Hledá se Dory

Oscaroví tvůrci snímku Hledá se Nemo z produkce Disney/Pixar přicházejí s dalším strhujícím podmořským dobrodružstvím plným humoru, fantazie a lásky. Zapomnětlivá modrá rybka Dory se jednou rozpomene, že i ona má rodiče, kteří po ní možná někde pátrají. Společně s Marlinem a Nemem se vydává svou rodinu hledat. A dočká se pomoci od nerudného chobotničáka Hanka, samce běluhy Baileyho, který tvrdí, že jeho vrozená echolokace nefunguje, a krátkozraké žraločí kamarádky Naděje. Ponořte se do filmu překypujícího nezapomenutelnými postavami, ohromující animací a skvělou zábavou!

<>Obrázek nenalezen<> Režisér Andrew Stanton se neustále snaží objevovat nové příběhy. Jeho fantazie ho zavedla pod mořskou hladinu i na jinou planetu, ale tentokrát z hlubin jeho podvědomí zcela nečekaně vyplavala povědomá postava.

„Uvědomil jsem si, že mám o Dory starost,“ říká o všemi oblíbené modré rybě. „Její problémy se špatnou pamětí a s tím, jak ovlivňuje její život, nebyly vyřešené. Co kdyby se znovu ztratila? Nestalo by se jí nic?“

„Dory působí jako velice šťastná ryba, ale ve skutečnosti jí setkání s Marlinem zcela změnilo život,“ dodává producentka Lindsey Collinsová. „Díky jejich náhodnému setkání a následnému přátelství našla poprvé od svého dětství opět rodinu.“

Rodina je klíčovým tématem filmu Hledá se Dory. „Když jsme se s Dory poprvé setkali, dozvěděli jsme se, že si nevzpomíná, odkud pochází,“ říká Stanton. „Ale musela mít nějakou rodinu. Když se v prvním filmu zmateně ptá, kam se členové její rodiny poděli, vzbudí to pousmání - ale ve skutečnosti se jedná o velice smutnou věc. Věděl jsem, že příběh, který se za touto situací ukrývá, by stálo za to divákům vyprávět.“

Filmoví tvůrci vždy toužili zodpovědět otázku, odkud Dory pochází. „Má přirozenou touhu zjistit, kdo je a odkud pochází,“ prohlašuje režisér Andrew Stanton. „Vždycky jsem měl spoustu nápadů, jak vysvětlit, kde se Dory vzala, a teď přišel čas je využít.“

„Poruchy krátkodobé paměti, kterými Dory trpí a které jsou zdrojem komických situací, pro ni mají velmi vážné následky,“ míní producentka Lindsey Collinsová. „Než potkala Marlina, strávila spoustu času sama. Vždycky je veselá a čiperná, ale hluboko uvnitř se bojí, co by se mohlo stát, když se zase ztratí. A i když bojuje se svými nedostatky - nemá potíže s nikým, koho potká. Často si ani neuvědomuje, že ji obklopují postavy s vlastními problémy.”

„Příběh je ve skutečnosti o tom, jak Dory hledá sama sebe - ve všech ohledech,“ dodává Stanton. „Je přesvědčivá a zranitelná a ještě musí zjistit, co v ní vlastně dřímá.”

<>Obrázek nenalezen<> Pořád v tom plaveme

Ačkoliv na konci oscarového snímku Hledá se Nemo z roku 2003 byli diváci i jeho tvůrci zcela spokojení, režisér Andrew Stanton si uvědomoval, že existují některé skutečnosti, které by stálo za to prozkoumat podrobněji. „Dory se většinu svého života toulá oceánem,“ popisuje Stanton. „Vzhledem ke svým problémům s krátkodobou pamětí si nebyla schopna zapamatovat nikoho, s kým se setkala, ale její vzpomínky jsou emocionální povahy - vždycky si pamatuje, jak se cítila. A opakovaně skončila s intenzivními pocity odcizení a ztráty.“

