Hříšný tanec 2

Havana, listopad roku 1958. Osmnáctiletá Katey Millerová přijíždí s rodiči ze Spojených států do kubánského hlavního města, kde její otec dostal místo ve vedení místní pobočky společnosti Ford. Z poklidného života středostavovského studentky je Katey uvržena do exkluzivního prostředí Američanů, pohybujících se v luxusním hotelu Oceana. Více než toto pozlátko ji však přitahuje hrdý a cílevědomý Javier, číšník, který, jak vyjde najevo, je také vynikajícím tanečníkem. Katey touží naučit se jeho styl tance a přesvědčí ho, aby se společně zúčastnili prestižní taneční soutěže v havanském kasinu Palace. Po Javierově boku poznává odlišnou, temperamentnější tvář Kuby. Společně zkoušejí na pláži a navštěvují "hříšný" taneční klub La Rosa Negra, kam chodí pouze místní a kde se provozuje "hříšný tanec". V osudný večer jsou připraveni společně vystoupit na taneční soutěži, netuší však, že celou Kubu zanedlouho zachvátí vlna revolučního násilí ...

Kultovní snímek Hříšný tanec z roku 1987 s Jennifer Grayovou a Patrickem Swayzem v hlavních rolích se ve své době stal fenoménem a vyvolal strhující vlnu zájmu o různé podoby hudebních a tanečních retrostylů. Hříšný tanec 2 nenavazuje přímo na jeho děj či postavy, inspiruje se však obdobnými tématy dívčího sebeobjevování, poznávání lásky a dosažení nezávislosti. Příběh je tentokrát zasazen do prostředí Havany roku 1958, těsně před vpádem Castrových revolucionářů, což jej obohacuje o atraktivní atmosféru a latinskoamerický temperament. "Nechtěl jsem kopírovat originál, protože si ho velmi vážím a ctím i jeho fanoušky," říká režisér Guy Ferland. "Svůj film vidím jako další kapitolu, která pokračuje v odkazu Hříšného tance."

Inspirace

V pozadí snímku Hříšný tanec 2 stojí skutečný příběh choreografky a producentky JoAnn Jansenové. Roku 1958, jako teenagerka, se s rodiči přestěhovala z amerického města St. Louis do Havany a začala poznávat nablýskaný svět golfových klubů, soukromých večírků a luxusních nočních podniků. "Očekávalo se od nás, že se zapojíme do života místní severoamerické smetánky, ale já jsem se zamilovala do Kubánce, který mi tuto úchvatnou zemi ukázal z jiné stránky," říká Jansenová. Kubánský přítel ji seznámil s kulturou, v níž hudba a tanec byly součástí každodenního života. JoAnn Jansenová se tancem zabývala už dříve: léta studovala balet a také její rodiče se závodně věnovali společenskému tanci. Ale tanec na Kubě, to bylo něco úplně jiného. Kubánci prostřednictvím tance dokázali vyjádřit své pocity. "Nikdy předtím jsem nic podobného neviděla," poznamenává Jansenová. "Když tamní lidé tančili, nemuselo to nutně vyjadřovat jen sexualitu; šlo o uvolnění vlastního těla, osvobození vlastního já."

Zkušenosti z života na Kubě ovlivnily JoAnn Jansenovou na celý život, mimo jiné i tím, že tanec se stal jejím povoláním. Zvolila si dráhu choreografky a v New Yorku vedla vlastní taneční skupinu. V té době se setkala s producentem Lawrencem Benderem. Společně se několik let snažili převést její zážitky z Kuby do podoby filmového scénáře. Když se potom Bender angažoval v přípravách projektu Hříšný tanec 2, dílky skládačky do sebe zapadly. "Uvědomili jsme si, že JoAnnin příběh by byl skvělým námětem pro film typu Hříšného tance," říká Bender a dodává: "Původní Hříšný tanec byl skutečný fenomén. Ale na našem příběhu je skutečně zajímavá právě Kuba. Pro Američany je to svým způsobem zakázané ovoce. Většina z nich tam nikdy nebyla a ten ostrov je svým způsobem fascinuje."

