Já, Don Giovanni

Podmanivá interpretace Mozartovy nejznámější opery v podání španělského režiséra Carlose Saury. Někdejší kněz, nadějný básník a smyslný prostopášník Lorenzo da Ponte je kvůli svým výpadům proti Svaté inkvizici a sympatiím ke svobodným zednářům vyhnán z Benátek. Po příjezdu do Vídně se s doporučujícím dopisem přítele Casanovy dostaví před panovníkova oblíbeného skladatele Salieriho. Ten ale spolupráci s nezkušeným libretistou elegantně přehraje nedoceňovanému Mozartovi, vděčnému za každou dobře placenou zakázku. Po nenadálém úspěchu Figarovy svatby přijde Lorenzo s návrhem na radikálně nové zpracování námětu o nenapravitelném sukničkáři, do něhož promítá osud svůj i Casanovův. Práce nad Donem Giovannim umožní da Pontemu reflektovat svou minulost a snad ji i přehodnotit, Mozarta však pracovní vypětí ničí a vyčerpává. Saurovo pojetí vzniku Dona Giovanniho je podobně inovativní jako Mozartovo dílo samo. Kostýmní drama uměřeně prokládané nádhernými áriemi mistrně navozuje atmosféru klasicistní epochy i osudové lásky, která je s to změnit i nepolepšitelného svůdníka. Hudba jako niterný způsob vyjádření nejhlubších emocí - dávný leitmotiv Saurovy tvorby - tu ovšem oproti dokumentárně laděným filmům Flamenco, Fado či Salomé představuje návrat ke klasickému příběhu, pro nějž je Mozartova opera nejpříhodnějším zrcadlem.