„Její optimismus a veselá povaha ji chrání,“ pokračuje Stanton. „Jedná se o pomyslné brnění, které obléká v naději, že se druhým příliš neznechutí a neopustí ji. Když se s ní ve filmu Hledá se Nemo poprvé setkáváme, jednou z prvních věcí, které řekne, je 'Mrzí mě to'. Předpokládá zkrátka, že její problematická paměť způsobila nějaké problémy a rychle se je snaží vyřešit. To je z mého pohledu velice zajímavé. Jde o postavu, která si zaslouží, aby měla sama ze sebe lepší pocit, a také o postavu, na které se dá postavit zajímavý příběh.“

Podle Stantona scenáristé nejdříve pojali Dory jako lehkomyslnou, veselou a hravou - což jsou povahové rysy, které jí sice nepochybně vlastní, ale ve výsledku tak její postava postrádá hloubku. „Zdála se mi příliš plochá,“ říká režisér. „Uvědomil jsem si, že i když já její původ velmi dobře znám, všichni ostatní jsou na tom jinak - včetně diváků. Všichni odešli z Nema s tím, jak byla legrační. Ale já to vždycky vnímal jako masku. Uvědomil jsem si, že musím divákům sdělit, co se Dory stalo, když byla malá.“

Snímek Hledá se Dory divákům odhaluje, že Dory má milující rodiče, kteří svou dceru zbožňují a trpělivě se jí snaží pomoci řešit její problémy s pamětí. „Nepokoušejí se ji změnit,“ prozrazuje Stanton. „Jenom jí zkrátka chtějí pomoci být tím, kým je. Protože jsem sám rodičem a sleduji, jak moje děti vyrůstají a zapojují se do společnosti, uvědomuji si, že se rodí s jistými vlastnostmi, chybami a zvláštnostmi - a ty budou vždycky jejich součástí. Jako rodič pravděpodobně také strávíte spoustu času tím, že si budete s podobnými věcmi dělat starosti - to, co jde našim dětem dobře, nám starosti obvykle nečiní. Tou nejlepší vlastností, kterou jsem mohl Doryiným rodičům dát, byla jejich nezdolná víra ve vlastní dceru.“

Navzdory jejich neutuchajícímu úsilí se ale malá Dory ztratí. „Většinu života se toulá oceánem,“ vysvětluje Stanton. „A pomalu zapomíná, proč.“ Když dojde v místech, kde nyní žije, k obrovské migraci rejnoků, paměť se Dory vrátí. „Ten zážitek je ve své podstatě velice podobný události, následkem které byla před dlouhou dobou od svých rodičů odloučena,“ popisuje Stanton. „Její mysl zaplaví spousty vzpomínek a ona je najednou velice motivována vypátrat svou rodinu.“

Aby filmoví tvůrci pochopili, proč chce Dory tolik najít svoji rodinu, museli nejdřív porozumět jejímu problému s pamětí. „Zatímco Dory zapomíná detaily svého každodenního života - například Nemovo jméno - její emoční paměť je v pořádku - dobře ví, že má ráda jak Nema, tak Marlina. A že láska k jejím rodičům jsi provázela celý život,” říká producentka Lindsey Collinsová.

„Tajemné fungování paměti je pro náš příběh velice důležité,“ dodává scenáristka Victoria Strouseová. „Paměť je pro rodinný život velice důležitá - všechny ty zdánlivě bezvýznamné nebo tuctové interakce, které jako děti prožijeme, s námi zůstávají po celý zbytek života a utvářejí naše osobnosti. Dory tyto vzpomínky má - ukryté kdesi velice hluboko - a to, že se k nim pokouší přistupovat, je součástí její cesty za uvědoměním si toho, že na tom ve skutečnosti není vůbec tak špatně, jak si myslí.“

Podle pomocného režiséra Anguse MacLana jsou vzpomínky začátkem nového dobrodružství. „Vyšlou ji na cestu - skutečnou i vnitřní - jejímž cílem je najít její rodinu,“ říká. „Ale Dory cítí, že to sama nezvládne a tak přesvědčí svou novou rodinu - Marlina a Nema - aby vyrazili s ní.“

Dory putuje do „Perly zálivu Morro Bay“ - do Mořského akvária, kde by se podle ní mohla její rodina nacházet. Mořské akvárium je pečovatelským útulkem a špičkovým akváriem pro mořské živočichy.

