava, který je skvěle sehraný s Markem Taclíkem. Pak tam hraje také Ladislav Mrkvička. Posledním, koho bych zmínil, je Dita Zábranská, což je herečka z konzervatoře, která hraje druhou hlavní ženskou roli.

A jaké bylo natáčení?
Natáčení bylo euforické. Šíleně mě bavilo. Bylo to nejen tím, že tam byl fantastický štáb a skvělí lidé. Ještěd, kde jsme převážně točili, je neskutečně magické místo a pro mě jako městského člověka, to byla úžasná terapie a zároveň šok. To, že jsem mohl bydlet dva a půl měsíce na kopci, kde šíleně fouká vítr a je tam příšerné počasí, mě bavilo.

Jak vůbec vypadá takový typický režisérův den?
Při natáčení na Ještědu den většinou začínal okolo půl šesté ráno. Většinou začínám lehkou snídaní. S kameramanem a asistentem režie si zrekapitulujeme, co se ten den bude všechno dělat. Pak přivedeme na plac ještě nenalíčené herce, zkoušíme přibližně tak hodinu až dvě. Potom se jdou herci obléct a do maskérny a začneme natáčet. Následuje třicetiminutový oběd. Odpoledne se opakuje to samé. Opět se zkouší scéna a znovu se točí. Vždycky se snažím vyprovokovat se k tomu, abych to udělal lépe, než jsem si to připravil a případně, abych i vymyslel ještě něco nového, improvizovat. Na konci dne se snažím připravit se na následující den, pouštím si denní práce, zhodnocuji, co bylo špatně a co by se dalo zlepšit, eventuelně něco přepíši. Večer si dám s herci a se štábem červené víno. A pak jdu spát. Tak takhle vypadá každý den. Někdy jsou týdny šesti až sedmidenní, člověk si ve finále ani neodpočine. U tohoto filmu to ale bylo zvláštní. Hodně jsem se na natáčení nabudil, takže mě ani nevyčerpalo. Naopak se cítím ještě nabitý energií.

Znamená to tedy, že Vás Vaše práce naplňuje?
Svým způsobem mě drží při životě. Po třicítce jsem přišel na to, že kdybych nemohl natáčet, byl bych asi dost nešťastný. Asi v osmnácti jsem obdivoval na svém tátovi jeho čilost. Vždycky, když jsme někam dlouho jeli, tak on potom vyskočil z auta a byl okamžitě čilý. Říkal jsem si, čím to je? A věkem… (smích) Ta práce mě k tomu žene, dodává mi energii a dává mi tak vlastně i možnost přežít.

I tentokrát spolupracujete na hudbě s Janem P. Muchowem. Jak moc se podílíte na výběru hudby do Vašich filmů?
Na hudbě se podílíme s Honzou Muchowem už dlouhodobě společně. Vzájemně se inspirujeme. Je to zvláštní propojení. Už od začátku, kdy film připravuji, se o něm bavíme a pouštíme si různou hudbu. Například než jsme začali dělat Samotáře, tak jsem mu pustil Davida Sylviana, jehož hudba je taková melancholická, díky čemuž on vlastně pak vystihl podstatu. Vždycky se snažím určit nějaký tón.

Předchozí filmy Samotáři a Jedna ruka netleská jste si produkoval sám. Na Grandhotelu spolupracujete s Kryštofem Muchou. Jak jste se dali dohromady a máte nějaké další společné plány?
S Kryštofem Muchou jsem se seznámil při spolupráci na znělkách pro karlovarský festival. Zaujal mě svým přístupem k práci a zaujetím pro film jako takový. Oslovil jsem ho, aby se mnou produkoval film Grandhotel. Ponořil se do práce na filmu a přistoupil k němu tak, že jsem nakonec navrhl, aby byl napsaný na prvním místě jako producent. Do budoucna chceme vystupovat jako producentská dvojice, rozhodně plánujeme udělat společně můj příští film a nevylučujeme spolupráci i s jinými režiséry.

Jakého diváka byste rád přilákal do kin?
Jsem přesvědčen, že jsem neztratil spojení s teenagery a že to opět bude fungovat. Zase to bude film spíše pro mladší, než pro starší. Tenhle film je vlastně takovým návratem k „Šeptej“, ale tentokrát už je to dobře natočené a trochu svižnější. Určitě je hodně poetický a snový. Ale ten realismus tam je. Tenkrát jsem ještě neměl dost zkušeností a všechno jsem se učil.

Jaroslav Rudiš
Studoval v Liberci, Praze, Curychu a Berlíně. Pracoval jako reklamní agent českého pivovaru v Německu, pekař v Alpách, portýr v hotelu, manažer punkové kapely, učitel, zedník a novinář. Za knihu „rockových příběhů z berlínského metra“ Nebe pod Berlínem obdržel prestižní Cenu Jiřího Ortena pro autory do třiceti let. Román vyšel německy a srbsky, letos vyjde také v polštině. Jako scénárista připravil s výtvarníkem Jaromírem 99 komiksové romány Alois Nebel: Bílý Potok, Alois Nebel: Hlavní nádraží a Alois Nebel: Zlaté Hory. Je spoluautorem divadelních her Alois Nebel a Léto v Laponsku. Příležitostně vystupuje se svou skupinou U-Bahn.

Jan P. Muchov
Jeho jméno je uznávaným pojmem na evropské hudební scéně. V roce 1991 založil skupinu The Ecstasy Of Saint Theresa, se kterou zatím vydal čtyři alba. Poslední album Slowthinking získalo českou cenu Grammy v kategorii Album roku. Současně skládá filmovou i divadelní hudbu. Je autorem hudby k filmům Šeptej, Samotáři a Jedna ruka netleská, režie David Ondříček. Za hudbu k posledně jmenovanému filmu získal Českého lva.

Richard Řeřicha
V letech 1990-1995 studoval na FAMU obor kamera. Podílel se na řadě dokumentárních a krátkometrážních filmů. Úzce spolupracuje s režisérem Davidem Ondříčkem.
Za film Samotáři, režie David Ondříček, byl nominován na cenu Český lev.

Kryštof Mucha
Po absolvování Filozofické fakulty UK v Praze v roce 1999 nastoupil jako vedoucí VIP Guest Servisu na Mezinárodní Filmový Festival Karlovy Vary. Od ledna roku 2004 je jeho výkonným ředitelem.

Podobné filmy

Kouzelná chůva a Velký třesk
(Nanny McPhee & The Big Bang) Isabel Greenová to má těžké - musí se starat o farmu a své m...
dnes 15.05
NAHRAT
ZDARMA
Nova
Kulový blesk
Největší akci v dějinách stěhování si vzal na starost rozený organizátor, dr. Radosta. Dva...
dnes 15.05
NAHRAT
ZDARMA
Prima
Vybíjená
(Dodgeball: A True Underdog Story) Jestli chtějí zachránit posilovnu, musí se parta normál...
dnes 15.20
NAHRAT
ZDARMA
Prima Cool
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Neděle 28. 2. 2021 Svátek má Lumír
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz