Počátek

Dom Cobb je velmi zkušený zloděj a jeho největší mistrovství je v krádeži nejcennějších tajemství. Ovšem není to jen tak obyčejný zloděj. Dom krade myšlenky z lidského podvědomí v době, kdy lidská mysl je nejzranitelnější - když člověk spí. Cobbova nevšední dovednost z něj dělá nejen velmi vyhledávaného experta, ale také ohroženého uprchlíka. Musel obětovat vše, co kdy miloval. Nyní se mu však nabízí šance na vykoupení. Může získat zpět svůj život. Tato poslední zakázka je nejen velmi riskantní, ale zdá se, že i nemožná. Tentokrát nemá za úkol myšlenku ukrást, ale naopak ji zasadit do něčí mysli. Pokud uspěje, bude to dokonalý zločin.

Režisér, scénárista a producent Christopher Nolan vysvětluje, že filmový svět „Počátku“ začal vytvářet více než deset let předtím, než natočil samotný film. „Zhruba před deseti lety mě začaly fascinovat sny a hlavně to, jak postupně naše mysl přechází ze stavu bdění do snu,“ říká režisér. „Vždycky mi přišel zajímavý paradox, že všechny věci v našich snech - ať už děsivé, hezké nebo fantastické - vytváří naše vlastní mysl, jejíž potenciál představivosti je neuvěřitelný. A tak jsem začal přemýšlet o tom, jak bych tyhle věci mohl přenést do akčního velkofilmu s lidskými rozměry.“

Film „Počátek“ stojí na myšlence, že je možné sdílet sny… sny, které byly tvořeny tak, že v okamžiku jejich prožívání vypadají naprosto realisticky. Ve stavu nevědomí se nabízejí k dalšímu využití ta nejhlubší a nejcennější tajemství. „Jádrem našeho filmu je poselství, že myšlenka je tím nejodolnějším a nejmocnějším parazitem,“ vysvětluje režisér Nolan. „Její stopy budou vždy skryty někde ve vaší mysli… někde. Představa, že by někdo ovládal schopnost fyzicky pronikat do vašich snů a krást vám vaše myšlenky, včetně těch úplně nejtajnějších, mi přijde mimořádně podmanivá,“ dodává režisér.

S režisérem plně souhlasí i producentka Emma Thomas, která poznamenává, že nejtěžší bylo najít rovnováhu mezi napínavým thrillerem a citovým rozměrem příběhu. „Film má prvky gangsterky, ale posazené do více fantazijního prostředí. Náš příběh má akční scény, ale i hrdiny, na kterých vám bude záležet a celým filmem prostupuje opravdová emocionální síla,“ říká producentka.

Tou emocionální silou našeho příběhu je především jeho hlavní hrdina Dom Cobb, kterého hraje Leonardo DiCaprio. „Právě tohle mě na scénáři hned na první pohled zaujalo,“ říká herec. „Máme tady na jedné straně maximálně napínavý a komplexní thriller, ve kterém se může odehrát cokoli, ale v hloubi je také touha jednoho muže odhalit hluboko pohřbenou pravdu a vrátit se domů. Náš příběh je navíc naprosto originální. Nevím o tom, že by něco takového někdo před námi zkusil. Právě tahle kombinace, navíc ve spojení s Chrisem Nolanem, ve mně vyvolala chuť podílet se na tomhle projektu. Chris je ideálním tvůrcem tohoto typu mnohovrstevnatého příběhu, který dokáže udělat věrohodným a pro diváky uchopitelným.“

„Chris se během let naučil spoustu věcí o natáčení velkofilmů a spoustu toho také zužitkoval v tomto filmu,“ konstatuje producentka Thomas. „Na druhou stranu tenhle film je v řadě věcí zcela nový a odlišný a současně i velmi osobní. Dala jsem mu k dispozici úplně čisté plátno, na kterém pracoval,“ dodává.

Režisér Nolan uznává, že nosné téma filmu je současně osobní i univerzální, neboť jak tvrdí: „Každý z nás sní. My všichni známe ten fenomén v podobě naší mysli vytvářející zvláštní paralelní svět a život v naprosto identický časový okamžik. Navíc svět snů v sobě má jeden další neuvěřitelný kontrast v tom, že sny jsou maximálně intimní a současně nabízejí neomezené možnosti ohledně toho, co všechno si můžeme představit. Proto z mého pohledu bylo největší výzvou dobře namíchat intimitu a emoce zosobněné v obsahu našich snů na straně jedné s masivními rozměry toho, co všechno dokáže vytvořit náš mozek. Chtěl jsem vytvořit film, který divákům umožní zažít neomezenou realitu, jaká ve skutečnosti může existovat pouze ve snu,“ dodává.

„Věděli jsme, že natáčení ‘Počátku' musí být ve velkém stylu už jen kvůli jeho tématu - ve snu totiž můžete dělat úplně cokoli,“ dodává producentka Emma Thomas. „Rozsah našeho filmu je ve skutečnosti větší než cokoli na čem jsme pracovali v minulosti, a to včetně počtu zemí, ve kterých jsme natáčeli,“ říká producentka. Natáčení „Počátku“ doslova objelo celou zeměkouli; hlavní části natáčení se odehrávaly v celkem šesti různých zemích. Filmový štáb zažil vše počínaje nesnesitelným vedrem marockého Tangeru až po zasněžené kanadské Calgary. Natáčení se odehrávalo i v Tokiu, Pařiži a v Los Angeles, kde tým zvláštních efektů stvořil i akční scénu v podobě nákladního vlaku uprostřed ulice.

Nolan se také vrátil do leteckých hangárů v anglickém Cardingtonu, kde již v minulosti natáčel některé scény pro filmy „Batman začíná“ a „Temný rytíř“. I když herci nebyli při natáčení interiérů přímo vystaveni působení přírodních sil, jejich jistotu narušovalo mj. zařízení popírající zemskou přitažlivost schopné otočit se o 365 stupňů nebo zařízení, které dokázalo všechny a všechno naklonit na šikmou plochu.

„Náš materiál vyžadoval z mého pohledu výrazně velkorysý přístup,“ přiznává režisér Nolan. „Právě kvůli tomu jsme museli natáčet v celkem šesti různých zemích, budovat obrovské scény a posouvat hranice toho, co lze ve skutečnosti bez počítačových triků dosáhnout,“ dodává Nolan.

„Je zajímavé, že lidský mozek bývá někdy přirovnáván k počítači,“ pokračuje režisér. „Tohle je totiž naprosto neadekvátní srovnání, protože mozek umí víc, než my kdy poznáme. A právě tohle je ideální svět pro režiséra, protože se do něj můžete ponořit s vědomím, že možnosti lidské mysli jsou neomezené, a můžete tak stvořit jednu z nejskvělejších podívaných,“ uzavírá Nolan.

<>Obrázek nenalezen<> Kromě filmování po celém světě má „Počátek“ i světové herce, mezi které patří Leonardo DiCaprio, Joseph Gordon-Levitt, Marion Cotillard, Ellen Page, Tom Hardy, Tom Berenger a Dileep Rao, kteří všichni pracovali pro Nolana poprvé. Kromě toho ve filmu dále hráli i herci, kteří s tímto režisérem natáčeli již dříve - např. Ken Watanabe, Cillian Murphy a Michael Caine.

„Ve filmu je celá řada skvělých rolí,“ poznamenává producentka Emma Thompson, „a herci na materiál skvěle reagovali, díky čemuž probíhalo natáčení velmi hladce. Měli jsme opravdu štěstí, že se nám ve filmu sešlo tolik nadaných herců. Inspirovali se navzájem, protože chtěli pracovat spolu a být součástí našeho skvělého filmu,“ vysvětluje producentka.

A nejen to, herci také chtěli pracovat se slavným Christopherem Nolanem. „Vždycky jsem byla Chrisova velká obdivovatelka, a tak mě nadchla možnost pracovat s ním na tomhle filmu,“ potvrzuje režisérova slova Ellen Page. „Scénář filmu mě úplně pohltil; nic podobného jsem předtím nečetla a po jeho dočtení jsem měla pocit totálního literárního uspokojení. Příběh byl po koncepční stránce maximálně originální a současně z akčního hlediska velice napínavý, přičemž jeho součástí byl i silný emocionální rozměr, se kterým se každý může ztotožnit. Možnost pracovat s režisérem, který dokáže skvělým způsobem vytvářet celé nové světy a věci předtím nespatřené byla úžasná zkušenost,“ dodává herečka.

„Když mi Chris zavolal a požádal mě, abych s ním na filmu pracoval, byla má odpověď ano to jediné, co jsem mohl udělat, protože se jednalo o další skvělou příležitost pracovat s režisérem, se kterým se mi již dříve pracovalo úplně skvěle,“ vzpomíná Ken Watanabe, který dříve s Nolanem natočil film „Batman začíná“.

„Po přečtení scénáře jsem byl z možnosti film točit naprosto nadšený. Takže moje srdce i moje hlava říkaly naprosto jasně, že ten film dělat musím,“ dodává herec. „Scénář mě nadchl, a když jsem se dověděl o obsazení ostatních postav, bylo mi hned jasné, že lepší už to ani nemůže být,“ říká Cillian Murphy, který také již hrál v Nolanových filmech „Batman začíná“ a „Temný rytíř“. „Chrisovy filmy považuji obecně za chytré a mimořádně zábavné a tenhle film to splňuje beze zbytku,“ dodává herec.

„Chrisova mysl a fantazie je tak bohatá,“ říká Marion Cotillard. „I díky tomu je to tak mimořádný režisér a scénárista. U filmu tak fantazijního jako je tenhle potřebujete režiséra, kterému můžete věřit - někoho, kdo vás vezme za ruku a bude s vámi sdílet svou vizi. A já Chrisovi věřila na 100 %. Inspiroval mě a otevřel mi dveře směrem, kterým jsem potřebovala jít,“ doplňuje herečka.

„Chris je mimořádně talentovaný režisér,“ říká Leonardo DiCaprio. „Pro mě byla skvělá i možnost pracovat s tak úžasnými herci,“ pokračuje herec. „Měli jsme dlouhé diskuze o našich postavách, jejich minulosti a vzájemných vztazích. A Chris tyto debaty maximálně podporoval. Chtěl, aby každý herec, bez ohledu na velikost jeho role, měl reálnou představu o našich postavách a aby každý přispěl při dotváření postav svoji trochou do mlýna,“ říká DiCaprio.

„Fascinovalo mě sledovat, jak se herci vyvíjejí jako skupina, podobně jako se ve filmu vyvíjejí jejich postavy,“ vzpomíná režisér Nolan. „Jejich společné scény byly díky tomu mnohem bohatší. Jako scénárista doufáte, že se vám podaří vytvořit mezi herci tento typ vzájemné chemie, jenže nakonec až na natáčení zjistíte, jestli se hercům daří jejich postavám vtisknout jejich osobitost a zajímavé vzájemné vztahy. Právě tohle je klíčová součást každého filmu, zvlášť u gangsterek. A tohle se hercům našeho filmu podařilo,“ dodává režisér.

„Hlavními hrdiny filmu jsou naprosto rozdílní lidé, z nichž každý má odlišné schopnosti. Dají dohromady, aby splnili velmi zvláštní úkol,“ vysvětluje dále Nolan. „Pokud kdokoli z nich selže, může to mít za následek naprostou katastrofu, takže každý z nich je pro dosažení konečného cíle naprosto klíčový. My rozumíme všemu, co dělají, čím procházejí, protože jsme na jejich cestě s nimi,“ uzavírá Chris Nolan.

Dom Cobb - Extraktor

Leonardo DiCaprio ve filmu představuje Doma Cobba, který dokonale ovládá umění extrakce. „Dom Cobb je ve svém oboru tak dobrý, že se na černém trhu profesionálů schopných infiltrovat se do lidské mysli a vytahovat z ní informace stal velmi dobře známým,“ říká Leonardo DiCaprio.

„Na začátku filmu zjistíte, že Cobb je nejlepší extraktor ze všech,“ říká režisér Nolan. „Najímají si ho velké společnosti, aby se dostaly k tajemstvím, ke kterým by jinak nikdy nezískaly přístup. Jeho umění je založeno na trvalosti myšlenky neboli na tom, že každá myšlenka přetrvává ukrytá někde v podvědomí. To, co člověk jednou ví, se už nejde odnaučit, a právě na tom zakládají extraktoři myšlenek své umění,“ popisuje schopnosti hlavního hrdiny režisér Nolan.

Extrakce myšlenek je založeno na sdílení snů, které spočívá ve vytvoření umělého světa snů, do kterého je cíl extrakce přiveden a ve kterém si - dokud v něm je - připadá naprosto realisticky.

Jenže Cobbovy schopnosti vedly i k tomu, že se z něj stal hledaný uprchlík, který se nemůže vrátit domů. „Všem je od začátku jasné, že se kvůli své minulosti nemůže nikdy vrátit do Ameriky“, říká producentka Emma Thomas. „Jenže jeho děti jsou právě tam, což ho k návratu motivuje více než cokoli jiného. Kvůli nim je ochoten riskovat při své práci všechno, pokud to bude znamenat možnost vrátit se domů k těm, které miluje ze všeho nejvíc,“ vysvětluje producentka.

„Právě z těchto důvodů jsme s Chrisem chtěli, aby bez ohledu na to, jak surrealistický je svět snů, všechno vycházelo z postavy samotné a z jejích emocí,“ vysvětluje svůj přístup k hlavní postavě Leonardo DiCaprio. „Z Cobbova pohledu je v sázce něco zcela reálného, a tak jeho volby, jeho reakce a jeho jednání s lidmi vždy vycházejí z jeho hlavního cíle, a to získat zpět svůj život,“ dodává herec.

„Jak jsme s Leem pracovali, rozebírali jsme se citový život jeho postavy víc a víc,“ pokračuje Chris Nolan. „Pro Lea bylo velmi důležité vědět, že toto se táhne celým filmem jako nit vedoucí diváky po jasně dané cestě našeho komplexního příběhu. To dokážou do příběhu dodat jen velcí herci a Leo byl pro náš film obrovským přínosem. Leonardo je podle mého názoru jedním z nejlepších herců současnosti a jeho výkon v našem filmu je zcela mimořádný,“ dodává režisér.

Arthur - Pravá ruka

Kolegu, se kterým Cobb dlouho spolupracuje a kterému také nejvíce věří, je Arthur, představovaný Josephem Gordon-Levittem. Zatímco Cobb je vrchní plánovač, Arthur má na starosti detaily. „Arthur je z těch dvou tím více organizovaným a tím, kdo dává pozor, aby vše bylo včas na správném místě,“ vysvětluje Gordon-Levitt. „Dalo by se říci, že Cobb je umělec a Arthur realizátor. On je ten, kdo Cobbovi říká: ‘OK, ty máš svoji vizi, a já se teď postarám o to, aby vše fungovalo tak, abys svoji vizi mohl naplnit'.

Ale přestože je Arthur úzkostlivý profesionál, nechce svoje organizační schopnosti uplatňovat v povolání typu právník nebo doktor, protože je fascinován sdílením snů. Pro něj to totiž není jen práce; technologie sdílení snů je pro něj od samého počátku maximální inspirací. Takže Arthur svoji práci nedělá ani pro peníze. On by svůj život pro peníze neriskoval. On prostě svoji práci zbožňuje,“ říká o své postavě herec.

Gordon-Levitt také říká, že fascinace sny je něco, co jej s jeho hrdinou spojuje: „Považuji se za kreativního člověka a sny jsou něco, v čem jsme všichni tak trochu umělci. Všechno, co děláte ve snu - co vidíte, co slyšíte nebo s kým mluvíte - je totiž vaším výtvorem. Tahle moc snů je důkazem toho, jak silná dokáže být kreativní mysl, pokud k tomu dostane prostor. A právě kvůli tomu jsem se nadchl myšlenkou filmu o snech. Náš film samozřejmě lze považovat i za gangsterku, ale podle mě je to především umělecký film. Jeho hrdiny vidím jako gentlemanské zloděje, se kterými se mohu identifikovat, protože jsou to umělci a herci. Oni nejenže lžou, aby přežili, ale oni dokonce vyrábějí pravdu. Vytvářejí realitu, a právě to je spojuje s námi herci,“ vysvětluje Gordon-Levitt.

„Pracovat s Joem bylo párádní, protože je to skvělý herec - charismatický, odhodlaný a skvěle připravený i po fyzické stránce,“ říká režisér Chris Nolan. „Dokáže své postavě vtisknout nejen patřičný vnitřní život, ale umí pomocí pohybu a výrazu vytvořit i potřebný fyzický dojem z postavy. A to bylo velmi důležité, protože právě postava Arthura byla jasně vymezena i po fyzické stránce,“ uzavírá režisér.

Ariadne - Architekt

Při vytváření světa snů je jedním z nejdůležitějších členů týmu také architekt. Ellen Page ve filmu ztvárnila postavu vynikající studentky architektury Ariadne, kterou Cobb osloví s nabídkou práce, jež sice podle herečky „není tak úplně legální“, ale po intelektuální stránce jí zaujme natolik, že tuhle jedinečnou nabídku nedokáže odmítnout.

Podstatou nabídky je možnost navrhovat a vytvářet místa, která by v reálném světě nemohla existovat. „Jakmile Cobb přivede Ariadne do svého světa, Ariadne okamžitě prokáže přirozenou schopnost širšího uvažování vedoucího k usnadnění dosažení Cobbových cílů. A tak se Ariadne postupně stává čím dál důležitější, a to zejména poté, co zjistí, co se s Cobbem doopravdy děje a jaké věci sám nedokáže ovládat. Ale i přes tyto své obavy Ariadne chce Cobbovi pomoci tak, aby jejich tým jako celek uspěl,“ říká Ellen Page.