Na své cestě se Dory od Marlina s Nemem odloučí a je nucena se spoléhat na svou vlastní intuici - a také na celou řadu pozoruhodných postav, které se musí pokusit přesvědčit k tomu, aby jí na její pouti pomohli. „Představuji znechuceného chobotničáka Hanka,“ prozrazuje Ed O'Neill, kterého tvůrci filmu oslovili, aby v původním znění vdechl život Doryinu hlavnímu pomocníkovi. „Nikoho nemá rád a chce mít prostě ode všech pokoj.“

„Uvědomili jsme si, že Dory potřebuje společníka,“ prohlašuje Stanton. „Dory byla v prvním filmu vytvořena jako náhrada za Nema. Marlinova emocionální pouť s cílem stát se lepším rodičem vyžadovala postavu jako je Dory, která by pro něj představovala výzvu. Děti - a Dory - jsou velice bezprostřední. O budoucnosti příliš neuvažují. Riskují a užívají si.“

„V případě tohoto filmu jsme potřebovali pro změnu náhradního Marlina,“ pokračuje Stanton. „Hank je mrzout a introvert. Příliš netouží po tom, aby se uzdravil a mohl se vrátit zpátky na volné moře. Upřednostňuje osamělý život v akváriu, takže se snaží o to, aby se dostal do trvalejší části expozice.“

„Hank je chytrý, nesnáší změny a chová se velice popuzeně,“ popisuje Ellen DeGeneresová, která namluvila Dory. „Tam, kde je, není šťastný, což je pravým opakem Dory, která je spokojená všude a za všech okolností. Ti dva spolu skvěle kontrastují - jsou to dokonalé protiklady. Jedná se o skvělé spojení, protože Dory je velice nevinná, ale přesto ho dokáže přimět k tomu, aby vnímal své okolí více s otevřenou myslí. Oba v sobě nosí obavy - ačkoliv Dory si něco takového vůbec neuvědomuje. Ona ví jen to, že by měla plavat.“

<>Obrázek nenalezen<> Na scénu

Ve filmu Hledá se Dory se vrátíme do bohatého podmořského světa, který diváci poprvé viděli v roce 2003 v hitu Hledá se Nemo. Podle režiséra Andrewa Stantona stáli filmoví tvůrci před zajímavou výzvou. „Naše technologie se za ta léta velmi zlepšily,“ říká, „ale jsme vázáni výtvarnou stránkou a atmosférou původního filmu a náš nový film nesmí vypadat příliš odlišně. Takže jsme vylepšení do filmu propašovali velmi nenápadně. Máme lepší nasvícení. Flóra a fauna mají více detailů.“

“Naštěstí se nám podařilo zachovat styl prvního filmu - dokonce i s technologiemi, které máme k dispozici dnes,“ pokračuje režisér. „Kdysi se nám podařilo diváky přesvědčit, že jsou pod vodou, a o to jsme se pokusili i tentokrát.“

„Součástí Doryiny pouti je cesta z korálového útesu do Mořského akvária, což je prostředí velice lidské,“ říká kameraman Jeremy Lasky. „Chtěli jsme klást co největší důraz na to, abychom skutečně vyvolali v divácích pocit, že sledují malé rybky, ztracené ve velkém světě. Nechtěli jsme zapomenout na to, že naši hrdinové ve skutečnosti měří několik centimetrů.“

Ian Meggiben, kameraman, zodpovědný za osvětlení, věděl od samého počátku, jak důležité bude správné ztvárnění vody. „Na útesu používáme jinou vodu než na otevřeném moři, a opět docela jinou v Mořském akváriu,“ říká. „Dokonce i v rámci lokací korálového útesu může mít voda nádech víc do zelena nebo do modra v závislosti na dané scéně.“

„V Mořském akváriu se z vody dokonce stává světelný zdroj,“ pokračuje Meggiben. „Z lidí se převážně stávají pouhé siluety na pozadí, což velice silně podtrhuje skutečnost, že se jedná o příběh jedné ryby.“

Film Hledá se Dory začíná na známém korálovém útesu, kde žijí Marlin a Nemo, a postupem času se přesuneme na kalifornské pobřeží až do srdce Mořského akvária. Přestože filmoví tvůrci drželi vzhled podvodního světa z prvního filmu, připravili pro diváky i nové lokace. Při ztvárnění různých podob vody ve filmu hrály velkou roli technologie - ať už se jednalo o samotnou pouť oceánem, která vrcholí v lese chaluh, či o akvária nejrůznějších tvarů a velikostí, která se nacházejí v prostorách Mořského akvária. Tvůrci filmu museli vypracovat řadu nových postupů, aby dosáhli přesně toho, po čem po vizuální stránce toužili.

