Herkules: Zrození legendy

Píše se rok 1200 př. n. l. V starověkém Řecku dobývá král Amphitryon další a další království, hnán touhou po moci a bohatství. S tímto počínáním nesouhlasí jeho manželka, královna Alkména. Modlí se k bohyni Héře, aby zakročila a zastavila jeho krutovládu. Hera se jí zjeví a sdělí jí, že pokud bude svolná s jejím manželem Diem, ten jí oplodní a ona pak porodí zachránce jejího lidu, polobožského syna, který se bude jmenovat Hercules. Královna neváhá a souhlasí. Amphitryon manželku přistihne v extázi a je mu jasné, že ho podvedla, netuší však s kým. Když se narodí její druhý syn, Amphitryon nařizuje pojmenovat ho Alcides, i když Alcmene mu tajně říká Hercules. O dvacet let později je princ Alcides zamilován do krétské princezny Hebe a ona do něj. Na to žárlí jeho starší bratr Iphicles a varuje mladíka, že on je nástupcem trůnu a princezna bude jeho. Jednoho dne jsou bratři napadeni neobvykle silným lvem Nemejským, kterého Herkules zabije, ale Iphikles si připisuje všechny zásluhy na smrti zvířete. Hebe však poznává, že je to lež. Na královské hostině Amphitryon oznámí zasnoubení Hebe a Iphiclese, zatímco Hercules je poslán na potlačení povstání do Egypta. Svatba se má konat za tři měsíce. Alcemene si zavolá mladšího syna a řekne mu o jeho skutečném původu a že se jmenuje Hercules, nikoliv Alcides. Alcides a kapitán Sotirise táhnou s menším vojskem egyptskou pouští a záhy čelí přepadení jednoho z králů, kterému Amphitryon zaplatil za odstranění Alcidese..

Herkules: První akční hrdina

Umělce všeho druhu inspiroval už v době, kdy svá díla tesali do kamenných tabulek, a inspiruje je i dnes, v éře ničím neomezených digitálních efektů. Proč? Protože Herkules je první akční hrdina lidských dějin. Až dlouho po něm přišel Achilles, Superman, Terminátor, James Bond, Batman nebo Avengers. Ani jeden z jeho následovníků ale nemá na svém kontě tolik dobrodružných výprav, přemožených příšer, pozabíjených nepřátel, milostných dobrodružství, ale i průšvihů s katastrofálními následky. A to se zpočátku oháněl pouze kyjem, neměl k dispozici žádnou z pozdějších kouzelných či technologických vychytávek. Díky božskému původu byl zároveň i prvním superhrdinou: je mu připisována nadpřirozená síla, odvaha i sexuální výkonnost. Ale také vášeň a prchlivost, které ho mnohokrát přivedly do nesnází.

Herkules se původně jmenoval Héraklés a podle některých historiků se pověsti o něm dají vystopovat až do mladší doby kamenné, na Blízkých Východ a k Etruskům. Podle řeckého dějepisce Hérodota ovšem žil okolo roku 1300 před Kristem.

Přišel na svět jako syn vládce bohů Dia a pozemské ženy Alkmény, ženy krále Amfitryóna. Už jeho početí bylo podle legend velmi výjimečné. Zeus vzal totiž na sebe podobu Amfitryóna, který byl právě na válečné výpravě. Takto se vetřel do Alkméniny ložnice a oplodnil ji. Skutečný Amfitryón se ovšem vrátil domů ještě téže noci a oplodnil Alkménu také, takže čekala dvojčata od dvou různých otců. Héraklés tak přišel na svět spolu se svým bratrem, dvojčetem Ifiklem, který ovšem v jeho nadcházejícím heroickém životě nesehrál žádnou zásadní roli. Zajímavější je možná jeho praděd - a po otci Diovi zároveň nevlastní bratr - hrdina Perseus, který také vstoupil na filmové plátno v Souboji Titánů.