„Když jsem psal scénář ‘Počátku', bylo pro mě velice důležité vytvořit postavu, která by diváka filmem prováděla, postavu, která se stejně jako divák setkává se světem snů poprvé a chce ho se stejným nadšením prozkoumat,“ říká režisér Nolan. A právě takhle se zrodila postava Ariadne. A neméně důležité pro mě bylo i to, aby diváci viděli hlavního hrdinu očima Ariadne, což jim umožňuje dostat se této postavě až do srdce. No, a jakmile jsem se setkal s Ellen, tak jsem hned věděl, že u ní i přes její nízký věk najdu úžasnou kombinaci svěžesti, moudrosti a dospělosti. Ellen je skvělá herečka s mimořádnou kreativitou a přirozenou zvědavostí, a právě těmito svými vlastnostmi logicky naplnila i svojí Ariadne. Dokázala úžasně vyvážit citový život své postavy s potřebou vtáhnout diváky do filmu a ukázat jim pravdu,“ konstatuje Nolan.

„To, že Chris napsal tak skvělou postavu mladé a inteligentní ženy pro mě, bylo fantastické,“ doplňuje Ellen Page. „Ariadne je náhle vržena do naprosto nového prostředí a do zcela nečekaných situací a poradí si s nimi velmi dobře. A dokáže přitom zůstat sama sebou o to víc, že je v partě, která je v podstatě tvořena samými chlapy,“ směje se herečka.

Eames - Padělatel

Na rozdíl od Ariadne se Eames v oblasti sdílení snů pohybuje už velmi dlouho a s Cobbem má hodně společného z minulosti - ať už jako spojenec nebo jako konkurent. Eamese, který je skvělým padělatelem, ve filmu ztvárnil Tom Hardy, který o své postavě říká: „Eames dokáže ve snovém světě zobrazit obraz úplně kohokoli, a tak jeho úkolem je ztvárnění falešných postav a přesvědčování jiných lidí o tom, že je kýmkoli jiným, koho zrovna jeho tým potřebuje k dosažení svých cílů. Mě na našich postavách přitom nejvíce fascinuje idea antihrdinů, kteří sice dělají něco, co by rozhodně mohlo být považováno za nečestné, ale přesto jim fandíte. A právě to se mi líbí, že věci nejsou jen černé a bílé, nýbrž šedé, což nám dává velký prostor,“ konstatuje herec.

Nolan říká, že Hardy je stejně jako jeho postava tak trochu chameleon. „Tom je herec, který se dokáže naprosto vtělit do své postavy, což přesně udělal i s Eamesem. Potenciál své postavy dokázal odhalit na samém počátku a navíc jí dodal úžasně drzý rozměr, jehož sledování pro mě bylo vysloveným potěšením,“ říká Chris Nolan.

Mezi postavami představovanými Hardym a Gordon-Levittem ve filmu probíhá vtipné škádlení, doplňuje producentka Emma Thomas. „Vzájemné vztahy Eamese a Arthura mají komickou dynamiku. Existuje mezi nimi na jedné straně rivalita, která má svůj původ v dobách dávno předcházejících našemu příběhu, ale zároveň i vzájemný obdiv, který by ale ani jeden z nich veřejně nepřiznal. Je to docela vtipná dvojice,“ říká Emma Thomas.

Mal - Přelud

Mal, kterou ve filmu hraje Marion Cotillard, je Cobbovou životní láskou. „Mal je velice těžké popsat, protože se v ní snoubí celá řada rozporuplných prvků,“ říká herečka záhadně. „Ale možná je lepší jí ani nepopisovat, protože různí lidé by ten popis stejně chápali různě,“ dodává.

„Mal je ztělesněním femme fatale,“ říká režisér Nolan. „Marion přitom své postavě vtiskla mimořádně sympatické rysy. To, co dokázala jenom se svýma očima a svojí citovou otevřeností, je prostě nádherné. Ona a Leo dohromady tvoří nádhernou dvojici. A náš ‘Počátek' je tak na pozadí všech těch akčních scén v podstatě milostným příběhem, což naši dva hrdinové prokazují mimořádným způsobem,“ konstatuje režisér. „Leo je neskutečně nadaný herec. Jeho filmy jsem vždycky hodně obdivovala, a proto jsem byla nadšená, že s ním můžu hrát v jednom filmu,“ říká Marion Cotillard. „Jeho nasazení je maximální a city neomezené. Tohle všechno je přitom vidět už v jeho očích. Jakmile jste s ním na scéně, uvěříte mu úplně cokoli, protože on je naprosto opravdový,“ vysvětluje herečka.

DiCaprio mluví o své filmové partnerce s podobným nadšením: „Hrát s Marion bylo úžasné. Dokáže být v jednom a tom samém okamžiku silná a zranitelná, plná naděje i zlomená. Tohle všechno bylo právě pro její postavu zapotřebí,“ říká DiCaprio.

Saito - Návštěvník

Ken Watanabe ve filmu ztvárnil postavu Saita, bohatého a mocného magnáta, který Cobbovi nabídne zvláštní úkol spojený s odměnou mnohem cennější, než jsou peníze. Jednoduše řečeno, pokud Cobb dokáže dát Saitovi to, po čem touží, pomůže mu Saito vrátit se domů. Saito má ale jednu podmínku, a totiž že bude po celou dobu s Cobbovými lidmi, aby osobně dohlížel na to, že opravdu dostane, po čem touží. „Jeho postavu jsme nazvali návštěvník proto, že sice nemá žádné zkušenosti, ale díky svému finančnímu vlivu se také stane členem skupiny,“ říká producentka Emma Thomas. „Na začátku jde o čistě obchodní vztah,“ říká Watanabe. „Ale postupem času mezi Saitem a Cobbem vznikne vzájemné pochopení a respekt. A navíc se navzájem potřebují.

Chris Nolan říká, že už když vytvářel postavu Saita, měl Kena Watanabea v hlavě jako jeho hereckého představitele. „Psal jsem tu postavu vysloveně na triko Kenovi, protože jsem s ním chtěl znovu pracovat. Skvěle se mi s ním pracovalo už ve filmu ‘Batman začíná', ale tam byla jeho role výrazně menší a neměli jsme na sebe tolik času. A tak jsem si tentokrát dal pozor, abych měl pro Kena větší roli. Ken je mimořádně charismatický herec, opravdová hvězda. Dokáže dostat maximum z úplně každé scény. Sledovat ho při práci je jedna velká radost,“ dodává Nolan.

Robert Fischer - Oběť

Cílem Saitova obchodního návrhu je Robert Fischer, který má každým okamžikem zdědit impérium svého multimilionářského otce. Cillian Murphy, který ve filmu ztvárnil Fischera, říká: „Robert je navzdory svému nezměrnému bohatství plný různých pochybností, což ale není nic divného u člověka, který žil celý život ve stínu tak mocného jedince. A jeho napjatý vztah s otcem tomu pochopitelně také příliš nepomáhá. Takže před sebou máte člověka, který má každou chvíli zdědit celý svět a nechybí mu vůbec nic, snad jedině s výjimkou toho, co by chtěl ze všeho nejvíc, a to normálního vztahu s vlastním otcem.

Producentka Emma Thomas říká: „Byli jsme velmi rádi, že jsme mohli znovu pracovat se Cillianem. Je to skvělý herec a své roli toho dal hodně. Postava Roberta Fischera je podle mého názoru mimořádně zajímavá, protože oběť v gangsterce často nemívá tolik vrstev, jako v našem filmu. Jenže Robert je velmi významnou součástí citové stránky filmu, což je z velké části zásluha Cillianova výkonu,“ vysvětluje producentka.

Yusuf - Chemik

Jedním z klíčů pro provádění Cobbových operací je užívání kombinace léků umožňující více lidem sdílet různé fáze snů. Chemika jménem Yusuf ve filmu ztvárnil Dileep Rao, který o své postavě říká: „Je to avantgardní farmaceut, ideální spolupracovník pro lidi jako je Cobb, který chce svoji práci dělat bez jakéhokoli dohledu, registrace či schválení někým třetím. Yusuf samozřejmě je ke spolupráci s Cobbem motivován i finančně, ale jeho další neméně významnou motivací je i zvědavost. Experimentoval s látkami tohoto typu dlouho a teď chce konečně zjistit, jak to funguje.“ „Postava chemika byla obzvláště těžká, protože jsme nechtěli, aby působil jako nějaký obyčejný dealer, což taky není,“ říká koproducent Jordan Goldberg. „Je to člověk, který je oddaný umění sdílení snů a jejich fungování novým způsobem. Potřebovali jsme proto Yusufa, který bude působit vtipně, zajímavě a chytře, a těmto požadavkům přesně vyhovoval Dileep,“ dodává Goldberg.