Korálový útes je zábavný, představuje rodinnou pohodu a domov. Pestré barvy a korály poskytují Marlinovi, Nemovi a jejich nové sousedce Dory ochranu, alespoň do chvíle, než odstartuje jejich nové dobrodružství. „Korálový útes je trochu bohatší a živější verzí toho, co jsme viděli v původním filmu,“ říká Stanton, „ale moc dlouho se tam nezdržíme.“

Navzdory skutečnosti, že jsme už korálový útes v předchozím filmu viděli, stálo jeho vytvoření tvůrce filmu přesto nemalé úsilí. Podle vedoucího týmu pro tvorbu dekorací Dona Shanka se technologie mezitím změnily natolik, že nebylo možné původní kulisy jen tak vzít a znovu použít. „Celý model korálového útesu jsme rozebrali na jednotlivé složky a poté ho znovu sestavili,“ říká. „Mělo by se jednat o stejný svět, který už známe z filmu Hledá se Nemo, ale protože pracujeme na jiném filmu, máme také jiné požadavky.“

Korálový útes je vodorovný a pestrobarevný, plný žluté, oranžové, červené a fialové. Ale tyto pestré barvy představovaly samy o sobě řadu problémů. „Ačkoliv jsme si mohli vybírat ze všech možných barev, je naším úkolem snažit se divákův pohled záběrem vést,“ říká Pilcher. „Rozvržení barev pro nás proto bylo velice důležité. Stálo nás obrovské úsilí a řadu pokusů, při kterých jsme rozvržení barev a tvarů různými způsoby měnili, abychom se ujistili, že se diváci budou dívat přesně na to, na co chceme, aby se dívali.“

Snímek Hledá se Dory je prvním filmem společnosti Pixar, který využívá technologii RIS, novou generaci nástroje RenderMan. „RIS je založený na fyzice - snaží se ke všemu přistupovat co nejvěrohodněji, což je všeobecně pozitivní věc,“ poznamenává Ian Megibben. „Ale chtěli jsme zachovat stylizovanou podobu korálového útesu z filmu Hledá se Nemo, takže jsme museli přijít na způsob, jak toho docílit.“

Když měl snímek Hledá se Nemo premiéru, přišel mimo jiné s novinkou - voda obsahovala drobné částečky, což slavilo velké úspěchy, protože díky tomu působila prostorověji a scény skutečně působily tak, jako by byly natáčené pod vodou. V případě snímku Hledá se Dory byl tento postup vylepšen. „Při práci na prvním filmu jsme používali šum - techniku pro procedurální generování pohybu - k tomu, aby se pozadí za rybami pohybovalo,“ vysvětluje vedoucí týmu globálních technologií a simulací Patrick Coleman. „Tentokrát jsme sáhli po simulaci vody, která umožňuje rybám částečkami ve vodě přímo proplouvat. Vzniká tak mnohem přirozenější dojem pohybu ryby ve vodě.“

Podle Jeremyho Laskyho tvůrci filmu při práci na scénách z korálového útesu s Dory, Marlinem a Nemem používali takzvanou „rybí kameru“. „Rozhodli jsme se natáčet s počítačovým ekvivalentem 16 mm kamery, tedy poměrně úzkého formátu, který má poněkud odlišný vzhled,“ popisuje Lasky. „Všechno působí bezpečněji a domáčtěji. Jednou za čas jsme použili 35 mm kameru k tomu, abychom nenápadným způsobem mírně změnili perspektivu - jako kdybychom byli potápěči, kteří během ponoru ryby sledují.“

<>Obrázek nenalezen<> Cesta k pobřeží Kalifornie

Dory, Marlin a Nemo opouštějí pohodlný domov a vydávají se napříč bezbřehým oceánem směrem k Mořskému akváriu. Po cestě se setkávají se starými přáteli a také s pár stvořeními, které je lepší nechat daleko za svými ocasními ploutvemi.