Choreografie
Taneční scény ve filmu Hříšný tanec 2 organicky vycházejí z příběhu a jsou atraktivní přehlídkou nejrůznějších stylů. Choreografka JoAnn Jansenová navrhla různé druhy tance pro každé z rozmanitých prostředí: Palace, kde účastníci taneční soutěže předvádějí propracovaná a předem nacvičená čísla; tančírnu Rosa Negra, kde se odehrává "hříšný tanec" místní komunity; luxusní klub, v němž američtí teenageři tančí rock´n´roll 50. let; a dlážděné ulice a náměstí Havany, kde Kubánci tančí pod širým nebem za doprovodu pouličních muzikantů. "Setkává se tam tolik stylů," říká režisér Ferland. "Salsa, to byl jenom začátek. Pak se přidalo mambo, afro, společenské tance atd. - a JoAnn to všechno úžasně namíchala dohromady.
Oba hlavní hrdinové Hříšného tance 2 jsou od začátku filmu zkušení tanečníci, jejich představitelé, Romola Garai a Diego Luna, však neměli vůbec žádnou taneční průpravu. JoAnn Jansenová je tedy všem krokům musela učit úplně od začátku. Před začátkem natáčení spolu strávili deset týdnů v Puerto Ricu, kde osm hodin denně trénovali s Jansenovou a další čtyři hodiny s pomocnými choreografy. "Bylo to jako vrátit se do školy. Měli jsme lekce afro-kubánských tanců, tanga, salsy a tak dále," vzpomíná Diego Luna.

JoAnn Jansenová říká: "Při tanci v páru se vaše paže pohybují v odlišném rytmu než nohy. V jistém smyslu je vaše tělo rozdělené napůl. Romola a Diego se museli naučit, jak pohybovat rukama v jednom rytmu a nohama do rytmu hudby. Je to velmi pokročilá taneční práce."

Prostředí a dekorace
Zhmotnit na plátně vizuální podobu Havany roku 1958 znamenalo znovu vytvořit město, které již z větší části zaniklo. Stará Havana byla městem, v jehož architektuře se pod tropickou oblohou setkávaly španělské, maurské, italské a řecké vlivy. "Havana byla po čtyři století koloniální metropolí, vystavenou mnoha různým kulturním vlivům. Chtěl jsem zdůraznit tuto její kosmopolitní atmosféru," říká Guy Ferland. Při práci na vizuální stránce filmu se inspiroval evropskou, zejména italskou kinematografií: "Fascinuje mě představa ulice, spalované horkým sluncem, po jejíchž kočičích hlavách kráčí žena na vysokých podpatcích," popisuje svou vizi režisér.
Havanské ulice ve filmu zastoupilo Puerto Rico. "Mají podobnou atmosféru, zalévá je totéž zlatavé tropické světlo a lidé tu také hodně žijí venku, před svými domy," vysvětluje výtvarník filmu Hugo Luczyc-Wyhowski.

Nejobtížnějším úkolem byla rekonstrukce dvou nejvýstavnějších budov, hotelu Oceana a kasina Palace, v nichž se odehrává velká část děje. V Puerto Ricu totiž filmaři nenašli žádnou stavbu, která by je mohla zastoupit. Kasino Palace tak vzniklo jako koláž záběrů několika portorických staveb - z jedné si tvůrci vypůjčili schodiště, z jiné balkón. Části Hotelu Oceana, inspirovaného legendárním havanským hotelem Nacional, postavil Luczyc-Wyhowski a jeho tým posléze ve studiu.

Kostýmy a líčení

Úkolem návrhářky kostýmů Isis Mussendenové bylo zkombinovat elegantní módu konce padesátých let s vlivy, kterým toto oblékání podléhalo v kubánském prostředí. Navíc musela vzít v úvahu i to, že mnohé kostýmy byly současně určeny i k tanci a nesměly tedy své nositele omezovat v pohybu. Většina kostýmů se pro film šila na míru. "75-80 procent veškerého oblečení, které se objeví před kamerou, jsem navrhovala nebo rekonstruovala podle dobových ilustrací," říká Mussendenová. Garderóba určená pro hlavní hrdinku musela odpovídat jejímu postupnému sžívání s vlastním tělem a objevování nové svobody pohybu. Klíčovou úlohu hrají červené šaty, které si Katey vypůjčí od pokojské Yolandy pro své vystoupení v taneční soutěži.

Pokud jde o make-up, vizážistka Patricia Reganová použila barvy a produkty, které byly populární na konci 50. let. Radila se přitom s přáteli, kteří se narodili na Kubě a odešli odtamtud během revoluce: "Všichni mluvili o upnutých šatech a červených rtěnkách. Všechny dívky měly rtěnku Revlon," říká Reganová. "V první polovině 50. let Revlon uvedl na trh tři výrazné odstíny červené: "Love That Red", "Cherries in the Snow" a "Fire and Ice". Nosily je i filmové hvězdy jako Elizabeth Taylorová či Grace Kellyová." Mladé dívky ze středních vrstev se ovšem v té době téměř vůbec nelíčily, takže Katey Millerová, na rozdíl od svých kubánských vrstevnic, na začátku filmu chodí téměř bez make-upu.