Seznam hereckých představitelů „Počátku“ doplňuje trio hereckých veteránů, kteří představují ve vztahu ke dvěma postavám tak trochu otcovské role. Pete Postlethwaite představuje Robertova umírajícího otce, Maurice Fischera, a Tom Berenger hraje Petera Browninga, Mauricova celoživotního právníka, který je současně Robertovým kmotrem. Berenger dokonce Browninga nazývá Robertovým „náhradním otcem,“ protože tvrdí: „Robert dokonce mého hrdinu oslovuje ‘strýčku Petere', protože Browning s ním trávil celý jeho život a strávil s ním zřejmě více kvalitního času než jeho vlastní otec.“ Michael Caine ve filmu ztvárnil Cobbova tchána Milese, který sehrál klíčovou roli v mladších letech jeho života. „Miles je profesor, který Cobba učil o sdílení snů,“ vysvětluje Michael Caine. Cobb nakonec nedal na jeho rady, a tak Miles ne úplně schvaluje, jak Cobb s jím předanými poznatky naložil. Ale i přesto ho má rád a dělá si o něj starost,“ říká herec.

Miles také, ačkoli s tím nesouhlasí, představí Cobba své nejnadanější studentce, Ariadne. „Miles chce Cobbovi pomoci vrátit se domů,“ říká Michael Caine, „a tak jako dobrý znalec lidských duší kvalifikovaně odhadne, že Ariadne je ta pravá osoba, která by mohla tento cíl pomoci naplnit,“ dodává Caine.

„Počátek“ je čtvrtým filmem, který Michael Caine natočil s Nolanem. „Mít Sira Michaela Cainea ve filmu je vždycky dobré, a on naštěstí byl tak laskavý, že ztvárnil i tuto postavu. Mít ho při natáčení na scéně je radost,“ konstatuje Chris Nolan. „Jak správně říká Michael, je to naše štístko,“ usmívá se producentka Emma Thomas. „Myslím, že bychom bez něj ten film už nedokázali natočit,“ dodává.

Za kamerou dal Chris Nolan dohromady tým umělců a řemeslníků, kteří mu pomohli zrealizovat vizi „Počátku“, což byl proces ne zcela nepodobný práci Cobba a jeho týmu. „Vidím jasnou paralelu mezi tím, jak naše postavy vytvářejí zcela nový svět pro jiné a tím, jak my vytváříme realitu pro diváky,“ říká režisér Nolan. „A tak podobně jako Cobb skládá svůj tým profíků, i já jsem chtěl udělat to samé za kamerou.

Nolan se při natáčení „Počátku“ znovu sešel s celou řadou svých dřívějších spolupracovníků - kameramanem Wally Pfisterem, střihačem Lee Smithem, supervizorem zvláštních efektů Chrisem Corbouldem, supervizorem vizuálních efektů Paulem Franklinem koordinátorem kaskadérů Tomem Struthersem. Naopak poprvé Nolan pracoval s autorem scény Guy Hendrixem a s kostýmním návrhářem Jeffrey Kurlandem.

I přes některé fantazijní scény chtěl Nolan plně v souladu se svým filmařským krédem po štábu, aby co nejvíce scén bylo natáčeno klasickým způsobem a aby naopak podíl scén upravených počítačovou grafikou byl co nejnižší. „Z mého pohledu je klíčové natočit toho co nejvíce na kameru a teprve pak v případě potřeby využít počítačovou grafiku k úpravě toho, co jsme fyzicky natočili. Bez ohledu na to, že se příběh ze značné části odehrává ve snech jsem chtěl, aby zobrazovaný svět vypadal reálně, protože naše mysl vnímá sny tak, jako by to byla realita. A tak ať už jsme natáčeli honičku na lyžích na svahu hory, potápění pod vodou nebo scénu při nulové gravitaci, vždycky jsem chtěl dosáhnout té nejzazší hranice toho, co ještě lze reálně natočit,“ vysvětluje režisér.

Na druhou stranu rozhodně nelze říct, že by tým tvůrců vizuálních efektů nebyl pro film klíčový, uvádí svá slova na pravou míru Nolan. „Byl jsem si sice jistý, že Chris Corbould a jeho tým vymyslí způsob, jakým dostat doprostřed ulic Los Angeles vlak, ale taky jsem věděl, že pokud se má ulice v Paříži přetočit vzhůru nohama, bez týmu Paula Franklina to nezvládnu.

„Zbožňuji ty poněkud panické reakce členů týmu ve chvíli, kdy je poprvé seznamuji se svými nápady,“ přiznává se smíchem režisér. „Na druhou stranu mě vždycky ohromí, když chvíli potom můžu sledovat, jak moji první myšlenku rozloží na prvočinitele a jak vzápětí přijdou s celou řadou nápadů, jak ji naplnit v praxi. Musím říct že u ‘Počátku‘ přispěli všichni ve všech fázích zcela zásadním způsobem,“ dodává Nolan. „I ve chvílích, kdy musejí napodobovat hrůzu, si všichni užívají hledání řešení úkolů, které jim Chris ukládá,“ říká producentka Emma Thomas. „Na druhou stranu je ale třeba říci i to, že si režiséra váží pro jeho schopnost netrvat na svém a přijímat nápady jiných,“ dodává.

Aby byl pocit reality ve filmu ještě silnější, odehrávala se značná část natáčení na skutečných místech. „Z mého pohledu je velmi důležité, aby herci i při natáčení scén ve snech neměli pocit, že se pohybují v počítačem vytvořeném umělém světě,“ říká výkonný producent Chris Brigham. „Natáčení na reálných místech dodává vyprávění příběhu jeho plastičnost a věrohodnost,“ vysvětluje Brigham.

Natáčení „Počátku“ zavedlo herce na celou řadu míst na světě, počínaje mrakodrapem v Tokiu přes hory nad Calgary, exotiku ulic Tangeru, malebné uličky v Paříži a historický Londýn až po moderní Los Angeles. „Globální rozměr našeho natáčení byl poměrně velkou výzvou,“ přiznává producentka Emma Thomas. „Natáčení v celkem šesti různých zemích znamenalo, že jsme na každém místě museli mít jeden štáb. Fungovalo to sice skvěle, ale nejdřív nás to odrazovalo,“ říká producentka.

Tokio

Nejdříve se natáčelo v Tokiu, kde Saito učiní svoji neobvyklou obchodní nabídku Cobbovi a Arthurovi, čímž se příběh dá do pohybu. Scéna začíná na heliportu mrakodrapu a přechází v letecké záběry ze Saitova vrtulníku. I když to vypadá na první pohled poměrně jednoduše, Brigham nesouhlasí: „Ve skutečnosti to bylo docela složité, protože Tokio má velmi přísná pravidla upravující to, kam a jak mohou létat vrtulníky. Naštěstí mi ale velmi pomohla ochota místních úředníků, se kterými byla skvělá spolupráce,“ vysvětluje Brigham.

„Chris chtěl natáčet v Tokiu už dávno, takže jsme tu příležitost vysloveně uvítali,“ říká producentka Emma Thomas. „To město všichni milujeme, je to vibrující a neustále rostoucí místo, jehož ducha Chris chtěl ve filmu zachytit,“ dodává producentka.

Anglie

Natáčení se poté přesunulo do jedné z nejoblíbenějších Nolanových základen při práci na filmech, a to severně od Londýna do bývalých leteckých hangárů v Cardingtonu. Právě tam bylo možné vybudovat obrovské jeviště potřebné pro vytváření různých scén potřebných pro správné vnímání výšek, hloubek a šířek. Jednou z nejobtížnějších scén byla dlouhá hotelová chodba, která se otáčela o celých 360 stupňů, aby v ní bylo možné simulovat stav beztíže. Nakreslení a vybudování téhle scény vyžadovalo úzkou spolupráci mezi vedoucím výpravy Guyem Hendrix Dyasem, supervizorem zvláštních efektů Chrisem Corbouldem a kameramanem Wally Pfisterem.

Tvůrci původně počítali s hotelovou chodbou dlouhou 12 metrů, jenže ta s postupným plánováním akční scény narůstala až na konečných 30 metrů. Chodba byla upevněna do celkem osmi masivních soustředných kruhů poháněných dvěma obřími elektromotory. „Otáčející se scény už jsem dělal dříve,“ připouští Corbould, „ale ještě nikdy ne tak veliké či rychlé. Tahle scéna se dokázala po jejím dokončení a spuštění otočit za minutu až osmkrát.

Corbould také musel úzce spolupracovat s kameramanem Pfisterem na řešení otázky, kam umístit v rotující scéně kamery. „Já sice natáčím raději s ruční kamerou, ale nakonec jsem pochopil, že nemůžu současně držet kameru a otáčet se kolem dokola,“ říká suše kameraman Pfister. „A tak Chris Corbould a Bob Hall z mého týmu vymysleli způsob, jakým přidělat dálkově ovládanou kameru na desku, která se pohybovala po kolejích umístěných pod podlahou,“ vysvětluje Pfister.

Protože v záběru kamery byla často celá délka i šířka chodby, Pfister nemohl využít tradiční filmová světla visící ze stropu. „Místo toho jsme využili skutečná světla typu svícny či lustry napojené na zařízení na tlumení světel, díky čemuž jsme byli maximálně flexibilní,“ říká Pfister.