Lodní trasy jsou děsivou pustinou plnou ztroskotaných lodí a dopravních kontejnerů. Bydlí zde krabi poustevníci a další stvoření a všude číhá plno překvapení. Podle Shanka byla tato lokace několikrát zcela přepracována. „Je tu všude plno nábytku, záchodů, předmětů z domácnosti - prostě náhodného zboží, které bylo někam přepravováno a z nějakého důvodu se ocitlo na mořském dně,“ říká Shank. „Naše postavy nemají tak docela jasno v tom, proč tam lidé všechny ty předměty skladují.“

Jak se hrdinové filmu vzdalují od známých míst, podtrhuje tuto změnu Lasky se svým týmem přechodem z 16 mm „rybí kamery“ na 35 mm „lidskou“. Ačkoliv se zde lidé zatím nevyskytují, jejich přítomnost začíná být evidentní.

Les chaluh se nachází kousek od Mořského akvária. Je v něm trochu šero, ale jinak je to kouzelné místo, kde se sluneční paprsky snoubí s dlouhými stonky chaluh. „Vždycky se nám líbil nápad vytvořit Les chaluh,“ říká Stanton. „Je velmi působivý. Připomíná podmořský sekvojový les.“

Výtvarník Steve Pilcher byl jedním ze členů skupiny, která se na veslici vydala do zátoky Monterey Bay, aby zde studovala chaluhy. „Kamery jsme připevnili na dlouhé tyče a ponořili je pod vodní hladinu,“ popisuje. „Všimli jsme si, že chaluhy, které plují na mořské hladině, jsou poněkud pobledlé a mají chladnější barevné odstíny. Jakmile se ale ocitnete pod vodou, obklopí vás pestré odstíny žluté a zelené. Jednalo se o zajímavé zjištění, které jsme chtěli ve filmu zachovat a zprostředkovat.“

„Les chaluh byl po stránce modelování v počítači velmi náročný - obzvláště tvorba realistických efektů vody okolo chaluh,“ dodává pomocný režisér Angus MacLane. „V době vzniku filmu Hledá se Nemo by se nám nic takového nepodařilo. Ale s pomocí nových nástrojů pro vykreslování a nasvícení se nám podařilo ve vodě vytvořit lepší a realističtější světelné podmínky, které tomuto místu přidaly na uvěřitelnosti.“

Podle Megibbena bylo použití nového renderovacího systému pro tvorbu chaluh klíčové. „Chaluhy působí trochu jako želé - jsou ohebné a současně průsvitné,“ vysvětluje. „Našimi chaluhami prosvítá slunce, takže září přesně tak, jako by zářily skutečné chaluhy.“

Jeremy Lasky, kameraman filmu, k tomu říká: „Snažili jsme se prostřednictvím oněch dlouhých stonků chaluh a trojice malých rybek, které se mezi nimi takřka ztrácejí, navodit atmosféru velké katedrály.“

Lasky dodává, že klíčovými prvky byla také pečlivá příprava a rozmístění kamer. „Nechtěli jsme mít ve filmu záběry na postavy, které si spolu povídají a za nimi jsou v pozadí vidět chaluhy,“ říká. „Naplánovali jsme záběry tak, aby naši hrdinové mezi chaluhami proplouvali, a kamera jejich pohyby sleduje a zvýrazňuje tak trojrozměrnost onoho místa, takže vše působí, jako bychom se tam skutečně ocitli.“

Mořské akvárium je prestižní zařízení, kde se léčí mořští živočichové. Zařízení v sobě kombinuje akvária a jezírka a vzdělávací expozice. „Je velmi moderní a je zasvěcené ochraně přírody,“ říká Stanton. „Lidé se tam dozvídají o mořském životě a jeho důležitosti pro naši planetu.“

Vytvořit Akvárium ale nebylo jednoduché, dodává režisér. „Když se ocitnete ve skleněné bedně plné vody, všechno se velmi zvláštně odráží. Působí to rušivě. Všichni víme, jak to vypadá a diváci to podvědomě očekávají. Naštěstí máme k dispozici technologie, které nám umožňují vytvořit dokonalou a uvěřitelnou iluzi odrazu a odlesku.“