Jakožto další z četných levobočků záletného Dia dostal do vínku neutuchající nenávist Diovy choti, bohyně Héry, která ho celý život pronásledovala. Intrikou bohyně Pallas Athény, tradiční ochránkyně statečných mužů, ovšem došlo k tomu, že sama Héra ho, nic netušíc, jako nemluvně několik dnů kojila a právě z jejího mateřského mléka získal část svých superschopností. Snadno pak mohlo dojít k tomu, že když na něj a jeho dvojče - tehdy osmiměsíční mimina - Héra poslala dva obrovské hady, Héraklés je oba zaškrtil a hrál si s nimi v kolébce. Právě po této události mu slepý věštec Teiresiás prorokoval velkou, hrdinskou budoucnost.

Už jako teenager se však Héraklés poprvé dostal do problémů kvůli své prchlivosti. Svého učitele hudby totiž neúmyslně zabil, když ho udeřil do hlavy jeho vlastní lyrou, a za trest byl poslán do hor pást stáda svého nevlastního otce Amfitryóna.

Právě tam se mu podle jedné z verzí jeho příběhu zjevily dvě nymfy: Rozkoš a Ctnost. Daly mu vybrat mezi pohodlným životem plným zábavy a tvrdým životem, naplněným strázněmi, ale i slávou. Héraklés si sice správně zvolil to druhé, ale mezitím se v jeho životě schylovalo k dalšímu, řekněme, cholerickému úletu.

Oženil se totiž s Megarou, dcerou thébského krále Kreóna - a jednoho dne zabil ve vzteku všechny tři děti, které mu porodila. S výčitkami svědomí se šel zeptat do delfské věštírny, jak má svůj skutek odčinit. Dostal za úkol na deset let se dá do služeb krále Eurysthea a odvést jakoukoli práci, kterou mu uloží.

Právě v této službě vykonal Héraklés proslulých dvanáct (původně deset) Héraklových prací, legendární soubor hrdinských skutků, mezi něž patří:

1) zabití nemejského lva. Hrdina ho zardousil holýma rukama a jeho kůže, kterou nosil jako plášť, se stala jedním z jeho atributů.
2) zabití hydry u města Lerny. Do jedovaté hydřiny krve si Héraklés namočil své šípy. Koho s nimi později zasáhl, ten neušel smrti.
3) zajetí zlaté laně bohyně Artemidy.
4) chycení erymantského kance
5) vyčištění Augiášových chlévů. Héraklés zavedl do chlévů vodu z koryta dvou blízkých řek a tím je vyplavil.
6) vyhnání stymfalských ptáků, kteří měli kovové drápy a zobáky
7) zajetí krétského býka
8) přivedení masožravých koní krále Dioméda
9) přinesení zlatého pásu Hippolyty, královny Amazonek
10) přivedení stád obra Géryóna
11) ukradení zlatého jablka Hesperidek
12) přivedení psa Kerbera z podsvětí

Tím ale výčet Héraklových hrdinských skutků ani zdaleka nekončí. Mimo jiné se přidal k Argonautům na jejich výpravě za zlatým rounem, či osvobodil Prométhea, připoutaného ke skále jako trest za vzpouru proti bohům, kde mu každý den orel přilétal klovat játra. Snad jediné, v čem Héraklés nezvítězil, byl souboj v pití vína s bohem Dionýsem...

Héraklés je nejen prvním akčním hrdinou a největším rekem všech dob, ale také je považován za pravzor mužnosti. V jeho legendárním životopisu najdeme celkem čtyři manželství a nesčetné milostné zápletky, často provázené bouřlivými konflikty s oběťmi na životech. (Když se například zamiloval do princezny Ioly a závodil o její ruku v lukostřelbě, došlo k nešťastnému konfliktu, který skončil pozabíjením téměř všech jejích mužských příbuzných. Naživu zůstal jen jediný její bratr, Ifitus, kterého však Héraklés zabil později, omylem, v záchvatu prchlivého šílenství. Jako obvykle si to musel odpracovat dalšími třemi roky služby v otroctví.) Překvapivé je, že v duchu antické tradice jsou Héraklovi připisovány nejen četné milenky, ale i milostné aféry s muži. K těm měl patřit například jeho vozataj Ioláos.