Kromě chodby je ve filmu i scéna s rotující hotelovou ložnicí, která byla také poměrně velkou výzvou. „Scéna v pokoji sice byla kratší na délku, ale zase v ní byly jen dva otáčecí prstence, takže na každý z nich připadla mnohem větší váha,“ vysvětluje Corbould.

„Při vytváření scén v botelu museli Dyas a jeho lidé myslet také na to, že v nich při natáčení budou herci a dubléři. „Bylo nám jasné, že pokud mají do stěn narážet lidé, musejí být z měkkých materiálů,“ říká Dyas. „Naštěstí v současnosti celá řada hotelů zdobí své stěny kůží nebo látkami, a tak jsme stěny vycpali vatou a na povrch jsme dali kůže nebo látky. Taky jsme museli dávat pozor na to, aby se doplňky typu klik či upevnění světel při nárazu rozbíjely a nikomu neubližovaly,“ dodává Dyas.

Tohle všechno byly dobré zprávy pro Josepha Gordon-Levitta i pro dubléry, kteří strávili velkou část svého času diskusemi o scéně pro natáčení hlavní akční scény. Gordon-Levitt strávil ještě před zahájením natáčení těchto scén celé týdny trénováním a zkoušením s koordinátorem kaskadérů Tomem Struthersem a jeho lidmi. Tom Struthers k tomu říká: „Normálně bychom pro natáčení scén jako je tato využili dubléry, protože otáčející se scéna dělá s lidmi to samé jako pračka s prádlem, což může být pro herce poměrně dezorientující. Ale Joe je na tyhle věci šikovný a velice přizpůsobivý, a navíc jsme ho vytrénovali na to, aby používal horní část těla a svaly v těchto místech. A Joe na tom zapracoval a byl nakonec skvělý,“ vzpomíná Struthers.

„Dostal jsem se rozhodně asi do nejlepší kondice, v jaké jsem kdy ve svém životě byl,“ říká Gordon-Levitt. „Musel jsem být dostatečně fit na to, abych od sebe stěny odstrčil, a musel jsem se také naučit udržovat rovnováhu a hrát akční scénu ve chvíli, kdy jsem létal od jedné stěny ke druhé. Abych to dokázal, musel jsem přestat o podlaze uvažovat jako o podlaze a o stropu jako o stropu. Místo toho jsem musel uvažovat tak, že jsem si říkal: ‘Teď je podlaha tady', ‘Teď je tady', a ‘Teď zase tady'. Nešlo vlastně o nic jiného než o to, že se ta podlaha pode mnou neustále pohybovala. Takhle jsem musel uvažovat, abych v tom prostředí mohl fungovat. Bylo to současně i docela vtipné, protože jediný kdo nade mnou měl kontrolu, jsem byl já sám. Něco jiného ale byla práce s dráty,“ dodává s odkazem na jiné scény se stavem beztíže.

V Cardingtonu byly ve skutečnosti postaveny dvě verze scény s chodbou, z nichž jedna byla ta rotující a druhá byla její vertikálně otočená kopie, kde délka byla postavena na výšku. Gordon-Levitt musel na sobě při natáčení scén ve vertikálním koridoru mít kšíry jištěné lanem stejně, jako při natáčení scény v hotelovém pokoji, kdy se musel pohybovat ve vzduchu. „S gravitací jsme se v našem filmu potýkali tváři v tvář několikrát,“ říká herec. „Ale mně se to líbilo, protože jsem mohl létat, což byl vždycky můj sen, a předpokládám, že nejen můj,“ dodává.

„Měl jsem velkou radost, že Joe chtěl všechny scény natáčet osobně, a to zejména od chvíle, kdy jsem věděl, že to díky svým schopnostem dokáže naprosto bezpečně,“ vysvětluje Chris Nolan. „Je obrovská výhoda při natáčení akčních scén s některým z hlavních hrdinů, pokud nemusíte užívat dubléry a tudíž každý kousek akční scény, každý úder a každý kop je Joseph Gordon-Levitt v roli Artura,“ říká režisér.

„Podle mého názoru spočívá velká část úspěchu Chrise Nolana v tom, že dokáže vytvořit perfektní rovnováhu mezi tím, že má na jednu stranu všechno perfektně promyšlené a na druhou stranu je otevřený i spontánnímu přístupu,“ poznamenává Gordon-Levitt. „Mohl jsem to sledovat denně, když režisér i uprostřed obrovských technikou narvaných scén zásadně dbal na to, aby měli herci dostatek prostoru k tomu ukázat své umění a improvizovat,“ dodává.

Na simulaci stavu beztíže se podílel i autor kostýmů Jeffrey Kurland a jeho lidé. „Šaty použité při natáčení scén ve stavu beztíže nemohly viset volně dolů, protože ve stavu beztíže by nevisely, nýbrž by plavaly,“ vysvětluje Jeffrey Kurland. „A tak jsme museli vymýšlet věci typu drátěné tkaničky,“ vysvětluje Kurland.

Podobně jako vertikální koridor, i scéna ve výtahové šachtě v hotelu popírala veškeré konvenční postupy. Štáb využil existující infrastrukturu v Cardingtonu a vybudoval výtahovou šachtu horizontálně na jedné ze zdí hangáru. Pfister pak kameru natočil tak, že výtah vypadal, jako kdyby se pohyboval směrem nahoru a dolů. Aby byla iluze dokonalá, bylo nutné lana výtahu mít neustále napnutá bez jakékoli vůle.

Aby byli všichni ještě více zmatení, vytvořili Corbould a Days hotelový bar na obrovské výkyvné plošině, která umožňovala, aby se celý pokoj naklonil a pak vrátil zase zpátky. „Už jsem vytvořil celou řadu výkyvných plošin, díky kterým se všechno na nich třese a pak zničí. Jenže tohle bylo něco jiného, protože tady se sice celá scéna otřásala, ale divák uvidí akorát drinky z jiného úhlu a pohyb zavěšených lamp. Přesto se nám podařilo dosáhnout přesně toho surrealistického efektu, o jaký Chris Nolan usiloval,“ říká Corbould.

„Na to, aby se celá scéna plně otřásala, byla opravdu velká,“ dodává Dyas. „Ve skutečnosti přitom šlo o houpačku na dvou pístech, které se zvedaly a klesaly a tím se celá scéna nakláněla. Tímto způsobem jsme dokázali scénu naklonit až o 20 stupňů, což sice nevypadá moc, ale jenom do chvíle, kdy na něčem takovém stojíte,“ směje se Dyas.

„Při téhle scéně jsme se Cillianem snažili vést intenzívní konverzaci, zatímco se celá scéna nakláněla,“ potvrzuje DiCaprio. A museli jsme pokračovat, abychom nevyšli z role, ale nemohli jsme ani reagovat tak, jak by člověk normálně reagoval. Prostě jsme se museli jen víc soustředit. To naklonění s vaším vnímáním udělá docela dost,“ říká DiCaprio.

Kromě Carringtonu štáb natáčel i na celé řadě dalších míst v Londýně a jeho okolí, včetně Flaxman Gallery na univerzitní koleji v Londýně, kde Miles představí Cobba Ariadne, dále Farmiloe Building z viktoriánské éry, kde byla vytvořena Yusufova lékárna, nebo moderní ocelová a skleněná hala využívaná herní společností, kde Arthur předvedl Ariadne paradox Penrosovy dlažby. „Schodiště jsme vytvořili stejně jako existující schodiště na místě, takže vypadá, jako by bylo součástí pozadí,“ říká Dyas.

<>Obrázek nenalezen<> Paris

Po odjezdu z Anglie se štáb přemístil do Francie, kde se mimo jiné odehraje i klíčová scéna s rozhovorem mezi Cobbem a Ariadne v pařížském bistru. Scéna byla ve skutečnosti natáčena v malé pekárně, kterou Dyas a jeho lidé předělali na originální průchozí kavárnu. Celé tohle místo v jeden okamžik vyletí do povětří. Při natáčení exploze přitom úzce spolupracovali Corbould, Pfister a Paul Franklin.

Hned první překážkou bylo, že místní úřady v Paříži nepovolují užívání skutečných výbušnin, i kdyby byly sebevíc pod kontrolou. Corbouldovi lidé tak místo toho použili stlačený dusík, jenž vytvořil dojem explozí, které postupně zničí sousední obchody a stánky a nakonec i samotnou kavárnu.

„Věděli jsme, že Leo a Ellen budou uprostřed výbuchů, proto jsme všechno vyrobili z velmi lehkých materiálů. Ale i tak jsme to týdny testovali, než jsme si byli jistí, že vše bude v pořádku. V den natáčení to pak bylo, jako kdyby oba herci měli svoji vlastní bezpečnostní zónu, ve které se nepohnul ani papírový šálek na jejich stole. Byly to skvělé záběry,“ říká Corbould.