„Stejně jako řada dalších animátorů jsme se i my velmi silně inspirovali obrazy kalifornského pobřeží od Eyvinda Earlea,“ popisuje Pilcher. „Nechtěli jsme kopce v pozadí karikovat do té míry, aby působily nepatřičně, ale líbila se nám jednoduchost a elegance Earleových děl, takže jsme si jeho obrazy rozmístili po ateliéru, aby nám připomínaly, že máme za všech okolností zjednodušovat.“

Stanton, který vyrůstal na východním pobřeží, chtěl ve filmu navodit atmosféru mlžných rán, která si z období dospívání pamatoval, ovšem přizpůsobenou kalifornským podmínkám. Tvůrci filmu toho docílili několika způsoby. „Jednou z možností, jak vytvořit takové mlžné ráno je přidat do scény mlžný opar, který se vzrůstající vzdáleností od kamery sílí,“ míní Megibben. „Použili jsme také metodu, které říkám difuze, což znamená, že do scény doplníme simulaci vzdušné vlhkosti. Jedná se o kombinaci volumetriky a zpracování obrazu, která nám pomáhá docílit onoho jemného mlžného stylu.“

Co se týče Mořského akvária samotného, inspirovali se tvůrci filmu velice výrazně Kalifornskou vědeckou akademií v Golden Gate parku v San Franciscu, ale také akváriem v Monterey Bay. V Mořském akváriu museli tvůrci filmu vytvořit celou řadu různých lokací, mezi něž patří klasické akvárium, kávová konvice, kbelík plný ryb a také obří nádrže. Postavy zde putují filtračním systémem, dětskými brouzdališti a dokonce i umělým přílivovým bazénem. Záběry ze zákulisí Akvária pak vyžadovaly tvorbu věrohodně vyhlížejícího potrubí a čerpadel a betonových a kovových konstrukcí, které jsou rozmístěné mezi množstvím skleněných akvárií.

Zvuky moře

Ve filmu Hledá se Dory se na plátna kin vrací Dory se svými kamarády Marlinem a Nemem - a také hudební skladatel Thomas Newman. „Z mého pohledu byl vlastně dalším členem hereckého týmu snímku Hledá se Nemo,“ prohlašuje režisér Andrew Stanton. „Od té doby jsme navázali velice silné přátelství a teď, když se podílí na hudbě k filmu Hledá se Dory, to vše působí dojmem, že na rodinnou oslavu dorazil poslední dlouho očekávaný host.“

Podle Stantona je při práci se skladatelem jako Newman na filmu jako Hledá se Dory třeba uvažovat o věcech, o kterých do té doby zatím nepřemýšlel. „Nutí mne to velice jasně a nahlas vysvětlit, o co právě usiluji. To může mít za následek velice intenzivní diskuse. Ale výsledky jsou nepřekonatelné. Posléze svému filmu rozumím desetinásobně lépe - je to pro mě takřka jakousi formou terapie. Prostě si spolu rozumíme.“

Na hudbě k filmu Hledá se Dory se podílí zpěvačka a skladatelka Sia, která nazpívala závěrečnou píseň filmu s názvem Unforgettable. Americký skladatel Irving Gordon tuto píseň napsal v roce 1951 a v roce 1992 za ni získal cenu Grammy, když ji Natalie Cole zařadila na své album duetů na památku svého zesnulého otce. Skladba Unforgettable je do dnešního dne po celém světě velice ceněna.

Na cenu Grammy pětkrát nominovaná Sia, která 29. září v Seattle startuje své severoamerické turné po celkem 22 městech, se rozhodla píseň pro film nazpívat poté, co ji o to požádala Dory samotná - respektive tedy Ellen DeGeneres, která ji v angličtině namluvila. „Doryin příběh mi vhání slzy do očí,“ říká Sia. „Když mě Ellen oslovila, nedokázala jsem odmítnout!“

Režisér Andrew Stanton je dlouholetým fanouškem této hudebnice. „Stejně jako se v případě filmu Hledá se Nemo ujal po svém klasické písně Robbie Williams, se i Sie podařilo zachytit citlivou podstatu klasické verze Unforgettable v podání Nat King Cole a zcela si tuto píseň přivlastnit,“ popisuje Stanton. „Dokonale se navzájem doplňují, tak jako naše dva filmy.“ Soundtrack k filmu Hledá se Dory, který obsahuje instrumentální skladby Thomase Newmana i píseň Unforgettable v podání Sii bude společností Walt Disney Records uveden na trh 17. června 2016.