Režie se ujal tvůrce doposud převážně televizních projektů Guy Ferland, který o příběhu říká: "Přitahovalo mě především téma dvou bytostně protikladných charakterů, které v rovině emocí najdou společnou řeč. Domnívám se, že právě tohle je v současném světě velice důležité."

Do hlavní role Katey Millerové režisér obsadil začínající herečku Romolu Garai. "Katey je trochu samotářská, ztracená v knihách. Romola dokonale odpovídá prototypu dívky z amerických středních vrstev 50. let, a navíc, stejně jako Katey, je velmi inteligentní," říká Ferland. Romola o své hrdince dodává: "Katey se nechce stěhovat na Kubu. Chce studovat univerzitu, má své cíle a ambice. Je velmi vážná a rozhodně se nedá říci, že by okamžitě rezonovala s vřelostí a vášnivostí vlastní Kubáncům."

Role Javiera připadla mladému mexickému herci jménem Diego Luna. "Stačí se mu podívat do očí a hned vycítíte jeho slunnou, hravou povahu," říká o něm režisér. "Je to přesně ten typ přítele, jakého Katey potřebuje. A mezi Romolou a Diegem to navíc zajiskřilo už během kamerových zkoušek."
Při výběru představitelů Kateyiných rodičů, manželů Millerových, museli tvůrci vzít v úvahu, že Millerovi mají za sebou dráhu závodních tanečníků. Vybraní herci však současně museli zapadnout do představ o Američanech vyšší střední třídy. Volba padla na Selu Wardovou a Johna Slatteryho.

V čestné roličce tanečního instruktora se ve filmu objeví také protagonista prvního Hříšného tance, Patrick Swayze. "Taneční instruktor je pro Katey významnou autoritou, a to jak po praktické, tak i po emocionální stránce," říká choreografka a producentka JoAnn Jansenová. "Obsazení Patricka Swayze pro nás znamenalo zabít dvě mouchy jednou ranou. V roli tanečního instruktora je naprosto důvěryhodný a jeho přítomnost nám navíc umožňuje složit hold původnímu filmu."

Hudba ve filmu Hříšný tanec 2 se inspiruje kubánskými rytmy z konce 50. let a dodává jim moderní nádech. Ostatně, velké aktualizace ani nebylo potřeba, latinskoamerická hudba z té doby je totiž moderní stále. Kubánské a afrokubánské rytmy ovlivňují celé spektrum pop music od taneční hudby a popu až po hip-hop a rock. Soundtrack filmu vznikal ve spolupráci s Clivem Davisem, legendárním zakladatelem společnosti Arista Records, ze které vzešli umělci jako Whitney Houston, Aretha Franklin či Carlos Santana. Než se s ním producent Lawrence Bender sešel, společně s JoAnn Jansenovou strávili mnoho hodin poslechem latinskoamerických písní - údajně jich bylo něco kolem tisícovky. Jejich cílem bylo zkombinovat tradiční hudbu Latinské Ameriky s modernějším zvukem rapu a popu.
Ve filmu zaznějí zcela původní skladby i nové nahrávky klasických písní v podání hudebníků jako je Mya, Santana, Jazze Pha, Heather Headley, Wyclef Jean, Claudette Ortiz, Shawn Kane či alternativní rapová skupina City High. "Dopřáli jsme si trochu autorské licence, takže hudba má kubánský základ, ale současný šmrc," říká Lawrence Bender.

Mezi tvůrci původní hudby pro Hříšný tanec 2 se objevila také oceňovaná newyorská skupina Yerba Buena. "Velkou výzvou pro nás bylo napsat hudbu, která zní jako z konce 50. let, ale přitom nepůsobí jako archivní vykopávka," říká zakladatel Yerba Buena, multiinstrumentalista Andres Levin. "Výsledkem je jakýsi hybrid hiphopových nahrávek se zvukem akustických nástrojů." Členové Yerba Buena se ve filmu objevili i před kamerou v roli muzikantů doprovázejících zpěvačku Heather Headleyovou.

Diego Luna

Ve svých pětadvaceti letech má tento Mexičan za sebou již úctyhodnou řádku filmových a televizních rolí. Od dvanácti let účinkoval ve své vlasti v soap operách. Mezinárodnímu publiku se poprvé výrazněji představil ve snímku režiséra Alfonsa Cuaróna Mexická jízda (2001). Zahrál si však také v dalších filmech s mexickou či kubánskou tématikou.

Sela Wardová

Představitelka hrdinčiny matky si v minulosti zahrála například zavražděnou manželku Harrisona Forda ve filmu Uprchlík (1993). Od května ji můžeme vidět též v katastrofickém snímku Rolanda Emmericha Den poté.