Aby si byli jisti, že se jim podaří scénu dobře zachytit, Pfisterovi lidé umístili na scénu šest různých kamer, které scénu natáčely z různých úhlů. Zároveň se natáčelo na nejvyšší možný počet snímků za sekundu. Kameraman k tomu říká: „Chris Nolan chtěl ukázat výbuch v co nejpomalejším záběru možném za venkovního světla - což bylo zhruba 1000 obrázků za sekundu, tedy více než čtyřicetkrát více než u normální rychlosti, která je 24 snímků za sekundu. Chris sice obecně nikdy nebyl fandou zpomalených záběrů, ale v tomhle filmu jsou scény, do kterých se vyloženě hodily,“ vysvětluje kameraman.

Díky hodně zpomaleným záběrům chvílemi trosky zůstávají viset ve vzduchu. Franklinův tým tvůrců vizuálních efektů pak ještě scénu umocnil: „Pečlivě jsme doplnili více destrukce a poletujících trosek - zejména kousky zdiva, skla a dalších objektů, které by pro lidi při natáčení v Paříži byly nebezpečné,“ popisuje Franklin. Vizuální efekty byly klíčové i při dokončování dalších klíčových scén, při kterých Ariadne postupně odhalí nekonečné možnosti budování světa snů, včetně scény na břehu Seiny, při které Ariadne znovustvoří slavný most zvaný Pont de Bir-Hakeim.

Tanger

Zdaleka nejexotičtějším prostředím při natáčení „Počátku“ byl pro herce i štáb marocký Tanger. Přímořské město ve filmu nahrazovalo Mombassu, kde Cobb sleduje nejlepšího falsifikátora v oboru Eamese, který na oplátku představí Cobbovi průkopnického chemika Yusufa.

Herci a celý štáb „Počátku“ dorazil do Tangeru počátkem srpna, což znamenalo, že jejich prvním vjemem po příjezdu na místo bylo nepolevující letní vedro. „Na Maroku je skvělé, že se zde již dříve natáčela celá řada slavných filmů a že tam mají tudíž velmi nadané místní filmové profesionály,“ říká Chris Birgham. „Vždycky je výhoda natáčet na místě, kde mají zkušenosti s velkými produkcemi a kde jsou lidé zvyklí na natáčení filmů ve svém okolí,“ dodává.

„Maroko je nesmírně inspirativní zejména po vizuální stránce,“ pokračuje Pfister. „Tamní architektura je úplně odlišná a její nádherné uličky a zákoutí nám poskytly úžasnou látku, se kterou jsme si mohli hrát. Byla to vyloženě pastva pro oči,“ konstatuje kameraman.

Chris Nolan říká, že má dobrý důvod věřit instinktu kameramana. „Pracoval jsem s Wallym na celé řadě filmů a vím, že jeho oko je mimořádné. Navíc jeho vždycky zajímala nejen vizuální stránka filmu, ale i podstata příběhu. To z něj dělá mimořádně kreativního pomocníka při hledání cesty od jednoho záběru k dalšímu tak, aby tyto záběry zapadaly do divákova vnímání filmu,“ říká režisér.

Jedna scéna - napínavá pěší honička - byla natáčena na úzkých uličkách tangerského starého trhu. „Cobb se snaží utéct lidem, kteří se ho snaží chytit nebo možná dokonce i zabít,“ říká Jordan Goldberg. „Ten den bylo snad sto stupňů a Leo záběr za záběrem utíkal nejvyšší možnou rychlostí. Filmu se naprosto oddal a je to vidět snad na každém záběru,“ dodává.

Při natáčení honičky se Pfister a Nolan uchýlili k něčemu, co sám Pfister nazývá guerillovým natáčením. „Chris i já tenhle styl milujeme. Jsou určité scény, kdy se to dá využít více než jindy, a mezi takové scény patří i tahle honička. Při jejím natáčení jsme využili kombinaci celé řady metod, jako že jsme například naskočili na zadní část čtyřkolky s ruční kamerou v ruce a jeli jsme městem s Leem v patách, využívali jsme steadicam, natáčeli jsme nad hlavami i na nohou, jako třeba já když jsem běžel pozpátku s kamerou na rameni a točil jsem,“ směje se kameraman Pfister.

Mezi další scény natáčené v Maroku patří i nepokoje, které byly natáčeny uprostřed jednoho z hlavních trhů v Tangeru. Povstání bylo natáčeno ve třech částech s pomocí statistů, členů týmu vizuálních efektů Chrise Corboulda a spousty místních lidí. „Docela dobře se jim dařilo zničit všechno, co měli na dohled, ale všechno se to dělo velmi bezpečně a vypadalo to skvěle,“ říká Struthers.

Los Angeles

Po natáčení v Maroku se natáčení „Počátku“ přesunulo přes oceán do oblasti Los Angeles, kde byla část scén vybudována ve studiích Warner Bros., a to včetně pokojů Saitova zámku v japonském stylu. Diváky asi nejvíc oslní obrovská jídelna se svými zlatě zabarvenými zdobenými zdmi a se stropem skrytým ve spoustě lamp. Guy Hendrix Dyas k tomu říká: „Zdi jídelny vycházejí z motivu borovic a sokolů podle zámku Nijō, který byl vybudován kolem roku 1603. Scéna ale rozhodně neměla působit jako nějaká historická napodobenina; její součástí byly i další japonské styly i západní vlivy. Jde o jakousi kombinaci různých stylů, které dokážou u diváka vytvořit všeobecné vnímání japonské kultury spíše než něco konkrétního,“ vysvětluje Dyas.

Další designový prvek ovlivněný japonskou kulturou je oblek, který Jeffrey Kurland vytvořil pro Saita. „Tím oblekem chtěl Jeffrey evokovat japonské kimono, a proto zajímavým způsobem zkombinoval východní a západní módu,“ řáíká Ken Watanabe. „Všechny obleky, které pro mě vytvořil, mi navíc dělaly skvělou postavu,“ dodává.

„Jeffrey Kurland odvedl na tvorbě kostýmů pro náš film fantastickou práci,“ říká producentka Emma Thomas. „Nic nebylo koupeno v obchodě, každý kousek oblečení byl navržen jako pokračování charakterových rysů hrdiny, který oblečení nosí, počínaje konzervativními a na míru šitými Arthurovými obleky až po Eamesův okázalejší styl. Obzvlášť se mi líbilo, jak Jeffrey udělal Maliny kostýmy, kterou úplně proměnil její úžasný splývající kostým, ve kterém ji vidíme poprvé. Je to femme fatale a její šatník to musí odrážet,“ dodává.

Součástí scén v japonském zámku byl také působivý dvoupatrový pokoj s trámovým stropem, velkými malovanými okny a masivními schodišti přerušovanými velkými odpočívadly.

„Byla to nádherná scéna,“ vzpomíná Corbould. „Musím říct, že je mi tvůrců scény často docela líto, protože oni postaví opravdu nádherné scény a my je pak v devíti z deseti případů zničíme,“ šklebí se Corbould. „Tímhle jsme se bavili pořád,“ reaguje Dyas. „Moji lidé dají všechno do toho, aby pečlivě postavili všechny ty nádherné scény, a pak přijde Chris a všechno vyhodí do povětří. Přesně tohle nám udělal i v Calgary… ale udělal to tak dobře, že jsem si ani nemohl stěžovat,“ dodává.

Je pravda, že Corbouldův tým, včetně koordinátora zvláštních efektů Scotta Fishera, nechal kulisy zámku zcela zničit, což vyvrcholilo jeho zaplavením s proudy vody valícími se malovanými okny. „Na zaplavení scény použili natlakované vodní trysky, 12 na každé straně,“ vysvětluje Corbould. „Zapínali jsme je postupně tak, abychom vyvolali iluzi vody postupující od zadní části místnosti dopředu,“ říká.

Tvůrci zvláštních efektů pracovali s vodou i na jiných místech. Tak například při scéně napínavé honičky aut v ulicích centra Los Angeles bylo třeba vytvořit liják. Tým proto při natáčení této scény stříkal proudy vody z okolních budov. „Rozhodně nešlo jen o pár kapek,“ vzpomíná Corbould. „Všichni přítomní na scéně tak byli totálně promoklí, a to včetně Chrise, který byl vždy někde uprostřed. Šel příkladem všem ostatním členům štábu.

Producentka Emma Thomas souhlasí: „Chrisova filozofie spočívá v tom, že když už po hercích a štábu něco chce, musí to dělat i on sám. Asi největší problém s natáčením lijáku v Los Angeles bylo, že v době natáčení panovalo slunné počasí bez jediného mráčku, což byla komplikace minimálně z pohledu světla. „Modlil jsem se celé týdny, aby se zatáhlo,“ směje se kameraman Pfister. „Pak jsem to ale vzdal a za domácí úkol jsem přemýšlel o tom, jak točit tak, abych sluneční světlo obešel. Naštěstí mi velmi pomáhal můj skvělý vedoucí osvětlení Ray Garcia, který naplánoval pohyb slunce po nebi pro každý natáčecí den, a pak za pomoci plošin a lidí na střechách roztáhl nad scénou černé plachty, které jako svého druhu žaluzie zakrývaly slunce během jeho pohybu po obloze. Fungovalo to parádně,“ vzpomíná Pfister.