<>Obrázek nenalezen<> Dory je modrožlutá rybička s veselou povahou. Trpí výpadky krátkodobé paměti, což v každodenním životě nijak nepřekáží - dokud si neuvědomí, že zapomněla na něco důležitého: na svou rodinu. Sice má rodinu novou - Marlina a Nema, ale i tak ji pronásleduje pocit, že ji někdo někde hledá. Dory má možná problém si vzpomenout přesně co nebo koho vlastně hledá, ale nevzdá se, dokud nerozkryje svou minulost a cestou neobjeví ještě něco navíc: smíření se sama se sebou.

Marlin možná jednou přeplul celý oceán, ale to neznamená, že to chce udělat znovu. A proto ho cesta na kalifornské pobřeží s cílem hledat ztracené rodiče Dory vůbec neláká. Ale Marlin dobře ví, jaké to je ztratit někoho blízkého a také ví, že Nema mu pomohla najít právě Dory. Klaun očkatý možná není vtipný, ale je věrný. Uvědomí si, že nemá jinou možnost, než se svou nervozitou a skepticismem vyrazit na další dobrodružství, tentokrát aby pomohl své kamarádce.

Přesně rok po velkém mořském dobrodružství se Nemo vrací do normálního života. Chodí do školy, žije na korálovém útesu se svým tatínkem a modrožlutou rybičkou Dory. Nebezpečné dobrodružství v cizích vodách mu neubralo na elánu. Naopak, když si Dory vzpomene na střípky ze své minulosti a chce se vydat na náročnou cestu přes oceán, Nemo je první, kdo jí chce pomoci. Možná je to jen malý klaun očkatý se šťastnou ploutvičkou, ale Nemo v Dory věří. Konec konců dobře ví, jaké to je být odlišný.

Hank je chobotničák. Ale má jen sedm chapadel. Jedno chapadlo ztratil spolu se smyslem pro humor kdysi dávno. Ale Hank je stejně mrštný jako jeho osmiramenní soukmenovci. Umí uniknout odkudkoliv a jeho maskovací schopnosti jsou prvotřídní. Hank je první, koho Dory potká v Mořském akváriu. Nenechte se však mýlit, Hank si přátele nehledá. Chobotničák touží po jediném - odjet do pohodlného vnitrozemského akvária v Clevelandu, kde si bude moci žít v klidu a osamění.

Naděje možná neumí moc plavat, ale má velké srdce. Velké má totiž úplně všechno, protože je to samička žraloka velrybího. Naděje žije v Mořském akváriu. Jednoho dne do jejího bazénu spadne podivně povědomá modrožlutá rybka jménem Dory. Naděje se stydí za to, jak je neomalená a krátkozraká, ale Dory si myslí, že plave překrásně. A navíc je Dory nadšena, že její obří kamarádka umí také velrybsky.

Bailey je samec běluhy a také žije v Mořském akváriu. Je přesvědčen že mu nefunguje echolokace. Dobrá zpráva - nebo ta špatná, podle toho, pro koho - je ta, že doktoři v Akváriu si myslí, že Bailey je zcela v pořádku. Bailey neustále dělá z komára velblouda, čímž rozčiluje svou sousedku, velrybu Naději, která k němu nemůže i přes veškeré vynaložené úsilí najít cestu. Možná, že bude naslouchat své nové kamarádce Dory, která má plno bláznivých nápadů.

Jenny a Charlie by pro svou jedinou dcerušku Dory udělali cokoli. Povzbuzují ji a chrání ji a snaží se jí naučit dovednostem, které jí pomohou přežít ve světě, i když má špatnou paměť. Jenny se zdá veselá a možná trochu svárlivá - ale je to starostlivá maminka a chytrá rybička. Charlie rád vtipkuje, ale nic pro něj není důležitější, než naučit svou malou zapomnětlivou dcerku, jak přežít.