Déšť ale nebyla jediná věc, která byla ten den v centru Los Angeles neobvyklá. Nolan a jeho lidé také dokázali dostat doprostřed jedné z ulic nákladní vlak. „Úspěch při natočení scény s vlakem by pro nás obzvláště důležitý, protože šlo sice o fantazijní scénu, ale právě takovou scénu chcete mít natočenou tak, aby působila realisticky,“ vysvětluje režisér. „Takže šlo hlavně o to vyvážit neobvyklost pohybu vlaku na ulici ve městě s realitou v podobě toho, jak vlak naráží do aut a podobně. Právě velkolepé scény tohoto filmu dle mého názoru posunují akční filmy o úroveň výše a dělají z nich podívanou, při které se divákům tají dech. Scéna přitom bez ohledu na to, jak moc je akční, musí vždycky stát na věcech, se kterými se divák dokáže ztotožnit, a to pak musíte stokrát přehnat a znásobit,“ směje se režisér.

Protože nejbližší vlakové koleje byly kilometry daleko, nebylo reálné dostat na ulici opravdový vlak, a tak Tom Struthers přišel s nápadem vytvořit napodobeninu lokomotivy z přívěsu traktoru. Jenže i přívěs s největším možným rozvorem byl pořád příliš krátký. „Museli jsme natáhnout rám, přidali jsme ocelový dekl a posílili jsme odpružení, aby udržel zvýšenou váhu, která nakonec dosáhla více než 11 tun,“ dodává. Vlak byl zkonstruován jako replika skutečného nákladního vlaku. Jeho části byly vytvořeny ze sklolaminátových desek užitých ze skutečných vlaků tak, aby vše vypadalo co nejopravdověji. Pak už bylo jen třeba vlak upravit co se týče barev a designu.

Jedna věc byla vlak postavit a druhá věc ho pak řídit. „Kdykoli manipulujte se strojem, který je dlouhý 18 metrů, široký 3 metry a vysoký 4 metry, budete mít problém s jeho řízením a zejména s omezenou možností zatáčet. Navíc i řidič měl velmi špatný výhled, protože okolo kabiny jsme postavili kostru stroje, takže jsme nakonec museli dovnitř dávat zrcadla a dopředu a dozadu nainstalovat kamery, které řidič mohl využít pro navigaci,“ vysvětluje Gaisford.

Oním řidičem byl Jim Wilkey, který řídil i kamion, jenž udělal slavné salto v „Temném rytíři“. „Je prostě skvělý,“ říká jednoduše Struthers. Další již poněkud tradičnější vozidlo, jež sehrálo ústřední roli v našem příběhu, je bílá dodávka, která převáží naše hlavní hrdiny při některých nervy drásajících akčních scénách. „V průběhu natáčení jsme využili celkem 13 různých dodávek,“ vysvětluje Gaisford. „Hodně času jsme přitom strávili jejich uzpůsobováním k jednotlivým účelům, na které jsme je potřebovali - jako třeba na natáčení v interiérech, exteriérech, na převrácení, apod.,“ dodává.

Dodávka zkonstruovaná na scénu s převrácením byla udělána tak, aby se mohla otáčet i s herci uvnitř. „Všichni herci měli pod svými kostýmy pětibodové kšíry podobně jako automobiloví závodníci, takže se mohli cítit naprosto bezpečně a pohodlně,“ říká Struthers. „A všichni byli naprosto ochotni to zkoušet znovu a znovu, dokud nebyla scéna perfektní,“ doplňuje Stuthers.

„Všechny triky v tomhle filmu byly úžasné,“ potvrzuje Ellen Page. „Tohle přímo zbožňuji. Jak jsme postupně natáčeli, nemohla jsem se dočkat, až to všechno uvidím pohromadě. Byla jsem si jistá, že to bude mimořádně vzrušující, a současně jsem doufala, že si diváci tuhle jízdu užijí stejně jako já,“ říká.

Jedna z dodávek byla speciálně upravena pro natáčení pod vodou. „Dali jsme pryč motor, pohon a všechny kapaliny a pak jsme dodávku uvnitř kompletně vyčistili, abychom vyloučili jakékoli možné znečištění vody,“ říká Gaither.

V Los Angeles se také natáčelo ve skladišti v centru, které posloužilo jako pařížské ústředí Cobbova týmu, vodní nádrž v Universal Studios, přístav v San Pedro a exteriéry v Palos Verdes, kde byly částečně natočeny exteriéry Saitova zámku.

Calgary

Poslední část hlavního natáčení se odehrálo v kanadském Calgary na jedné hoře nedaleko Banffu. Při hledání míst k natáčení filmaři nalezli zrušené lyžařské středisko Fortress Mountain. Skutečnost, že místo bylo současně dobře dostupné, ale uzavřené veřejnosti z něj dělalo ideální místo pro natáčení filmu.

Majestátní hory také vytvářely dech beroucí kulisu, a to více způsoby. „Během průzkumu terénu jsme jezdili na motorových saních a vzduch byl čím dál řidší. V jednu chvíli už nám průvodci řekli: ‘Musíte být zkušení lyžaři nebo horalé, abyste mohli pokračovat dál do větších výšek.' Oni to samozřejmě nemohli tušit, ale tahle jejich slova byla jako kdyby přilili olej do ohně. Jakmile je vyslovili, hned jsem si v duchu říkal: ‘Jen to ne. Copak to opravdu museli říkat?' Chris samozřejmě okamžitě reagoval jako Shackleton: ‘Výborně! Vzhůru na další kopec!' Bylo to fantastické. Dostali jsme se co nejvíc to v rámci pravidel bezpečnosti na Fortress Mountain ještě šlo, ale i to bylo pro Chrise důležité, protože chtěl zažít tu úžasnou přirozenou perspektivu,“ vzpomíná Dyas.

Mnoho měsíců před samotným natáčením ve Fortress Mountain tým začal budovat strohou stavbu o několika úrovních, která ve filmu ztělesňuje impozantní pevnost. Problém ale dělaly mrazivé teploty, protože „jakmile barva opustila plechovku, okamžitě mrzla,“ vysvětluje Dyas. „Štáb proto musel k hlavní stavbě přidělat přístavek, který bylo možno vyhřát tak, aby bylo možné zdi nabarvit.

Vzhledem k místu natáčení také nebylo možné používat běžné stavební stroje. Při absenci těžkých strojů ale bylo nutno stavbu postavit prakticky holýma rukama. Při stavbě pevnosti přitom navzdory jejímu konečnému vzhledu nebyl použit vůbec žádný beton. Místo toho byla celá pevnost vybudována z neopracovaného dřeva tak, aby nezanechala žádné stopy na životním prostředí.

Když byla scéna postavena, chyběla už jedna jediná věc. Producentka Emma Thomas vzpomíná: „Zhruba týden před naším odjezdem do Kanady, kde jsme měli natáčet rozsáhlé scény v zasněžené krajině, ještě pořád nebyl vůbec žádný sníh. Chris už začínal přicházet se záchrannými plány pro případ, že by žádný sníh nebyl, ale všichni jsme věděli, že nepotřebujeme nic lepšího než prostý opravdový sníh. A pak naštěstí dva dny před naším příjezdem začalo sněžit. Byli jsme všichni moc šťastní. Ale také jsme si říkali, že si na svá přání musíme dávat pozor, protože sněžit pro změnu vůbec nepřestávalo,“ směje se producentka.

Kromě sněhu se štáb musel potýkat i se silným větrem, který někdy vytvářel až bílou tmu. Štáb ale nakonec i tyto rozmary počasí využil ve svůj prospěch. „Když už jsme museli čelit takovým podmínkám, tak nezbývalo než je nějak využít. Prostě jsme je udělali součástí natáčených scén,“ říká Pfister.

„Byla neskutečná zima a často jsme natáčeli v opravdové sněhové bouři,“ souhlasí Chris Nolan. „Ovšem právě vliv takových podmínek na celkový výsledek je nedocenitelný. Pokud musíte pobývat venku v takovém počasí, dodá to filmu hodně na věrohodnosti,“ dodává režisér.

Spousta akčních scén točených v Calgary se odehrává na lyžích, což jinými slovy znamenalo, že herci museli alespoň zčásti umět lyžovat. Na to vzpomíná Tom Hardy: „Chris se mě ptal, jestli umím lyžovat, a já jsem chvíli měl pokušení odpovědět, že ano, jako by to asi udělal každý herec v mé situaci. ‘Takže Tome, umíš jezdit na koni? Samozřejmě. A letadlo řídit umíš? No jistě. A lyžuješ? No jistě, závodně.' Ale nakonec jsem to neřekl, protože jsem věděl, že bych si na lyžích život určitě nezachránil a že by se to provalilo ve chvíli, kdy dorazíme na sjezdovku,“ směje se herec. Tomova slova potvrzuje i režisér Nolan: „Tom mi vlastně opravdu nikdy neřekl, že umí lyžovat. Ale když jsem se ho zeptal, jestli lyžovat umí, tak následovala dlouhá pauza, ze které bylo jasné, že se rozhoduje, jestli přizná, že lyžovat neumí nebo ne… a tak jsem si jeho chvíli mlčení vyložil, jako že lyžovat neumí. Tom ale nakonec vyrazil do Kanady s předstihem a absolvoval intenzívní lekce lyžování. Naučil se to velmi dobře, což se pak samozřejmě před kamerou výborně hodilo,“ oceňuje herce režisér. Lyžaři v týmu kaskadérů Toma Sturtherse museli být všichni na skvělé úrovni, a tak Tom oslovil ty nejlepší, včetně dvou extrémních lyžařů. Struthers k tomu říká: „Měl jsem tam jednoho chlápka jménem Ian McIntosh, který se živí sjížděním lavin a skoky z ledovců. Byl neskutečný.

Nolan a Pfister museli najmout odborníky i na natáčení akčních scén spojených se sjezdem či během na lyžích. „Zhruba 85 % všech scén natočených v Calgary bylo natočeno na ruční kamery,“ vzpomíná kameraman. „Část jsem natočil sice i já, ale jako lyžař jsem jen amatér, takže pro mě byl problém i sjet kopec jen tak, natož s kamerou v ruce. A tak jsme si najali Chrise Pattersona, který se zabývá natáčením lyžování pro filmy i do reklam. Já i Chris jsme pak nestačili zírat, co všechno dokázal s kamerou v ruce. Natočil naprosto famózní závběry,“ říká Pfister.

Další skvělé závěry byly natočeny ze vzduchu, a to zásluhou pilota vrtulníku Craiga Hoskinse a kameramana leteckých závěrů Hanse Bjerno. Oba již s Chrisem Nolanem spolupracovali na předchozích snímcích „Insomnia,“ „Batman začíná“ a „Temný rytíř“. „Musím říci, že i přes boj se sněhem a větrem odvedli úžasnou práci,“ říká o práci svých kolegů kameraman Pfister.

„Zažili jsme celou řadu extrémních situací, počínaje spalujícím sluncem přes lijáky až po sněhové bouře, ale právě to jsme do našeho filmu potřebovali,“ říká režisér Chris Nolan. „Vzali jsme naše herce na vrcholky hor, pod vodu a vůbec po celém světě, a oni se téhle výzvy ujali dokonale. O mně je známo, že jsem velkým zastáncem natáčení v reálných lokacích a postavení se přírodě čelem, protože právě to dodává filmu potřebnou autenticitu a věrohodnost. A navíc diváci pak mají pocit, že se podívali někam, kde předtím ještě nikdy nebyli,“ uzavírá režisér.

S režisérem souhlasí i Leonardo DiCaprio: „Jako herci jsme vlastně všechny situace zažívali poprvé, stejně jako je s naším filmem budou poprvé prožívat jeho diváci. Byli jsme jako skupina neustále na cestě a pořád jsme něco objevovali a něco nás překvapovalo. Myslím si, že sledovat náš film bude už jen z tohoto důvodu velmi vzrušující, protože si při tom uvědomíte, že lidské možnosti jsou neomezené a že nikdo doopravdy neví, co bude v jeho životě následovat,“ říká herec.

Angeles, kde se Nolan znovu dal dohromady se svým dlouhodobým střihačem Lee Smithem.

Smith vzpomíná: „Chris si stříhání filmu vysloveně užívá a silně do něj zasahuje. Na spolupráci s ním je výborné i to, že si naprosto přesně pamatuje všechno, co během celého natáčení natočil, a to bez ohledu na to, jak dlouho natáčení trvalo. Jeho paměť je pro mě naprosto fascinující,“ říká Smith.

„Práci s Leem v místnosti pro střih zbožňuji,“ potvrzuje režisér Nolan. „Lee je perfekcionista - dokáže se nadchnout i pro ty nejjemnější detaily související se skládáním filmu v jeden celek. Navíc je i velice rychlý, což je z mého pohledu velká výhoda. Oceňuji i jeho schopnost podívat se na scénu z perspektivy diváka a odhadnout, jestli v tomto ohledu bude ve filmu fungovat nebo ne,“ vysvětluje režisér.

„Výstupem z natáčení filmu jako je ‘Počátek' je tak velké množství hrubého materiálu, že musím často spoléhat výhradně na svůj instinkt při rozhodování, co bude fungovat a co ne,“ říká Smith. „A obvykle je hned můj první pocit i ten, na kterém se všichni shodneme. Paradoxně čím méně scénu analyzujeme, tím máme větší šanci ztotožnit se s podstatou příběhu,“ vysvětluje svůj přístup Smith.

Podstatě příběhu se svoji hudbou snažil přiblížit i skladatel Hans Zimmer, pro kterého byla práce na „Počátku“ již třetí spoluprací s Chrisem Nolanem. „Soustředil jsem se primárně na citovou stránku příběhu, protože v tom podle mě navzdory všem těm nádherným obrazům spočívá největší síla filmu,“ říká Hans Zimmer.

„Po Hansovi sice vždycky chci, aby se inspiroval obrazovou stránkou příběhu, ale současně si rád vyslechnu, jakým směrem se ubírá jeho představivost při interpretaci základních nosných myšlenek scénáře,“ říká režisér Nolan. „Právě na základě této představivosti vždy začínáme objevovat zajímavé styčné body mezi filmem a hudbou,“ dodává.

Zimmer k tomu doplňuje, že jeho první rozhovory s režisérem byly o aranžích a instrumentaci. „Mluvili jsme hodně o vlnách zvuku, které si žádaly užití spíše žesťových nástrojů než strunných, a tak jsem dal dohromady poměrně velkou žesťovou sekci. Strunné nástroje jsme pak nahráli zvlášť, protože v té drtivé převaze by neměly šanci obstát,“ směje se Zimmer.

Zimmer nicméně zdůraznil i jeden strunný nástroj, a to konkrétně kytaru, na kterou ve filmu hraje legendární muzikant Johny Marr, kytarista legendární skupiny The Smiths. „Zapojení kytary může být trochu riskantní, protože spojení kytary a orchestru ne vždy funguje,“ přiznává Zimmer. Jenže já jsem měl pořád v hlavě Johna Marra, o kterém vím, že ovlivnil celé generace kytaristů. No a skvělé bylo, že jakmile Johny zahrál prvních pár tónů, okamžitě jsem věděl, že tohle přesně jsem si představoval nebo že je to dokonce ještě lepší. No a právě tohle já očekávám od velkých umělců,“ vysvětluje Zimmer.

Další skvělá umělkyně, kterou v „Počátku“ také uslyšíte, je zpěvačka Edith Piaf, jejíž hlas „je devizou mimo všechny kategorie,“ jak říká Zimmer. „Byl jsem moc rád, že Chris zapojil Edith Piaf do příběhu, protože její hlas má zcela nadčasovou romantickou kvalitu,“ dodává Zimmer.

„Rozhodnutí o zařazení písně od Edith Piaf bylo jedno z prvních, které jsem musel udělat,“ vzpomíná Chris Nolan. „Vzhledem k tomu, jaké místo píseň v příběhu zaujímá, jsem také musel vyřešit, jestli s ním má pracovat Hans Zimmer nebo autoři zvuku. Nakonec jsem se rozhodl pro Hanse, protože skladba se postupně spojí s hlavní zvukovou stopou a právě Hans je géniem v mixování hudby a zvuku a v nalézání správné rovnováhy mezi skutečnými hudebními nástroji, syntezátory, hlasy a zvukovými efekty,“ vysvětluje režisér. „Sledovat Hanse při této práci je mimořádně vzrušující,“ dodává.

„Mým cílem je vždy vytvoření kompletního zvukového světa pro daný film,“ doplňuje režiséra Zimmer. „Hudební nástroje se musí vlévat do zvukových efektů a zvukové efekty zase do hudby,“ říká Zimmer. „Ve filmu jsou scény, kde prakticky nelze rozlišit hudbu a filmový zvuk od sebe,“ potvrzuje Nolan. „Chtěli jsme vytvořit zvuk, který propojuje různé vrstvy reality ve filmu odpovídající probouzení a snění,“ dodává režisér.

„Práce na tomhle filmu výrazně změnila mé uvažování o snech,“ souhlasí producentka Emma Thomas. „Začala jsem o dost víc přemýšlet o tom, co se mi vlastně zdá a jak to souvisí s mým skutečným životem,“ dodává. „Jakmile začnete uvažovat o tom, co vlastně sny znamenají, vede to lidi k úvahám o jejích vlastních snech a o tom, co jim ty sny ukazují,“ říká Chris Nolan. „Sny tak vlastně kladou zajímavé otázky na téma, jak vnímáme naši vlastní realitu,“ uzavírá režisér.